Jaká pokuta Babišovi hrozí, nevyřeší-li svůj střet zájmů? Prezident jeho jmenování zabránit nemůže
Jaké scénáře jsou nyní ve hře
Jak jsem už uváděl v předchozím příspěvku pro NWSLTTR, otázku střetu zájmů lze u Andreje Babiše rozdělit do dvou rovin. Ta první, jednodušší k řešení, je, že společnost, ve které má člen vlády majetkový podíl více než 25 %, se nesmí účastnit veřejných zakázek a nesmí získávat dotace. Toto je poměrně jednoduché, protože to buď Andrej Babiš vyřeší tím, že Agrofert převede na někoho jiného (třeba děti) a problém s veřejnými zakázkami a dotacemi je vyřešen. Anebo také neudělá vůbec nic a Agrofert bude bez dotací a veřejných zakázek. Tak prosté to je, hodnotí situaci advokát Michal Šilhánek.
Zákon v tomto pracuje jednoduše s oběma variantami a je tak čistě na rozhodnutí kteréhokoli člena vlády, jak se k tomuto postaví. Ostatně není to nic nového a netýkalo se to jen podnikání Andreje Babiše, ale i jiných členů vlády v minulosti.
Druhá rovina je o něco složitější. Zákon o střetu zájmů říká, že je členu vlády (mimo jiné) zakázáno:
a) podnikat nebo provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost,
b) být členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu
právnické osoby, která podniká (dále jen „podnikající právnická osoba“), pokud zvláštní
právní předpis nestanoví jinak, nebo
c) být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář.
Zde již může vznikat otázka, zda je ve střetu zájmů takový člen vlády, který převedl své společnosti na osobu blízkou (manžel, děti), respektive, zda to naplňuje definici podnikání. K tomuto je nutné doplnit ještě definici střetu zájmů dle § 3 odst. 1 zákona o střetu zájmů: „Veřejný funkcionář je povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu; to neplatí, jde-li jinak o prospěch nebo zájem obecně zřejmý ve vztahu k neomezenému okruhu adresátů.“
Čtěte také: Aleš Rod: Krutá pravda o parkování v Praze
Výše uvedená definice podporuje myšlenku, že převod na osobu blízkou nebude zcela dostačující. Nicméně i to nemusí být neřešitelný problém. Člen vlády má 30 dní na řešení problému, a to od zahájení výkonu funkce. Pokud toto není možné z důvodů nezávislých na vůli takové osoby, člen vlády o tomto vyrozumí evidenční orgán a provede veškerá opatření směřující k ukončení jeho podnikání. Navíc za porušení zákazu podnikání hrozí takové osobě pokuta v rozmezí 5 000 Kč až 250 000 Kč.
S ohledem na výše uvedené je nepravděpodobné, že by se stalo něco zásadního, pokud bude Andrej Babiš jmenován premiérem (a získá důvěru). Respektive to může rozběhnout možná dlouholeté spory, které skončí velmi pravděpodobně až po konci tohoto funkčního období. Tím nijak nehodnotím, jestli je to správně nebo ne. Fakticky však primární postih vůči osobě Andreje Babiše znamená riziko udělení pokuty ve výše uvedeném rozmezí.
Role Petra Pavla
Otázkou tak ještě zůstává, zda do tohoto může vstoupit prezident Petr Pavel. Bezesporu může, nicméně jeho možnosti jsou taktéž omezené. Z veřejných zdrojů se proslýchá, že na základě právní analýzy by mohl jmenováním Andreje Babiše premiérem navodit nezákonný stav, což prezident nesmí. Pokud dojde ke sporu, může být řešen tzv. kompetenční žalobou.
Zde však vidím problém v tom, že spor o výklad kompetencí mezi jednotlivými „hráči“ nemůže iniciovat „občan z ulice“. Je však otázkou, kdo by nečinnost prezidenta v takovém případě měl iniciovat? Dosluhující vláda? Parlament? S otázkou jmenování premiérem nejde o jednoduchou otázku k zodpovězení.
Čtěte také: Markéta Malá: EU dojela na pětiletky dotačního kapitalismu. Stačí uspokojení z konání dobra
Prezident má v zásadě ještě jednu možnost, jak nejmenovat premiérem Andreje Babiše, ale přitom nezůstat neaktivní. Prezident totiž může jmenovat premiérem kohokoli jiného. Je však zřejmé, že taková vláda by nedostala důvěru Poslanecké sněmovny. A nezapomínejme, že třetí pokus má předseda Poslanecké sněmovny, tedy Tomio Okamura, který bezesporu nebude mít žádný problém se jmenováním Andreje Babiše.
Možnosti prezidenta jsou různé, osobně se domnívám, že do rizika kompetenční žaloby nepůjde. Protože co kdyby Ústavní soud rozhodnul, že prezident jmenovat musí? Těžko však dovozovat, že by Ústavní soud definoval, koho musí prezident jmenovat. Spíše se domnívám (a je to čistě jen úvaha), že by Ústavní soud konstatoval, že prezident republiky musí jmenovat někoho v přiměřené době. A pak jsme zpátky u dvou pokusů prezidenta a třetího v rukou aktuálně Tomia Okamury.
Domnívám se tak, že Petr Pavel může jmenování zdržovat, nicméně zabránit mu zcela podle mého názoru nemůže.
Autor je advokát, působí ve skupině LAWYA.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.