Copak prezident. Nenávist ke kapitalismu nikým nevolené úřednice by nás měla děsit víc
Snažíš se a nespoléháš se na stát? Nepřispíváš veřejnému blahu, a to ti neprojde
Horké počasí vyvolává neklid. Jak v prezidentské kanceláři a u vládních i nevládních politiků, tak u Ústavního soudu. Těžko říct, která ze stran se chová podivněji. Ten neklid ale zřejmě pociťují někteří další zaměstnanci státu, kteří se nahlas rozpovídali o divokých snech každého berního úředníka. Tedy jak vybrat od lidí víc a potrestat celkem logickou mentalitu, že od státu by měl chtít člověk co nejméně. A co nejméně mu odevzdávat.
Řeč je o rozhovoru s generální ředitelkou Finanční správy Simonou Hornochovou, který vyvolal nemalé ohlasy (bohužel menší než kauza Ankara). Přitom jde o ukázkové rovnostářské smýšlení o tom, že snaha o větší finanční nezávislost by se jedinci neměla vyplácet. Protože tím obírá stát. A přesvědčení, že stát je tu od toho, aby dohlížel, šmíroval a automaticky předpokládal, že ten, kdo něco dělá na sebe, podvádí.
Tak stručně popořadě. Hornochová v rozhovoru vychvaluje novou elektronickou evidenci tržeb. Není divu, když u zrodu původní evidence stála ona sama. V roce 2014 ji ministr financí Andrej Babiš jmenoval náměstkyní pro daně a cla. Předtím přitom naopak působila jako daňová poradkyně v EY. Jejím hlavním úkolem tehdy bylo připravit Babišův klíčový projekt, tedy právě EET. A naplnit jeho sliby o tom, jak je možné i bez zvyšování daní získat jejich lepším výběrem desítky miliard korun ročně navíc. „O vybraných miliardách navíc jsem přesvědčená, ale i kdyby to nemělo na státní kasu žádný finanční dopad, tak je přece správné, aby se tu narovnalo podnikatelské prostředí. Už nechci tolerovat, aby tady lidi neplatili daně a okrádali tím ostatní,” vyslovila se tehdy Hornochová loajálně.
EET začala platit od ledna 2016 (kdy už ve funkci Hornochovou nahradila Alena Schillerová), nejdřív pro restaurace a hotely, poté i pro velkoobchod a maloobchod. Další vlny měly být spuštěny od roku 2020, ale kvůli covidu je tehdy Babišova vláda odložila a povinnost evidovat tržby byla celkově přerušena. Pak přišla vláda Petra Fialy a s platností od roku 2023 přestal zákon o EET platit úplně. Až na RIA (hodnocení dopadů regulace) od ministerstva financí při zavádění zákona a poté při jeho rušení se nikdy neprovedly žádné analýzy dopadu. Rušení EET tedy bylo zpětně vnímáno jako spíš populistický krok Fialovy vlády, kdy se demontovalo něco, co už se jednou zavedlo a nebyl pro to pádný důvod.
Ne vzbuzování důvěry, ale preventivní represivní tón
Každopádně, podle RIA z roku 2015 se čekalo, že první dvě vlny EET přinesou do ekonomiky kolem 12,7 miliardy ročně. Při plném režimu se počítalo s až 17,7 miliardami. V RIA z roku 2022 při rušení EET ministerstvo financí zpětně kvantifikuje, že se v letech 2017 až 2019 vybralo 7,9 až 12,7 miliardy ročně. Takže střízlivého dopadu se zřejmě přibližně podařilo dosáhnout. Skok do roku 2025, kdy v kampani i po ní Babiš i Schillerová mluvili o tom, že v šedé ekonomice jsou „stovky miliard”, podle Babiše dokonce bilion korun, a že minulé vlády neuměly efektivně vybírat daně a že EET a „kobry” dokážou ty stovky miliard vytáhnout a systém narovnat. Nakonec jsme zase skončili u čísla jiného. V RIA k návrhu zákona o novém EET je pro příští rok plán získat do rozpočtu 14,4 miliardy. Na to Hornochová říká, že je to „realistické”, pokud se v legislativě neobjeví nějaká výjimka.
Řekněme si, k čemu EET je. Je to snaha o větší přehlednost, zúžení dokola omílané šedé zóny (platí, že šedá ekonomika tvoří asi 15procentní podíl na HDP a žádné problémy s tím, že by „bujela”, tu opravdu nemáme). EET není žádný extra spásný příjem do rozpočtu, jak se tu vyprávělo. A hlavně to nemá být nepřehledný nástroj buzerace, jak tomu bylo při prvním zavádění. Jde o nepřiznané hotovostní tržby.
Čtěte také:
Švédsko na pokraji blackoutu
·„Několik hodin byla rezerva tak nízká, že jsme vyhlásili nejvyšší pohotovost, protože kapacitní rezervy byly téměř vyčerpány. Měli jsme sice v záloze ještě pár plynových turbín, ale kdyby došlo k dalšímu výpadku, situace by byla velmi kritická,“ uvedl
Hotovostní platby tvoří v gastru a v maloobchodě odhadem udávaných zhruba 20 procent obratu. Nová EET má teď evidovat i platby kartou (tehdy Ústavní soud karetní platby z EET vyjmul a teď se to může stát znovu), ale pouze ty v provozovně. Faktury, internetové platby a převody mezi účty zůstanou mimo systém. Má platit výjimka pro živnostníky s příjmy do milionu korun, kteří platí paušální daň. Ti místo paušálu 100 korun měsíčně zaplatí 1 500 korun měsíčně. Tam se může schovat skoro každý, kdo inkasuje za práci v hotovosti nebo vystavuje fakturu. Zkrátka bez digitální stopy. Nevystaví doklad a budou platit jen paušál. A je to. Když stát zavádí výjimky, nedivme se, že ty výjimky pak lidé využívají. A ano, i zneužívají. Co na to řekne Simona Hornochová? Jak to bude kontrolovat?
Na samotném evidování plateb není nic zásadně špatného. To nejdůležitější ale je, že systém (a stát v evidování a výběru daní obecně) musí vzbuzovat důvěru (nejen) v podnikatelích. Být jednoduchý, přehledný a dávat smysl. Jenže ve slovech Simony Hornochové „už nechci tolerovat, aby tady lidi neplatili daně a okrádali tím ostatní” nenajdeme vzbuzování důvěry, ale vypouštění hrůzy.
Vzhledem k tomu, že ministryně Schillerová stále spoléhá na růst ekonomiky kvůli vyšším příjmům (protože se vláda pouští do nových výdajů ve výši desítek miliard ročně), a ten nebude nijak zásadně jiný než očekávaných 2,5 procenta (spíše méně), lze čekat, že bude tlačit na co největší výběr do rozpočtu skrze tvrdá pravidla. Což má za úkol Hornochová, která se vzhledem k rétorice zřejmě dobře přizpůsobuje.
Také se považujete za anarchisty?
A teď se dostáváme k větším třešničkám ve zmiňovaném rozhovoru. Na otázku, kde státu utíkají největší peníze, odpovídá Hornochová, že prakticky u všech daní: „Pořád přetrvává mentalita devadesátých let, fungování bez pravidel ve stylu: udělám cokoliv, abych neplatil daně. Zároveň stát podle mě zaspal, když dostatečně nebudoval digitální nástroje, aby dokázal efektivně kontrolovat. Do toho neustále bojujeme s kritikou v duchu ‚velký bratr tě sleduje’. Měli bychom se ale zamyslet nad tím, jestli si nepleteme svobodu s anarchií.”
Tohle je velmi smutné uvažování typické pro úředníka, který chce ideálně pomocí represivních nástrojů udržovat kázeň a držet člověka v módu. Pracuj, spotřebuj, vytvářej hodnoty, obohacuj ekonomiku, spořádaně všechno zdaň a moc nepřemýšlej. Kdo by se v zemi, kde nevidí, že by stát z jeho daní poskytoval stále lepší služby a kde vlády nejsou schopné efektivně řešit ani důchodovou, ani zdravotnickou blížící se demografickou katastrofu, neoptimalizoval a nesnažil se odvést státu co nejméně? Ptejme se spíš, co za socialistickou mentalitu to mají podobní úředníci.
Kritiku toho, že někdo chce spoléhat na sebe, a tudíž je sobecký, Hornochová vznášela už v roce 2015: „Už v dobách socialismu si všichni zvykli hledat vlastní prospěch na úkor druhých s pocitem, že když je něco státu, není to ničí a je úplně v pořádku si to prostě vzít. Hesla typu, kdo nekrade, okrádá rodinu, v nás stále jsou. Pořád křičíme, že chceme liberalismus, ale chybí nám zodpovědnost. Úroveň společnosti se pozná i podle toho, jak se lidé dokážou starat o věci, které patří všem.”
Zadupat v lidech veškerou motivaci
Nedůvěra ve stát je zdravá a přirozená věc. Nemluvíme tu o podvádění, ale o vlastním uvažování a snaze co nejméně očekávat od státu. Trefně to komentoval šéf oddělení investic Air Bank Petr Žabža. „Tahle parta jsou hrobaři finanční gramotnosti a finančního sebevědomí českého národa. Jejich ideálním ‚klientem’ je vytupělý lumík, který bezmezně věří státu a spoléhá na něj v podstatě ve všem.”
Narážel především na další část rozhovoru, ještě pikantnější. Šéfku Finanční správy trápí, že existují daňová osvobození u prodeje podílů nebo akcií a že stát kvůli tomu prý přichází o „stovky miliard ročně”. A že fyzické osoby jsou dokonce osvobozeny i u danění příjmů z prodeje nemovitostí nebo kryptoměn, protože existuje časový test!
Hornochové leží v žaludku „aplikace”, díky kterým se učí klidně s minimálními částkami investovat i děti a které rozhodně udělaly pro finanční gramotnost víc než cokoli (že si lidé často nejsou schopni přečíst podmínky a zjistit výši poplatků, to je na jiné vyprávění). Jenomže považte, oni pak ty investice drží, splní časový test tři roky, a zisky tudíž nemusí danit! „Stát se dobrovolně připravuje o značné zdroje a osobně moc nerozumím tomu, jaký je pro Českou republiku přínos daňového zvýhodnění zrovna těchto položek. I když na takové investici vyděláte 40 milionů korun, považujeme za společensky přijatelné, že z této částky neodvedete na dani ani korunu. Zatímco člověku, který vydělává 30 tisíc měsíčně někde ve fabrice, zdaníme prakticky všechno,” říká Hornochová.
Proti kapitalismu
Prý se vedou zástupné debaty a nedíváme se na realitu, kde panuje nerovnost. „Některé činnosti přinášejí mimořádné zisky, a přesto považujeme za správné, že se jejich příjemci nepodělí se společností, ve které žijí a která jim tyto příležitosti umožnila,” tvrdí. Co nám to jen připomíná? Obzvlášť ty „mimořádné zisky”. Ano, správně, výroky Petra Fialy o akciových minoritářích ČEZ, které minulá vláda skrze „daň z mimořádných zisků” okradla. „Když mluvíme o menšinových akcionářích, tak si nemůžeme představit drobné střádaly, myšleno pozitivně, ale to jsou často velcí bohatí podnikatelé se stamilionovými majetky,” říkal tehdejší premiér v roce 2024.
Čtěte také:
Odstranění prozápadních elit, státní ideologie. Jak ruští ultrakonzervativci plánují impérium do roku 2050
·Na letošním Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru nezaznívala pouze tradiční prohlášení o odolnosti ruské ekonomiky a údajném selhání západních sankcí. V jednom z panelů byla představena vize budoucnosti Ruska, která poskytuje mimořádně zajímavý pohled do myšlení nejradikálnější části ruského establishmentu. Skupina kolem oligarchy Konstantina Mal…
Nejen že z těch 160 tisíc minoritních akcionářů si podstatná část akcie pořídila jako investici pro zajištění na stáří. Ale i kdyby to tak nebylo, je snad normální tvrdit, že je v pořádku sahat na majetek těm, kdo ho podnikáním a investováním nabyli? Výroky šéfky Finanční správy a expremiéra jsou si podobné, těžko říct, který je děsivější.
Úředníci typu Hornochové jsou odpůrci kapitalismu a toho, aby se lidé snažili být produktivní, zhodnocovat svůj majetek a bohatnout. Jak již bylo řečeno výše, stát potřebuje vybrat co nejvíc, aby bylo na nové výdaje a na přerozdělování. Zkásneme ty, kteří nechtějí čekat na nic od státu, a dáme to na provoz. Vláda si změnou rozpočtových pravidel mimo jiné uvolnila prostor pro zvýšení výdajů až o deset procent, jen tak, bez souhlasu Sněmovny. A jsme ve stavu, kdy se na mandatorní výdaje vydá 96 procent příjmů, na obsluhu státního dluhu jde dávno přes jedno procento HDP, nominálně víc než 110 miliard ročně, a číslo bude dál růst. Vzpomeňme na minulou vládu, která zvýšila téměř všechny přímé i nepřímé daně a žádné úspory ve výdajích občané neviděli. Jak pak může být mezi lidmi důvěra v to, že stát chce s jejich penězi nakládat efektivně?
Daňový mix není problém státní úřednice
Co Hornochová správně konstatuje, je, že máme velmi vysoké zdanění příjmů zaměstnanců. V rámci zemí OECD jsme téměř na vrcholu. A srovnává to právě s nízkým zdaněním kapitálových výnosů. Zdanění zaměstnanců je u nás silně demotivující pro zaměstnavatele i samotné zaměstnance. Problém určitě není v patnáctiprocentní dani z příjmu (ani ve zvýšené 23procentní), ale v brutálních odvodech na sociální a zdravotní „pojištění”, což je jen skrytá daň. Daňový klín (tedy rozdíl mezi celkovými náklady zaměstnavatele a čistou mzdou) dosáhl v roce 2025 41,2 procenta, zatímco průměr OECD 35,1 procenta. Vzhledem k tomu, že v rámci průběžného důchodového systému si lidé tohle „pojištění” neodvádí na svůj důchod, je výše odvodů zhůvěřilá. O tom, jak vypadá daňové břemeno zaměstnance, píšeme podrobně tady.
Graf: Rozložení daňového břemene
A ano, máme silně laxní systém u danění kapitálových výnosů u fyzických osob. U akcií, ETF, dluhopisů či kryptoměn platí pouze časový test pro držení investice tři roky a poté už je příjem z prodeje od daně zcela osvobozen. Konsolidační balíček minulé vlády zavedl limit 40 milionů u prodeje akcií a podílů, nad který už by se daň odváděla. Nakonec se od letošního ledna limit zase zrušil, respektive platí jen u kryptoměn.
Fakt, že je u nás daňový mix dost nerovnoměrný, že moc daníme práci a vlastně i spotřebu a že málo daníme majetek (i když zde stejně platí, že např. nemovitost kupujeme za předtím již několikrát zdaněné peníze), není třeba popírat. Ale to je problém těch, kdo mají moc tvořit legislativu a mají možnost nastavit systém efektivněji. Nemá to být předmětem kritiky od státní úřednice, jejíž slova působí tak, že každý by se měl stydět, protože drží investici (jak mu legislativa umožňuje) a neodvádí dost. Podle zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech platí, že mají dodržovat politickou neutralitu a zdrženlivost a vykonávat službu tak, aby nebyla ohrožena důvěra. Ta zdrženlivost ve výrocích Hornochové chybí.
Nikdo by se neměl dopouštět podvodů. Snaha o to, aby zůstalo více mně než státu, je ale zcela logická a přirozená. Pokud bychom poslechli státní úřednice a další podobné hlasy, znamená to, že degenerujeme. Snad nám zůstane zdravý úsudek a přirozená nedůvěra ve stát, která nás posouvá dál.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.