Vývoj posledních dnů potvrzuje, že Blízký východ nevstupuje do období skutečného uklidnění. Spojené státy a Írán stále ponechávají prostor pro jednání, zároveň se ale připravují na jeho neúspěch. V Jemenu se rozvíjí vojenská kampaň o kontrolu Báb al-Mandabu. Po rychlém postupu jemenské vlády Hútíové stabilizovali frontu jižně od Mochá a rozsáhlými raketovými a dronovými útoky přenesli válku přímo do Saúdské Arábie. Írán mezitím obnovuje raketové a pravděpodobně i některé jaderné kapacity a snaží se obejít americký ekonomický tlak přes Rusko.
Nové informace také zpřesňují okolnosti odletu amerických bombardérů B-1 z britské základny RAF Fairford. BBC původně uvedla, že šlo o vojenské a operační, nikoli politické rozhodnutí. Američtí představitelé nyní tvrdí, že zpravodajské informace upozorňovaly na možný íránský dronový útok proti základně. Donald Trump potvrdil, že bombardéry byly přesunuty kvůli bezpečnostní hrozbě, a britská protiteroristická policie v souvislosti s incidentem zatkla několik osob. To výrazně posiluje vysvětlení, že bezprostředním důvodem byla ochrana dvanácti B-1 před útokem. Zároveň jde o bezpečnější rozmístění amerických strategických prostředků pro případ další eskalace.
Írán chce nejdřív úlevu, potom ústupky
Hlavním problémem jednání zůstává pořadí kroků. Teherán chce nejprve zmírnění ekonomického tlaku, uvolnění zmrazených aktiv, omezení sankcí a hlavně ukončení americké námořní blokády. Teprve potom nabízí širší otevření Hormuzského průlivu a obnovení jaderných jednání. Washington požaduje postup opačný. Nejde tedy jen o obsah dohody, ale o to, kdo se první vzdá své hlavní vyjednávací páky.
Peníze přes Rusko
Spojené arabské emiráty byly dlouho jedním z hlavních uzlů, přes které Írán získával devizy a obcházel sankce. Podle dostupných údajů jimi procházelo až 80 procent íránských devizových toků souvisejících s dovozem. Po srpnovém zastavení obchodních a finančních transakcí mezi SAE a Íránem proto Teherán hledá náhradu. Podle protivládního Iran International se část systému přesouvá do Ruska. Írán má využívat síť důvěryhodných prostředníků a zahraniční bankovní infrastrukturu včetně ruského systému Mir k repatriaci příjmů z prodeje ropy a Rusko mělo 4. října převést Íránu přibližně 1,5 miliardy dolarů. Tato tvrzení je nutné vnímat opatrně, pokud se ale potvrdí, ukazují prohlubující se ekonomickou závislost Teheránu na Moskvě. Americká blokáda navíc komplikuje samotný vývoz íránské ropy, a čínské nezávislé rafinerie proto více nakupují iráckou a katarskou ropu.
Rakety a Hormuz
Ekonomický tlak Teherán k ústupu nevede, paralelně investuje do schopnosti překonávat americkou obranu. Brigádní generál Mohammad Akraminia uvedl, že Írán zvyšuje přesnost, rychlost a dolet raket, mimo jiné proto, že se některé americké síly přesunuly až o tisíc kilometrů dále. Američané zvyšují přežití svých sil vzdáleností a rozptýlením a Írán se tuto vzdálenost snaží technologicky překonat.
Pokročilé varianty raket Chejbar Šekan mají v závěrečné fázi letu používat různé trajektorie, rychlosti a manévry, aby komplikovaly protiraketovou obranu, a mobilní odpalovací zařízení zvyšují jejich schopnost přežít preventivní údery. Kazetové hlavice mohou částečně kompenzovat nedostatečnou přesnost proti velkým základnám či letištím. U letadlové lodi pak cílem nemusí být potopení, protože i omezené poškození letové paluby může dočasně omezit její operace.
Čtěte také:
Zbrojme, jen z toho nedělejme investici do budoucnosti
·Evropa zbrojí tempem, jaké nepamatuje, a NATO se zavázalo dojít do roku 2035 na pět procent HDP. Aby se takový závazek dal unést, prodává se jako investice: každá koruna se prý několikanásobně vrátí. Jenže čísla, o která se ta teze opírá, měří obrat v dodavatelském řetězci, nikoli přírůstek ekonomiky, a skutečné fiskální multiplikátory obranných výdajů …
Podobně je to v Hormuzském průlivu. Írán od konce září opakovaně útočí na plavidla a podle amerického hodnocení zlepšil schopnost zaměřovat pohybující se lodě. Pokud se to potvrdí, je to důležitější než počet vypálených raket, protože Teherán by se posunul od střelby na předpokládanou polohu cíle ke sledování a zasahování plavidel za jízdy. K tomu má přispívat Rusko zaměřovacími informacemi a Čína satelitními snímky. Írán přitom nemusí Hormuz úplně uzavřít. Stačí vytvořit takové riziko, aby USA věnovaly stále více prostředků ochraně dopravy a trhy udržovaly vysokou geopolitickou přirážku.
Obnova jaderných kapacit?
Novým a potenciálně významným prvkem je aktivita na několika lokalitách spojovaných v minulosti s vývojem jaderných zbraní. Institut pro vědu a mezinárodní bezpečnost upozornil na novou aktivitu a zemní práce v komplexu Minzadayi, který byl spojován s výzkumem jaderných hlavic a který Izrael zasáhl v březnu. Írán také posiluje lokalitu Taleghan 2 a podle dřívějších informací komplex Pickaxe Mountain, kde může být uložena část vysoce obohaceného uranu.
Stavební aktivita sama o sobě neprokazuje obnovu programu výroby jaderné zbraně, ale ukazuje, že Teherán obnovuje nebo zabezpečuje zařízení spojená s jeho citlivými částmi. Zapadá do toho i nominace Mehrdada Akhlaghího na ministra obrany, který má dlouhou zkušenost s raketovým průmyslem včetně balistických raket na tuhá paliva.
Libanon: obnova oslabeného Hizballáhu
Hizballáh je výrazně slabší než dřív: přišel o část zkušených velitelů, bojovníků, infrastruktury i výzbroje. O to významnější je návštěva íránské delegace blízké Mojtábovi Chameneímu v jižním Libanonu. Brigádní generál Hosejn Jektá má zkušenosti s náborem, ideologickou mobilizací a vnitřní bezpečností a doprovází ho ultrakonzervativní duchovní Alírezá Panáhián. Teherán tak zřejmě neřeší jen vojenské schopnosti Hizballáhu, ale i jeho personální a ideologickou základnu.
Jemen: Hútíové zastavili první nápor
Jemenské síly podporované Saúdskou Arábií sice rychle dobyly letiště Dubáb, ale další postup k přístavnímu městu Mochá, vzdálenému asi 54 kilometrů, se zastavil. Hútíové se z obtížně bránitelných pozic stáhli do výhodnějšího terénu, přisunuli posily a využívají FPV drony, odstřelovače, rakety a rychlé útoky malých jednotek. Balistickými raketami navíc zasáhli soustředěné vládní síly připravující další postup. Byli tedy zatlačeni, ale jejich obrana se nezhroutila. Vláda proto útočí i v hornatém prostoru východně od pobřeží, aby vázala hútíovské jednotky, získala výšiny nad pobřežím a zabránila přesunu posil k Mochá. Hory jsou ale pro ni obtížnější než otevřené pobřeží, kde využívá převahu saúdského letectva, a Hútíové jsou na boj lehké pěchoty v podobném terénu dlouhodobě připraveni.
Saúdská strategie je přitom jasná. Bezprostředním cílem nemusí být porážka Hútíů v celém Jemenu, ale jejich vytlačení z prostoru Báb al-Mandabu před případným dalším kolem jednání. Rijád proto kombinuje pozemní útok s leteckou a nově i námořní kampaní. Saúdské námořnictvo zaútočilo na hútíovské sklady zbraní, námořní miny a prostředky určené k útokům na lodě a letecké údery míří na sklady balistických raket, velitelská centra a další cíle v hloubi území. Pozemní síly mají Hútíe vytlačit od Báb al-Mandabu, letectvo a námořnictvo omezit jejich schopnost odpovědět raketami, drony a útoky na lodě.
Hútíové odpovídají tím, že zvyšují cenu války pro Rijád. Během 5. a 6. října výrazně rozšířili raketové a dronové útoky na Saúdskou Arábii. Mezi cíle zařadili letiště v Rijádu, Abhá, Džizánu a Najránu, rafinerii Saudi Aramco v Rabighu, leteckou základnu krále Chálida v Chamís Mušajtu a další vojenské objekty. Některé projektily poškodily letiště v Džizánu a Najránu. Zahraniční letecké společnosti navíc vyzvali, aby přestaly používat saúdský vzdušný prostor. Cílem tedy není jen způsobit vojenské škody, ale zasáhnout dopravu, energetiku a pocit bezpečnosti celé země. To je pro další vývoj podstatnější než taktické pohyby kolem Mochá.
Írán doma: ekonomika jako bezpečnostní problém
Vedle regionální války se otevírá fronta uvnitř Íránu. Prezident Masúd Pezeškijan připustil rostoucí ekonomický tlak a Nejvyšší rada národní bezpečnosti řeší volatilitu měny, státní finance a zásobování základním zbožím. Centrální banka vložila dvě miliardy dolarů na podporu rialu, přesto kurz dosáhl přibližně 2,7 milionu rialů za dolar. Současně pokračují bezpečnostní operace. Dne 6. října síly oznámily zásahy proti několika buňkám v Sístánu a Balúčistánu a na ostrově Kešm.
Čtěte také:
Chybí mi Praha
·V pražské volební kampani nemám takový problém s tím, co nám jednotliví politici a jejich týmy slibují, jako spíš s tím, o čem nemluví. Podoby kampaní hlavních kandidátů na budoucí magistrátní vládu jsou očekávatelné a popravdě i marketingově správné, téměř jako podle učebnice. Vizuální prezentace je sladěná, slogany jednoduché, strany a hnutí rozeznáte…
Režim se připravuje i na vnitřní nepokoje. Basídž rozšiřuje iniciativu Janfada – „Ti, kdo obětují své životy“, do jejíchž nových místních „národních odbojových praporů“ se podle režimních tvrzení přihlásilo více než 500 000 lidí. Skutečný počet vycvičených může být výrazně nižší, ale program může sloužit jak k mobilizaci pro případ dalšího konfliktu, tak k potlačení případných protestů. Írán tak vytváří dvě obranné linie: rakety, drony a regionální partnery proti vnějšímu nepříteli a Basídž, zpravodajské služby a bezpečnostní aparát proti destabilizaci uvnitř země.
Co lze očekávat
Nejbližší vývoj podle mého názoru určí tři věci. První je americko-íránské vyjednávání. Ekonomický tlak na Teherán roste, ale Írán zároveň obnovuje raketové a některé citlivé jaderné kapacity, takže diplomacie běží pod stále silnějším vojenským tlakem. Druhou je boj o Mochá a Báb al-Mandab. Představa rychlého zhroucení Hútíů se nepotvrdila, pokud ale saúdsko-jemenské síly jejich obranu znovu prorazí a Mochá získají, mohou Hútíové před jednáním přijít o významnou strategickou páku. Třetí je schopnost Hútíů přenášet válku na saúdské území. Čím větší tlak na ně v Jemenu poroste, tím pravděpodobnější budou další útoky na letiště, základny a energetickou infrastrukturu.
Blízký východ tak nevstupuje ani do skutečného příměří, ani bezprostředně do jedné velké války. Vzniká spíš několik propojených vyčerpávacích konfliktů. Největším rizikem není jeden izolovaný útok, ale propojení Hormuzu, Báb al-Mandabu, saúdské infrastruktury, Libanonu a případně iráckých milicí do jedné eskalační spirály. Teherán nemusí Spojené státy vojensky porazit, stačí zvýšit cenu války natolik, aby Washington a jeho partneři začali považovat kompromis za výhodnější. Saúdská strategie míří opačně: nejprve Hútíům odebrat strategickou páku v podobě Báb al-Mandabu a teprve potom s nimi jednat. Boj o Mochá proto může mít větší význam, než odpovídá velikosti města, protože rozhoduje, kdo bude před dalším kolem jednání kontrolovat jednu z nejdůležitějších námořních bran světa.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.









Tak tomu říkám majstrštyk!
Napsat článek o tom, že se na Blízkém východě schyluje k eskalaci a ani jednou nezmínit Izrael, který za celou eskalací stojí!
Psát o jaderných zbraních a pominout, že pouze Izrael nelegálně vlastní jaderné zbraně!