Švédsko na pokraji blackoutu
Pondělí 8. června 2026 přineslo další důkaz, že jaro se stává nejnebezpečnějším obdobím evropské energetiky
„Několik hodin byla rezerva tak nízká, že jsme vyhlásili nejvyšší pohotovost, protože kapacitní rezervy byly téměř vyčerpány. Měli jsme sice v záloze ještě pár plynových turbín, ale kdyby došlo k dalšímu výpadku, situace by byla velmi kritická,“ uvedl Pontus de Mare, viceprezident švédského provozovatele přenosové soustavy Svenska kraftnät odpovědný za provoz elektrizační soustavy. Říkám si, pokud to bylo on, kdo naléhavou situaci přímo řešil, tak ještě že se nepředstavoval do telefonu včetně celé své funkce.
Co se to sakra stalo v království švédském, že správce přenosovky přiznal „velký špatný“, místo toho, aby se držel standardního postupu a sdělil médiím, že situace byla nadmíru výtečná?
Pokud jde o příčiny incidentu, tak vlastně nic moc. A o to je to děsivější.
V pondělí odpoledne museli dispečeři vypnout vedení mezi obchodními zónami SE2 (tam leží třeba Sundsvall či Östersund) a SE3 (Stockholm, Uppsala). Ne kvůli přetížení, ale kvůli několika debilům, kteří vylezli na stožáry s vedením vysokého napětí v oblasti Bollnäs (omlouvám se za vulgarismus, ale domnívám se, že jde o jediný adekvátní překlad „unauthorised people“).
„Když získáme věrohodné informace, že na stožáry lezou lidé, obvykle z bezpečnostních důvodů odpojujeme vedení,“ vysvětlil v první tiskové zprávě de Maré. Pokud tím chtěl projevit suchý humor na britský způsob, za mě dobrý.
K incidentu nejspíš došlo kolem 14:30 na trase Laforsen–Horndal–Finnslätten (teď už přesně víte, o které vedení se jedná, že?). Tedy pokud dobře rozumím hlášení na Urgent Market Messages severské burzy Nord Pool, kde sice vpravo hovoří o „poruše“, ale vlevo o „provozní bezpečnosti“.
Jenomže co se nestalo. Neštěstí v energetice občas nechodí samo. Než stihla policie dojet na místo, zdvořile požádat „unauthorised people“, aby slezli dolů, a podělit se s nimi o čaj a sušenky, vypadl mezi 14:45 a 15:00 SwePol Link, přeshraniční vedení z Polska, kterým do té doby teklo do Švédska 506 MW.
Světe, div se, tyto dvě nenápadné události v rozmezí patnácti či možná dvaceti minut přivodily dispečerům těžké chvíle. Topologický problém a výkyv, s nímž si poradí běžná regulace! Ano, docela rychle po sobě, ale kam se to hrabe na energetický armageddon z roku 2003, kdy právě v zemi tří korunek během pěti minut zdechly dvě jaderky a skoro milion obyvatel Skandinávie bylo pár hodin bez sauny (myslím, že kvůli tomu tenkrát vyhlásili stav nouze).
Zpět do roku 2026: „Nabídky nestačily. Museli jsme navíc spustit čtyři z našich záložních plynových turbín. Přepnuli jsme do provozního režimu zvýšené pohotovosti, protože hrozil nedostatek elektřiny,“ uvedl de Mare.
Lze samozřejmě jen spekulovat o tom, jak blízko bylo Švédsko siestě na španělský způsob. Jistou indicii nám dává frekvence v síti, jakési energetické EKG. Kolegové z norského Statnettu naměřili nejnižší hodnotu v čase 15:13:53. A co myslíte? Měl ho tam! V ten okamžik kmitaly sinusoidy v rytmu pouhých 49.808 Hz. Co to znamená? K odpojování bylo ještě daleko, ale už jde o spodní hranici regulace, na níž se na vyrovnávacím trhu aktivuje úplně všechno, co má kotel a turbínu.
Než se pustíme do vysvětlování, jakým způsobem si provozovatel soustavy s rizikovou situací poradil, je třeba upozornit na jednu zvláštnost švédské energetiky. Uprostřed je jakýsi „tektonický zlom“. Zatímco severnější obchodní zóna SE2 je plná vodních elektráren a má často obrovské výrobní přebytky, jižnější SE3 vyniká zase nejvyšší spotřebou (protože Stockholm). Což je i důvod, proč se v SE3 nacházejí všechny tři jaderné lokality, ale k čemu vám jsou na jaře dobré, když se většina reaktorů ukládá k sezonnímu spánku? Nejjižnější SE4 pak nemá ani vodu ani jádro, zato hodně větrníků a vysokou spotřebu a konečně v nejsevernější SE1 už žijí jen sobi a vikingové. Zní to jak sektory z Leffinqwellolva–Bronštajnova psacího stolu, že?
V důsledku tohoto uspořádání se v této části roku běžně valí ze severu na jih doslova energetické vodopády – hlavně mezi SE2 a SE3 zcela běžně i přes 5000 MW. Když se ještě jednou podíváte na infrastrukturní mapu z úvodu a trochu si ji ve zdrojové aplikaci oddálíte, zjistíte, že dostatečně širokých „koryt“ je dost. Jen klasických 400kV vedení jsem v severojižním směru letmo napočítal šest.
Když jednu z těchto linek vypnete, ještě to není důvod k energetickému žalu. Ostatně provozní data potvrzují, že po 14:30 se mezi SE2 a SE3 z bilančního pohledu nedělo nic zvláštního. Elektřina si prostě přirozeně našla cestu jinými koryty, protože jí jakýsi Kirchhoff (mimochodem rodák z Královce) kdysi nakázal, že má plynout cestou nejmenšího odporu.
Čtěte také:
Jenomže když krátce nato vypadl SwePol, zóna SE4 se dostala do významnějšího deficitu, čímž pádem se zvýšily nároky na severojižní toky. Ty už ale byly mezi SE2 a SE3 přicpané kvůli stožárovým turistům. Výsledek? Někde deficit, někde přebytek a některé linky se nejspíš začaly přetěžovat.
V těchto situacích ani tak nejde o to, že byste museli šíbovat s nějakými ohromujícími toky, jako spíš o pohotovou reakci. Tu zajišťují flexibilní zdroje (plynové či vodní), pokud jich však není dost k dispozici, nebo je jejich aktivace drahá, nabízí se elegantnější řešení v podobě optimalizace přeshraničních toků (ostatně i v našich zeměpisných šířkách se tyto principy už uplatňují pomocí sdílení regulační energie v rámci systému PICASSO).
Na grafu níže je krásně vidět, jak ihned po selhání SwePolu klesá export do Litvy, čímž vyrovnává deficit v nejjižnější zóně SE4. Podobným způsobem SE3 snížila export do Norska.
Severnější zóny měly opačný problém, a proto se potřebovali rychle zbavit té části elektřiny, kterou nebyly schopné dopravit na jih. Žádný problém, SE1 si krátkodobě trochu víc odlila do Finska. Díky tomu se mohl mezi 15:15 a 15:30 snížit onen mohutný tok mezi SE2 a SE3 z 5 647 na 5 015 MW, tedy o 632 MW.
A bylo po problému? To sotva. Možná tak po tom topologickém. Zbýval ještě ten bilanční a právě kvůli němu měla švédská energetika namále. Zatímco severní zóny byly stále v docela významném přebytku, ty jižní v obřím deficitu.
Mezi 15:30 a 15:45 proto provozovatel přenosové soustavy aktivoval v rámci manuální regulace (mFRR) v podstatě všechno, co měl k dispozici: +701 MW v SE3, +255 MW v SE4, -168 MW v SE1 a -233 MW v SE2. Samotný provozovatel soustavy to označil za velmi vysoké objemy.
A protože levná flexibilita došla a drahá je furt lepší než žádná, ceny na vyrovnávacím trhu vyskočily mezi 15:30 a 15:45 na 10 000 eur/MWh. To už se nebavíme o plynových turbínách, ale spíš o dieselech či o reakci na straně spotřeby (Scania v tu dobu vyráběla jen půlku nápravy nebo tak něco).
„Ceny jsou nyní prověřovány v souladu se standardním postupem. (…) Je pravděpodobné, že budou revidovány směrem dolů. Podle provozovatele přenosové soustavy Svenska kraftnät by rozsáhlé síťové incidenty tohoto typu neměly mít negativní finanční dopad na subjekty odpovědné za vyrovnávání odchylek,“ napsala Svenska kraftnät v první tiskové zprávě po události. Jedné ze tří! I to potvrzuje, že dát v pondělí švédskou soustavu do pořádku, to rozhodně nebylo jako práce s buzolou, děti.
V poslední zprávě pak provozovatel oznámil, že ceny na vyrovnávacím trhu vskutku upravil podle spotových cen, které platily v daných čtvrthodinách.
Když to shrneme, je s podivem, jak málo stačilo k tomu, aby se švédská soustava ocitla na hraně: jedno vedení odpojené z bezpečnostních důvodů, druhé v poruše. Jak přitom přiznal zástupce Sveska kraftnät, kdyby následně došlo ještě k nějakému dalšímu výpadku (třeba nějaké elektrárny), už to v podstatě nebylo čím zachránit a země by šla přinejmenším částečně do tmy jako v roce 2003!
Čtěte také:
Nevím jak vy, ale já to beru jako další důkaz, že jaro se stává pro evropskou energetiku potenciálně nejrizikovějším obdobím. Nízké zatížení, vysoké teploty zahřívající lana, bezvětří, vysoká výroba solárů, sezonní odstávky zdrojů a vedení kvůli údržbě či modernizaci, synchronní zdroje v limbu kvůli nízkým denním cenám – to všechno jsou výzvy, a když se sejdou do jednoho dne, a ještě se k nim třeba přidají v rychlém sledu nějaké ty N – 1 události, může být na dispečinku rázem veselo.
Odečtěte si z výše uvedeného výčtu ty soláry (ne, že by ve Švédsku nebyly, ale v porovnání se zbytkem mixu plní spíš doplňkovou funkci) a sedí to. Ve Švédsku už od konce května jedou jen čtyři z deseti reaktorů, což významně oslabuje bilanci v zóně SE2. Vítr se v pondělí zrovna nepředřel. A zatížení bylo cca o 40 % nižší než v zimě, což klade vyšší nároky na řízení napětí (Španělé by mohli vyprávět). BTW toho podivného zhoupnutí produkce z vody si nevšímejte, to bude zcela určitě chyba dat – kdyby ne, tak by nás odpolední sled událostí netrápil, protože síť by spadla už mnohem dříve…
Zkrátka a dobře, ani švédská soustava už bohužel není, co bývala. Příčinou přitom není orientace na větrnou energetiku v posledních letech, ale spíše dlouhodobá protijaderná politika. Málo se o tom mluví, ale Švédové stihli v období 1999-2020 odstavit šest reaktorů s instalovaným výkonem dohromady 4000 MW! Šlo přitom o mladé bloky ve věkovém rozmezí 24-45 let. Ty všechny mohly vyrábět ještě dnes… A třeba lokalita Barseback náležela do nejjižnější zóny SE4.
Dobrou zprávou samozřejmě je, že švédští dispečeři i v pondělí 8. června 2026 situaci nakonec zvládli bez ztráty kytičky. V 17:15 se jim podařilo dokonce i obnovit provoz SwePolu a pohotovost mohli definitivně odvolat. Do dalších let se však budou muset smířit s tím, že podobných situací může zejména v jarním období přibývat, a to kvůli čím dál tím banálnějším příčinám.
Sdělení „Přišlo na mě jaro!“ vyřčené energetikem tak dostává úplně nový rozměr…
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.