Odstranění prozápadních elit, státní ideologie. Jak ruští ultrakonzervativci plánují impérium do roku 2050

Věčná válka jako strategická koncepce. Rusko má žít ve válečných podmínkách desítky let

Na letošním Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru nezaznívala pouze tradiční prohlášení o odolnosti ruské ekonomiky a údajném selhání západních sankcí. V jednom z panelů byla představena vize budoucnosti Ruska, která poskytuje mimořádně zajímavý pohled do myšlení nejradikálnější části ruského establishmentu. Skupina kolem oligarchy Konstantina Malofejeva a ideologa Alexandra Dugina zde představila projekt „Rusko 2050“, který otevřeně počítá s dlouhodobou válkou, další militarizací společnosti, autokratickým řízením státu a obnovou ruského impéria.

Dokument současně ukazuje, že ani část nejtvrdších zastánců války není spokojena s dosavadním postupem Kremlu. Naopak zaznívá kritika, že Rusko postupuje příliš pomalu a nedostatečně razantně.

Válka jako trvalý stav ruské společnosti

Základním předpokladem celé koncepce je přesvědčení, že Rusko vstoupilo do období dlouhodobého civilizačního konfliktu se Západem. Podle autorů dokumentu nebude budoucnost definována mírem, ale permanentním soupeřením vojenských bloků, technologickými závody, informačními operacemi a neustálou přípravou na ozbrojený konflikt.

Bývalý důstojník ruské zahraniční rozvědky SVR Andrej Bezrukov během diskuse prohlásil, že Rusko bude žít ve válečných podmínkách dalších dvacet až třicet let. Tato věta není pouhou prognózou. Ve skutečnosti představuje strategický základ celé koncepce, podle níž musí být stát, ekonomika i společnost přizpůsobeny dlouhodobému období konfrontace.

Čtěte také:

V tomto pohledu již válka na Ukrajině není vnímána jako samostatný konflikt, ale jako první fáze mnohem širšího střetu o budoucí podobu mezinárodního systému.

Kritika Kremlu z ještě radikálnějších pozic

Přestože Malofejev, Dugin a jejich spolupracovníci podporují válku proti Ukrajině a obecný směr ruské politiky, dokument představuje nepřímou kritiku současného vedení státu.

Autoři opakovaně tvrdí, že Kreml nedokáže dostatečně rychle reagovat na rostoucí hrozby. Dugin otevřeně vyzývá k okamžitému přijetí radikálních opatření a varuje, že další odklady mohou být pro Rusko osudové.

Podle této skupiny by mělo dojít k zavedení oficiální státní ideologie, rozsáhlé dewesternizaci veřejného života, odstranění prozápadně orientovaných elit, posílení autokratického modelu řízení, rozšíření státního plánování ekonomiky a vytvoření nového politického systému založeného na ideologické jednotě společnosti.

Současně požadují přijetí nové ústavy, posílení role armády, digitalizovanou kontrolu společnosti a další omezení vazeb Ruska na západní ekonomický a technologický prostor.

Největší hrozbou není NATO, ale technologické zaostávání

Zajímavé je, že mezi největšími hrozbami nefiguruje na prvním místě NATO ani Ukrajina. Dokument opakovaně upozorňuje na technologickou zaostalost Ruska.

Za mimořádně nebezpečné jsou označovány západní projekty v oblasti umělé inteligence, biologických technologií, robotizace bojiště a pokročilých vojenských systémů. Autoři připouštějí, že současná válka ukázala zásadní změnu charakteru ozbrojených konfliktů.

Malofejev otevřeně přiznává, že robotizace války postupuje mnohem rychleji, než Rusko očekávalo. Dugin pak označuje technologické zaostávání za největší existenční hrozbu pro budoucnost země. Právě tato část dokumentu představuje nepřímé přiznání problémů, kterým ruský vojensko-průmyslový komplex čelí po více než čtyřech letech války na Ukrajině.

Tři možné budoucnosti Ruska

Autoři rozpracovali tři scénáře vývoje do let 2036 a 2050:

Setrvačný scénář

Nejzajímavější je skutečnost, že ani pokračování současné politiky nepovažují za úspěšnou variantu. Podle tohoto scénáře by válka na Ukrajině zamrzla bez rozhodujícího výsledku. Rusko by sice přežilo, ale postupně by se proměnilo ve druhotnou mocnost nacházející se mezi Spojenými státy a Čínou.

Čtěte také:

Země by čelila pokračujícímu technologickému zaostávání, rostoucímu tlaku silnějších mocností a postupné ztrátě vlivu v mezinárodním systému. Dokument dokonce zmiňuje obavy ze sílícího čínského vlivu v Arktidě a na Sibiři.

Scénář porážky

Druhý scénář předpokládá ruskou porážku ve válce proti Ukrajině a v širším geopolitickém střetu se Západem. V této variantě Ukrajina vstupuje do NATO, Rusko přichází o rozhodující vliv v postsovětském prostoru a postupně ztrácí schopnost určovat vývoj ve svém okolí.

Současně podle autorů roste riziko separatistických tendencí uvnitř samotné Ruské federace a dochází k oslabování státní soudržnosti. Do poloviny století by Rusko podle této představy ztratilo významnou část své suverenity a stalo by se objektem vlivu silnějších mocností.

Scénář vítězství

Nejradikálnější a současně nejvýmluvnější je takzvaný dobrý scénář. Ten předpokládá vítězství Ruska ve válce proti Ukrajině. Mezi uvažovanými možnostmi se objevuje i použití jaderných zbraní jako nástroje eskalace konfliktu.

Výsledkem by měla být buď úplná anexe Ukrajiny, vytvoření plně kontrolovaného nárazníkového státu nebo vznik nového východoslovanského útvaru pod ruskou dominancí.

Současně autoři předpokládají oslabení Spojených států, rozpad Evropské unie a vznik nového bipolárního světového řádu. Rusko by se mělo stát jedním z hlavních center globální moci a vedoucí silou Eurasie. Do roku 2050 pak dokument počítá s tím, že Rusko bude vystupovat jako garant světové bezpečnosti a centrum nového multipolárního uspořádání.

Rozkol uvnitř ruského proválečného tábora

Možná nejzajímavější není samotný obsah dokumentu, ale reakce ruských nacionalistických a vojenských blogerů. Přestože by se mohlo zdát, že ultrakonzervativní ideologové a takzvaná Z-komunita představují jednotný tábor, realita je mnohem složitější.

Řada známých vojenských blogerů dokument ignorovala nebo jej otevřeně kritizovala. Podle nich jsou Malofejev, Dugin a další představitelé těchto kruhů součástí privilegované elity, která je odtržená od reality fronty.

Kritici upozorňují, že autoři hovoří o obsazení Kyjeva, Oděsy nebo Charkova, aniž by vysvětlili, jak by toho měla ruská armáda vojensky dosáhnout. V prostředí proválečných nacionalistů tak sílí pocit, že část ideologických elit nabízí spíše propagandistické vize než realistické strategie.

Co dokument skutečně odhaluje

Projekt „Rusko 2050“ je především svědectvím o stavu myšlení části ruských elit. Ukazuje, že ani mezi nejradikálnějšími zastánci války nepanuje přesvědčení o rychlém vítězství nebo snadném dosažení ruských cílů.

Dokument zároveň potvrzuje, že významná část ruského establishmentu stále považuje dlouhodobou konfrontaci se Západem za nevyhnutelnou. V jejich představách není mír konečným cílem. Cílem je vytvoření společnosti trvale připravené na konflikt, podřízené ideologii, vojenské mobilizaci a představě obnoveného impéria.

Právě proto je tento materiál důležitý. Neříká pouze to, jak si ultrakonzervativci představují budoucnost Ruska. Ukazuje také, že část ruských elit již dnes uvažuje o válce nikoliv jako o mimořádné situaci, ale jako o normálním stavu, který může určovat směřování země po několik dalších desetiletí.

---

Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.