Je jedno, o jaké stavbě ten článek byl. Podobných jste jich četli mnoho a mnoho ještě přečtete. Plán na výstavbu budovy, která by mohla posunout Prahu tam, kde už dávno měla a mohla být, je napadán, protože někdo z komise znal někoho od vítězů — a vůbec, cena je vysoká.
Už jsme si zvykli, že za dobu, za kterou za císaře pána postavili dnešní Státní operu nebo železniční most, my v době on-line přenosů dat získáme několik potřebných razítek, která otevřou stavitelům cestu k razítkům dalším. Rezignovali jsme na hierarchii cílů, v níž na prvním místě mělo být stavbu postavit — a to ještě v době, kdy může sloužit generaci, která ji navrhla. My máme na prvním místě najít všechny důvody, proč by stavba stát neměla, ty odstranit nebo alespoň zpochybnit, a teprve pak začít cosi konat.
Celé je to postavené na premise všech dohlížitelů, špatných učitelů a úředníků, že člověk je ze své podstaty špatný, koná pouze ze zištných úmyslů, a proto kontrola musí mít přednost před smysluplnou aktivitou. K tomu současná levicová progresivní politika přidává nenávist k lidem, kteří pracují za účelem zisku. Dojit stát čili plátce daní je v pořádku, vydělávat na svém zavání čímsi podezřelým.
Čtěte také:
Kreativní manipulace Aleny Schillerové
·Přelom srpna a září je krásné období. Rodiče se konečně dočkají návratu dětí do školy, ekonomové se konečně dočkají návrhu státního rozpočtu na příští rok. Jenom děti mají smůlu dvakrát. Nejenže končí prázdniny a musí zpátky do lavic, ale ještě se dozvědí, jak vysoký účet jim dospělí letos vystavili k budoucímu zaplacení.
K tomu si přidejme, že pokud v Praze v nějakém oboru pracujete dobu delší než krátkou, znáte se s většinou ostatních účastníků téhož. Jednoduchým zadáním několika jmen do vyhledávače pak investigativci vypadne s pravděpodobností blížící se jistotě nějaká vaše společná aktivita, fotografie ve VIPce na fotbale nebo alespoň účast na večírku klienta minulého, současného či potenciálního.
Chyby se neodpouští
A máme pohromadě manuál, kterým lze zpochybnit — a tím bezpečně zbrzdit — jakoukoli stavbu. Za prvé: na stavbě vždy někdo vydělá. Architekt dostane honorář, stavitel zakázku a největší sprostý podezřelý je developer, kulak současnosti. Na každý rozpočet se pak najde nějaký snaživý odborník, který řekne, že je to dražší, než za kolik by to udělal on. Za druhé: někoho od zadavatele spojíte s někým z vítězného týmu. A to k prvotnímu vystrašení běžného politika stačí. Vše se zpomalí, prodraží, nechá se vydělat víc lidem, agenturám, poradenským firmám a advokátním kancelářím — v naději, že se tím tlak rozloží a stane se méně účinným. Výsledkem je Praha jako město minulosti.
V hierarchii cílů současného komunálního politika stojí nejvýš neudělat chybu, protože je to pro jeho reputaci méně ztrátové než cokoli prosazovat. Kdo začne něco dělat, logicky i chybuje. A to část veřejnosti — a ta mediálně vlivná zvlášť — neodpouští. Nejbezpečnější rozhodnutí je žádné rozhodnutí. Kultura nerozhodování ovládá naše radnice.
Čtěte také:
Ruská armáda může počkat. Stačí zablokovaná D1
·Kdyby NATO muselo během několika hodin přesouvat vojska na východní křídlo, Česká republika by narazila na problém, o kterém se u nás téměř nemluví. Vláda může spojence pustit přes naše území, jenže v míru nemusí mít k dispozici všechny nástroje, kterými by jim okamžitě zajistila dopravu, civilní techniku, pracovní sílu nebo další kapacity. Z české byro…
Jenže nerozhodování není neutrální. Má své vítěze a poražené. Vítězové jsou lidé bez odvahy, představivosti a ambicí. Poražení jsou ti druzí. Především pak Praha. Kterou rozhodně nevytvořili lidé nerozhodní.
Nepožadujeme po politicích, ani po těch komunálních, výsledky. Chceme vědět, jestli si ráno čistili zuby a v dětství nekouřili. Volíme nudu, dostaneme nudu. Kdybych parafrázoval Cimrmana, nebudeme stavět nic — ale budeme to dělat správně.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.