Když George Orwell v roce 1949 vydal román 1984, představil čtenářům svět, ve kterém stát kontroluje občany prostřednictvím všudypřítomného dohledu, propagandy a cenzury. Ani on si však ve své době nedokázal představit, jaké možnosti jednou nabídne umělá inteligence.
Na přelomu minulého století se většina technologických vizionářů domnívala, že internet oslabí autoritářské režimy. Předpokládalo se, že decentralizovaná komunikace znemožní cenzuru, posílí občanskou společnost a vytvoří prostředí, které nebude možné plně kontrolovat. Realita se však vyvíjela opačným směrem. Právě autoritářské režimy dokázaly nové technologie využít nejefektivněji. Místo osvobození společnosti se internet v mnoha zemích proměnil v nástroj masového dohledu.
Příchod generativní umělé inteligence tento proces ještě urychlil. Čína, Rusko, Írán, Severní Korea, Turecko a Bělorusko začaly umělou inteligenci integrovat do svých bezpečnostních struktur, systémů cenzury a zpravodajských operací. Nejde přitom jen o modernizaci stávajících technologií. Dochází k vytvoření zcela nového modelu státní kontroly, který je schopen automaticky analyzovat obrovské množství dat a přijímat rozhodnutí v reálném čase.
Čína vytvořila nejpokročilejší systém digitální kontroly v moderních dějinách
Žádná země nepokročila v oblasti digitálního dohledu tak daleko jako Čína. Peking během posledních dvou desetiletí vybudoval komplexní systém, který propojuje kamerové systémy, databáze mobilních operátorů, internetovou aktivitu, bankovní transakce a biometrické údaje.
Zásadní změnou je skutečnost, že umělá inteligence umožnila propojit jednotlivé zdroje dat do jednoho systému. Moderní neuronové sítě dokážou současně analyzovat biometrické údaje, geolokační data, informace o finančních transakcích i historii internetové aktivity. Výsledkem je vytvoření komplexního digitálního profilu každého jednotlivce.
Před nástupem moderní umělé inteligence byla čínská internetová cenzura založena především na vyhledávání zakázaných slov a frází. Pokud například uživatel napsal zprávu týkající se masakru na náměstí Nebeského klidu nebo kritizoval čínské vedení, zpráva byla zablokována nebo doručena pouze odesílateli. Tento systém však narážel na své limity. Uživatelé začali využívat ironii, slovní hříčky, obrázky nebo záměrně upravené texty, aby obešli cenzuru.
Čtěte také:
Michal Půr: Anatomie české „nezávislé“ žurnalistiky
Na začátku je třeba říct, že mi absolutně nevadí, že média mají soukromé vlastníky, ti mají politické i obchodní zájmy a snaží se svého vlivu využít. To je podstata kapitalismu, a tak je to správné. Vadí mi ovšem, když se média označují jako nezávislá a ostatní majitele konkurenčních médií označují jako oligarchy. Skutečnost je totiž mnohem složitější a…
Moderní neuronové sítě však dokážou analyzovat kontext, rozpoznávat sarkasmus, číst text vložený do obrázků a dešifrovat hlasové zprávy. Tisíce lidských cenzorů byly postupně nahrazeny algoritmy. Lidé dnes plní především roli supervizorů, kteří zasahují pouze v nejsložitějších případech.
Šest set milionů kamer a rozpoznávání chůze
Jedním z nejvýznamnějších prvků čínského systému je rozsáhlá síť více než 600 milionů kamer. Skutečnou revoluci však nepředstavuje jejich počet, ale schopnost umělé inteligence analyzovat obraz v reálném čase.
Tradiční systémy rozpoznávání obličejů lze do určité míry obejít pomocí roušky, slunečních brýlí nebo kapuce. Moderní algoritmy však využívají takzvané rozpoznávání chůze.
Čínská společnost Watrix vyvinula technologii, která analyzuje délku kroku, pohyb paží, polohu kloubů a celkovou dynamiku pohybu. Systém následně vytváří trojrozměrný model konkrétní osoby. K identifikaci přitom nepotřebuje obličej. Stačí mu několik sekund videozáznamu pořízeného zezadu a přesnost identifikace přesahuje devadesát procent.
Umělá inteligence je současně trénována k rozpoznávání situací, které mohou naznačovat vznikající protest. Algoritmy analyzují neobvyklý pohyb lidí, změny trajektorie davu nebo vznikající skupiny na neobvyklých místech. Pokud systém zaznamená člověka rozbalujícího transparent, automaticky upozorní bezpečnostní složky.
Některé čínské provincie navíc testují ve věznicích kamery, které nepřetržitě analyzují mimiku, emoce, úroveň stresu a psychický stav vězňů. Cílem je předvídat rizikové chování a včas zasáhnout.
Rusko buduje digitální gulag
Rusko se snaží vytvořit vlastní model digitální kontroly, přestože technologicky za Čínou zaostává. Kvůli sankcím je Moskva nucena získávat moderní technologie prostřednictvím neoficiálních dodavatelských řetězců a ve stále větší míře spolupracuje s Čínou.
Základem ruského systému je SORM, tedy systém provozovaný Federální bezpečnostní službou pro sledování telekomunikačního provozu. Tento systém zaznamenává historii internetového prohlížení, telefonní hovory, textové zprávy a další komunikační metadata. V současnosti je rozšířen o nástroje strojového učení.
Program Audiogram například dokáže během hovoru automaticky převést mluvené slovo do textové podoby a okamžitě analyzovat obsah komunikace. Data získaná z telefonních sítí jsou následně porovnávána s údaji z kamerových systémů využívajících rozpoznávání obličejů. Jednotlivé databáze jsou tak propojeny do jednoho systému.
Čtěte také:
Volič dostává extrémní obsah. Podstatné mizí z dohledu
·Česká politika se stále více podobá trhu, na němž se obchoduje především s okamžitou pozorností. Nevyhrává ten, kdo nejlépe pojmenuje problém, navrhne proveditelné řešení a dokáže pro ně získat politickou podporu — ideálně, jak se rádo říká, napříč politickým spektrem. Vyhrává ten, kdo v pravou chvíli zachytí emoci, vytvoří konflikt, vysloví dostatečně …
Rusko současně investuje do vytvoření jednotné národní platformy videodohledu, která má propojit miliony kamer po celé zemi. Projekt má hodnotu přibližně dvě miliardy rublů. Přesto je zatím k systémům umělé inteligence připojeno pouze sedm procent z přibližně patnácti milionů ruských kamer.
Kreml vytváří vlastní suverénní umělou inteligenci
Velmi zajímavým fenoménem je takzvaná ruská suverénní umělá inteligence. Kreml se snaží prosadit vlastní jazykové modely, jako jsou YandexGPT nebo GigaChat, jejichž trénink i výstupy podléhají státem stanoveným pravidlům. Cílem je omezit přístup k alternativním informacím a udržet jednotný politický narativ. Nejvyšší ruské vedení přitom považuje umělou inteligenci za jeden z hlavních nástrojů v boji proti takzvaným barevným revolucím a západnímu informačnímu a psychologickému vlivu.
Federální bezpečnostní služba se dokonce pokusila vytvořit systém s názvem Pavouk, který měl pomocí umělé inteligence automaticky monitorovat domácí i zahraniční média, identifikovat opoziční aktivisty a předvídat protestní nálady. Projekt však nakonec selhal a nebyl dokončen.
Novináři jako nová zbraň informační války
Jednou z nejméně známých, ale současně nejnebezpečnějších aktivit Kremlu je systematické vzdělávání zahraničních novinářů. Ruská státní média vytvořila vzdělávací programy SputnikPro a RT Academy, jejichž cílem je vychovat novou generaci mediálních profesionálů.
SputnikPro od roku 2018 vyškolil více než 15 000 zahraničních účastníků. RT Academy během pouhých dvou let vyškolila dalších 7 000 novinářů. Součástí výuky se stále častěji stávají kurzy zaměřené na využití umělé inteligence při tvorbě obsahu, správě sociálních sítí nebo produkci videí. Přibližně polovina všech školení organizovaných v letech 2025 a 2026 již obsahovala moduly zaměřené právě na umělou inteligenci.
Rusko se přitom cíleně zaměřuje na mladé novináře, studenty a influencery. Školení probíhají přímo na univerzitách v Africe, Asii, Latinské Americe a postsovětském prostoru. Do těchto programů byly zapojeny například univerzity v Číně, Libyi, Tanzanii, Uzbekistánu, Indii, Ghaně nebo na Filipínách.
Součástí výuky jsou také ideologické prvky. Na některých školeních byli ukrajinští váleční zajatci označováni za neonacisty a masakr v Buči byl prezentován jako zinscenovaná operace. V Mali byli studenti vedeni k vytváření článků s provokativními titulky namířenými proti západním představitelům.
Kreml tak vytváří globální síť novinářů a influencerů, kteří sice formálně nepůsobí v ruských státních médiích, ale přebírají a dále šíří narativy odpovídající strategickým zájmům Moskvy. Tento systém umožňuje Rusku udržovat svůj vliv i v případě, že jsou jeho oficiální média omezována nebo blokována.
Írán, Severní Korea, Turecko a Bělorusko přebírají stejné technologie
Írán využívá umělou inteligenci především k vynucování náboženských pravidel. Algoritmy propojené s kamerovými systémy automaticky identifikují ženy, které nenosí hidžáb. Systém pak bez zásahu policie ukládá pokuty, vydává předvolání a v některých případech dokonce blokuje bankovní účty.
Severní Korea využívá umělou inteligenci především k financování režimu. Severokorejští operativci vytvářejí pomocí generativní umělé inteligence falešné identity, upravují svůj vzhled pomocí technologií deepfake a infiltrují západní společnosti jako vzdálení zaměstnanci. Současně využívají umělou inteligenci při kybernetických útocích a krádežích kryptoměn. Jen v roce 2025 severokorejští hackeři odcizili kryptoměny v hodnotě 2,1 miliardy dolarů, což představovalo přibližně šedesát procent všech globálních ztrát v tomto sektoru.
Čtěte také:
Zatmění Slunce jako zátěžový test roku. Co udělalo s evropskou energetikou?
·Můj dobrý kamarád a skvělý bloger Honza Krejčí mi kdysi vyprávěl skvělý vtip o židovském obchodníkovi, který odjel do Ameriky a pohádkově zbohatnul.
V Turecku jsou algoritmy využívány k identifikaci osob podezřelých z vazeb na teroristické organizace. Kritici však upozorňují, že systém pracuje s vágními kritérii a může vést k hromadnému obviňování bez dostatečných důkazů. Během protestů po zatčení istanbulského primátora Ekrema İmamoğlua byly systémy umělé inteligence použity k identifikaci přibližně dvou tisíc demonstrantů a novinářů.
Bělorusko vytvořilo systém, který propojuje více než třináct tisíc kamer s biometrickými databázemi bezpečnostních složek. Nejnebezpečnějším prvkem je takzvaná odložená represe. Algoritmy dokážou analyzovat archivní fotografie a videozáznamy a identifikovat účastníky demonstrací i několik let po jejich skončení. To znamená, že člověk může být zatčen dlouho poté, co se protestu zúčastnil.
Co musí udělat Západ
Demokratické státy si již nemohou dovolit vnímat umělou inteligenci pouze jako ekonomickou nebo technologickou otázku. Stala se součástí geopolitického soupeření a bezpečnostní politiky.
Prvním krokem musí být výrazné zpřísnění kontroly vývozu pokročilých technologií. Nejde pouze o nejmodernější polovodiče, ale také o starší generace čipů, serverové technologie, cloudové služby a software, které jsou prostřednictvím nelegálních dodavatelských řetězců převáženy do autoritářských zemí. Současný sankční režim se ukazuje jako nedostatečný, protože autoritářské státy stále využívají prostředníky v jihovýchodní Asii a vytvářejí rozsáhlé sítě fiktivních společností.
Druhým krokem musí být vytvoření systémů schopných v reálném čase identifikovat dezinformace, deepfaky a manipulativní obsah generovaný umělou inteligencí. Demokratické země budou muset investovat do technologií, které dokážou odhalovat koordinované informační operace ještě předtím, než ovlivní veřejné mínění.
Třetím krokem musí být větší odpovědnost technologických společností. Vývojáři jazykových modelů budou muset zavést sofistikovanější systémy pro identifikaci zneužívání svých produktů. Umělá inteligence by například měla automaticky rozpoznávat pokusy o vytváření škodlivého kódu, koordinaci hackerských útoků nebo generování dezinformačních kampaní.
Čtvrtým krokem by měla být regulace cloudových služeb. Demokratické státy budou pravděpodobně nuceny zavést přísnější pravidla pro ověřování uživatelů a kontrolu přístupu k výpočetnímu výkonu, který lze zneužít k trénování represivních modelů umělé inteligence.
Boj mezi demokracií a diktaturou vstoupil do nové fáze
Autoritářské režimy si vyměňují technologie, sdílejí software, předávají si zkušenosti a vytvářejí společný ekosystém digitální represe. Čína dodává hardware, čipy a modely umělé inteligence. Rusko exportuje zkušenosti v oblasti sledování a informačních operací. Ostatní režimy tato řešení přebírají a přizpůsobují vlastním potřebám.
Budoucnost proto nebude záviset pouze na tom, kdo vyvine nejlepší jazykový model nebo nejvýkonnější čip. Rozhodovat bude především to, zda si demokratické společnosti dokážou udržet kontrolu nad technologiemi, které se stále rychleji stávají nástrojem moci.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.
