Česká republika by se měla zapojit do francouzské iniciativy evropského jaderného odstrašování. Nejde o nahrazení amerického jaderného deštníku, ale o vytvoření dalšího pilíře evropské bezpečnosti, který nebude závislý výhradně na rozhodování Washingtonu. Skutečná vojenská spolupráce ale nebude zadarmo. Politická deklarace a strategické konzultace stojí jen minimum, zatímco zapojení do operačního zabezpečení francouzských jaderných sil může vyžadovat velké investice do základen, zodolněných hangárů, skladů a protivzdušné obrany. Případné rozmístění francouzských sil na českém území by navíc mělo vážné vnitropolitické i zahraničněpolitické důsledky.
Operace Rummy: od slov k činům
Ve dnech 20. a 21. října 2026 provedly Francie a Velká Británie první společné letecké cvičení v rámci francouzského jaderného odstrašování. Francouzské Rafale při operaci Rummy simulovaly jaderný úder dlouhého dosahu, britské Eurofighter Typhoon je doprovázely a chránily. Cvičení proběhlo bez skutečných jaderných zbraní a navázalo na Northwoodskou deklaraci z července 2025, která vytvořila rámec užší spolupráce obou zemí.
Obě země mají vlastní jaderné zbraně a samostatně rozhodují o jejich použití. Francouzské strategické systémy jsou vyvíjeny a provozovány převážně na národní technologické základně. Britové mají vlastní hlavice a o jejich použití rozhoduje výhradně britský premiér, nesou je však rakety Trident II D5 americké konstrukce, jejichž provoz je technologicky a logisticky propojený se Spojenými státy. Cvičení ukázalo, že Britové dokážou podpořit francouzskou jadernou misi a Francouzi jsou ochotni zapojovat spojence. Evropa tak začíná budovat praktickou jadernou spolupráci bez přímého operačního zapojení USA.
Proč evropský jaderný deštník?
Evropská bezpečnost stojí dlouhodobě na americkém jaderném odstrašování. Nelze však bezvýhradně předpokládat, že tomu tak bude i za deset nebo dvacet let. Americká politika se mění s jednotlivými administrativami a rivalita s Čínou může vést k postupnému přesunu kapacit i pozornosti Washingtonu mimo Evropu. Rusko mezitím využívá jaderné zbraně k nátlaku, jehož cílem není jen odradit NATO od zapojení do války na Ukrajině, ale také vyvolávat nejistotu mezi evropskými státy a ovlivňovat jejich rozhodování. Evropa proto potřebuje vlastní věrohodnou schopnost, která americké odstrašování nenahradí, ale doplní.
Čtěte také:
Chybí peníze? Zdaňme ty, kterým se daří. Dokud tu jsou
·Veřejné rozpočty potřebují příjmy. O tom není sporu. Stejně tak je nepochybné, že vláda musí v mimořádných situacích reagovat na ekonomické problémy domácností a firem. Z toho ale ještě nevyplývá, že dobrá rozpočtová politika spočívá v hledání dalších a dalších odvětví, na která lze uvalit novou daň v legislativním procesu, který lze jen těžko označit z…
Francie v březnu 2026 představila koncept předsunutého odstrašování. Zahrnuje strategické konzultace, společná cvičení, konvenční podporu a případně i dočasné působení francouzských strategických sil na území partnerů. Pro Česko by bylo chybou zůstat stranou: pokud se budou formovat nové mechanismy a rozdělení odpovědnosti, měli bychom být u toho od začátku. Francie ale nenabízí automatickou jadernou garanci srovnatelnou s NATO. O použití zbraní rozhoduje výhradně francouzský prezident.
Kdo to zaplatí? Rozhoduje infrastruktura, ne zbraně
Francie své jaderné zbraně financuje sama a ostatní země na hlavice přispívat nemají. Účast ale nebude bezplatná. Aby byl deštník věrohodný, musí mít francouzské letectvo vhodné základny, zabezpečenou logistiku, chráněné komunikace a vojenské zázemí. Prostor se tu otevírá zejména pro severní a východní Evropu, například Švédsko, Finsko, Norsko nebo Dánsko, které by se mohly podílet na modernizaci letišť, výstavbě zodolněných hangárů a skladů a na logistice. Skladování francouzských jaderných zbraní by bylo úplně jinou úrovní závazku a není automatickou součástí iniciativy.
Při takových úvahách je nutné zohlednit Zakládající akt NATO–Rusko z 27. května 1997. NATO v něm deklarovalo, že nemá úmysl, plán ani důvod rozmísťovat jaderné zbraně na území nových členů, a to včetně budování nových skladovacích zařízení. Není to absolutní právní zákaz, ale významný politický závazek. Od roku 1997 se sice prostředí kvůli ruské agresi zásadně změnilo, Rusko by však rozmístění francouzské výzbroje v nových členských státech téměř jistě označilo za eskalaci a porušení dosavadních ujednání. Vyžadovalo by to i citlivou koordinaci se Spojenými státy, které nemusejí automaticky podpořit samostatnou francouzskou jadernou infrastrukturu na východním křídle.
Širší spolupráce by mohla zahrnovat i protivzdušnou a protiraketovou obranu, zodolnění komunikací a ochranu kritické infrastruktury, tedy investice v řádu stovek milionů až miliard korun. Velká část by měla dvojí využití: zodolněné základny a protivzdušná obrana zvyšují schopnost hostitelského státu udržet provoz vlastního letectva a přijímat spojenecké síly NATO. Smyslem tedy není platit Francii za ochranu, ale investovat do schopností, které posílí vlastní obranu a umožní fungování evropského systému odstrašování.
Co by účast znamenala pro Česko
Doporučuji postupovat ve dvou rovinách. V první fázi se zapojit do strategických konzultací s Francií, sdílení informací o hrozbách a společných cvičení. To by nevyžadovalo zásadní navýšení rozpočtu a Česko by získalo přístup k nově vznikajícím mechanismům. Druhá rovina je praktická spolupráce: ochrana vzdušného prostoru, logistika, kybernetická obrana, zpravodajská podpora nebo společné operace taktického letectva. V budoucnu lze využít i české F-35, zejména při průzkumu, sdílení informací a konvenční podpoře, bez automatického zapojení do použití jaderných zbraní. Významnou roli by mohlo hrát Vojenské zpravodajství v oblasti satelitního průzkumu, IMINT, SIGINT a kybernetické obrany, vždy na základě zvláštních dohod a národních bezpečnostních pravidel.
Čtěte také:
Když obránci demokracie vyrábějí nepřátele
·Demokracii nelze bránit tím, že za jejího nepřítele postupně prohlásíme každého, s kým se neshodneme. Spor kolem Terezy Matějčkové (najdete třeba zde, původní vyjádření zde) nabízí příležitost položit nepříjemnou otázku: kde končí polemika a začíná kádrování, které pod záminkou obrany společných hodnot ničí schopnost tyto hodnoty společně hájit?
Zcela jinou otázkou je využití českých letišť francouzskými strategickými letouny. Česko by muselo posoudit, zda má vhodnou infrastrukturu, jaké investice by byly nutné a zda by nebylo účelnější soustředit předsunuté působení do jiných zemí. Každá země zapojená do iniciativy přece nemusí hostit strategické letouny nebo jadernou výzbroj. Česko může být hodnotným partnerem i bez nich.
Rozmístění má politickou cenu
Dočasné působení francouzských strategických sil u nás by nebylo jen vojenským rozhodnutím. Už samotná přítomnost letounů schopných nést jaderné zbraně by otevřela vnitropolitickou debatu, zda Česko nepřekračuje dosavadní rámec své účasti na aliančním odstrašování. Skladování francouzské výzbroje by pak vyvolalo ostrý spor, protesty a otázky o suverenitě, bezpečnosti obyvatel a odpovědnosti vlády. Nelze vyloučit ani zneužití v domácí politické soutěži, v dezinformačních kampaních nebo zahraničním vlivovém působení.
Rusko by rozmístění pravděpodobně interpretovalo jako rozšiřování evropské jaderné infrastruktury k jeho hranicím a využilo by je v propagandě. Mohlo by reagovat diplomatickým tlakem, výhrůžkami nebo zařazením konkrétních objektů mezi prioritní cíle. Samotné politické konzultace takový dopad mít nemusejí, proto je zásadní rozlišovat mezi politickou deklarací, konvenční spoluprací, dočasným působením letounů a skutečným rozmístěním jaderných zbraní.
Třetí rovinou jsou vztahy v NATO. Francie není členem Skupiny pro jaderné plánování a její síly nepodléhají aliančnímu operačnímu velení. Síť francouzských bilaterálních dohod by proto mohla komplikovat obranné plánování, pokud nebude koordinována. Česko nesmí rozdělovat své omezené kapacity mezi dvě paralelní struktury, které spolu nespolupracují.
Největší problém: francouzské politické rozhodování
Francouzský arzenál je národním nástrojem odstrašování a o jeho použití rozhoduje výhradně prezident. Vstup Česka by na tom nic nezměnil. Je to zásadní rozdíl mezi účastí na zabezpečení odstrašování a podílem na rozhodování o použití zbraní. Francouzský prezident bude vždy posuzovat, zda jsou ohroženy životní zájmy Francie, a prezidentské volby v roce 2027 mohou změnit přístup Paříže k evropské bezpečnosti. Česko proto nemá přijímat dlouhodobé a finančně náročné závazky jen na základě prohlášení současného prezidenta. Je třeba usilovat o institucionálně ukotvenou spolupráci, která přežije jednotlivé vlády. Důležitá je i role Velké Británie, druhé evropské jaderné mocnosti. Francouzsko-britská koordinace, kterou potvrdila operace Rummy, může být základem širší evropské spolupráce.
Kolik nás to bude stát?
Konkrétní částku dnes odpovědně uvést nelze. Neexistuje jednotný mechanismus povinných příspěvků ani známý český investiční plán. Omezí-li se Česko na politickou deklaraci, konzultace a vybraná cvičení, budou dodatečné náklady malé a z velké části pokryté stávajícím obranným rozpočtem. Pokud by poskytovalo infrastrukturu, ochranu strategických sil nebo logistiku, mohlo by jít o miliardové investice. Ty nemusí být zbytečné, pokud zvýší odolnost české armády a schopnost přijímat spojenecké posily. Rozhodující tedy není výše investice, ale její skutečný vojenský přínos. Žádná infrastruktura nemá vzniknout jen proto, aby splnila politické očekávání Paříže. Každá investice musí obstát v národním obranném plánování i z pohledu potřeb NATO.
Čtěte také:
Evropa, kontinent silných prohlášení a regulací
·Když na konci září přinesl nizozemský server NL Times zprávu o tom, že ASML, nejpokročilejší výrobce litografických strojů pro výrobu moderních čipů, dnes v Evropě neprodává žádné stroje, nevzbudilo to u nás žádné velké pozdvižení. „Evropa neinvestuje a nestaví se tu žádné továrny na čipy,“ vysvětlil Frank Heemskerk, který ve firmě odpovídá za vztahy s …
Francouzská iniciativa je významná tím, že otevírá cestu k evropskému systému jaderného odstrašování, který nebude závislý jen na USA. Evropa už má dvě jaderné mocnosti s vlastními hlavicemi a nezávislým rozhodováním a jejich spolupráce může zvýšit věrohodnost odstrašování, i když rozsahem arzenálu zatím Spojené státy plně nenahradí. Francouzský deštník Evropu sám nezachrání, může ale doplnit NATO, zvýšit nejistotu potenciálního agresora a snížit závislost na proměnlivých rozhodnutích Washingtonu.
Z českého pohledu by mělo platit jednoduché pravidlo: zapojit se do francouzské iniciativy ano. Převzít konkrétní vojenské a finanční závazky jen tehdy, pokud prokazatelně posilují naši vlastní obranyschopnost. A o rozmístění jaderných sil na českém území rozhodovat až po důkladném posouzení nejen vojenských, ale i politických nákladů. Osobně bych takové rozmístění nepodporoval. Nejdůležitější je nezůstat mimo rozhodování o budoucí podobě evropské bezpečnosti.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.







