Jak oživit mrtvolu jménem kapitálový trh?

Londýn ztrácí, EU je na tom stále hůř. Co se musí stát?

Na konci 19. století se v Severní Americe rozmohl velmi lukrativní business, který neměl obdobu nikde na světě. Kolem nově budované železniční sítě začaly vznikat na stanicích tzv. „bucket shops”. Jednalo se o místa, kde jste si mohli zaspekulovat na růst nebo pokles akcií na newyorské burze, nebo si vsadit na vývoj cen komodit. Umožnil to rozvoj telegrafu, díky němuž se ceny téměř okamžitě dostaly do nejodlehlejších koutů divokého západu.

Vynález, tzv. „stock ticker machine”, z dílny nikoho jiného než Thomase Edisona pomohl distribuovat ceny, zobchodované objemy společně se zkratkou názvu akcie na dlouhém telegrafním pásku, což dalo vznik současnému „tickeru” s běžícími cenami na televizní obrazovce, které ještě tu a tam můžeme zahlédnout na zpravodajských kanálech z finančních trhů. V bucket shopech jste si mohli dokonce otevřít několikanásobně zapákovanou pozici.

Páka nebyla výjimečná, naopak byla součástí hry. Bylo docela běžné složit pouze jedno procento z investované částky, což představovalo pákový efekt ve výši jedna ku stu. Majitelé častokrát manipulovali s reálnými cenami akcií na burze tak, aby své klienty vytěsnili z pozic a donutili je uzavřít obchod se ztrátou, kdy jejich složené prostředky propadly ve prospěch firmy. Ve valné většině se obchody nezajišťovaly na burze, ale pouze nettovaly v rámci bucket shopu. Toto podnikání zaniklo na přelomu 19. a 20. století, když bylo burzám umožněno přestat poskytovat těmto subjektům aktuální ceny.

Ameriku už dávno nestíhá ani londýnská burza

Výše zmíněný příběh uvádím proto, abychom si uvědomili, jak hluboce je ochota riskovat zakořeněna v kultuře Spojených států amerických. Majitel jednoho z největších současných tvůrců cen na finančních trzích, firmy Citadel, Ken Griffin, prohlásil v jednom ze svých rozhovorů, že by Evropa měla více rozvíjet svůj kapitálový trh. Je děsivým faktem, že od konce pandemie londýnská burza, která držela vždy krok s americkým finančním trhem, ztrácí jak, pokud jde o objem, tak pokud jde o počet firem nově uvedených na trh. Kontinent je na tom ještě mnohem hůře.

Jak tento neutěšený obrázek napravit?

Začněme na domácím dvorečku. První věc, která vás napadne, je, že by měly být aktivnější instituce, které nabízí cenotvorbu a vypořádání jako například naše domácí akciová burza. Nemůžeme říci, že se její vedení nesnaží nic dělat pro zvýšení objemů a popularizaci obchodování. Zmodernizovali technologii vypořádání obchodů ve Středisku cenných papírů, zabrousili do trhu s elektřinou, její vedení je velmi aktivní na evropské úrovni. Zde problém s největší pravděpodobností nevězí.

Čtěte také: Markéta Malá: Vyprané peníze za státní benzínky aneb Pomníčky Stanjury a Síkely, které občany vyšly hodně draho

Dalším obvyklým podezřelým je stát. Minulá vláda, která se pyšnila přídomkem pravicová, neučinila pro rozvoj kapitálového trhu jediný krok. Naopak mimořádnou daní znechutila investování hrstce minoritních akcionářů držících akcie firmy ČEZ a z naprosto neznámých důvodů zrušila velmi perspektivní projekt Dluhopisů republiky, který pomohl zpopularizovat investování do státních dluhopisů pro širší veřejnost. Na straně eráru je tedy hodně co zlepšovat. Nicméně zde také není zakopaný pes.

Češi mají pověst velkých „spořílků”. Drží značnou část svých úspor na depozitech u bankovních domů, případně investují do nemovitostí. Akcie či jiné rizikové instrumenty tvoří minimální část portfolií. Tento fakt však platí pouze pro starší generaci, která zažila kupónovou privatizaci a následnou vlnu institucionalizovaného vytěsňování minoritních akcionářů a stahování titulů z veřejného obchodování. Tato zrada na drobném investorovi způsobila šrámy na jeho duši, jichž se nikdy nezbaví.

Kdo jsou vítězové

V období po roce 2000 u nás vznikla řada soukromých firem, které se velmi úspěšně uchytily na globálních finančních trzích. Včas naskočily na vlnu algoritmického market-makingu, která dostala dynamiku po velké finanční krizi. Jedná se o společnosti RSJ a Qminers. Mnoho úspěšných obchodních firem působí na jednotném evropském trhu s elektřinou. Posledním příkladem tohoto druhu je firma FTMO, která umožňuje spekulativní obchodování na finančních trzích pro lidi s omezeným vlastním kapitálem.

Nesmíme zapomenout také na naši velmi úspěšnou a aktivní kryptosféru. Mladší generace se tak velmi úspěšně odpoutává od démonů minulosti, kteří dusili odvahu riskovat a investovat u jejich rodičů. Velkou roli hraje též objem peněz, který byl centrální bankou natištěn během pandemie.

Příklady táhnou. Podporujme je

Chceme-li vyřešit problém nefunkčního kapitálového trhu, musíme postupovat směrem zdola nahoru. Neexistuje žádný kouzelný recept, kterým by stát během krátké doby oživil mrtvý kapitálový trh. Existuje pouze mravenčí práce s dlouhodobou vizí zaměřená na drobného investora a již existující firemní podhoubí. Podporujme proto výše zmíněné společnosti, které na tomto poli dosáhly neoddiskutovatelných úspěchů. Podporou myslím veřejnou prezentaci a ocenění jejich práce, jelikož jak říká staré české přísloví: příklady táhnou.

Čtěte také: Tomáš Jirsa: Vybere si ODS politický comeback, koaliční přežívání, nebo rovnou eutanázii?

Pomáhejme aktivně finančnímu poradenství, které zvýší gramotnost obyvatelstva a pomůže vymýtit predátorské praktiky, které v této oblasti stále přetrvávají. Jistě bychom vymysleli celou řadu podobných měkkých opatření. Pro stát to mohou být drobné výdaje, které by ve finále mohly přinést nečekané výsledky.

Jak jsme viděli v prvním odstavci, chuť a ochota drobných střadatelů investovat, riskovat a někdy i hazardovat stojí za úspěchem amerického kapitálového trhu, který dnes dominuje celému světu. Tvoří jej duch tisíců jednotlivců, kteří mu svými transakcemi vdechují život. Bez oživení této energie v našem snažení neuspějeme.

---

Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.