Přelom srpna a září je krásné období. Rodiče se konečně dočkají návratu dětí do školy, ekonomové se konečně dočkají návrhu státního rozpočtu na příští rok. Jenom děti mají smůlu dvakrát. Nejenže končí prázdniny a musí zpátky do lavic, ale ještě se dozvědí, jak vysoký účet jim dospělí letos vystavili k budoucímu zaplacení.
Ještě než se návrh státního rozpočtu vůbec objevil v „eKLEPU”, unikly na veřejnost prostřednictvím tiskové zprávy základní parametry, které jsem si, jak by řekl klasik, musel nesouhlasně podtrhnout vlnovkou. Za tu dobu, co sleduji veřejné finance, jsem snad ze strany ministerstva financí nezažil tak velkou snahu o manipulaci, jakou předvedlo u rozpočtu na rok 2027.
Hned pod základní bilancí státního rozpočtu nabudete dojmu, že navržený deficit ve výši 389 miliard Kč představuje 2,8 % HDP. Jenže nepředstavuje. Skutečný deficit veřejných financí činí 3,5 % HDP, což se ministerstvo obtěžovalo napsat pouze do poznámky pod čarou (v celé tiskové zprávě jediné). Co už, kdo z nás by si dnes chtěl přečíst přehledně a bez složitostí nějakou pravdu.
Rozdíl mezi těmito dvěma čísly představuje objem takzvané evropské únikové doložky na obranné výdaje, která má činit 70 miliard korun. Nutno však říct, že ji ministerstvo financí prezentuje (a dokonce započítává) naprosto nesmyslně. Relevance celého myšlenkového procesu ministerstva financí je asi taková, jako kdybychom se rozhodli, že od deficitu odečteme třeba výdaje na důchody a budeme se chvástat, že veřejné rozpočty skončily s přebytkem 4,5 % HDP – tím pádem Česko hospodaří suverénně nejlépe v Evropě. Best in hospodaření.
S tím se pojí další manipulační snaha ministerstva. Tento „snížený deficit” na 2,8 % HDP (což je něco, co fakticky neexistuje) pak srovnává s ostatními zeměmi, u kterých podobná kreativní práce s daty provedena nebyla.
Je však pravdou, že jednotlivé dílčí absurdity by nás neměly tolik překvapit, protože absurdní byly už samotné přípravy státního rozpočtu. Už před časem jsme slyšeli, že v rámci konsolidace musíme nejprve zvýšit výdaje, abychom je pak mohli začít snižovat. Z této logiky plynou poučení i do běžného života. Pokud chcete ušetřit, začněte kouřit, abyste pak mohli přestat. Pokud chcete zhubnout, nejprve přiberte, hubnutí vám půjde následně snáze.
Je rozpočet skutečně prorůstový a investiční?
Od současné vlády jsme v dobách covidu opakovaně poslouchali, že se musíme z krize proinvestovat. Tehdy jsem se pousmál. V současnosti však posloucháme, že se musíme proinvestovat z… normálních časů. Je vůbec možné investovat tak, aby se nám investice nějak vrátily?
Čtěte také:
Největší lži Aleny Schillerové a Zbyňka Stanjury
·V úterý Sněmovna téměř jistě přehlasuje veto prezidenta, změní fiskální pravidla a uvolní si prostor pro masivní zvýšení výdajů. Tedy zadlužení. Už před volbami Alena Schillerová prohlašovala, že státní rozpočet a jeho deficit nejsou cíl, ale nástroj. Tak už to vidíme v praxi. Do posledního srpna také musí ministerstvo financí vládě předložit návrh rozp…
První rovinou je pohled optikou příjmů státního rozpočtu. Logika je jednoduchá – stát si půjčí prostředky, které vynaloží na investice. Díky hospodářskému růstu se takto vydané peníze státu vrátí v podobě vybraných daní, což pak pomůže splácet dluhy. Samo ministerstvo financí uvádí nejvyšší možný multiplikátor vládních investičních výdajů na úrovni 0,7. To znamená, že každých 100 korun vydaných státem zvýší HDP o 70 korun. Buďme k vládě mimořádně velkorysí a vezměme do výpočtu právě tuto horní hranici multiplikátoru.
Když z každé stokoruny HDP vybereme na daních 34 %, znamená to, že příjem veřejných rozpočtů bude asi 24 korun. Jenže část z toho si vezmou obce a kraje, takže pro státní rozpočet zbude asi 15 korun. Z každých 100 korun se tak do státní pokladny vrátí přibližně 15 korun. Pokud vám chybí dalších 85 korun, vůbec se vám nedivím. Tudy zřejmě cesta nevede.
Druhý pohled spočívá v tom, že z dluhů „vyrosteme”. Jinými slovy budeme jako stát růst tak rychle a naše HDP se zvýší tak výrazně, že proti němu bude státní dluh vypadat malý. Konsolidace růstem zní velmi zajímavě, uznávám. Problém nastává ve chvíli, kdy myšlenku dáme na papír a rozpracujeme alespoň odhadem základní čísla. Pokud bychom si dali za cíl, že v roce 2027 chceme přiměřeně konsolidovat růstem, musel by být růst HDP bez debat dvojciferný.
Abych ilustroval, jak by to přibližně vypadalo, upravil jsem predikovaný český růst HDP pro rok 2027 a srovnal ho s ostatními zeměmi EU. Pokud vám růst pro Česko přijde nepřiměřeně velký, jsme na tom stejně. Nabízejí se tedy pouze dvě možnosti:
Česko zaznamená naprosto rekordní rok, kdy poroste o parník nejvíc v celé české historii a jeho růst bude 6,4krát vyšší než průměr ostatních zemí Evropské unie
Česko z dluhů prostě nevyroste – k této možnosti se se vší skromností přikláním já
Růst HDP v roce 2027 (Česko roste z dluhů)
Zachrání nás tedy EET?
Poté, co padly myšlenky o zázračném efektu investičních výdajů, zkusíme se chytit ještě jednoho vládou prezentovaného (a mnohokrát opakovaného) způsobu, jak zalepit státní rozpočet. Snižovat výdaje nebudeme, zvyšovat daně také ne. Prostě budeme daně lépe vybírat. K zalepení stamiliardových schodků nám má pomoct naše stará známá elektronická evidence tržeb pod označením EET 2.0.
Pro rok 2027 očekává ministerstvo financí dopady EET na veřejné finance ve výši 13,2 miliardy Kč. V roce 2028, kdy dojde k plnému náběhu opatření, pak 14,4 miliardy Kč. Toto číslo je složeno z DPH, daní z příjmů a pojistného. Bavíme se však o čísle, které se vztahuje k veřejným rozpočtům. Do veřejných rozpočtů však patří, jak jsme si už řekli, také obce, kraje a zdravotní pojišťovny. Pokud chceme zjistit dopad na státní rozpočet, je potřeba toto číslo ještě upravit – ve výsledku to znamená, že dopad na příjmech státního rozpočtu bude v roce 2027 asi 8,8 miliardy Kč a rok poté 9,6 miliardy Kč. Toť k argumentu, že si můžeme dovolit předvolební dárečky, protože se zaplatí z daní, které nebudeme zvyšovat, ale lépe vybírat.
Schéma fiskálního dopadu EET v roce 2027
Až tedy děti zdrcené návratem do školy po prázdninách poprvé otevřou učebnice, mohou si zkusit jednoduchou logickou úlohu: stát za jeden rok utratí o 389 miliard korun více, než vybere. Kdo a kdy ten rozdíl zaplatí? Správnou odpověď jim ministerstvo v tiskové zprávě bohužel nenabídlo – a to ani v poznámce pod čarou.
Doplňkový návod – jaká nejzásadnější čísla přinesl návrh rozpočtu na rok 2027?
Kdo jste dočetli až sem, mám pro vás krátký návod, jak číst základní čísla, která budete v následujících dnech vídat opakovaně – ať už na sociálních sítích, v médiích nebo v televizních debatách.
389 miliard Kč je deficit státního rozpočtu, který předložila vláda Andreje Babiše.
Těchto 389 miliard představuje v roce 2027 deficit státního rozpočtu na úrovni přibližně 4,08 % HDP.
V rámci mezinárodního vykazování se však uvádí saldo veřejných rozpočtů, které v sobě zahrnuje kromě státního rozpočtu zejména obce, kraje a veřejné zdravotní pojišťovny. Díky přebytkovému hospodaření samospráv se toto saldo očekává ve výši 3,5 % HDP.
Vláda se ve své tiskové zprávě snaží vyvolat dojem, že saldo není 3,5 % (to je pouze v poznámce pod čarou, avšak jde o klíčové číslo), ale 2,8 % HDP – jde jen o marketingově podávaný údaj, který o reálné výši deficitu nevypovídá nic a v českém kontextu není podstatný.
Výdaje na obranu těsně přesahují hranici 2 % HDP (konkrétně 2,04 %) s tím, že v případě silnějšího růstu ekonomiky hrozí, že mohou klesnout pod 2 %.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.
S tím multiplikátorem je to jinak.
To co vy počítáte je, že stát zasadí jabloň. Něco bude stát pozemek, něco zahradník, sazenice atd. To bude stát 100 korun a stát z toho dostane 15 korun zpět.
To, že pak bude mít stát každý rok jablka = zvýší se produktivita; v tom multiplikátoru není. A tam se vezme těch chybějících 85 korun a splatí zadlužení.