Největší zklamání z ODS: strach z reality
Klasické strany mají větší problém, než si myslí
Opozice ulehla hned po volbách do spánku, z kterého se její kdysi dominantní část, možná probudí na lednovém kongresu ODS. Po volebním porážce a k vzhledem – jemně řečeno – neklidné bezpečnostní situaci, by jeden očekával spoustu nových nápadů, myšlenek od kandidátek a kandidátů do vedení. Až na výjimky se tak neděje. Tou výjimkou je kandidát na předsedu Radim Ivan. Leč zdá se, že to poslední, co si většina vlivných členů strany přeje, je se probudit. Dál sní sen o světě, který zůstane stejný jako před pár lety, až se do něj probudí. Snad si ti bláhoví lidé myslí, že do konce jako vítězové. Nic není vzdálenějšího realitě.
Proměna, kterou ODS a celé Spolu nezachytily ve volební kampani, se stala ve způsobu, odkud berou lidé informace. Propad konvenčních médií pokračuje a vliv různorodých platforem a digitálních kanálů roste. Zjednodušeně řečeno: lidé stále přesněji sledují jen to, co chtějí. Nebo co jim nabízí algoritmy sociálních sítí. Doba všeobsahujících zpravodajských médií mizí. Což vyžaduje i jiný typ političek a politiků. Takových, kteří dokáží na sebe upozornit jednoduchých, zapamatovatelným a snadno zopakovatelným sdělením. Lidí výrazných. Martin Kupka takovým není. A nezdá se, podle jeho výstupů v posledních týdnech, že by tento nutný předpoklad k úspěchu i sdílel.
Čtěte také: Vyprané peníze za státní benzínky aneb Pomníčky Stanjury a Síkely, které občany vyšly hodně draho
Tradiční politické strany vznikaly před více než sto lety. V naprosto odlišném veřejném prostoru. Není jediný důvod si myslet, že tento model v dnešním digitálním světě přežije. Nekonečné schůzování, mnohaleté čekání na „odměnu“ za práci pro stranu v podobě nějakého toho místa na kandidátce je pro generace, které jsou zvyklé na rychlost, flexibilitu a přizpůsobivost všech možných komerčních nabídek, již nepřijatelným festivalem ztraceného času. Stejně jako změna mediálního prostoru nechala vyrůst novým formám „médií“ o jejíž konečné podobě se můžeme přít, ale návrat k časům před deseti a více lety je nemyslitelný, tak i společnost potřebuje jinou formu politických organizací, které pečují o věci veřejné.
Lidé digitálního věku, ne slušní úředníci
Pokud by to lídrům politických stran došlo, mohla by je zachránit evoluční proměna. Takovým pokusem je kandidaturu Radima Ivana. Bylo by to pro ODS riziko, ale pouhá výměna tváří a ne typu osobností v čele, ji nezachrání.
ODS totiž nepotřebuje jen restart. Nestačí – obrazně řečeno - vypnout a zase zapnout stranický provoz, nebo zmodernizovat komunikaci. Nostalgie po devadesátkách – a že jsem je měl rád – a opakování mantry o jediné pravicové straně, volby nevyhraje. Změnila se nejen média, ale také ekonomika. Voliči musí uvěřit, že strana má recepty na technologickou revoluci, že má lidi, kteří jí rozumí. Byla to nekompetentnost v hospodářské oblasti, která ODS ublížila u jejích tradičních voličů. Ale opět nestačí návrat. Je třeba lidi digitálního věku do vedení. Ne – třeba schopné a slušné – úředníky.
Čtěte také: Inovovati budeš: Jak funguje soužití ultraortodoxních Židů, high-tech ekonomiky a raket
ODS mi připomíná řidiče, který se dívá stále dozadu, protože se bojí pohledět na cestu před sebou. A ti, kteří ji ostatním popisují, jsou napadáni za nepřiměřenou kritiku. ODS jako by si neuvědomovala, že nevolí jen předsedu strany, ale také někoho, kdo by měl umět vyhrát volby. ODS se bojí reality. To je pro mě asi to největší zklamání. Samozřejmě, že ne všichni její členové ani delegáti sjezdu. Zůstanou-li jen dosud známí dva kandidáti – Martin Kupka a Radim Ivan – pak stojí občanští demokraté před volbou mezi jistotou minulosti a nejistotou budoucnosti. Pokud zvolí tu první variantu, pak si mohou být jisti, že společnost ani konkurence na ně čekat nebude.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.