Nejzajímavější na pražských volbách byla ta obrovská volební plachta s kandidáty, která se celá rozložená vešla akorát na Letenskou pláň. Pokud jste volili složitější variantu než celou jednu kandidátku, přišla vám vhod zkušenost orientačního běžce nebo alespoň milovníka bludišť. Výsledkem vynaložené námahy je magistrát víceméně očekávaný. Ti, kteří měli podle posledních průzkumů uspět, uspěli.
Bylo-li otázkou posledních dní, zda vyhraje ODS, nebo STAN, pak v mandátech to skončilo plichtou, což je pro konečné vyjednávání důležitější než zhruba půldruhého procenta navrch od voličů pro Starosty. Piráti se nepřekvapivě příliš nechytli s trochu rozjívenou kampaní, která poklidně dřímajícímu městu na Vltavě slibovala, že jej proberou po berlínsku. A kampaň Prahy sobě mě pobavila alespoň tím zrzavým kocourem, kterého jsem infantilně zdravil, kdykoliv jsem jej zahlédl.
Kampaň ANO byla všude a přitom tak nějak nepřítomná svým sdělením. Od vítězství Adriany Krnáčové nenašli na Chodově šém, kterým by rozpohybovali golema úspěchu. A tím seznam pražských magistrátních účastníků zájezdu na další čtyři roky končí.
Budu-li parafrázovat Jaroslava Haška, pak vyhrál program mírného pokroku v mezích zákona.
Čtěte také:
Ozbrojená pěst novinářské třídy udeřila…
·Snaha českých médií sepsat prohlášení, které připomene pravidla oboru a zastane se kolegů zažívajících „ústrky moci“, je naprosto pochopitelná. Kočkování mezi politiky a novináři je folklor, jehož hranice se často překračují (třeba zakazováním vstupu na tiskovky), a není od věci to čas od času připomenout. O to nepochopitelnější je, co se z výzvy stalo.
Porovnáme-li pražské výsledky s obecnou evropskou náladou v hlavních městech, je třeba uvítat, že naše stověžatá metropole nehnědne ani nerudne, nanejvýš tak trochu zrůžověla. Věrni odkazu kafkovské či havlovské absurdity svého města zvolili nespokojení Pražané ty, kdo zde dosud vládli.
Nutno přiznat zejména Tomáši Portlíkovi, že si jako lídr ODS táhl dvě velké koule na noze: slabé výsledky magistrátu, kde jeho strana měla primátora, a osobu primátora samotného. Nekompatibilita vlády s Piráty, zvýrazněná jejich agresivní komunikací, mohla mnohé Pražany přivést k názoru, že primátorem je Zdeněk Hřib a ODS mu nedokáže vzdorovat. Architekt Petr Hlaváček dovedl metropolitní plán ke schválení a nechal zapomenout na to, že STAN zasedá v radě hlavního města od roku 2014. Oba lídři tedy logicky nemohli nabízet změnu jako takovou, ale spíše jakousi politiku rozumu a pohybu k řešením, která budou praktičtější než ideologická.
Dohoda obou těchto subjektů na příští pražské koalici by mohla oslabit to, co v celostátní politice, a nejen v Česku, hrozí: nutnost zahrnout extrémy do exekutivy. Tedy posílení středu ne jako jazýčku na vahách či bezbarvého želé, které se přidává na tu či onu stranu, ale jako pevného bodu, kolem něhož lze vrátit reputaci institucím a systému jako takovému. Chcete-li důvěru v politiku.
Pražské výsledky dávají nyní určitou naději, že „válka barev“ může být nahrazena respektováním rozmanitosti společnosti, bez touhy ty druhé prostě přebarvit místo jejich zapojení do debaty. Měl-li François Mitterrand slavné volební heslo „klidná síla“, které v ne tak autentickém kontextu převzali v devadesátých letech u nás lidovci, možná by bylo přínosem Prahy pro českou společenskou debatu, kdyby dokázala využít porážky extrémů v komunálních volbách k vytvoření myšlenkové i praktické síly, která pracuje a spolupracuje místo křiku a okopávání kotníků. Podrážděná a nejistá země by to od svého přirozeného centra potřebovala.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.