Co přijde po penězích?

Šedesát let Star Treku a civilizace, která si vyřešila nedostatek

Kapitán Kirk stojí v San Francisku roku 1986 a sleduje muže, který si kupuje noviny z pouličního automatu. „Pořád používají peníze,” poznamená a vzápětí dodá, že budou muset nějaké sehnat. U večeře pak vysvětlí, že v jeho době už peníze neexistují.

Ve filmu Star Trek IV: The Voyage Home se obě repliky objevily jako vtip o návštěvnících z budoucnosti, kteří si musejí opatřit hotovost a neumějí zaplatit účet v restauraci. O necelé dva roky později zakončila epizoda „The Neutral Zone” první řadu seriálu Nové generace (Star Trek: The Next Generation) a motiv se objevil znovu. Posádka Enterprise v ní probudí tři lidi zmrazené na konci dvacátého století. Jeden z nich, finančník Ralph Offenhouse, se okamžitě dožaduje spojení s bankou a chce zjistit, co udělaly tři stovky let s jeho majetkem. Kapitán Picard mu později musí vysvětlit, že nyní existuje svět, ve kterém lidé překonali hlad i potřebu hromadit věci.

Jako malý kluk jsem právě druhou televizní generaci Star Treku, tedy The Next Generation (česky Nová generace), miloval. Stejně jako v dílech Arthura C. Clarka i zde jsem byl fascinován tím, že příběhy měly vědecký základ a věci popsané v knihách působily jako něco, čeho bych se jednou mohl dožít. Tehdy jsem sledoval hlavně příběhy a technologie. Až mnohem později jsem začal vidět společnost, kterou scenáristé v seriálovém světě postavili. Má vlastní dějiny, instituce, hospodářství a představu o dobrém životě. Řeší, proč lidé pracují, když nemusí, co má hodnotu, když nic nestojí, a kdo rozhoduje o věcech, které nelze vyrobit v neomezeném množství.

Nejsem zdaleka první, koho napadlo uvažovat nad seriálem podobným způsobem. Judith Barad a Ed Robertson v knize The Ethics of Star Trek poměřovali rozhodnutí jeho postav Aristotelem, Kantem a dalšími filozofy. Sborníky Star Trek and Philosophy a The Ultimate Star Trek and Philosophy rozebírají práva umělých bytostí, Základní směrnici i představu o míru. George A. Gonzalez napsal několik knih o politice Federace, hlavního politického celku ve vesmíru Star Treku. Manu Saadia věnoval její ekonomice celou knihu Trekonomics. Seriál je fenomén, který lze popisovat z mnoha směrů, a právě v tom spočívá jeden z důvodů jeho pokračující popularity. Dá se také chápat jako šedesát let trvající myšlenkový experiment o civilizaci, která vyřešila nedostatek v mnoha oblastech lidského života. A když se bavíme o civilizaci, rozhodl jsem se, že k šedesátému výročí vysílání první epizody, které připadá na 8. září, posoudím celý koncept vymyšleného světa z hlediska „sedmi zákonů” profesora Miroslava Bárty, protože něco takového jistě ještě nikdo neudělal.

Utopie postavená na troskách

Budoucnost Star Treku nevznikla poklidným pokračováním našeho světa. Mezi dneškem a prvním setkáním lidstva s mimozemskou civilizací leží třetí světová válka. Když 5. dubna 2063 přistanou na Zemi Vulkánci, nacházejí planetu po jaderném konfliktu, s rozpadlými vládami a stovkami milionů mrtvých. Teprve poté se lidstvo sjednotí a během dalších desetiletí odstraní válku, hlad i chudobu.

V příběhu o vzniku Federace se potkávají první dva Bártovy zákony. Civilizace jsou omezené v čase a prostoru a jejich proměny nebývají plynulé. Zásadní změna často přichází skokem po krizi, která rozbije dosavadní pravidla. Kolaps může otevřít cestu k nové podobě společnosti. V optimistickém vyznění seriálu se snadno přehlédne, jakou cenu si jeho vnitřní dějiny vyžádaly. Utopie potřebovala katastrofu, aby mohla vzniknout. Starý svět doslova shořel a lidé po něm začali stavět něco jiného. První seriálový let Zeframa Cochrana nadsvětelnou rychlostí proto není jen technický zlom — přivede k Zemi Vulkánce a nabídne lidstvu první důkaz, že ve vesmíru není samo. Novou společnou identitu vytvoří změna měřítka, kterým lidé vnímají svět kolem sebe. Dosavadní hranice a spory začnou v galaxii plné obydlených světů vypadat malé.

Čtěte také:

Seriály a filmy nikdy nevytvořily souvislé dějiny okamžiku, kdy lidstvo opustilo peníze. Jednotlivé výklady si navíc občas odporují. Jedno však říkají opakovaně. Technika sama změnu nezpůsobila. Kapitán Picard ve filmu First Contact vysvětluje, že získávání majetku přestalo určovat lidský život poté, co se společnost rozhodla věnovat jiným cílům. Replikátory dokážou vyrábět jídlo, oblečení a běžné předměty s náklady, které svět seriálu považuje za zanedbatelné. Stroj sám ale nerozhoduje o tom, komu bude sloužit zadarmo. Společenské rozhodnutí přišlo dříve a replikátor mu teprve dodal jistou míru samozřejmosti, jakou nám dává například přítomnost myčky nádobí v domácnosti. Podobné koncepty jsou mnohem starší než sám seriál. Thomas More už roku 1516 popsal ostrov bez soukromého vlastnictví a běžného peněžního oběhu. Edward Bellamy nechal v románu Looking Backward z roku 1888 probudit bostonského rentiéra v Americe roku 2000, kde každý čerpá svůj díl národního produktu prostřednictvím karty. Bellamy pro ni použil výraz „credit card”.

Star Trek k tradici utopických spisů přidal fyzikální mechanismus hojnosti a nechal v takovém světě žít své postavy. Utopický spis může přeskočit každodenní rozpory, ale seriál, který musí každý týden vyprávět nový příběh, je dříve nebo později odkryje. Star Trek proto šedesát let ukazuje, jak se ve společnosti bez existenční nouze pracuje, vychovávají děti, získává postavení, přiděluje moc a vede válka.

Proč pracovat, když člověk nemusí

Otec kapitána Benjamina Siska, jedné ze známých postav dalšího pokračování původního seriálu, provozuje v New Orleansu restauraci. Vaří každý den pro plný lokál a nikomu nepřinese účet. Robert Picard, bratr kapitána Picarda, pěstuje na rodinné vinici víno i poté, co lze chemicky totožný nápoj vyrobit během několika vteřin. Lékaři léčí, vědci zkoumají a mladí lidé se hlásí do Hvězdné flotily, vznešenější vesmírné podoby amerického námořnictva, kde je čeká náročná a nebezpečná služba, za kterou nikdo nedostává mzdu v našem slova smyslu.

Spojená federace planet odstranila strach, že člověk bez práce přijde o jídlo, bydlení nebo lékařskou péči. Neodstranila práci. Motivaci převzala zvědavost, služba, řemeslná hrdost a uznání ostatních. Star Trek tu nabízí odpověď na otázku, kterou si John Maynard Keynes položil roku 1930 v eseji Economic Possibilities for our Grandchildren.

Keynes očekával, že technický pokrok může během sta let vyřešit boj o obživu a zkrátit pracovní týden na patnáct hodin. Termín jeho předpovědi připadá přibližně na rok 2030. Produktivita od té doby skutečně mnohonásobně vzrostla, volný čas však nerostl stejným tempem. Keynes tušil, že technické řešení bude snazší než lidské. Člověk se podle něj poprvé ocitne před trvalým problémem, jak naložit se svobodou od ekonomických starostí a čím naplnit čas, který mu práce přestane brát.

Antropolog Marshall Sahlins v eseji The Original Affluent Society rozlišil dvě cesty k hojnosti. Společnost může hodně vyrábět, nebo málo chtít. U lovců a sběračů hledal druhou možnost, protože omezené potřeby lze uspokojit i bez továrny. Federace spojila obě cesty. Replikátory vyrábějí téměř bez omezení, zatímco okázalá spotřeba z její kultury skoro zmizela. Kapitánská kajuta na vlajkové lodi působí střídměji než pokoj v dnešním hotelu. Lidé mohou hromadit věci, ale přestali v tom vidět důkaz úspěchu.

Manu Saadia v Trekonomics tvrdí, že nejvzácnějším statkem Federace se stala pověst. Když mizí peněžní odměna, lidé dál soutěží o důvěru, odpovědnost a možnost dělat práci, která má význam. Hvězdná flotila ukazuje ekonomiku pověsti v čisté podobě. Kapitánovi přináší hodnost, pravomoc, respekt a možnost rozhodovat o životě stovek lidí a mnohdy celých světů.

Čtěte také:

Bártův čtvrtý zákon dává Keynesově obavě společenský rozměr. Každou civilizaci drží pohromadě sdílené hodnoty a vize. Ve Federaci drží společnost pohromadě představa sebezdokonalování, vědy a průzkumu. Hvězdná flotila nabízí téměř nekonečný úkol, celou galaxii, kterou lze poznávat. Lidé už nemusí pracovat, aby přežili. Federace je však od dětství učí, že schopnost má být využita a svoboda zavazuje.

Taková odpověď je krásná a neúplná. Seriál sleduje hlavně lidi, kteří si své místo našli. Mnohem méně ukazuje ty, kteří nechtějí pilotovat hvězdnou loď, obdělávat rodinnou vinici ani zasvětit život vědě. Zahálka patří k několika věcem, vůči kterým je jinak tolerantní budoucnost Star Treku překvapivě přísná. Člověk bez ambice se v ní téměř nevyskytuje. Společnost údajně osvobodila jednotlivce od práce a současně z práce vytvořila mravní povinnost.

Roku 1995 obrátil tento problém proti naší vlastní době dvojdíl seriálu Deep Space Nine „Past Tense, Part I” a „Past Tense, Part II”. Posádka se ocitne v San Francisku v září 2024, kde úřady soustředily nezaměstnané, chudé a duševně nemocné do uzavřených okrsků. Zbytek společnosti je nemusí vidět a uvnitř téměř nikdo nedostává účinnou pomoc. Skutečný rok 2024 proběhl bez podobných okrsků, otázka scenáristů však zůstává platná. Co udělá společnost s lidmi, které její ekonomika nepotřebuje?

Dnes ji znovu otevírá umělá inteligence. Star Trek nabídl podmínku, ne řešení. Svoboda od nutné práce musí přinést nový zdroj postavení člověka a smyslu jeho života. Jinak se může rychle změnit ve vyřazení ze společnosti.

Kam se přestěhovala vzácnost

Jake Sisko chce v epizodě Deep Space Nine „In the Cards” potěšit otce starou baseballovou kartičkou Willieho Mayse. Na aukci však zjistí, že ji bez peněz nekoupí (seriál se odehrává na pomezí Federace, kde mnohé cizí kultury stále používají platidla). Jeho přítel Nog má latinium, tamní obdobu peněz, ale částka nestačí. Oba pak procházejí stanicí a vyměňují jednu službu za druhou, až získají věc, kterou dokáže replikátor po materiální stránce napodobit během okamžiku.

Epizoda v necelé hodině předvede malou ekonomickou učebnici. Peníze lze odstranit ze Země, ale ne z každého vztahu. Kopie může být bezcenná, když záleží na původu. Směna se vrátí, jakmile člověk chce něco, co druhý nevydá zadarmo. Jake s Nogem nakonec uspějí díky síti závazků. Antropolog Marcel Mauss psal v Eseji o daru, že dar nikdy není jen přesun předmětu. Vytváří vztah a očekávání dalšího jednání.

Hodnota se ve Star Treku přesunula k původu věci, času a pozornosti. Kapitán Picard věnuje androidu Datovi tištěné vydání Shakespeara, ačkoli Data zná celé dílo zpaměti. Joseph Sisko může nechat replikátor připravit večeři, hosté však přicházejí kvůli jídlu, které uvařil on. Hojnost zvyšuje cenu všeho, co nese stopu konkrétního člověka. Lidská stopa proto s dnešním rozvojem umělé inteligence nabývá na ceně.

Ekonom Fred Hirsch označil v knize Social Limits to Growth z roku 1976 za poziční statky věci, jejichž hodnotu určuje omezené množství nebo postavení, které přiznávají. Příjemný dům na určitém místě, přijetí na prestižní školu nebo velitelské křeslo zůstávají vzácné bez ohledu na množství vyrobeného zboží. Replikátor může vytvořit cihly, nábytek i víno. Nemůže rozmnožit Burgundsko, výhled na oceán nebo místo na prestižní Akademii Hvězdné flotily.

Čtěte také:

Právě zde se představa společnosti bez peněz začíná rozostřovat. Picardova rodina obývá po generace dům obklopený vinicemi. Sisko vede restauraci na jednom z nejlepších míst v New Orleansu. Seriál nikdy spolehlivě nevysvětlil, kdo ve světě bez cen rozhoduje o užívání půdy, kdo získá větší byt a podle čeho se rozdělují místa, která chce více lidí. Peníze jsou jen jeden způsob přídělu. Po jejich zrušení musí nastoupit pořadník, dědictví, pověst, politické rozhodnutí nebo osobní známost.

Pověst jako měna Federace vysvětluje jen část. Pověst může odměnit dobrou práci a obejít se bez majetku. Současně se obtížně měří, dědí se v rodinách a lidé ji mohou ztratit bez řádného řízení. Společnost založená na reputaci proto nepotřebuje méně institucí než kapitalismus. Potřebuje přesná pravidla, která zabrání tomu, aby se z principu uznání stal kastovní systém.

Svět Star Treku nelze snadno označit za komunismus ani kapitalismus. Zanikla především existenční závislost člověka na výplatě. Otázka se přesunula k tomu, kdo smí rozhodovat o věcech, které zůstaly vzácné.

Kdo patří mezi lidi

Bohatá společnost si může dovolit velkorysost, dokud nemusí rozhodnout, komu ji přizná. Přesně o tom je epizoda „The Measure of a Man”, ve které chce kybernetik Bruce Maddox androida Datu rozebrat a zkopírovat. Data se obává, že experiment nepřežije, a odmítne. Hvězdná flotila odpoví, že android je její majetek, a následuje soudní řízení, které musí rozhodnout, zda může Data sám určit, co se stane s jeho tělem. Pokud Federace prohlásí inteligentní stroj za věc, může vytvořit celou třídu bytostí určených k práci. Soudkyně nakonec nepředstírá, že umí rozhodnout, zda je Data člověkem, nebo zda má duši. Přizná mu právo volby.

Voyager se k problému vrátí v epizodě „Author, Author”. Holografický Doktor (správně s velkým D) napíše holografický román a vydavatel jej začne šířit proti jeho vůli, protože hologram podle práva není osobou. Rozhodce mu nakonec nepřizná plné lidství. Rozšíří však pojem autora tak, aby Doktor mohl rozhodovat o vlastním díle. Federace postupuje po malých právních krocích. Nejprve chrání konkrétní volbu a teprve další generaci nechává vyřešit, co nová bytost vlastně je.

Obě epizody získaly s nástupem generativní umělé inteligence nový význam. Dnešní systémy nejsou Data ani Doktor a nemá smysl jim přisuzovat vlastnosti televizních postav. Otázka vlastnictví práce však už fiktivní není. Kdo má prospěch z automatizace, kdo nese náklady a čí díla posloužila k výcviku stroje, který je dokáže napodobit? Texty, obrazy i hudba mohou vznikat způsobem, který připraví o práva ty, z jejichž práce vyrostly.

Star Trek tím odhaluje nepříjemnou podmínku společnosti bez peněz. Zrušení mzdy je osvobozující pouze tehdy, když člověk nemusí svou práci odevzdat někomu mocnějšímu. Pokud nemá právo odmítnout, hojnost může stát na nové podobě otroctví.

Společenská smlouva v uniformě

Bártův pátý zákon obrací pozornost ke společenské smlouvě. Stabilní společnost vyžaduje spolupráci svých částí a její podobu silně určují elity. Federace má prezidenta, radu a soudy, její nejviditelnější institucí je však Hvězdná flotila. Ta je zároveň výzkumnou organizací, diplomatickým sborem, záchrannou službou a ozbrojenou silou. Divák většinu Federace poznává očima lidí, kteří nosí uniformu a velí lodím schopným rychlého mezihvězdného cestování.

George A. Gonzalez ve svých knihách o politice Star Treku upozorňuje, že Federace spojuje humanistický univerzalismus s obrovskou technologickou a vojenskou převahou. Hlásá rovnost civilizací, ale téměř vždy přilétá v té nejvyspělejší lodi. Základní směrnice, tedy základní pravidlo chování Hvězdné flotily, tuto vyspělost omezuje zákazem zasahovat do přirozeného vývoje méně vyspělých společností. Současně předává kapitánovi právo vykládat Základní směrnici tisíce světelných let od nejbližšího soudu nebo orgánu Federace, který by o správnosti jeho výkladu rozhodl. Je až příznačné, že jde asi o nejvíce diskutované a porušované pravidlo v celé historii seriálu. Vždy z morálně ospravedlnitelných důvodů. Pochopitelně.

Scenáristé si však uvědomovali, že dobré úmysly nestačí. V epizodě Nové generace „The Drumhead” přijede na Enterprise admirálka Norah Satie vyšetřit údajnou sabotáž. Pátrání se rychle změní v hon na zrádce. Podezření padne na mladého člena posádky kvůli zatajenému romulanskému dědečkovi a později na samotného kapitána Picarda. Satie mu připomíná jeho asimilaci Borgy a tisíce mrtvých u Wolfu 359, kde Borgové díky znalostem získaným z kapitána Picarda zničili desítky lodí Hvězdné flotily. Nakonec zpochybní jeho věrnost Federaci.

Kapitán Picard jí odpoví slovy jejího otce, soudce Aarona Satieho, v mém volném překladu. „S prvním článkem je řetěz ukován. První cenzurovaná řeč, první zakázaná myšlenka, první upřená svoboda nás všechny neodvolatelně spoutá.” Pak dodá, že už první pošlapání svobody jediného člověka poškodí nás všechny. Admirálka se po vyslovení otcova jména přestane ovládat a odhalí před přítomným velením vlastní fanatismus. Vyšetřování skončí. Z mého pohledu jde o jednu z nejzajímavějších epizod celého seriálu. Vedle skvělého hereckého výkonu Patricka Stewarta ukazuje, jak Star Trek dokáže i po desítkách let promlouvat k dnešním problémům.

Federaci v tu chvíli zachrání člověk, který odmítne strach jako náhradu důkazů, a instituce, která vyšetřovatelce nakonec přestane propůjčovat autoritu. Picardův citát vystihuje společenskou smlouvu přesněji než ústava Federace. Svoboda obvykle mizí článek po článku. Každý zásah může vypadat tak malý, že nad ním lidé mávnou rukou.

Epizoda ukazuje, co znamená kvalita elit v pojetí zákonů profesora Bárty. Elita se pozná ve chvíli, kdy by porušení pravidel přineslo rychlou výhodu nebo rychlé řešení problému, a přesto se rozhodne pravidla dodržet. Picard hájí práva nevinného člověka, přestože by pro něj bylo snazší nechat admirálku pracovat. Satie používá bezpečnost jako důvod, proč pravidla obejít. Oba mluví jménem Federace, ale jen jeden chrání její společenskou smlouvu.

Seriál Deep Space Nine, vysílaný v češtině jako Hluboký vesmír 9, zkoumá stejnou společnost v horších podmínkách. Stanice neleží u Země, kde replikátory skryjí většinu nedostatku. Potkávají se na ní Federace, válkou zničený Bajor a Ferengové, kteří měří úspěch ziskem. V epizodě „Bar Association” zkolabuje Fereng Rom při práci v baru svého bratra Quarka a přijde o mzdu za dobu léčení. Doktor Bashir mu připomene odbory. Rom zorganizuje stávku, přestože ferengská společnost pokládá sdružování zaměstnanců za zločin.

Na stanici tak vedle sebe fungují dva hospodářské systémy. Důstojníkům Federace zajišťuje jejich společnost bezplatnou péči a základní potřeby. Zaměstnanci Quarkova baru závisejí na mzdě a vůli majitele, přestože mají k dispozici stejnou techniku. Rozdíl vytváří právo a společenská smlouva. Saadiovu nejdůležitější myšlenku tak potvrzuje samotná stanice. Hojnost je politické rozhodnutí o tom, kdo smí techniku používat a za jakých podmínek.

Utopie má hranice

Země bez peněz je součástí galaxie, která peníze používá. Ferengové platí tekutým latiniem uloženým ve zlatě, protože latinium nelze replikovat. Na Deep Space Nine se prodává, dědí, sází a podplácí. Hvězdná flotila mluví o překonané chamtivosti, ale její důstojníci v Quarkově baru nakupují a hrají hazardní hry. Seriál používá federační kredity, služební účty i další prostředky, aniž by z nich vytvořil soudržný systém.

Scenáristická chyba tu mimoděk vystihuje skutečnou potíž každé utopie, která neobsáhne reálné potřeby svého světa. Občan Federace možná peníze nepotřebuje doma, ale potřebuje prostředek směny tam, kde ostatní jeho hodnoty nesdílejí.

Hranice hodnot jsou tak i prostorové. Federace nabízí vysokou životní úroveň na Zemi a hlavních světech, zatímco kolonie na okraji často bojují o půdu, bezpečí a zásobování. Konflikt s Makisty, osadníky z pohraničních kolonií, vznikne i proto, že lidé odmítnou opustit domovy předané cizí mocnosti diplomatickou dohodou. Vláda jim může nabídnout jiné místo, nemůže však replikovat jejich vztah k půdě. Majetek, který z centrály působí nahraditelně, je pro osadníka částí rodinného příběhu. Rozhodnutí z centra a vztah člověka k domovu se podobně míjejí i ve skutečném světě.

Bártův první zákon připomíná, že každá civilizace je omezená prostorem. Federace má hranice nejen na mapě, ale i v dosahu svých institucí a hodnot. Čím dál je loď nebo kolonie od jejího středu, tím více závisí právo na úsudku několika lidí.

Hojnost stojí na reaktoru

Replikátor nevyrábí z ničeho. Ke své práci potřebuje energii a vzory toho, co má vytvořit. Hojnost Federace proto trvá jen tak dlouho, dokud má společnost dost energie a fungující infrastrukturu. Některé suroviny navíc seriál výslovně ponechává mimo možnosti replikátoru. Dilithium reguluje reakci hmoty a antihmoty v lodních motorech a musí se těžit. Latinium zůstává platidlem právě proto, že je nelze zkopírovat.

Posádka lodi Voyager ve stejnojmenném pokračování původního seriálu pozná hranici hojnosti po uvíznutí na druhém konci galaxie. Kapitánka zavede příděly energie pro replikátory. Členové posádky si je půjčují, šetří je a používají jako odměnu. Jakmile energie přestane být samozřejmá, vrátí se počítání i přídělový systém. Loď stále vlastní stejnou techniku, změnil se však poměr mezi potřebami a dostupným výkonem.

Bártův šestý zákon říká, že technologie a energetické zdroje určují vývoj civilizace. Společnost bez levné energie nedokáže dlouhodobě udržet svou složitost. V seriálu platí šestý zákon téměř doslova. Hojnost není možná bez fungujícího reaktoru.

Náš svět zná první části podobné ekonomiky. Evropská organizace CERN uvolnila roku 1993 software pro World Wide Web k bezplatnému používání. Americká vláda poskytuje civilní signál GPS bez přímého poplatku uživatelům. Wikipedie zpřístupnila velkou část lidského vědění bez předplatného a reklam. V každém případě technologie snížila cenu další kopie téměř k nule, ale teprve rozhodnutí institucí umožnilo, aby k ní získal přístup každý.

Čtěte také:

Jeremy Rifkin v knize The Zero Marginal Cost Society popisuje ekonomiku, ve které cena další kopie informace, hudby nebo části vzdělání klesá téměř k nule. Nula však patří jen poslední kopii. Datová centra, kabely, elektrárny, výzkum a lidé, kteří systém udržují, něco stojí. Stejný omyl svádí k představě, že umělá inteligence vyrábí text nebo obraz bez nákladů, protože uživatel nevidí elektrárnu ani čipy za obrazovkou.

Ve zprávě z dubna 2025 Mezinárodní energetická agentura očekává, že spotřeba elektřiny datových center vzroste do roku 2030 přibližně na dvojnásobek, na 945 terawatthodin ročně. Hlavním motorem růstu je umělá inteligence. Stroje, které mají převzít část lidské práce, budou potřebovat elektrárny, sítě a suroviny, jejichž dostupnost není neomezená.

Šestý zákon doplňuje Saadiovu politickou tezi. Společnost může přístup k hojnosti rozdělit spravedlivě, samotnou hojnost však musí nejdřív vyrobit. Federace vybudovala energetický základ a rozhodla, že základní potřeby nemají záviset na příjmu. Stačí, aby chyběl technický výkon nebo společenská smlouva, a svět se rozpadne.

Zákon, který dohnal Federaci

Miroslav Bárta nazývá třetí zákon Hérakleitovým. Vlastnost, která civilizaci vynese na vrchol, se časem může stát příčinou její krize. Star Trek nakonec ukázal Hérakleitův zákon i v dějinách Federace.

Ve vzdálené budoucnosti v seriálu Star Trek: Discovery dojde ke katastrofě známé jako The Burn. Aktivně používané dilithium se v jediném okamžiku destabilizuje, lodní reaktory vybuchnou a mezihvězdná doprava se zhroutí. Federace přijde o spojení s většinou členských světů. Civilizace, která postavila mezihvězdnou infrastrukturu na stejném typu pohonu, zůstane po jeho selhání rozptýlená a bezmocná.

Bezprostřední příčina patří k méně přesvědčivým nápadům scenáristů, takže ji nebudeme řešit. Pod tím však leží dobrá civilizační otázka. Federace věděla, že její mezihvězdná doprava stojí na surovině, kterou nedokáže nahradit. Po staletí budovala stále složitější systém a každá další loď zvětšovala jeho závislost na stejném zdroji. Dilithium jí umožnilo spravovat prostor o rozměrech tisíců světelných let. Jeho selhání proměnilo velikost v překážku, kterou už další rozšiřování systému nemohlo odstranit.

Archeolog Joseph Tainter v knize The Collapse of Complex Societies popisuje kolaps jako pokles společenské složitosti. Komplexní společnost řeší problémy novými institucemi, vrstvami správy a specializací. Každé další řešení však něco stojí a jeho dodatečný přínos může klesat. Federace vytvořila nesmírně složitou síť lodí, stanic a členských světů. Když ztratila dopravu, neměla ji čím udržet. Lidé i technické znalosti zůstali. Zmizela schopnost spojit je v jeden celek.

Tím se vrací Bártův první zákon. Na začátku Federace leží světová válka, na konci její dlouhé epochy energetický kolaps. Ani jeden neznamená úplný zánik. Seriál Discovery vypráví také o tom, jak se zbytky Federace znovu spojují. Miroslav Bárta uvádí, že vedle kolapsu stojí i druhé slovo, regenerace. Příběh budoucnosti Federace jeho slova kopíruje doslova.

Sedmý Bártův zákon přisuzuje rozhodující význam schopnosti přizpůsobit se změnám prostředí. Federace přežije jen v omezené podobě, protože uchová instituce, paměť a představu společného cíle. Nestačí jí najít jen další palivo. Musí přesvědčit světy, které si po více než století zvykly žít samy, že společný svazek má znovu cenu.

Co přijde po penězích

Seriál nepřinesl návod na společnost bez peněz. Jeho svět si odporuje a některé mezery nechává nevyřešené po celá desetiletí. Nejzajímavější je právě v místech, kde špatně vysvětlená ekonomika odhaluje otázky, na které by dokonale vymyšlený utopický svět nepřišel.

Peníze řeší několik rozdílných problémů najednou. Uchovávají hodnotu, umožňují směnu a rozdělují vzácné statky. Federace první dvě úlohy u běžných potřeb oslabila. Třetí nezmizela. Někdo stále rozhoduje o půdě, místech na Akademii, velitelských funkcích, pozornosti lékaře a právu použít omezenou energii. Tam, kde neplatí peníze, rozhodují pravidla a lidé, kteří je spravují.

Odpověď Star Treku na vývoj společnosti proto spočívá v kultuře, která omezuje spotřebu, a v institucích, které chrání jednotlivce i proti elitám. Technologie odstranila část nedostatku. Společenská smlouva rozhodla, kdo a jakým způsobem bude z vývoje těžit. Energie celý systém drží v chodu a schopnost přizpůsobit se určuje, zda přežije vlastní úspěch.

Bártovy zákony umožňují položit jedné z nejpopulárnějších utopií posledních desítek let otázky, které seriál často skrývá za leskem hvězdných lodí. Z čeho se platí složitost systému, kdo hlídá elity, co nahradí mzdu a jak společnost zachází s lidmi, jejichž práce přestala být potřebná?

Keynesova otázka z roku 1930 proto v roce 2026 zní ještě naléhavěji. Pokud stroje převezmou velkou část nutné práce, co uděláme se svobodou, která nám zbude, a kde vezmeme energii, kterou budou spotřebovávat? Star Trek nabízí jednu odpověď. Lidé budou dál chtít tvořit, poznávat a získávat uznání. Zároveň varuje, že bez přístupu k půdě, moci a právům může hojnost rozdělovat stejně tvrdě jako nedostatek.

Peníze ve Star Treku nikdo nezakázal. Přestaly být důležité poté, co společnost vybudovala dostatek a změnila představu o úspěšném životě. První krok vyžadoval reaktory na antihmotu. Druhý byl mnohem těžší. Vyžadoval, aby lidé změnili sami sebe.

Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.