V pražské volební kampani nemám takový problém s tím, co nám jednotliví politici a jejich týmy slibují, jako spíš s tím, o čem nemluví. Podoby kampaní hlavních kandidátů na budoucí magistrátní vládu jsou očekávatelné a popravdě i marketingově správné, téměř jako podle učebnice. Vizuální prezentace je sladěná, slogany jednoduché, strany a hnutí rozeznáte už podle barev a přítomnost ve městě skutečném i digitálním je velká. Vypadá to, že vědí, ke které cílové skupině mluví. Říkají, co chtějí udělat, ne jak, což jim nechává dost prostoru pro povolební vyjednávání. Chybí mi v tom jediné: v té směsi slov a obrazů není vůbec nic o Praze. O Praze jako městě, o Praze jako „hlavě království“, o Praze druhé čtvrtiny jednadvacátého století.
Antoine de Saint-Exupéry má ve své Citadele úžasnou pasáž zakončenou větou: „Avšak slepý je pro mě člověk, který si myslí, že něco tvoří, když rozebere katedrálu a kameny srovná do řady podle velikosti.“ Přesně tak na mě působí volební kampaně pražských politiků. Rozebrali Prahu na jednotlivé problémy, seřadili je podle předpokládaných priorit svých voličů a tím to končí.
Praha jako celek chybí. Chybí důvod, proč se to celé snažení a řešení oněch jednotlivostí vůbec podnikají. Je to neosobní, technicky správné, ale bez srdce, nebo chcete-li manažersky, bez vize. Nic nespojuje ony dílčí kameny v představu na obzoru, za kterou byste chtěli vykročit, není tu žádný obraz města jako ideálu. Popravdě, kdybyste z těch kampaní vypustili slovo Praha, daly by se snadno použít i v Brně nebo v Plzni. Jen bez metra. Ale proč ho neslíbit i tam, že.
Rozebrali město podle potíží Pražanů zjištěných v zadaných průzkumech, ale nesložili je zpět. A když už, tak se snaží nacpat dílky do krabice, ve které jim došly. Rozdali nám puzzle bez toho zásadního: bez obrazu, který má být na konci našeho snažení. Je vlastně jedno, co z nich složíme, hlavně že nás nabízená hra zabaví na požadovanou dobu. Lidé bez dostatečné představivosti vás zaměstnají detailem, abyste se neptali na účel toho všeho. Kdo někdy něco napsal, ten to zná moc dobře: když chybí intelektuální potenciál k debatě o obsahu, vždycky se najde nějaký překlep ve třetím odstavci.
Mně vůbec nejde o abstraktní cíle. Chápu, že lidé musí někde bydlet, nějak se dostat do práce, dřív než jim skončí pracovní doba, a nemít strach pustit samotné děti pár bloků od domu na hřiště, pokud tam tedy nějaké hřiště je. Od lidí, kteří chtějí řídit tak úžasné místo, jakým je Praha, bych ale čekal větší ambice. Za uplynulých víc než třicet let jsme si neodpověděli na jednoduché otázky: jak má vypadat hlavní město moderní evropské země, co k tomu potřebuje a jaká je jeho role v Evropě.
Čtěte také:
Zbrojme, jen z toho nedělejme investici do budoucnosti
·Evropa zbrojí tempem, jaké nepamatuje, a NATO se zavázalo dojít do roku 2035 na pět procent HDP. Aby se takový závazek dal unést, prodává se jako investice: každá koruna se prý několikanásobně vrátí. Jenže čísla, o která se ta teze opírá, měří obrat v dodavatelském řetězci, nikoli přírůstek ekonomiky, a skutečné fiskální multiplikátory obranných výdajů …
Nejde o to, že nás lidé za Průhonicemi či Kobylisy nemají rádi. Problém je, že kromě pár přejatých frází, které nic neřeší, této zemi opravdu nic nenabízíme. Praha ztratila ambici být společenským, podnikatelským, kulturním a vůbec jakýmkoli lídrem země. A to ne proto, že je úředně hlavním městem, ale protože by dokázala přitáhnout nejlepší mozky minimálně z celé Evropy a protože by nabízela inspirativní myšlenky, které by chtěli jiní následovat. Říká se tomu žít ze své podstaty. To všichni vědí, doufám, že i my Pražané.
Když Karel IV. budoval Prahu jako město pro budoucnost, založil mimo jiné katedrálu, univerzitu, most a celé Nové Město. Tedy duchovní, vzdělanostní, logistické a byznysové předpoklady pro splnění tohoto cíle. Nic z toho jsme my zatím nedokázali ani definovat. Mám rád Prahu a nechci žít nikde jinde. Proto mě mrzí, že mi moji noví vládci nenabízejí katedrálu, ale jen ty kameny seřazené podle velikosti. Třeba mě příjemně překvapí a jen nám zatím neřekli, že vědí, jak ty jednotlivosti složit do smysluplného celku. Volit každopádně jděte, i když vám ten výběr dá zase zabrat. Já půjdu už proto, že vím, kolik práce za takovou kampaní je a jak snadno si do ní kdejaký chytrák kopne.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.