Případný ruský útok na Pobaltí nemusí začít masivní invazí desítek divizí. Pro Moskvu může být mnohem výhodnější omezená operace několika tisíc vojáků, jejímž skutečným cílem nebude dobytí Tallinnu, ale test politické soudržnosti NATO a jeho schopnosti rychle rozhodnout.
Rusko nepotřebuje vojensky porazit celou Alianci. Potřebuje vytvořit situaci, ve které se spojenci budou muset během několika hodin rozhodnout, zda jsou ochotni riskovat přímou válku s jadernou mocností kvůli několika kilometrům estonského nebo litevského území.
Ukrajinský velitel bezpilotních sil Robert Brovdy tento problém popsal provokativní větou. „Kyjev za tři dny” se podle něj už opakovat nebude, ale u „Pobaltí za tři dny” si tak jistý není. Rusko během války na Ukrajině získalo rozsáhlé zkušenosti s kombinací malých útočných jednotek, dronů, dělostřelectva a elektronického boje — schopnosti, které mohou být při omezené a rychlé operaci důležitější než klasická invaze v rozsahu února 2022.
Rusko nemusí Pobaltí dobýt. Stačí mu vytvořit hotovou věc
Dokud pokračuje rozsáhlá válka na Ukrajině, Rusko pravděpodobně nemá dostatek volných sil pro klasickou velkou invazi proti NATO. To ale nevylučuje operaci podstatně menší.
K obsazení menšího pohraničního města nebo omezeného území by stačil zesílený pluk o síle přibližně 2 500 vojáků, doplněný operátory dronů, dělostřelectvem a prostředky elektronického boje. Ruské jednotky by překročily hranici, obsadily omezený prostor, vytvořily obranu — a Moskva by následně oznámila, že pokus NATO o jejich násilné vytlačení znamená přímou válku s Ruskem.
Vojensky by taková síla pro Alianci nepředstavovala nepřekonatelný problém. Politicky by ale vytvořila mimořádně nebezpečnou situaci. Hlavní bitva by se neodehrávala v Pobaltí, ale v Bruselu, Washingtonu, Berlíně a Paříži. Cílem omezeného ruského útoku nemusí být Tallinn. Cílem může být soudržnost NATO.
Narva, Tartu a problém malých vzdáleností
Nejcitlivějším místem zůstává estonská Narva přímo na hranici. Jedna osa ruského postupu může vést z Narvy na západ, další z Pskovské oblasti přes Pečory na Tartu. Takový postup by nutil Estonsko rozdělit obranné síly a mohl by ohrozit komunikace, po kterých by přicházely posily z Lotyšska.
Pro Pobaltí je zásadní geografická hloubka. Estonsko, Lotyšsko ani Litva nemají prostor, který měla Ukrajina. Obránce zde nemůže ustupovat desítky nebo stovky kilometrů, získávat čas a připravovat protiútok.
Čtěte také:
Co přijde po penězích?
·Kapitán Kirk stojí v San Francisku roku 1986 a sleduje muže, který si kupuje noviny z pouličního automatu. „Pořád používají peníze,” poznamená a vzápětí dodá, že budou muset nějaké sehnat. U večeře pak vysvětlí, že v jeho době už peníze neexistují.
Právě zkušenost Ukrajiny zásadně změnila alianční plánování. Ještě před několika lety byla logika obrany Pobaltí postavena na tom, že místní jednotky a předsunuté síly NATO ruský útok zpomalí a hlavní síly Aliance následně přijdou a okupované území osvobodí. Estonská premiérka Kaja Kallasová v roce 2022 upozorňovala, že tehdejší plánovací představa mohla znamenat až 180 dní, než by bylo okupované území plně osvobozeno. Po Buči a Irpini se takový přístup stal pro pobaltské státy nepřijatelným. NATO proto přešlo k logice obrany území od prvního okamžiku.
Suwalský koridor a strategie času
Ještě větší strategický význam má prostor mezi Polskem a Litvou. Suwalský koridor mezi ruskou Kaliningradskou oblastí a Běloruskem, v nejužším místě přibližně 65 kilometrů, je jedinou pozemní spojnicí Polska s pobaltskými státy. Kdyby ho Rusko dokázalo přerušit, byly by tři pobaltské státy po zemi odděleny od hlavního prostoru NATO.
Vstup Finska a Švédska do Aliance zde přinesl nové možnosti operací a zásobování v prostoru Baltského moře. Ani tato výhoda ale neodstraňuje problém prvních hodin. Rusko by nemuselo koridor držet měsíce — už jeho dočasné přerušení by donutilo NATO řešit současně obranu Pobaltí, obnovení pozemního spojení a přesuny dalších sil.
Dnes to na okupaci nestačí. Zítra může
V širším prostoru proti Pobaltí může Rusko disponovat přibližně 40 000 vojáky, z toho asi 10 000 vázaných na Kaliningradskou oblast. Značná část dalších sil je kvůli válce potřebná na Ukrajině. Na rozsáhlou okupaci všech tří pobaltských států to dnes nestačí.
To není důvod k uklidnění. Rusko rozšiřuje vojenskou infrastrukturu a vytváří kapacity, které mohou v budoucnu umožnit rozmístění až kolem 115 000 vojáků. Klíčovým okamžikem může být ukončení nebo zmrazení války na Ukrajině — Moskva by získala možnost bojově zkušené jednotky regenerovat a přesunout.
SACEUR má provádět plán, ne ho vytvářet
Právě proto NATO za poslední roky zásadně změnilo systém obranného plánování. Politická kontrola nad použitím aliančních sil zůstává zachována — SACEUR nemůže sám aktivovat článek 5. Změnilo se ale něco zásadnějšího: Aliance výrazně zkrátila cestu mezi politickým rozhodnutím a vojenskou akcí.
Čtěte také:
Kreativní manipulace Aleny Schillerové
·Přelom srpna a září je krásné období. Rodiče se konečně dočkají návratu dětí do školy, ekonomové se konečně dočkají návrhu státního rozpočtu na příští rok. Jenom děti mají smůlu dvakrát. Nejenže končí prázdniny a musí zpátky do lavic, ale ještě se dozvědí, jak vysoký účet jim dospělí letos vystavili k budoucímu zaplacení.
Po roce 2022 přešla k nové generaci regionálních obranných plánů propojených s konkrétními silami, velitelskými strukturami, geografickými prostory a požadovanou připraveností. NATO už nechce po vypuknutí války teprve zjišťovat, která brigáda kam pojede. Vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě nemá po politické autorizaci začínat s prázdným stolem. Plán má existovat, jednotky mají být určeny, státy mají vědět, co se od nich čeká.
Nový alianční model pracuje s více než 300 000 vojáky ve zvýšené připravenosti a dalšími silami, které mají následovat. Bavíme se o schopnosti přesouvat významné síly v řádu dnů až týdnů, nikoli měsíců.
Nejdůležitější přesun proběhne ještě před článkem 5
Článek 5 není tlačítko, po jehož stisknutí se všechny členské země současně přepnou z mírového do válečného režimu. Pokud zpravodajské informace ukážou, že Rusko připravuje útok, může NATO začít posilovat východní křídlo ještě před překročením hranice. Právě to je odstrašení.
Z vojenského hlediska proto mohou být nejdůležitější přesuny provedeny v okamžiku, kdy ještě žádná válka nezačala. A Česká republika přitom může být stále právně v míru.
SACEUR má plán. Česko má stále mír
Představme si prudkou eskalaci v Pobaltí. SACEUR začne realizovat připravené vojenské úkoly a do pohybu se dávají rozsáhlé spojenecké síly. Část může směřovat z Německa přímo do Polska, jiné jednotky ze západní nebo jižní Evropy mohou využívat koridory střední Evropy včetně České republiky.
Česká republika přitom nemusí mít vyhlášen stav ohrožení státu ani válečný stav. Vláda může za zákonem stanovených podmínek umožnit průjezd nebo pobyt spojeneckých ozbrojených sil. Vojenský tranzit ale není pouze politické povolení překročit hranici — musí být také reálně zabezpečen. Právě proto bude Host Nation Support jedním z primárních úkolů Armády ČR i celého českého státu.
HNS ale nebude jediným úkolem
Ve chvíli, kdy se Rusko rozhodne testovat kohezi Aliance, pravděpodobně zesílí i jeho působení hluboko v aliančním týlu. Lze očekávat hybridní působení, fyzické sabotáže, kybernetické útoky proti kritické infrastruktuře, narušování dodavatelských řetězců a operace v informačním prostředí. Cílem nebude jen způsobit škody, ale zaměstnávat bezpečnostní složky, zpomalovat rozhodování a vyvolávat tlak veřejnosti.
Kybernetický útok proti energetice nebo komunikačním systémům může mít obrovský dopad na nemocnice, průmysl a zásobování. Fyzické sabotáže mohou nutit policii, armádu a zpravodajské služby chránit velké množství objektů po celé republice. Do toho bude probíhat informační válčení — narativy, že Česká republika je do války zatahována, že průjezd spojeneckých jednotek zvyšuje riziko útoku, nebo že pomoc Pobaltí není naším zájmem. Smyslem nebude přesvědčit všechny, ale vytvořit dostatečný zmatek, aby se rozhodovací proces zpomalil právě ve chvíli, kdy NATO potřebuje rychlost.
Čtěte také:
Developer je kulak dneška. Nenávidíme ty, kteří pracují pro zisk
·Je jedno, o jaké stavbě ten článek byl. Podobných jste jich četli mnoho a mnoho ještě přečtete. Plán na výstavbu budovy, která by mohla posunout Prahu tam, kde už dávno měla a mohla být, je napadán, protože někdo z komise znal někoho od vítězů — a vůbec, cena je vysoká.
Český stát tak může být během stejného dne nucen zabezpečovat průchod spojeneckých sil, chránit kritickou infrastrukturu, řešit kybernetické útoky a sabotáže, zvládat dezinformační operace a zároveň zajišťovat základní služby obyvatelstvu. To už není úkol Ministerstva obrany nebo Armády ČR. Je to úkol vlády a celého státu.
Článek 3 je dnes možná důležitější než debata o článku 5
Článek 5 říká, co spojenci udělají, pokud bude jeden z nich napaden. Článek 3 říká, co mají dělat ještě předtím: udržovat a rozvíjet svou individuální a kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku. Aliance výslovně považuje civilní připravenost za základ kolektivní obrany a požaduje schopnost zachovat fungování vlády, základních služeb a civilní podpory vojenských operací i během rozsáhlé krize (NATO).
Článek 5 řeší okamžik napadení. Článek 3 řeší, zda stát v okamžiku napadení vůbec bude fungovat.
Česká republika v rámci aliančního obranného plánování buduje konkrétní vojenské schopnosti a jako jádro svého příspěvku uvádí brigádní úkolové uskupení na bázi mechanizované brigády (Ministerstvo obrany). To je jedna část článku 3. Druhou je národní schopnost státu přežít, fungovat a podporovat válčící Alianci: odolnost energetiky, telekomunikací, dopravy, zdravotnictví, státní správy a soukromého sektoru, záložní řešení, předem uzavřené smlouvy, krizové zásoby, schopnost obnovovat napadené systémy a jasné kompetence pro období, kdy ještě nejsme ve válce, ale bezpečnostní situace už se válce podobá.
Potřebujeme právní režim pro fázi mezi mírem a válkou
Česká obranná legislativa umožňuje řadu příprav provádět už v míru. Nejsilnější nástroje státu pro získávání civilních kapacit, pracovní síly a prostředků jsou ale stále významně spojeny až se stavem ohrožení státu nebo válečným stavem. To vytváří časovou mezeru: SACEUR může mít politickou autorizaci, připravený plán a spojenecké jednotky již v pohybu, zatímco Česká republika je stále v mírovém právním režimu a bez části nástrojů, které bude potřebovat nejen pro HNS, ale i pro zvládání souběžné rozsáhlé krize na vlastním území.
Nejde o to dát vládě válečné pravomoci v době míru. Jde o vytvoření přesně vymezeného mechanismu pro situaci, kdy se bezpečnostní prostředí dramaticky zhoršilo, NATO už provádí opatření k odstrašení a obraně, Česká republika plní rozsáhlý HNS a zpravodajské služby registrují zvýšenou nepřátelskou aktivitu — ale země ještě není ve stavu ohrožení státu.
Současný systém krizových stavů vznikal pro jinou bezpečnostní realitu. Potřebujeme zvážit nový, ústavně a zákonně přesně vymezený stav obranné připravenosti, který by vládě umožnil aktivovat přesně stanovená opatření ještě před dosažením prahu stavu ohrožení státu. Nešlo by o automatické omezení demokratických práv ani o plošné válečné pravomoci — šlo by o schopnost včas aktivovat HNS, ochranu kritické infrastruktury, krizovou komunikaci, kybernetickou obranu a rezervní kapacity.
Bez takového nástroje může vláda čelit současně aliančnímu požadavku na okamžitou podporu vojenských operací, sabotážím, kybernetickému útoku, informační operaci a výpadku části kritické infrastruktury — zatímco právně stále řídí zemi nástroji určenými pro běžný mír. To není pouze právní problém. Je to problém velení a řízení státu.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.
