Krutá pravda o povolenkách
„Tržní” systém obchodování s emisemi jako zlaté ideologické prasátko
Začnu trochu samolibě vzpomínkou na můj první text pro NWSLTTR o tom, jak Evropu přerozdělování posouvá k žádoucímu stavu, kterým je chudnutí. Pojednával především o nových povolenkách ETS 2, které mají za cíl snížit životní úroveň domácností zdražením paliv a pohonných hmot tak, aby byly nuceny přejít na „čistší” technologie. Po osmi měsících vývoj došel do stavu, kdy se začátek obchodování s ETS 2 odsunul na rok 2028 a totální nepředvídatelnost vývoje ceny a nejistota jen posílily. A nastávají stále paradoxnější situace.
Poslední více než týden byl ve znamení výkřiků o tom, jak se otřásá (ne-li hroutí) ODKAZ samotná podstata evropské klimatické politiky, což jsou právě emisní povolenky a systém obchodování s nimi. Cena klesala z více než 90 eur za tunu oxidu uhličitého až pod 70 eur. A je až překvapivé, jak to někteří sledovatelé dění a komentátoři brali vážně. Na summitu evropských lídrů promluvil německý kancléř Friedrich Merz o tom, jak je nutné ETS přehodnotit, protože „pokud se klimatická politika uplatňuje na úkor průmyslu a pracovních míst, je to nepřijatelné”. Řekl také dost zásadní věc, že „ETS systém negeneruje nové příjmy”. Ano, stojíme jen na přerozdělování, což je princip fungování celé Evropy. Francouzský prezident Emmanuel Macron zase prohlašoval, že drahé energie v kombinaci s drahými povolenkami „akcelerují deindustrializaci, nikoliv dekarbonizaci“.
Krásně se to poslouchá. Ale je to asi na úrovni toho, jako když Andrej Babiš mluví o tom, že Česko nikdy nezavede ETS 2 povolenky (nebo je chce odložit na rok 2030, vyberte si) a že chce na ETS 1 strop 30 eur za tunu oxidu uhličitého. Je to politika pro domácí publikum. V případě Merze s Macronem zase politika pro rozhořčený průmysl. A také vypouštění testovacích balónků. Jen o den později vzal Merz svá slova téměř kompletně zpět a označil ETS za „správný nástroj”, který je jen třeba neustále upravovat a zlepšovat. A hned po něm i Macron ujišťoval, že ETS systém je „strukturálně správný a dává smysl”.
Komu zacpeme ústa odpustky zdarma
Podle německého kancléřství Merzova otočka znamenala to, že chtěl pouze „vyvolat a zahájit debatu”. Někteří ale správně poukazují na to, že Merz (možná) nechtěně vyděsil unijní státy představou, že bez povolenek by státy neinkasovaly výnosy z nich. Protože na penězích vybraných z povolenek celá „dekarbonizace” Evropy stojí. A kéž by jen „dekarbonizace”, spíše celá podstata současného fungování EU a Evropské komise. Je to takové zlaté prasátko (použiji výraz z poslední epizody podcastu Štěpení), ze kterého chce každý získat co nejvíce. Hraje se hlavně o to, kolik má kdo slíbeno, a komu a jak slíbenou „podporou” zacpeme ústa.
Výnosy z prodeje ETS 1 jdou většinově členským státům (ty je už teď musí použít jen na dekarbonizační projekty) či do Modernizačního fondu (odtud se zase přerozdělí směrem k některým členským státům, ČR je mezi nimi), kam jdou zhruba 2 procenta z celkového objemu povolenek v období 2021 až 2030. Plus je docela výrazná část povolenek přidělována zdarma těžkému průmyslu (v období 2021 až 2030 by mělo jít až o 43 procent všech povolenek). Je to z toho důvodu, že bez toho by už výroba utekla z EU komplet pryč.
Čtěte také: Michal Půr: V Praze nabírá nekonečné zpoždění přes deset velkých staveb za více než sto miliard korun
Bezplatné přidělování povolenek se má začít už od letošního roku snižovat, což má kompenzovat zavedení uhlíkového cla (CBAM) na dovoz některých surovin, jako je železo, ocel, hliník, cement nebo hnojiva. Komise si od něj zkrátka slibuje, že uvalení povolenek i na dovozce z mimoevropských zemí zlepší konkurenceschopnost našich výrobců, kteří jsou zatíženi povolenkami. Nejen že to dost pravděpodobně zvedne náklady na dovoz, takže se to ve finále propíše do cen pro spotřebitele a půjde o další inflační tlak. Je absurdní, že si Evropa nejdříve téměř zničí hutní výrobu, takže musí materiály dovážet, a ten dovoz si ještě sama zdraží.
Každopádně povolenky zdarma mají být podle aktuálních plánů do roku 2034 ukončeny. Jenže téměř jistě nebudou. V tom právě bude spočívat ta „reforma” ETS 1, o které tu někteří naivně sní. Do konce července má Komise přijít s konkrétními návrhy na úpravu systému, které zřejmě budou spočívat v tom, že bezplatné povolenky bude průmysl dostávat i po roce 2034. Plus má dojít k prodloužení období, kdy mají být nové povolenky uvolňovány prostřednictvím aukcí na trh až za horizont roku 2039. Toť vše. Z prasátka se zase vysypou peníze, ať už v jakékoliv podobě.
Ušlechtilá myšlenka se nenaplnila
Komise jako řešení vysokých nákladů pro výrobu nabízí státům, ať sníží daň z elektřiny nebo DPH na elektřinu, nebo ať zkrátka vezmou větší část regulovaných plateb na sebe. Od toho tu přece stát je, že. Nebo mohou státy přímo zastropovat cenu silové elektřiny, tak jako to dělá Německo – na 1,20 koruny za kWh do roku 2028 pro energeticky náročný průmysl. Místo příčiny se jen zjemňují následky a stát (daňový poplatník) sype.
Jenže to je to jádro všeho. Nikdo neřekl, že to tak nechce a že je celý systém ETS zvrácený a destruktivní. Celá dekarbonizace měla na počátku logickou a ušlechtilou myšlenku zbavit se do budoucna závislosti na dovozu surovin, které Evropa z drtivé většiny nemá, z často pochybných, nedemokratických režimů. Jenže to se vůbec nenaplnilo tak, jak bychom si tehdy představovali. Po německém vystřízlivění z kamarádění se s Ruskem kvůli jejich levnému plynu Evropa zjistila, že stojí energeticky na dost vratkých nohou a ještě si k tomu nekoncepční, přehnanou a ideologickou politikou ochrany klimatu (tzn. povolenkami) zničila zdroje, které ničit nemusela a které jí mohly ještě po nějakou dobu dodávat energetickou stabilitu. Všechno se to nechalo dojít tak daleko, že se z toho téměř nedá vystoupit.
Čtěte také: Společnost pomatená bojem za prezidenta se dojímá sama nad sebou a nevnímá skutečné nebezpečí
Podíl 27 unijních států na celosvětových emisích byl k roku 2024 kolem několika procent a dále klesá. Jenže emise většiny světa stále rostou. Největší světový emitent je Čína (zhruba 29procentní podíl), následovaná USA (zhruba 11procentní) a Indií (zhruba 8procentní). Evropské pionýrství nevychází, zbytek nás nenásleduje, neoslabuje se tak jako my.
Bez mantry o snižování emisí není EU
Smutný je pohled na to, jak klesá podíl EU na světovém nominálním HDP. Data si půjčuji ze zajímavého vlákna Vojtěcha Měřínského.
Na začátku tisíciletí měla EU ještě zhruba 22procentní podíl, což si udržela i během prvního desetiletí. Od té doby do roku 2024 ale klesla k 18 procentům. Spojené státy měly opačný vývoj, když z 20 procent v roce 2000 posílily na 23 procent v roce 2010. Jenže odtud se zvládly do roku 2024 dostat k 26 procentům. Úplně jinou rychlost nabrala Čína, která ze 4 procent na přelomu tisíciletí vyšplhala za 24 let na 17 procent. Význam Evropy a její schopnost podílet se na světové ekonomice stále klesá.
Neštěstí je i v tom, že nejvíce celou ideologii o snížení emisí logicky odnáší energetika. Tak to bylo od začátku myšleno, nikdo ale zřejmě nebyl schopný dohlédnout následky a nikdo to včas nezastavil. Výroba energií jakožto vstupu k jakékoli výrobě, k růstu ekonomiky a především k zajištění fungování společnosti je tedy v tom celém rukojmí. Ve své podstatě je totální paradox, že některým zdrojům platíme, aby vyráběly (uhlí či plyn, jejichž ekonomiku jsme cíleně učinili nerentabilní), a druhým platíme za to, aby nevyráběly (provozovatelům OZE se vyplácejí kompenzace za to, že nemohli dodat energii do sítě). Německo už došlo do stavu, kdy zvažuje omezení přednosti OZE v síti, protože situace s přenosovou infrastrukturou kvůli stále novým žádostem o připojení je neudržitelná. Investoři jsou ale samozřejmě proti. Tak moc jsme si zvykli, že vše je dotované a že bez státu se v energetice nevybuduje a neprovozuje vůbec nic.
Jeden by si přitom řekl, že je to tak jednoduché a že není pochopitelné, jak jsme se mohli do takového nesmyslného stavu dostat. Každý člověk, každá domácnost, každý podnikatel, každá firma přirozeně neustále přemýšlí nad tím, co si může a nemůže dovolit, co mu jaká investice přinese nebo o co přijde, jaké bude mít výdaje a jaké bude mít příjmy či výnosy. EU a všichni ti, kdo se na dekarbonizační politice podíleli a podílejí, ale ne. Ti takto neuvažují. Rozhodovalo a dál se rozhoduje bez vhodných podkladů a reálných čísel, jen na základě ideologie.
Čtěte také: Stát výrazně přidá úředníkům, EU chce transparentní odměňování. Jak se zachovají firmy?
Ti, kdo rozhodují, navíc popírají sami sebe. To je další paradox. Jestliže jsou někteří politici (jmenujme europoslankyni Danuši Nerudovou, která na to ještě upozorňuje v médiích) schopni hlasovat v europarlamentu pro klimatický cíl snížit do roku 2040 emise o 90 procent oproti roku 1990 a zároveň bojovat proti tomu, aby ceny povolenek dál rostly, a mluví o jejich zastropování (nebo v případě Nerudové o vyjmutí rezidenčních budov ze zpoplatnění emisí u vytápění), nemohou si více protiřečit.
Bez drahých povolenek nebude plnění cílů. Jak nedávno docela výstižně odpovídal člen vedení skupiny EPH Jiří Feist na otázku, zda je systém ETS tržní (někteří to stále rádi tvrdí): ETS je umělá tržní komodita, jejímž cílem je, aby byla co nejdražší. Bez toho přece chování lidí nezměníme. K tomu dojde až v okamžiku, kdy jim něco tak moc zdražíme a zprotivíme, že nemají jinou možnost. Dostanou samozřejmě přerozdělené peníze ve formě podpory nebo dotace, aby se nebouřili. To je celé. Nic se nemění, jedeme dál, prasátko musíme udržovat plné.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.
Pripoustim, ze podil 95% pro financni investory je blbost, protoze sam system ETS spolkne urcite min. 20% z vynosu na administrativu….
Muj komentar vychazel z clanku na E15 z 13/2, ktery uz nemuzu najit. Mam jeho snapshot, ale ten sem neumim vlozit