Markéta Malá: Zestátněný ČEZ? Fialovo selhání a Babišova nečistá hra
O promarněných šancích, nepřipravenosti a a faktoru Tykač
Tento text nebude o ministru financí Zbyňku Stanjurovi, v úvodu se mu ale nevyhneme. Nedávno zaujal výrokem o tom, že mnozí podnikatelé více než jemu a zbytku vlády věří Karlu Havlíčkovi. „On s nimi mluví, to je jedno, co říká, protože on mluví tak rychle, že mu nikdo nerozumí. To mě vlastně fascinuje,” prohlásil ministr. Nám může připadat fascinující, že sám uhodl důvod příklonu byznysu k Havlíčkovi, a přesto mu to stále připadá fascinující.
Stanjura má ve svém domácím Moravskoslezském kraji žalostnou podporu a stále je ve hře, že se vzhledem k vykroužkování vůbec nemusí dostat do Sněmovny. Premiér Petr Fiala proto na sociální sítě nahrál video, kde říká, jak moc je pro něj Stanjura důležitý. „Zbyněk Stanjura je pro mě klíčovým člověkem v ODS. Ve vládě je pro mě naprosto zásadní a má mou plnou důvěru,” tvrdí.
Samozřejmě nelze čekat, že premiér potopí před volbami vlastního ministra financí. Vzhledem k tomu, že Stanjura je v současnosti snad ve všech kruzích označován za nejhoršího ministra financí a že zklamání z ODS jde z valné většiny za ním, je to ale naprosto nešťastné vyjádření. Je to vzkaz voličům: když nás zvolíte, dostanete znovu Stanjuru.
Zbyněk Stanjura je zosobněním toho, jak se postupně začala projevovat celá koalice Spolu. Arogance ve vystupování, povýšenost, zvláštní praktiky v nakládání s veřejnými financemi a rozpočtové triky, často odtrženost od reality, neochota potkávat se s podnikateli a opravdu naslouchat tomu, co říkají a co by potřebovali a také nedodržené sliby doplněné o zmatené, měnící se výroky. Po obzvlášť výživném posledním roce vládnutí Andreje Babiše během covidu voliči právem očekávali kompetentnost, rozhodnost a promyšlené směřování (vynechme teď zahraničně-politické směřování, kterému asi nelze nic vytknout).
Šance pro radikální kroky
Celá ta nepřipravenost až diletanství se asi nejvíce ukazuje v oblasti energetiky. Právě v ní se odehrávají a budou odehrávat zásadní změny, na které je nutné včas reagovat. Vláda slibovala schválení novelizované Státní energetické koncepce do voleb, ale nestalo se. Jde přitom o poměrně dost zásadní dokument, který by měl reálně ukázat, do kdy počítáme s výrobou z uhlí, abychom měli jistotu, že náhrada v podobě plynu jakožto záložního zdroje opravdu bude (a berme v potaz, že do masivního propadu ve výrobě elektřiny s ukončování uhelných zdrojů dostává celá Evropa).
Měl by jednoznačně ukázat, že jsme připraveni na to, že už v blízkých letech se zřejmě staneme z čistého exportéra elektřiny čistým importérem. Také stanovit, s jakými typy státní podpory počítáme, aby pro investory dávalo smysl do těchto zdrojů investovat a věděli, na čem jsou. Jaký rozvoj OZE je opravdu zvládnutelný tak, aby paralelně s ním docházelo k posilování přenosové soustavy a předcházelo se blackoutům, ať už těm částečným, nebo úplným (a k tomu počítejme s nutností soustavy vypořádat se s přetoky OZE z okolních států, ať už vítanými nebo nevítanými). Počítat s tím, že jádro je zdroj stabilní a nutný pro zajištění energetické bezpečnosti, ale vědět, že spoléhat se na energetický mix v podobě jádra a primárně podporovaného OZE je nesmyslné.
Čtěte také: Markéta Malá: Proč ODS promlouvá k voličům jako k idiotům aneb Nesmíme ani naznačovat
S reálným plánem a jeho naplňováním tedy nepřišla vláda Babišova a nepřišla s ním ani vláda současná. Přitom k rozhodným, až radikálním krokům byla vzhledem k tomu, co se v Evropě na energetických trzích od roku 2021, a ještě více pak po únoru 2022 odehrálo, vhodná příležitost.
Ohýbání zákona
Zásadně se nepromyšlenost kroků vlády ukázala v otázce ČEZ a jeho dalšího fungování. Možnost plného ovládnutí společnosti státem, je vzhledem k výrokům v průzkumech nejsilnějšího hnutí ANO nyní opět stále více ve hře. Mnoho faktorů a další vývoj v energetice státnímu ČEZ nahrává. Není to ale podmínka. Stěžejní je, aby všichni zúčastnění věděli, jaký je plán a jakými nástroji čeho kdo chce dosáhnout. Neopakovat tu smutnou kapitolu, která proběhla za současné vlády.
V červnu 2022 premiér Fiala ve svém televizním projevu k národu oznámil: „Zatímco zájem státu je dostatek elektřiny za přiměřené ceny, zájmem investora je zisk. Tyto dva přístupy se dostávají do konfliktu a to chceme změnit. Součástí naší strategie proto je, aby stát v blízké budoucnosti získal pod kontrolu celou síť tuzemských klíčových elektráren, tedy vlastní výrobu elektřiny. Bude to proces, který chvíli potrvá, ale chceme s tím začít co nejdříve. Takže defacto ovládnutí ČEZ. Je pravdou, že v tu dobu to dávalo smysl i z hlediska veřejné poptávky. Občané zažívali období vysokých cen elektřiny a pocit, že stát by měl vlastnit energetickou infrastrukturu, byl zesílený.
Jenže to bylo zcela nedomyšlené. Chyběla představa o tom, kolik by stál výkup minoritního podílu a jak rychle by se to celé dalo realizovat. Takže raději vláda přistoupila na rady zvolit nečestnou praktiku a cestu ohýbání zákonů.
Čtěte také: Dušan Vaškovic: Konec je v nedohlednu
V květnu 2023 přišla vláda s novelou zákona o přeměnách obchodních společností, jehož součástí byl i tzv. lex ČEZ. Tedy paragraf 311, podle kterého by pro rozdělení firem mělo místo dosud potřebných 90 % stačit 75 % hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě (za splnění podmínky účasti majitelů nejméně dvou třetin akcií). Stát se tedy minoritářů namísto férového odkupu podílu z prémií chtěl zbavit neférovým vytěsněním. Sněmovna nakonec loni na jaře vládní návrh neschválila. Akcie se ale kvůli tomu výrazně propadly. Přehledné vysvětlení lex ČEZ a snahy o neférové vytěsnění si můžete poslechnout zde.
Lži o mimořádné dani
Do toho všeho platila a nadále platí windfall tax, která zásadně dopadá právě jen na ČEZ. Od jediné firmy stát na jedné dani vybere za tři roky kolem sto miliard korun.
Od ministra financí jsme v souvislosti s výnosy z windfall tax a pokrýváním „mimořádných výdajů na energetickou krizi” slyšeli mnoho výmyslů a nepravd.
Pár dní před volbami Stanjura ještě přidal. Dál tvrdí, že bilance - co se týče mimořádných výdajů a mimořádných příjmů - bude záporná. A co víc, zpochybnil závěry zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu, který uvedl, že příjmy z mimořádné daně pomáhaly s běžnými výdaji rozpočtu, tedy výnosy nebyly použity v souladu s původním záměrem. Více píšeme zde. A reakce Stanjury? „Já to vlastně nechápu, jak to vůbec mohou napsat (…) My jsme ty výdaje ještě nepokryli a ani je nepokryjeme. Od začátku jsem říkal, že ta daň bude na tři roky.”
Jak je možné nastavit daň se sazbou 60 % a s podivnou konstrukcí na celé tři roky, když od začátku není jasné, co se má vlastně danit a nebere se v potaz další tržní vývoj? Co jsou „mimořádné zisky”, když si uvědomíme, že ceny elektřiny na trhu zůstávají i pro další roky stabilně vysoko, a stejně tak cena emisní povolenky? A nezapomínejme na velmi vysokou inflaci. Na dotaz, jestli podle něj to, co stát zavedením mimořádné daně způsobil, akcionářům ČEZ nevadí, Stanjura odpověděl: „Samozřejmě, že některým z nich to bezesporu vadí.” Ale prý si neuvědomují, že za jejich vlády dostali od ČEZ vysoké dividendy.
Pravda je taková, že rekordní dividenda 145 korun je z roku 2022, kdy se na zisky ČEZ windfall tax ještě neuplatňovala. Stejně tak ministr elegantně přechází to, že daň zisk ČEZ nejprve sníží, a vzhledem k výši sazby dost brutálně, až pak se odvede dividenda. Kdyby si stát peníze z ČEZ stáhnul skrze 100% dividendu, nezískal by o moc míň a zároveň by neokrádal investory.
Bolestivé bylo poslouchat i premiéra Fialu, když byl na svých výjezdech za občany konfrontován se zklamáním některého z minoritních akcionářů a nebyl schopný přijít ani s jedním argumentem, kterým by mohl konstrukt windfall tax a jejího trvání obhajovat. Bohužel legendárním se stal i premiérův výrok o tom, že minoritní akcionáři ČEZ jsou „často velcí bohatí podnikatelé se stamilionovými majetky”. Takže žádní chudáci, kterým by mělo vadit, že je stát trochu obere.
Vliv Pavla Tykače
Co se týče dalšího zestátňování ČEZ, koalice se jaksi nebyla schopná zkoordinovat ani ve výrocích. V lednu 2024 vicepremiér Vít Rakušan na setkání s občany oznámil, že vláda jedná o výkupu. A následně to celé dementoval s tím, že žádné takové kroky neprobíhají. Loni na podzim Andrej Babiš agentuře Bloomberg řekl, že by zestátnil společnost ČEZ „za použití dividend”. Na to reagoval ministr dopravy Martin Kupka (ODS), slovy o tom, že Babiš svými výroky připravil daňové poplatníky o „stovky milionů navíc“. A naposledy to byl opět Martin Kupka, který v nedávném rozhovoru pro Insider potvrdil, že zestátnění ČEZ už v případě vítězství koalice Spolu v plánu nemá, protože „situace se změnila”.
Lex ČEZ i windfall tax otevřely oči mnohým, kteří věřili, že se vláda pokusí k soukromému kapitálu chovat čestně a v mezích zákona. Na pozoru od té doby jsou hlavně významní akcionáři a velcí hráči. A proto si budují takovou pozici, aby je jakákoliv další vláda nemohla obejít.
Právě osoba Pavla Tykače hraje ne zrovna zanedbatelnou roli. Faktor Tykač byl zřejmě také jedním z důvodů, proč současná vláda k výkupu akcionářů ČEZ nepřistoupila., protože by to znamenalo mu zaplatit . Stejně tak jeho osoba sehrává roli v tom, jak se stát zachová v souvislosti s podporou uhelných elektráren. Opět, znamenalo by to nasměrovat k němu peníze, což je pro koalici neskousnutelné.
Čtěte také: Jan Kofroň: O kolik je NATO silnější než Rusko?
Budoucí vláda ale musí rozhodnout, jaký bude další osud uhelných Chvaletic a Počerad. Vzhledem k tomu, že současná koalice zájem jednat neprojevila, Tykač se soustředí na její v tuto chvíli pravděpodobné nástupce. Chce vědět, jestli mu stát bude garantovat podporu, nebo elektrárny za účelem provozu převezme, nebo jestli nemá očekávat vůbec nic.
Babišova Marrakéš
Zpět ale k ČEZ. Kdo si myslí, že lex ČEZ nebo windfall tax byly posledními pokusy politiků usnadnit si pomocí podvodu ovládnutí ČEZ, je naivní. V tuto chvíli se lze domnívat, že bude-li vládnout hnutí ANO, o převzetí minoritního podílu se pokusí. Dlouhodobě to opakuje Karel Havlíček (v tuto chvíli už téměř v každém rozhovoru a v každé debatě, kde se objeví), stejně tak to říká Andrej Babiš.
Od Babiše lze čekat špinavou hru. Jeho výroky v rozhovoru pro Insider o tom, že „miliardáři, kteří mají v ČEZ zainvestováno, by to mohli prodat za půlku, aby pro zemi něco udělali”, ale vzbudily až přehnanou reakci. Půlkou zřejmě Babiš myslel za 750 korun na akcii i s prémií, pokud bychom brali jako reálnou cenu odkupu 250 miliard a 1500 korun na akcii.
To ale není podstatné. Babiš občas něco „plácne” ve svém pocitu ublíženosti nebo hrdosti. Ale především, sám má pravdu, když říká, že se bude vyjednávat. Tedy jeho slovy „marrakéš bazar”. Pavel Tykač v ČEZ nepřímo drží zmíněnou pohodlnou pozici a budoucí vláda ho zřejmě nebude moci obejít. Podle Zákona o obchodních korporacích musí stát nejprve získat 90% podíl, až poté může zbývající akcionáře vytěsnit (pak už akcionáři proti ceně za výkup, respektive proti výši prémie nemohou nic namítat).
Rozšířilo se také mylné přesvědčení, že minoritáři po výkupu lační. To ale tak úplně není pravda. Jak rád říká investor Michal Šnobr, na situaci, jaká se teď naskytne, čeká dvacet let. Akcie ČEZ má totiž velmi pozitivní výhled. S tímto rokem skončí windfall tax a tedy poškozování ziskovosti. Ceny elektřiny zůstávají stabilně vysoké. ČEZ navíc rozšiřuje své podnikání v regulované sféře, kde nehrozí tržní výkyvy a počítá se v ní s výraznými investicemi. Kromě distribuce elektřiny výrazně zvyšuje své postavení na trhu s plynem. Loni získal nadpoloviční podíl v GasNetu a nedávno byla podepsána akvizice společnosti Gas Distribution. Minoritní akcionáři chtějí hlavně to, aby vláda ČEZ nechala být a nešikanovala ho jako tomu bylo poslední tři roky.
Důvody pro a proti zestátnění
Chceme-li hledat výhody plně státního ČEZ, řekněme si tu nejdůležitější. Celá energetika je vzhledem k fungování evropského energetického trhu natolik zregulovaná a ne zrovna tržně fungující, že bez státní podpory a dotací se nepostaví a neprovozuje už žádný zdroj. Z pohledu jádra je situace taková, že investorem do nových bloků je z 80 % státní společnost EDU II, které dle finančního modelu bude státu posílat každý rok peníze. Stávající dukovanské a temelínské bloky navíc pod EDU II nespadají. To není vyhovující situace, jádro by mělo být kompletně v rukou státu.
Pak jsou tu plynové zdroje. Opět by dávalo smysl, aby je stavěl a provozoval plně státní subjekt. Bez garantované státní podpory se totiž investorům jejich udržování jako kapacitního zdroje v případě potřeby příliš nevyplatí. A potom zmiňované uhlí. Scénář, že je ztrátové, ale ještě nějakou dobu nezbytné, klíčové uhelné elektrárny bude provozovat plně státní ČEZ, může dávat smysl a nebo jim bude vyplácet podporu, ale s minoritními akcionáři to půjde dost obtížně.
Čtěte také: Aleš Rod: Kdybych byl Javierem Mileiem a sekal
Diskutuje se samozřejmě financování výkupu a jeho dopady. Roční EBITDA ČEZ se za poslední tři roky díky vysokým cenám elektřiny pohybuje na úrovni kolem 130 miliard. Společnost tedy standardně vydělává a návratnost investice pro stát by měla být zajištěna. Stejně tak nám může roční EBITDA napovědět, když se ptáme na to, jestli by výkup ČEZ zvládl. A berme v potaz, že zvládl to, že si z něj stát na windfall tax vytáhl sto miliard, a i přesto byl schopný investovat do výroby i do distribuce. A do toho je jeho zadluženost velmi nízká. O to, že by mu banky nepůjčily čtvrt bilionu na odkup akcií, se tedy nemusí obávat.
Nejasný je ale okamžitý dopad na státní rozpočet. Jde sice o nastavení podmínek, ale pokud by akcie vykupoval sám ČEZ, neodváděl by pak státu dividendu. Například letošní dividenda z loňského zisku pro stát při 80% výplatním poměru je přes 17 miliard. Pokud by ČEZ stát ovládal, mohl by si také peníze do rozpočtu teoreticky stáhnout jinou cestou. To jsou ovšem spekulace.
Distribuce na burze?
Dalším argumentem je budoucí možnost státu vrátit na burzu menší část atraktivní ziskové distribuce ČEZ formou emise akcií. Tím by mohl ve finále získat více peněz, než by na ovládnutí společnosti vydal a zároveň by mohl mít stále pod kontrolou výrobu elektřiny. To jsou slova Karla Havlíčka, se kterými souhlasí i část minoritních akcionářů. To by teoreticky mohl řešit i fakt, že zestátnění ČEZ by byla rána pro pražskou burzu. Pro její likviditu je ČEZ jakožto nejzajímavější titul zásadní. Reálným scénářem ale také je, že z ČEZ by se po vzoru jiných státních společností postupně stal neefektivním molochem sloužícím k trafikám pro vysloužilé politiky.
Všechna pro a proti tedy stojí za zvážení. Stoprocentně ale platí, co už bylo řečeno: mít plán, držet se ho a dotáhnout ho.
Na závěr si řekněme, že v tom všem, co se za ty čtyři roky stalo a nestalo, nemusíme hledat nic extra složitého. Premiér Fiala, ministr financí a další klíčoví ministři zkrátka tomu, co se děje nebo by se mělo dít, neporozuměli. Ani neměli snahu porozumět. Na nešťastnou kapitolu s Jozefem Síkelou v roli ministra průmyslu, který občany opakovaně přesvědčoval o tom, že elektřiny bude i po vypnutí uhlí vždy dostatek, se bude vzpomínat ještě dlouho. Ministr Lukáš Vlček na svou roli rovněž nestačí, v energetice tápe. Omluvit ho lze však tím, že ve funkci byl poměrně krátce a spousta nedořešených věcí na něj spadla.
Ta nekompetence u všech ale byla a je až moc velká, obzvlášť v klíčovém oboru jako je energetika. Přitom stačilo naslouchat a snažit se porozumět a obklopit se týmem schopných lidí, ale k tomu je nutné zbavit se opojení mocí a pocitu, že my to děláme nejlépe a rady nepotřebujeme. Je to škoda. Ztracená důvěra se obnovuje těžko.
Co když je válka blíž, než si myslíte?
V pondělí 29. 9. ve 19:00 spouštíme projekt Wargame: Česko – podcastovou sérii, která vás zavede přímo za zavřené dveře vlády i aliančních jednání. Účinkují lidé s dlouholetou praxí ve státní správě, exekutivních pozicích či médiích. Společně usedají k pomyslnému krizovému stolu a čelí rozhodnutím, na která neexistuje snadná odpověď.
První díl naleznete na všech podcastových platformách Insider podcastu.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.