Írán jako odveta za Ukrajinu. Moskva a Peking otevírají Teheránu tichou linii pomoci
Rusko a Čína mění válku s Íránem. Nezachraňují Teherán, ale zvyšují cenu jeho porážky
Po zhroucení americko-íránského memoranda a obnovení intenzivních bojů se začaly zvyšovat přesnost a účinnost některých íránských útoků. Domnívám se, že část tohoto posunu souvisí s hlubší podporou Ruska a Číny.
Obě země přitom do války přímo nevstupují a neposkytují Íránu klasickou spojeneckou bezpečnostní garanci. Jejich pomoc je převážně obchodní, technologická a zpravodajská. Přesto může mít zásadní dopad, protože pomáhá Teheránu obnovovat schopnosti, které Spojené státy a Izrael systematicky ničí.
Rusko předává zkušenosti z Ukrajiny
Ruská role je významná především v oblasti elektronického boje, navigace a ochrany dronů a raket proti rušení.
Írán dlouhodobě poskytoval Rusku technologie dronů Shahed. Moskva je během války na Ukrajině upravila a získala rozsáhlé zkušenosti s překonáváním protivzdušné obrany a prostředků elektronického boje. Část tohoto technologického toku se nyní zřejmě obrací zpět směrem k Íránu.
Podle íránských vojenských zdrojů začalo Rusko dodávat modernizované komponenty včetně systému Kometa-M, který zvyšuje odolnost navigace proti rušení. Teherán měl rovněž získat ruské prostředky elektronického boje určené k tomu, aby komplikovaly zachycení íránských balistických raket.
Pro Írán jsou podobné technologie mimořádně výhodné, protože je lze rychle integrovat do již existujících dronů a raket. Nemusí čekat na přezbrojení celých jednotek.
Írán potřebuje jednoduché zbraně rychleji než moderní stíhačky
Teherán usiluje také o moderní systémy protivzdušné obrany, ruské S-400 nebo čínské HQ-9C, případně o stíhačky Su-35 a J-10C. Tyto zbraně by ale současnou válku ovlivnily až s velkým zpožděním.
Je nutné vyškolit obsluhy, vybudovat logistiku a propojit nové systémy se stávajícím velením. Moderní stíhačky by se navíc mohly stát cílem amerických útoků ještě před plným operačním nasazením.
Proto Írán přednostně nakupuje prostředky, které lze zavést během několika dní. Rusko urychlilo dodávky přenosných kompletů Verba a Čína má dodat komplety FN-16 a QW-12.
Čtěte také:
Ceuta: Kde končí Evropa, kterou chceme bránit?
·Psal se 21. srpen roku 1415, když vojska portugalského krále João I. zaútočila na severoafrickou Ceutu. Již druhý den bylo město pevně v rukou Portugalců. Spolu s ovládnutím dalších přístavů na pobřeží dnešního Maroka se tím Portugalcům otevírala brána k plavbám dále na jih. Zároveň s tím kontrola klíčových bodů severoafrického pobřeží slibovala omezit …
Tyto zbraně americkou vzdušnou převahu nezlomí, ale mohou zvýšit riziko pro vrtulníky, drony a letadla působící v malé výšce.
Čína je dlouhodobě ještě důležitější
Z dlouhodobého hlediska považuji za důležitější roli Číny. Peking má mnohem větší průmyslovou kapacitu než Rusko a může Íránu dodávat elektroniku, obráběcí stroje, chemické prekurzory, raketové komponenty, navigaci i systémy protivzdušné obrany.
Čína zároveň rozšířila íránský přístup k navigačnímu systému BeiDou a podle dostupných informací poskytuje také satelitní zpravodajství o amerických prostředcích v Perském zálivu.
Nejzávažnější tvrzení se týká dočasného poskytnutí čínského vojenského satelitu. Pokud by se tato informace potvrdila, Írán by získal schopnost sledovat americké lodě, letadla a základny téměř v reálném čase a rychleji předávat souřadnice raketovým jednotkám.
To by představovalo kvalitativně vyšší úroveň podpory než běžný prodej zbraní. Zatím je však nutné tuto informaci chápat jako tvrzení íránských vojenských zdrojů, nikoli jako definitivně potvrzený fakt.
Rusko a Čína si zřejmě rozdělily role
Z dostupných informací vzniká poměrně jasný obraz. Rusko poskytuje především zkušenosti z elektronického boje, navigace a dronových technologií. Čína dodává průmyslovou kapacitu, elektroniku, navigační infrastrukturu a potenciálně strategický průzkum.
Nelze prokázat, že Moskva a Peking postupují podle jednoho společného operačního plánu. Jejich zájmy jsou však podobné.
Ani jedna země nechce úplnou vojenskou porážku Íránu, která by zásadně posílila americké postavení na Blízkém východě. Současně ale nemají zájem na nekontrolovatelné válce, která by dlouhodobě uzavřela Hormuzský průliv a destabilizovala světový energetický trh.
Jejich optimálním scénářem proto může být Írán dostatečně silný, aby nebyl poražen, ale zároveň konflikt natolik omezený, aby Rusko ani Čína nemusely přímo vojensky zasáhnout.
Čínská bezpečnostní garance by změnila celý region
Írán podle dostupných informací usiluje o to, aby Čína hrála větší roli při případném vyjednávání se Spojenými státy a dokonce vystupovala jako garant budoucí dohody. To by byla zásadní změna.
Diplomatická garance je jedna věc. Skutečně věrohodná bezpečnostní garance by však časem otevřela otázku čínské vojenské přítomnosti v Perském zálivu.
Právě takový vývoj by byl pro Washington velmi nepříjemný. Znamenal by, že Čína už není pouze ekonomickým hráčem na Blízkém východě, ale začíná vstupovat přímo do jeho bezpečnostní architektury.
Rusko má navíc motivaci spojenou s Ukrajinou
Ruská podpora Íránu má ještě jeden rozměr. Moskva dlouhodobě kritizuje americké zpravodajské a technologické zapojení na straně Ukrajiny.
Čtěte také:
Proč se Brusel chová nespravedlivě, když odkládá vyšší platby za topení a osobní dopravu?
·Evropská komise zveřejnila sedmnáctého července dva dokumenty najednou. Jeden slibuje úsporu, druhý rozepisuje účet a zároveň posouvá splatnost. Domácnostem ji ale neposunul nikdo. Akční plán elektrifikace totiž slibuje Evropě dvě stě šedesát miliard eur ročně ušetřených na dovozu paliv. Revize systému emisních povolenek ve stejný den prodloužila průmys…
Z ruského pohledu proto může mít pomoc Íránu logiku strategické reciprocity. Jestliže Spojené státy poskytují Ukrajině zpravodajské informace pro útoky na ruské cíle, může Rusko obdobně pomáhat státu, který útočí na americké základny a prostředky na Blízkém východě.
Neznamená to, že každá ruská dodávka je přímou reakcí na Ukrajinu. Moskva však může Írán využívat jako další nástroj tlaku na Washington a současně připomínat, že americké angažmá v Evropě může mít cenu i v jiných regionech.
Závěr
Rusko a Čína pravděpodobně nedokážou zajistit Íránu vítězství nad Spojenými státy a Izraelem. Mohou však výrazně zkomplikovat jeho vojenské zlomení.
Rusko zvyšuje účinnost existujících íránských dronů a raket prostřednictvím elektronického boje a zkušeností získaných na Ukrajině. Čína poskytuje mnohem širší průmyslovou a zpravodajskou základnu, bez níž by dlouhodobá obnova íránských kapacit byla podstatně obtížnější.
Z toho vyvozuji, že skutečným cílem Moskvy a Pekingu nemusí být íránské vítězství. Stačí jim zabránit jednoznačnému americko-izraelskému vítězství.
Pro Washington je právě tento scénář problematický. Americké a izraelské letectvo může íránské schopnosti ničit rychleji, než je Teherán dokáže plně obnovovat. Pokud mu však Rusko a Čína průběžně dodávají technologie, komponenty a zpravodajské informace, může konflikt přejít do vleklé války regenerace, jejíž cena bude postupně růst pro všechny strany.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.






