Stanjuru zachraňovaly stamiliardy vybrané na daních a okrádání investorů. Schillerová a její „rezervy tu jsou” je mimo realitu
Rozpočtová realita: žádné reformy nepřijdou, výdaje nejsou kryté
Divadlo kvůli schodku loňského rozpočtu máme snad za sebou. Jenou pro vždy: činil necelých 250 miliard, takže se exministr financí Zbyněk Stanjura seknul „jen” o deset miliard. Stěžejní je věta, která stojí na webu ministerstva financí: Po očištění o příjmy a výdaje na projekty z Evropské unie a finančních mechanismů činil rozpočtový schodek 249,9 miliard.
Můžeme to komentovat tak, že lhali všichni, protože jak Stanjura, tak Alena Schillerová používali čísla, která se lépe hodila. My se řiďme Národní rozpočtovou radou (NRR), která říká, že relevantní a vypovídající hodnota je schodek očištěný od příjmů i výdajů z/do EU. Ne hotovostní stav k 31.12. Zkrátka platí, že ministři vždy vzali číslo, které jim zrovna vyhovovalo, to pak převzala média a žilo to vlastním životem. NRR ale vždy posuzuje deficit očištěný o EU toky. Takže rovnou počítá s tím, že oněch zhruba 40 miliard z EU (použitých na projekty v minulém roce) ještě přiteče. Kdybychom brali v potaz neočištěný schodek, tak zase nevycházely rozpočty v minulých letech, protože schodek by převýšil maximálně povolený daný zákon o rozpočtové zodpovědnosti.
Brzy snad uvidíme návrh rozpočtu na rok letošní (jednat o něm má vláda 26. ledna). Těšme se na něj. Alena Schillerová tvrdí, že dostat se pod 300 miliard bude „obtížné” a že je ve fázi hledání úspor. Maximální povolená výše deficitu v absolutním vyjádření je přitom pro letošní rok 237 miliard. Přes všechno, co nyní slyšíme od ministryně financí o tom, že „rezervy tu jsou”, je nutné stále myslet na jedno: Stát má problém s výdaji, které s letos budou dále zvyšovat. A plánované příjmy, které stojí na vodě, to nezachrání.
Času málo, reformy nečekejte
Co se úspor týče, slibuje vláda v programovém prohlášení „úspory na provozu a neefektivitách”. Konkrétně „provedeme vnitřní audity provozních výdajů ústředních orgánů státní správy. Snížíme provozní výdaje státu a omezíme nadbytečné agendy”. To ale slibovala i vláda Fialova. Šéf rozpočtového výboru Vladimír Pikora rovnou avizuje, že je málo času a žádné reformy se teď dělat nestihnou, možná příští rok (snad nikdo opravdu nečekal, že Motoristé budou rozpočtovou odpovědnost opravdu bránit).
Máme vysoký podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů, valorizuje se stále více výdajových položek a náklady na obsluhu státního dluhu rychle rostou. Za loňský rok jsme na úrocích zaplatili 98 miliard (v reálném vyjádření už dávno platíme věřitelům kolem 120 miliard, účetně se to zachycuje jako nižší číslo). V poměru k HDP se bavíme o výši kolem 1,1 procenta (bereme-li v potaz, že jedno procento HDP je cca 85 miliard).
Čtěte také:
Půjčujeme aktuálně za úrok 4,6 procenta, což je ve srovnání s mnohem více zadluženými zeměmi, než je Česko, dost vysoký úrok. Musíme ale brát v potaz, že to není taková tragédie, rating máme dobrý, protože investoři nám zatím věří a vědí, že se nám podařilo sjet z trajektorie rychlého zadlužování během covidu. Roli navíc hraje to, že máme docela vysoko úrokové sazby (3,5 procenta, tedy vyšší než inflace), což výnosy našich dluhopisů také ovlivňuje.
Lavinu spustí důchody
To, že jsme investory považování za spíše zodpovědné dlužníky, bychom se ale měli za každou cenu snažit udržet, protože pozice, kdy jsme suverénní a nemusíme nikoho žádat o pomoc, je k nezaplacení. Začne-li nová vláda utrácet výrazně více, budou úroky samozřejmě růst dál. To platí hlavně pro případ, že bude provádět nějaké zásadní parametrické změny. Tak jako o tom mluví u důchodů. Což je vzhledem k demografickému vývoji (loni s narodilo historicky nejméně dětí) ta nejnebezpečnější ze zamýšlených změn.
Čtěte také: Ivana Tykač: Petr Pavel a Filip Turek jako nesoulad poslušnosti a autonomie
Státní dluh, tedy součet všech ročních schodků, by se letos měl dostat na 45,5 procenta HDP, v roce 2028 už na 46,5. Pro srovnání v roce 2020 jsme byli na necelých 37 procent. V nominálním vyjádření dluh na konci loňského roku činil přes 3,7 bilionu korun. Zajímavé bude, jaké podmínky vláda finálně nabídne u slibovaných Dluhopisů republiky pro občany, aby si mohli dluh nakoupit. Záležet bude samozřejmě na úroku, který musí pro obě strany dávat smysl. Zatím od Schillerové víme jen to, že dluhopisy mají mít šestiletou splatnost a že ti, kdo je budou držet do konce, získají vyšší výnos.
Čím to máme kryté?
Vraťme se ale k výdajům a příjmům. Jak upozorňuje rozpočtová rada: veřejným financím a specificky rozpočtu na rok 2026 nechybí zdroje, ale přebývají výdaje. „Z hlediska logiky fiskálních pravidel naopak přebývají výdaje, které nejsou kryty ani prognózovanými příjmy a ani schodkem, který je v souladu s vyžadovaným zákonným limitem.”
V programovém prohlášení vláda slibuje: Zavazujeme se nezvyšovat žádné daně. Naopak zastavíme zvyšování vyměřovacího základu pro sociální pojistné OSVČ, které tak zůstane na 35 % průměrné mzdy. Snížíme daň z příjmů právnických osob na 19 % (…) Rodinám vrátíme školkovné i původní podobu slevy na druhého z manželů a pracujícím studentům vrátíme daňovou slevu. Zavedeme citelnou daňovou slevu za 4. a další dítě. Zaměstnancům zrušíme zastropování jejich volnočasových benefitů. Zavedeme 0% DPH na léky na předpis. Zastavíme automatické valorizace daně z nemovitostí prostřednictvím inflačních koeficientů. Otevřeme na úrovni EU jednání o zvýšení limitu pro povinné plátcovství DPH výrazně nad 2 miliony korun.
Solární tunel a drahá elektřina je špatně, říkejme ale pravdu
Pak tu také máme už od realizovanou plnou platbu za OZE státem. Na ně vydá stát letos z rozpočtu přes 40 miliard. Kdyby poplatky dál zčásti platili spotřebitelé, zaplatí se z rozpočtu o 17 miliard míň. Takhle si stát (minimálně) 17 miliard půjčí a na závěr to stejně zaplatí daňový poplatník, peníze nikam nezmizí. je to ale přeci jen průhlednější, než když Zbyněk Stanjura neúspěšně ohýbal legislativu a nakonec kvůli solárním dotacím vysál rozpočtovou rezervu a miliardu si vzal z peněz určených na povodně.
Schillerová stále tvrdí, že 17 miliard ve vznikajícím rozpočtu najde. Stejně tak jako peníze na zastropování odvodů OSVČ, což by mělo vycházet na zhruba tři miliardy. Ministr průmyslu Karel Havlíček říká, že účetně 17 miliard na OZE dopadne na rozpočet bezprostředně. Ale že dát 17 miliard bude pro stát ve finále výhodnější než dál nechávat domácnosti a firmy v tom, že mají jednu z nejvyšších cen elektřiny.
Čtěte také: Největší zklamání z ODS: strach z reality
Samozřejmě. Většina států okolo nás platí spotřebitelům větší část regulovaných plateb a pro české podniky je to nevýhodná pozice (brutálně vysoká stamiliardové částky, kterými energie dotují Němci ale cíl opravdu být nemá). Stejně tak Havlíček správně říká, že jsou to peníze, které se stát zavázal naprosto nesmyslně platit provozovatelům solárů (jeho slovy „solární tunel”) a část hodil přímo do účtů lidem. Říkejme ale otevřeně výdaje, které nejsou kryty žádnými novými příjmy, takže se o ně navýší deficit.
Ekonomika už teď jede na maximum
Odpověď na to, kde se tedy na avizované zvýšení výdajů a zároveň pokles příjmů najdou peníze, aby schodek nerostl vysoko nad povolenou výši a státní dluh se nezvětšoval, pořád chybí. Respektive slyšíme, že půjde o peníze z šedé ekonomiky a peníze vygenerované vyšším růstem ekonomiky. „Jsem přesvědčena, že tam jsou ty rezervy a že vám to po zavedení těch různých opatření dokážeme. A nejde jen o EET, já EET nazývám třešničkou na dortu,” tvrdí Schillerová.
S růstem ekonomiky kolem dvou procent HDP jsme docela na stropu možného a ve srovnání s okolními zeměmi jsme na tom dobře (ČNB predikuje růst o 2,4 procenta HDP, ministerstvo financí o 2,2 procenta). A i kdyby byl růst ekonomiky přeci jen nakonec o něco vyšší než predikovaný, bavíme se o jednotkách, v lepším případě deseti miliardách k dobru. Navíc tyto příjmy se už vlastně rovnou předpokládají. Už Fialova vláda s nimi v návrhu svého rozpočtu počítala kvůli zavedení jednotného hlášení zaměstnavatele. A Výbor pro rozpočtové prognózy odhad příjmů přijal s tím, že nevěří, že je přinese zavedení jednotného hlášení, ale spíše onen lepší růst ekonomiky.
„Z růstu a šedé ekonomiky se na to nevybere, to bychom museli být jedinou zemí na světě bez šedé ekonomiky a růst dvoj až trojnásobnou rychlostí, což je samozřejmě mimo realitu,“ uváděl k tomu Miroslav Kalousek.
Jak rostly za Fialovy vlády daňové příjmy
Srovnejme si, jak moc si vyššími příjmy pomáhala Fialova vláda, a přesto končila s vysokými schodky. V jejím případě se bavíme o vyšších příjmech z daní. Zaprvé, bývalá vláda zvedla (ač slibovala, že k tomu nedojde) téměř všechny přímé i nepřímé daně, a navíc se ekonomika začala oživovat, inflace klesala a konečně rostly reálné mzdy. Proto se generovaly příjmy.
Podíváme-li se na plnění státního rozpočtu za loňský rok, vidíme, že příjmy se v nominálním vyjádření meziročně zvýšily o téměř 116 miliard korun (necelý 6procentní nárůst).
Čistě daňové příjmy se zvedly o skoro 92 miliard (9,5 procenta nárůst). Co se přímých daní týče, nárůst byl markantní. Výnosy ze zdanění fyzických osob meziročně rostly o 12,8 procenta. Tady měly vliv jak rušené slevy na daních, tak samozřejmě i zmíněný růst mezd a platů. Od firem stát vybral o 15,7 procenta více. Výběr pojistného na sociální zabezpečení - tedy také daň, jen s jiným názvem - se zvedl o více než 7 procent. Minimální vyměřovací základ se totiž zvedl z 30 procent na 35 procent (dle změn z konsolidačního balíčku). Schillerová ho chce na 35 procentech zastropovat, takže by se živnostníkům příští rok měly vrátit přeplatky.
Čtěte také: Poláci chápavější než Češi. V EU energetice se nehraje na klimatické cíle, ale na notifikace
A co hlavně, tučný příjem zařídila (už naposledy) windfall tax, na které se za loňský rok vybralo 38,4 miliardy. Vybralo se dokonce o čtyři miliardy více než podle původního plánu. Konečný účet za „mimořádnou daň Zbyňka Stanjury tedy bude činit přes 114 miliard. Z čehož drtivou většinu odvedli akcionáři ČEZ (stát jako největší akcionář si daň platí sám sobě). V roce 2023 se na WFT vybralo 39,1 miliardy, z toho ČEZ zaplatil 30 miliard (a dalších deset ještě na odvodech z nadměrných tržeb pro výrobce elektřiny). To znamená že akcionáři zaplatili 77 procent z celého výnosu. V roce 2024 byl celkový odvod 36,6 miliardy, od ČEZ putovalo 32 miliard. Akcionáři tedy zaplatili 87 procent výnosů. Z loňských 38,4 miliardy zatím přesný odvod ČEZ neznáme, ale podle dřívějších predikcí počítal s až 33 miliardami. Za podstatným objemem „ušetřených” peněz díky „konsolidaci” tedy stojí peníze stažené od větších i těch nejmenších akcionářů ČEZ.
Karel Havlíček tvrdí, že ošklivostí a okrádání investorů tak, jako to udělala předešlá vláda ať už snahou o prosazení Lex ČEZ nebo samotnou windfall tax, se nikdy nedopustí, protože by se „nemohl podívat do zrcadla”. Schválně tedy, co bude, až slibované příjmy z šedé ekonomiky a z hospodářského růstu nedotečou. A začne se kreativně vymýšlet.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.