Evropská energetika se v létě dostává na hranu. A rozhodně nejde jen o vysoké ceny

Hitzenflaute jako nový fenomén aneb Léto se stává novou zimou

Současná evropská energetika je jako pětileté dítě. Ne, že by byla tak emočně nezralá – spíš mi jde o její nevyzpytatelnost. Kdo se ji navzdory všem divnostem a anomáliím snaží pochopit, musí si připadat jako rodič tohoto dítěte. Opojné chvíle, při nichž má pocit, že už ho nic nepřekvapí, střídají chvíle zoufalství, v nichž mu dochází, že pořád neví skoro nic. Prostě něco jako celoživotní sebetýraní Cimrmanovou frustrační kompozicí.

K návratu do opojné fáze přitom běžně stačí poctivých 20 minut s Excelem. Bohužel to však platí jen u té energetiky (na dítě jsem to ještě nezkoušel).

Minulý týden jsem si jen tak ze škodolibosti posbíral na denním trhu ze všech obchodních zón cenová maxima za celý rok 2026 (co taky chcete jiného v tom vedru dělat). A k svému úžasu jsem zjistil, že jen něco málo přes 20 % jich připadá na leden a únor. Naopak sotva započaté meteorologické léto jich už stihlo vykmitnout přes 60 % a v součtu s meteorologickým jarem téměř 80 %!

To ale zdaleka není všechno. Další statistiky jsou ještě zajímavější.

V žebříčku nejdražších průměrných čtvrthodin zvítězila večerní špička z 24. června 2026 s cenovkou 359 eur/MWh a za ní se seřadilo třicet dalších záznamů ze stejného období, než se vyskytla první zimní perioda.

Absolutním spotovým králem se pak letos stalo poněkud překvapivě Slovinsko, kde 30. června 2026 zasvítilo v 19:45 neuvěřitelných 1097 eur/MWh. Čtyřciferných cen se však na začátku tohoto léta dočkali i v Belgii, Rumunsku a Chorvatsku. V Maďarsku to těsně nevyšlo – a tipnul bych si, že závěrnou cenu 999 eur/MWh dal výrobce, který dříve prodával sekačky…

Namítnete-li, že tahám z rukávu extrémy, nebudu se s vámi hádat a rovnou vytáhnu i měsíční průměry. Těžko se tomu věří, ale červen byl dražší než únor v 61 % obchodních zón! Když zprůměrujeme celou Evropu, trochu se nám uleví – ale jen do chvíle, než doplníme meziroční vývoj. Zatímco vloni byl evropský únor průměrně dražší než červen o 54,30 eur/MWh, letos už jen o titěrných 6,90 eur/MWh!

Připouštím, že kdybychom do srovnání pustili leden místo února, dopadlo by to kvůli extrémním mrazům dle starého očekávání, ale pointa tkví podle mě v opačném postoji: Evropská energetika se dostala do takového stavu, že v teplejší části roku může běžně generovat stejné, nebo dokonce i vyšší spotové ceny elektřiny než ve studené!

Sluší se jedním dechem dodat, že reakce na sebe tentokrát nenechala dlouho čekat. Němci už stihli obohatit energetický žargon o další termín. Vedle již zavedené Dunkelflaute (nesvítí, nefouká) a méně známých Flaute (nefouká a slunce si dělá, co chce) či Hellbrise (fouká a svítí až moc) uvedli Hitzenflaute (nefouká a svítí). Typicky se projevuje relativně nízkými cenami po celý den (zejména v solární špičce) a extrémními cenami ve večerní špičce.

Pokud jsem vám touto tezí rozezněl v hlavě vtíravý refrén ze známého hitu od kapely No Name, vězte, že jednoduchá odpověď typu „protože bezvětří“, jakou by evokoval název jevu, v tomto případě neobstojí. Sleduji denní trh už hodně dlouho a takovou cenovou dynamiku jsem na něm neviděl ani při déle trvajících obdobích bez větru.

Přečtěte si také:

Podrobil jsem aktuální Hitzenflaute forenznímu vyšetřování a po vzoru inspektora Trachty jsem identifikoval deset sprostých podezřelých. V souladu se zásadou vnést mezi podezřelé pořádek jsem je očísloval a v souladu se zásadou vnést mezi podezřelé zmatek jsem se u každého pokusil odhadnout podíl viny.

1. Rozjeté klimatizace

Zatímco v první polovině června se špičkové zatížení celé Evropy pohybovalo maximálně kousek nad úrovní 330 GW, v posledním červnovém týdnu už atakovalo 370 GW. Vedra, hice, horka, výhně a tropy rozparádily klimatizace a chladicí systémy do takových otáček, že si vyžádaly téměř 40 GW dodatečného výkonu! Tedy více než 10% nárůst odpovídající skoro dvaceti Temelínům! To už si soustava všimne, ne že ne. Například jen ta francouzská musela přihodit 10 GW. Asi vás nepřekvapí, že všechny ty výkonové špičky připadly na večer.

Takto razantní zvýšení spotřeby pochopitelně protáhne poptávkovou křivku, takže se musí prodloužit i ta nabídková, aby na trhu zavládla rovnováha. Jinými slovy do výroby se hlavně ve špičkách dostávají i elektrárny, které by bez Hitzenflaute neměly šanci. Nicméně pokud by Evropa měla k dispozici dostatek levných disponibilních zdrojů, nebyl by to žádný problém…

2. Vítr na dovolené

Zatímco v zimě jsou větrné elektrárny na moři i na souši schopny dodávat do evropské sítě i přes 100 GW, na konci června se jejich příspěvek potácel v rozmezí 10-40 GW. Ve 25. a 26. týdnu, kdy Hitzenflaute vrcholila, vyrobily sotva třetinu elektřiny oproti největrnějším podzimním či zimním týdnům. A celková evropská větrná výroba za červen byla oproti lednové poloviční.

Čistě z pohledu silové elektřiny platí, že vítr je po celé Evropě levným zdrojem. Ponechme nyní stranou otázku, do jaké míry za to vděčí štědrým provozním dotacím či rozdílovým smlouvám. Když nefouká, můžete mít garantovanou výkupní cenu ve výši českého státního rozpočtu a stejně si na ni nesáhnete, protože nevyrobíte ani kilowatthodinu.

Do práce tudíž musí jiné, dražší zdroje, a vzhledem k tomu, že se bavíme o večerních špičkách, asi tak nějak tušíme, že soláry to nebudou…

3. Ospalé fosilní zdroje

Představte si, že provozujete uhelnou či plynovou elektrárnu v Německu. Zatímco v zimě ji běžně necháváte v provozu celé dny či týdny, protože poptávka je stabilně vysoká, solární špička nízká a vítr se tu a tam taky odmlčí, na jaře či v létě hrajete úplně jinou hru. Připadáte si jako burzovní makléř nebo sportovní rybář (ono to vyjde skoro na stejno). Dlouho to vypadá, že neděláte nic, ale pak najednou připlave velryba a vy musíte v pravou chvíli zaseknout háček.

Většina jarních a letních hodin moderní evropské energetiky generuje takové závěrné ceny, kvůli kterým vaše elektrárna nevstane z postele. Ba co víc, přes poledne by vám při nerozvážném probuzení kvůli solárním špičkám dokonce hrozilo, že proděláte kalhoty.

Pokud si však počkáte, večer se zahojíte na „happy hours“. Závěrná cena může být 200, 300, ale klidně taky 500 eur/MWh. Kdo ji ale vystřelí na denní trh? Elektrárna spalující diamanty? Kdepak, v tom je právě ten fór. Vystřelíte ji tam vy, přestože za normálních okolností prodáváte pod 200. Jednak vás něco bude stát ten start a jednak slabá perspektiva provozu na nadcházející hodiny. Vaší elektrárně se běžně vyplatí zůstat vzhůru maximálně do zítřejší solární špičky.

Zapomeňte na Molièra, tohle je čistá provozní realita, žádný nenasytný kapitalismus. Pro ilustraci: Takhle vypadal provoz vybraných německých plynovek při cenové špičce 24. června 2026, to je fičák, co? Pravda, ve 20:45 vystoupal spot na skoro 750 eur/MWh, tam už bych si tipnul, že cenu vytáhl spíš nějaký diesel, ale kdo ví. Každopádně relativně vysoké ceny poslední dobou dost často vydrží od 19:00 do půlnoci, což se pak už projevuje na dlouhodobějších průměrech.

4. Dynamické západy slunce

Při líčení toho hromadného vstávání na happy hours jsem vynechal jeden naprosto zásadní aspekt. Víte který? Graf níže napoví. Těžko se tomu věří, ale v Německu odpoledne běžně padá výkon solárů až o více než 10 000 MW za hodinu! Prostě žlutý Punťa zapadá za obzor příliš rychle, a právě kvůli tomu musí plynovky a uhelky vstávat jako na vojně. To opět vytváří tlak na cenu a já bych skoro řekl, že jde o jeden z nejvýznamnějších faktorů.

5. Sezonní odstávky zdrojů

Vzpomenete si ještě na sprostého podezřelého č. 1? Hřímal jsem o vysoké letní spotřebě Evropy až ve výši 370 GW. Zatajil jsem vám ovšem, že v zimních mrazech evropské zatížení vystoupá běžně i přes 450 GW, tedy ještě o mnoho desítek GW výš. To se ale bavíme úplně o jiném systému s jinou disponibilitou zdrojů i síťové infrastruktury.

Zatímco v zimě se odstávky zdrojů kvůli zvýšeným nárokům na odběr tradičně minimalizují…

…v létě dosahují v rámci EU běžně až objemu vyšších desítek GW.

Fun fact? Při Hitzenflaute a nárůstu zatížení ve špičkách se právě z tohoto důvodu může evropská energetika z hlediska disponibility tepelných zdrojů dostat stejně blízko k pomyslné hraně jako v zimě.

6. Jaderný úpal

O tomto fenoménu se píše a mluví snad nejvíc. Vlastně mě to nepřekvapuje. Je to hoax. Respektive dopady se naprosto nerealisticky přeceňují.

Ano, připouštím, že teď v červenci museli Francouzi kvůli průtočnému chlazení a příliš teplým řekám snížit výkon některých jaderných reaktorů dohromady až o více než 9000 MW.

Díky obří redundanci francouzské jaderné flotily však ani taková redukce do cen elektřiny významně nepromluvila. Víte, jak to vím? Mrkněte na přeshraniční fyzikální toky. Co vidíte? Já brutální čisté exporty zcela bez ohledu na jadernou indispozici. Jasně že ve Francii musely najet nějaké jiné, o něco dražší alternativy. Ovšem jenom kvůli tomu, že nikde v okolních zemích se nic levnějšího nenašlo. Fakt budeme nadávat Francouzům za drahou elektřinu kvůli vedru?

Ovšem pozor! Pokud ta flotilová redundance chybí, může se omezení výkonu reaktorů projevit na cenových špičkách naopak velmi významně. Vyprávět by o tom mohli Maďaři, kteří mají jednu průtočně chlazenou jadernou elektrárnu Paks. Když to na začátku července v Dunaji doslova bublalo, museli s výkonem dolů o vyšší stovky MW, a spot rázem vystoupal až přes 900 eur/MWh.

7. Fosilní úpal

Voda je důležitá nejen pro jaderné elektrárny, ale prakticky pro všechny zdroje s parním cyklem. Když jí je málo nebo je moc horká, může způsobit potíže i uhelným či plynovým elektrárnám. Zatím však spíš jen teoreticky. Z letošního léta mám doložené pouze ohrožení provozu paroplynové elektrárny Martigues na jihu Francie, která využívá mořskou vodu a kvůli příliš teplému Středozemnímu moři se přiblížila k provozním limitům.

Před čtyřmi roky se pak dostaly do problémů uhelné elektrárny v Německu kvůli příliš nízké hladině Rýna. V tomto případě ale nešlo o narušení parního cyklu, nýbrž o omezení zásobovací trasy pro dodávky paliva. Řada provozovatelů totiž dováží uhlí pomocí lodní dopravy.

Nicméně letos se zatím nic takového neděje, celkově tak lze konstatovat, že fosilní úpal se na cenách projevuje minimálně (jestli vůbec).

8. Extrémní sucho

Aby člověk pochopil, že Evropu trápí sucho, na to ani nemusí být expert na meteorologické mapy. Byť tato od Windy hovoří celkem srozumitelnou řečí.

To má samozřejmě i přímé dopady na evropskou energetiku. V Rakousku vyrobily vodní elektrárny za první pololetí nejméně elektřiny od roku 2015.

V Norsku se stav rezervoárů blíží dvacetiletému minimu (v obchodní zóně NO3 už je dokonce pod ním).

Suma sumarum, všude tam, kde voda v jazyce energetiky něco znamená, promlouvá nepříznivě do výrobních bilancí, a určitě tím o nějaké to euro navyšuje i ceny za MWh.

9. Hormuzská krize

Nabízelo by se to, že? Nepokoje na Blízkém východě mají do budoucna vskutku značný potenciál notně zahýbat cenami evropské elektřiny směrem nahoru (psal jsem o tom už dříve). Nelze si však nevšimnout, že ceny plynu na klíčovém uzlu TTF v Rotterdamu dosud nepřekročily kritické hranice a že dlouhodobé kontrakty zatím drží výrobu závěrných plynových elektráren na přijatelných cenových hladinách. Kdepak, Hormuz je v Hitzenflaute zatím nevinně.

10. Dovolené

Říkáte si, proč Hitzenflaute sevřela Evropu už v červnu a ne až v červenci? Nabízím velmi jednoduchou odpověď: Protože na dovolené se jezdí spíš v červenci než v červnu. Což se pochopitelně projeví i na spotřebě elektřiny.

Závěrem je třeba zdůraznit, že nejsme svědky nějaké úžasné shody okolností. Všechny výše uvedené body jsou vzájemně provázané a vyplývají z prostého faktu, že bylo vedro. Prapříčina má však strukturální charakter.

Jednoznačným trendem evropské energetiky se v posledních letech stává tzv. energetický oportunismus. Rigidní orientace na rozvoj obnovitelných zdrojů vede neomylně ke střídání bilančních přebytků s nedostatky. Když svítí nebo fouká, odlijeme si k sousedům do zahraničí, když nesvítí a nefouká, tak si od těch samých ochotně cucneme. Jenomže když toto začneme dělat všichni, těžko to může fungovat – a prvním symptomem dysfunkce jsou právě vysoké ceny ve večerních špičkách.

Nenechme se však zmýlit. Poslední roky jasně ukazují, že už nemusí jít jen o ceny. Soustava s odstavenými zdroji, linkami a rozvodnami je skvěle připravená na léto z roku 2010 či 2015, ale v roce 2026 už se ocitá na hraně. A to jak z pohledu výkonové rovnováhy či frekvenční stability, tak z pohledu krocení oscilací či řízení jalového výkonu, tedy napětí. To není jen pasivně agresivní odkaz k reálným blackoutům (Španělsko, Česko, Severní Makedonie), ale i k mezním situacím, při kterých to nakonec dopadlo dobře, a proto se o nich tolik nepsalo (Německo, Belgie, Francie, Švédsko, Británie).

Ještě pár měsíců nazpátek se mezi progresivními energetiky šířil nadějný předpoklad, že v Evropě „už potřebujeme dořešit jen tu zimu“. Schválně si zkusme k tomuto moudru najít analogie. Napadá mě třeba „VAR konečně nastolí ve fotbale spravedlnost.“ Nebo „Dát ananas na pizzu není v naprosté většině zemí světa trestné.“

Jde zkrátka o typické tvrzení, na které se odpovídá „Ano, ale…“

Ať se nám to líbí nebo ne, léto se v energetice stává novou zimou.

---

Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.