Vyprané peníze za státní benzínky aneb Pomníčky Stanjury a Síkely, které občany vyšly hodně draho
Jaký je finální účet nejen za zadlužený Net4Gas a kudy poteče plyn
Při příležitosti výměny ve vládním úřadě se hodí na rozloučenou bilancovat a připomenout pár největších kuriozit (použijme eufemismus), které jsme s předešlou vládou zažili. Budu nás dnes zajímat státní nákupy „kritické infrastruktury” a jak se z dnešního pohledu s menším odstupem jeví.
Připomeňme, jakou „kritickou infrastrukturu” stát v roce 2023 pro občany nakupoval. Za 4,5 miliardy koupilo ministerstvo financí benzínky Robin Oil. Transakce byla tehdy silně výhodná hlavně pro bývalého majitele pump Jiřího Zoubka. Stát si totiž od podnikatele koupil benzinky a další k nim náležející majetek za necelé 2,5 miliardy, další dvě miliardy byly peníze na účtech Robin Oilu, které se následně půjčily Čepru (spadá plně pod ministerstvo financí) na vyplacení Zoubka. Kdyby si Zoubek peníze z účtů před prodejem vybral, musel by z nich odvést daň z příjmu. Takto mu ale stát peníze skrze výhodnou půjčku pomohl de facto vyprat. Je s podivem, že tehdy ministerstvo financí asistovalo u docela ukázkové daňové optimalizace. Co z toho pro něj plynulo, se můžeme jen domnívat.
Kromě od Zoubka půjčených dvou miliard se část nákupu, zhruba půl miliardy, financovala také bankovní půjčkou. Patrně za běžný úrok. K tomu státní rozpočet přišel o dividendu za rok 2022 ve výši 1,6 miliardy od Čepra. Ta byla ponechána na účtu nerozděleného zisku.
Kde jsou ty dividendy?
Ministerstvo financí a Čepro tvrdily, jak moc je koupě pro stát i pro samotné Čepro výhodná, že povede k rozvoji společnosti a navýší její zisk. A že tedy bude Čepro odvádět také právě vyšší dividendy do rozpočtu. Dodejme, že za rok 2023 byla vyplacena dividenda pouze 832 milionů. Každopádně, do osmi let se prý vydané prostředky vrátí.
Značka Robin Oil teď nově zmizí a benzinky se začlení pod EuroOil, který pod Čepro také spadá. Předseda představenstva Čepra Jan Duspěva aktuálně znovu uvedl, že je to skvělá investice, která se vyplatí. Meziročně se podle něj načerpalo o 8,5 procenta pohonných hmot více a je přesvědčený, že pokud bude takový vývoj pokračovat, do osmi let se Čepro (stát) skutečně zahojí.
Čtěte také: „Sprcha za čtyři eura? A dost, jdeme šmikat podmořské kabely!“ volají Norové
I pokud se peníze někdy vrátí, jaký je důvod pro nákup státních benzínek? Jak přesně stát taková transakce obohatí a kde v ní hledat tu nutně potřebnou, strategickou infrastrukturu? Benzinky Robin Oil byly na prodej delší dobu a sám šéf Čepra uváděl, že „hlavním důvodem načasování transakce byla osobní situace prodávajících”.
Převzetí benzinek se vysvětlovalo jako „posílení energetické bezpečnosti státu” při problémech se zásobováním palivy. Není přitom jediný důvod pro to, aby stát v případě nutnosti nebo zásadního ohrožení dodávek paliv nemohl zasáhnout a fungování komerčních subjektů na poli prodeje pohonných hmot mimořádně upravit. Ať už na základě zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy nebo zákona o cenách.
Plynovody se vším všudy
Jdeme dál. Kromě benzinek stát (ministerstvo obchodu) prostřednictvím společnosti ČEPS pořídil za devět miliard plynové zásobníky. Opět nepochopitelný krok vzhledem k tomu, že skladování plynu je tak či tak silně regulovanou oblastí. Ať už je v soukromém, nebo ve státním vlastnictví. A pak třešnička na dortu v podobě zestátnění plynovodů Net4Gas.
Vlastnictví plynovodů dává ve srovnání se zbylou infrastrukturou z pohledu zajištění bezpečnosti asi největší smysl. Plynovody stát původně vlastnil, až v roce 2001 došlo k privatizaci a k převzetí společností RWE. Ta je v roce 2013 prodala konsorciu Allianz Capital Partners a Borealis Infrastructure (dnešní OMERS Infrastructure). Problém tkví v tom, kdy a za jakých podmínek se stát rozhodl Net4Gas zařadit zpět do svého majetku.
K rozhodnutí koupit plynovody došli v roce 2023. Koupili jsme je za osm miliard, opět prostřednictvím ČEPS. Kupní cena byla pět miliard, další tři miliardy navíc byly peníze, které měli do firmy původně vrátit bývalí zahraniční vlastníci (výše zmíněné kanadské a německé investiční fondy), kteří je dostali jako zálohu na dividendu. Jenže tu pak Net4Gas nevyplatil. Spolu s Net4Gas si stát pořídil i všechny dluhy ve výši 34 miliard. Z toho 18,5 miliardy jsou vydané dluhopisy, zbytek úvěry s termínem splatnosti mezi lety 2025 a 2028.
Jozef Síkela jako zachránce
Proč stát společnost v takové kondici pořídil? Důvodem byl silný lobbing ze strany tehdejšího ministra průmyslu Jozefa Síkely. Jediný cílem bylo ochránit věřitele. Tím by jeho někdejší zaměstnavatel, rakouská bankovní skupina Erste Group (od roku 2015 působil v jejím představenstvu). Ta je mateřskou společností České spořitelny, která v roce 2018 řídila emise dluhopisů Net4Gas. Ty pak byly obchodované na pražské burze a vlastnily je i zde působící banky a penzijní fondy. To znamená, že v případě odepsání dluhů by na tom tito investoři tratili. Takže se stát na přání Síkely rozhodl, že na tom raději budou tratit všichni daňoví poplatníci. Ministr financí Stanjura to tehdy komentoval pouze slovy „je to problematika ministerstva průmyslu”.
Takže jsme koupili zcela zadluženou a nevydělávající společnost. A proč byla v takovém stavu? Protože po únoru 2022 nastala zásadní změna co se ruských energetických surovin v Evropě týče a toky plynu se zásadně proměnily. Net4Gas těžil z tržeb zajištěných přepravou ruského plynu přes Česko do Německa a původním akcionářům dobře vydělával. Český stát se ho ale rozhodl koupit v době, kdy už tržby letěly dolů a bylo jasné, že vzhledem ke geopolitické situaci to bude jen horší.
Čtěte také: Markéta Malá: EU dojela na pětiletky dotačního kapitalismu. Stačí uspokojení z konání dobra
Za rok 2023 celková přeprava plynu přes Net4Gas dosáhla zhruba 10 miliard m³, oproti roku 2022 to byl sešup dolů o téměř 21 miliard m³. Loni se přepravil plyn o objemu necelých 9 m³. Net4Gas je přitom stavěný na roční kapacitu zhruba 60 miliard m³ plynu a platit za kapacitu se musí tak jako tak. Takže když není mezinárodní tranzit, musí se vystačit jen s vnitrozemní přepravou plynu. To znamená jen s českými zákazníky v podobě domácností a podniků. Přeprava plynu navíc byla a stále ještě je poznamenaná i nižší spotřebou. Další negativní faktor pro distribuci.
Tehdejší Síkelovo ministerstvo průmyslu tvrdilo, že Net4Gas bude vydělávat na tranzitu plynu na Slovensko nebo do Rakouska (tedy skrze změnu toků plynu ze západu na východ). Aby alespoň nějak koupi zadlužené společnosti obhájilo. V době koupě plynovodů jsme přitom vůbec nevěděli, jestli vůbec a jaké objemy plynu by Slováci a Rakušané potřebovali přes české území přepravit. Navíc ty nadále mohli využívat dopravu ruského plynu jižní cestou skrze Turkstream.
Máte radost, že pomáháte snižovat dluh?
Poté, co Ukrajina od letošního roku zakázala tranzit ruského plynu přes její území (a ukončila kontrakt s Gazpromem), se nejen ze strany ministerstva průmyslu opět objevovala ujištění o tom, jak teď budeme na plynovodech vydělávat. K mírnému, ale opravdu mírnému oživení mezinárodního transportu směrem na Slovensko a na Ukrajinu došlo, ale ve srovnání s objemy toků před rokem 2023 je to jako pomyslné šplouchnutí do vody. Plyn k nám z Německa teče, ale my ho neposíláme dál.
Humorně působí nedávná zpráva o tom, že agentura Fitch zvýšila Net4Gas dlouhodobý rating, protože se jí daří dobře snižovat zadlužení. Je to skvělý pocit, že jsme všichni mohli přispět na smazání dluhů. Podívejme se, jak konkrétně v v regulovaných cenách plynu na Net4Gas doplácíme.
V metodice pro nové regulační období začínající rokem 2026 energetický regulátor (ERÚ) také zmiňuje „významné snížení tranzitních toků přes naše území, a tedy nižší využití přepravní soustavy, než tomu bylo v minulosti”. V tabulce na straně 211 najdeme předpokládané předběžné upravené povolené výnosy v plynárenství, tedy i pro Net4Gas. Pro srovnání, ještě v roce 2023 jsme jako spotřebitelé Net4Gas podpořili 2,17 miliardami korun. Loni už mělo jít o zhruba 4,23 miliardy korun, letos by měl být výnos 5,37 miliardy, v příštím roce 5,75 miliardy. A v roce 2030 se dostáváme až na 6,5 miliardy.
V poznámce ERÚ dodává: „V letech 2025-2030 jsou v tabulce u společnosti Net4Gas uvedeny zaručené výnosy z poskytování služby přepravy plynu, které mohou být maximálně uhrazeny vnitrostátními zákazníky za předpokladu nulových výnosů (rezervací) z tranzitu (…)” To znamená, že se radši s žádným alespoň trochu zajímavým přeshraničním tranzitem ani nepočítá a že domácí spotřebitelé musí počítat, že se složí sami. V souvislosti s regulovanými cenami u plynu ještě doplňme, že ERÚ v cenovém výměru na příští rok počítá s tím, že domácnosti si zaplatí meziročně o 4,7 procenta více, podniky čeká nárůst o 4,5 procenta.
Křetínského plynovody také chtějí vydělávat
Pro ty, co zůstávají pozitivní a věří v oživení využití Net4Gas, tu vždy budou důvody si to myslet. Ale vyhlídky nejsou moc dobré. Jistě bude záležet na tom, jak bude fungovat tranzit na Ukrajinu,. Ta ale zatím spoléhá hlavně na tzv. vertikální koridor, tedy na přepravu plynu z Řecka. Také je nutné počítat s tím, že Rusko ukrajinskou energetickou infrastrukturu bombarduje.
Pokud se bavíme o tranzitu plynu na Slovensko nebo přes Slovensko dál do Maďarska, nesmíme také zapomínat na roli tranzitních poplatků. Na to si dobře pamatujeme kvůli Německu, které si až do konce loňského roku účtovalo vysoký poplatek 2,50 eura za MWh. Chtělo se tím totiž zahojit na tom, jak rychle ukládalo neruský plyn do zásobníků. Od letošního roku měl poplatek původně ještě vzrůst, ale nakonec byl zrušen. I proto, že tím dost vázla diverzifikace dodávek u okolních zemí, včetně nás. Tehdy naši obchodníci brali téměř 90 procent plynu z Ruska, protože se jim to vzhledem k nezatížení poplatkem vyplatilo.
Čtěte také: Aleš Rod: Krutá pravda o parkování v Praze
A skrze ještě vyšší poplatek za tranzit se budou chtít zahojit i Slováci. Tamější plynovody Eustream, kde necelých 50 procent vlastní Daniel Křetínský (zbytek stát), totiž mají stejný problém jako Net4Gas. Bez tranzitu velkého objemu ruského plynu a ještě k tomu po konci tranzitu přes Ukrajinu strádají. Samozřejmě Slováci protestují i proti Evropským parlamentem už schváleným zákazu dovozu zkapalněného a následně i potrubního plynu do podzimu 2027. Už v roce 2024 se poplatek pro velké odběratele, tedy energeticky náročné podniky, zvedl o 264 procent. Pro příští rok by měl růst činit dalších 78 procent.
To samozřejmě vzhledem k ohrožení konkurenceschopnosti vadí podnikům, problém je to ale pro celé Slovensko a jeho roli v tranzitu plynu. Když bude moc drahé, nikdo přes něj nebude chtít plyn ze západu dál na východ posílat. Takže Net4Gas se zřejmě ani na zákazu dovozu ruského plynu nijak nesveze.
Bude audit? A co ČEZ?
Nikdy neříkejme nikdy, ale téměř s jistotou už Česko nikdy nebude vytíženou tranzitní zemí. Plynovody Net4Gas tedy solidně vydělávat nebudou. Když stát pořídí silně zadluženou společnost v době, kdy jsou vyhlídky na její další prosperitu mírně řečeno ne příliš nadějné, nechová se jako řádný hospodář. Ještě podivněji se nákupy „strategické infrastruktury” jeví vedle toho, když předchozí vláda tvrdila (a její členové nadále tvrdí), že nedává žádný smysl ovládat celou skupinu ČEZ (přestože v roce 2022 tvrdila, že chce získat pod kontrolu všechny klíčové elektrárny). Co z toho zbylo? Lex ČEZ 1 a 2, jehož následky byly a jsou nemalé, konečný účet za windfall tax přes 110 miliard korun (až 95 miliard z toho jde za ČEZ) a podaná žaloba na stát od minoritních akcionářů.
Ačkoli najdeme i pádné důvody pro „nezestátnění” ČEZ, výhody v současném nastavení evropské energetiky, kdy se bez státní podpory beztak nepostaví jediný zdroj a celé prostředí můžeme nazvat jakkoli, jen ne tržní, spíše převažují. Hnutí ANO ústy Karla Havlíčka slibuje audit nákupu Net4Gas. Berme to ale s velkou rezervou. Přesto bude zajímavé další kroky nové vlády nejen v této věci, ale především ve věci ČEZ sledovat. Vlivů a zájmů je tu víc než dost.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.