Události posledních dnů na Ukrajině odhalily jednu z nejzávažnějších slabin moderního vedení války. Spojené státy mohou prostřednictvím kontroly satelitních komunikačních systémů ovlivnit schopnost ukrajinské armády řídit bojové operace, nasazovat drony a koordinovat jednotky. Nejde přitom jen o Ukrajinu. Podobná závislost existuje v různé míře i v evropské části NATO. Může tedy Evropa skutečně rozhodovat o vlastní bezpečnosti, když část klíčových vojenských schopností nemá pod vlastní kontrolou?
Co se stalo
V noci z 13. na 14. října 2026 došlo na Ukrajině k nečekanému omezení satelitních služeb Starlink a jejich vojenské varianty Starshield. Jednotky hlásily výpadky komunikace u dronů pohybujících se rychlostí přes 160 kilometrů za hodinu, některé dokonce už při 60 až 80 kilometrech za hodinu. Podle ukrajinského 7. sboru rychlé reakce trvaly výpadky 10 až 20 sekund a několik bojových operací muselo být přerušeno. Postiženy byly zejména útočné drony, drony fungující jako retranslační stanice a stíhací drony určené k ničení ruských bezpilotních prostředků. Během 14. října byla funkčnost části terminálů obnovena, rychlostní omezení kolem 160 kilometrů za hodinu však přetrvalo, a ukrajinské ministerstvo obrany proto zahájilo jednání s americkou stranou, společností SpaceX a partnery v NATO.
Podle agentury Reuters z 15. října pocházelo rozhodnutí o omezení služby Starshield z Bílého domu a Pentagon měl zajistit jeho provedení. Prezident Donald Trump následující den veřejně odmítl, že by za omezením stál on nebo Elon Musk. Incident se odehrál v době rostoucího napětí mezi Washingtonem a Kyjevem: americká administrativa kritizovala ukrajinské útoky na ruské rafinerie a podle některých informací zvažovala i omezení zpravodajské podpory. Politická souvislost je tedy zřejmá, přestože přesný mechanismus rozhodování a motivy konkrétních představitelů nebyly veřejně objasněny. Z vojenského hlediska je nejpodstatnější něco jiného: schopnost ukrajinské armády provádět určité operace byla omezena rozhodnutím přijatým mimo její velitelskou strukturu.
Starlink a Starshield: dva systémy, jeden americký dodavatel
Starlink je komerční systém SpaceX Elona Muska využívající rozsáhlou síť družic na nízké oběžné dráze. Pro Ukrajinu je zásadní proto, že umožňuje komunikovat i tam, kde ruské útoky zničily mobilní sítě a pozemní infrastrukturu. Starshield je jeho vojenská a bezpečnostní větev určená vládním institucím a ozbrojeným silám, s pokročilejším šifrováním a možností provozu specializovaných senzorů. Zatímco komerční Starlink podléhá pravidlům SpaceX, u vojenských služeb Starshield má zásadní slovo americká vláda. Musk 14. října uvedl, že příslušné systémy Starshield jsou vlastněny a kontrolovány americkou vládou a že omezení jejich využití určují americké vojenské instituce a v konečném důsledku prezident. Neznamená to, že veškerá infrastruktura Starshield patří Pentagonu, ale pravidla vojenských služeb mohou být pod přímým vlivem americké administrativy, a to je na případu nejzávažnější.
Čtěte také:
Zbrojme, jen z toho nedělejme investici do budoucnosti
·Evropa zbrojí tempem, jaké nepamatuje, a NATO se zavázalo dojít do roku 2035 na pět procent HDP. Aby se takový závazek dal unést, prodává se jako investice: každá koruna se prý několikanásobně vrátí. Jenže čísla, o která se ta teze opírá, měří obrat v dodavatelském řetězci, nikoli přírůstek ekonomiky, a skutečné fiskální multiplikátory obranných výdajů …
Kdo to platí
Starlink není jen americkou pomocí Ukrajině. Významně se na jeho financování podílejí evropské země. Podle ukrajinské vlády z dubna 2025 získala Ukrajina od partnerů a dárců více než 50 000 terminálů, z toho 29 500 dodalo Polsko. Polsko také financuje provozní poplatky významné části terminálů, v roce 2025 zhruba 50 milionů dolarů ročně. Další část hradí Spojené státy prostřednictvím vládních kontraktů, podílejí se i další spojenci, ukrajinské instituce a dobrovolníci. Přesné současné rozdělení financování mezi Starlink a Starshield není veřejné, nelze proto tvrdit, že polské platby pokrývají právě ty vojenské funkce, které byly v říjnu omezeny. Vzniká však paradox: evropské státy platí významnou část komunikačních kapacit Ukrajiny, ale nemají zaručenou kontrolu nad jejich provozními podmínkami. Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski omezení veřejně kritizoval.
Proč na tom bojiště závisí
Starlink není systémem velení, ale infrastrukturou, přes kterou systém funguje. Jednotky jím sdílejí situační informace, obraz z průzkumných dronů a údaje o cílech, například v ukrajinské aplikaci pro řízení boje Delta, a zkracují tak rozhodovací cyklus. Dron s terminálem může fungovat jako retranslační uzel pro další prostředky mimo dosah pozemních antén. To je klíčové u pozemních robotů zásobujících frontu nebo evakuujících raněné i u útočných dronů působících 50 až 150 kilometrů za frontou. Rychlostní limit kolem 160 kilometrů za hodinu proto není technický detail: u rychlejších dronů je hranicí, za níž komunikační služba přestává být použitelná, a zvlášť citelně dopadá na stíhací drony proti rychlým ruským prostředkům. Úplné vypnutí Starlinku by neznamenalo okamžitý kolaps armády, která používá i jiné prostředky, ale mohlo by narušit součinnost jednotek, zpomalit rozhodování a omezit část bezpilotních operací.
Ukrajinské dálkové údery na ruské rafinerie, letiště a sklady munice na Starlinku nutně nezávisejí. Používají autonomně navigující drony s kombinací inerciální a satelitní navigace (GPS), někdy i optické navigace, které pokračují v letu i při přerušeném spojení. Konkrétní vybavení není vždy veřejně známé. Zásadní je rozdíl mezi útokem na předem známý stacionární objekt a útokem na mobilní cíl, který vyžaduje aktuální informace a možnost průběžně upravovat úkol. Omezení Starshield proto může zasáhnout údery v blízkém a středním týlu, ale ukrajinskou kampaň dálkových úderů sama nezastaví. Závažnější by byla kombinace omezení komunikace a zpravodajské podpory.
Rusko hledá vlastní alternativu
Starlink využívaly přes neoficiálně získané terminály i některé ruské jednotky. Po zavedení ukrajinského systému registrace oprávněných zařízení a blokování neschválených terminálů musela ruská armáda hledat náhradu a začala intenzivněji používat decentralizované sítě typu mesh, které mají nižší kapacitu, ale mohou fungovat při výpadku satelitní komunikace. Rusko zároveň rozvíjí vlastní družicový systém Rassvet. Podle informací z října 2026 vypustilo 32 družic, ne všechny však dosáhly plánované dráhy, a projekt má pokračovat v roce 2027. Pokud Rusko vytvoří spolehlivou vlastní nízkoorbitální síť, posílí koordinaci bezpilotních operací a sníží svou technologickou nevýhodu. Zatímco tedy Evropa vojenské satelitní kapacity teprve buduje, Rusko usiluje o nezávislost na zahraničních dodavatelích.
Evropské NATO je závislé na USA
Ukrajinská zkušenost odhaluje širší problém. Evropské armády jsou v některých strategických schopnostech výrazně závislé na Spojených státech. Nejde jen o satelitní komunikaci, ale také o družicový průzkum, včasné varování před raketami, strategické zpravodajství, některé prostředky elektronického boje a logistiku. Moderní operace stojí na propojení systémů a společném situačním obrazu. Rozdíl mezi Ukrajinou a členy NATO je samozřejmě zásadní, protože USA mají vůči evropským spojencům smluvní závazky. Členství v Alianci ale automaticky nezaručuje dostupnost každé americké technologie za všech politických okolností. Nemusí jít o přímé vydírání, stačí, že některé evropské schopnosti nejsou bez americké podpory dlouhodobě plně využitelné, a současná americká politika ukazuje, jak rychle se priority Washingtonu mohou měnit.
Čtěte také:
Paralyzovaná Praha se stovkami miliard na účtech. Co musí udělat nové vedení?
·Praha patří mezi ekonomicky nejsilnější města střední Evropy. Má stabilní příjmy, nízké zadlužení a na bankovních účtech drží více než 200 miliard korun. Přesto se potýká s nedostatečnou dopravní infrastrukturou, nedostatkem bytů, omezenými kapacitami škol a pomalou realizací strategických investic. Tento paradox odhaluje zásadní problém: česká metropol…
Má Evropa vlastní alternativu?
Plnohodnotnou náhradu Starlinku a Starshieldu zatím ne. Nejdůležitější existující alternativou je Eutelsat se sítí OneWeb a přibližně 600 družicemi na nízké oběžné dráze, jehož kapacita a terminály se však od Starlinku liší. Německo už jeho služby pro Ukrajinu financuje: v dubnu 2025 bylo dodáno méně než 1 000 terminálů a připravovalo se rozšíření na 5 000 až 10 000. Eutelsat v únoru 2026 oznámil zajištění financování přibližně jedné miliardy eur na pořízení dalších družic. Evropská unie plánuje také program IRIS² s více než 290 družicemi a plným provozem kolem roku 2030 a rozvíjí systém GOVSATCOM, který propojuje existující kapacity členských států. V březnu 2026 schválila zahájení jednání o zapojení Ukrajiny do těchto služeb. Problém je v čase: Ukrajina potřebuje řešení okamžitě, evropská infrastruktura potrvá několik let. Evropa proto nemůže spoléhat jen na IRIS², ale musí rozšiřovat OneWeb, budovat záložní vojenské komunikační systémy a umožnit přechod mezi poskytovateli. Rozhodující přitom není jen vlastnictví družic, ale i kontrola nad terminály, šifrováním, řízením provozu, softwarem a pravidly dostupnosti.
Co z toho plyne pro Česko
Česko samostatně globální družicovou síť nevybuduje, ale může přispět k evropské autonomii. Armáda by měla při modernizaci důsledně posuzovat závislost nových systémů (drony, protivzdušná obrana, letouny, systémy velení) na zahraniční komunikační a datové infrastruktuře. Nestačí koupit moderní zbraň, je třeba vědět, zda ji půjde plně používat při přerušení satelitního spojení, omezení zahraničních datových služeb nebo nedostupnosti softwarových funkcí. Česko má kapacity v radiokomunikaci, elektronickém boji, senzorech a bezpilotních systémech a jejich propojení s evropskými projekty může přinést konkrétní schopnost i posílit domácí obranný průmysl. Jednotky musejí také pravidelně cvičit bez satelitní komunikace, GPS a úplného digitálního obrazu, protože to se v budoucí válce může stát běžnou realitou.
Případ Starlinku a Starshieldu je důležité varování. Moderní válka už nestojí jen na počtu vojáků, tanků a raket, ale stále víc na informacích, komunikační infrastruktuře a schopnosti rychle koordinovat prostředky. Ukrajina díky americké satelitní technologii získala mimořádnou výhodu, ale ukázalo se, že některé její schopnosti může omezit rozhodnutí z Washingtonu.
USA zůstávají nejdůležitějším spojencem Evropy, ale evropská bezpečnost nemůže dlouhodobě stát na předpokladu, že americká podpora a přístup ke všem technologiím budou za všech okolností samozřejmostí. Evropa potřebuje vlastní satelitní komunikaci, strategické zpravodajství, včasné varování a odolné velení a řízení, ne aby se oddělila od NATO, ale aby se stala silným evropským pilířem Aliance. Pokud evropské státy investují stovky miliard eur do armád, ale rozhodující komunikační a informační systémy zůstanou pod kontrolou jiné země, budou jejich schopnosti vždy do určité míry podmíněny cizím politickým rozhodnutím. Kdo kontroluje komunikaci a informace, může ovlivnit nejen vedení války, ale i svobodu strategického rozhodování.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.
