Petr Dušek: Elektřina „zdarma“ stojí Němce miliardy korun

Před měsícem dodávali elektřinu do sítě skoro tři dny zadarmo. A bylo to doslova k nezaplacení

Myslel jsem si, že jsem v energetice viděl už všechno: autonomní start aeroderivativního motoru přes dieselagregát, jeskynní strojovnu Dlouhých strání, aktivní zónu jaderné elektrárny… Jednou jsem se dokonce procházel poloprůhledným kouřovodem uhelné elektrárny a připadal si jako člen posádky Červeného trpaslíka (zdroj byl samozřejmě v odstávce, jinak už bych se neprocházel nikdy nikde). A pak jsem spatřil tento graf z Německa a stejně mi padla brada.

Čert vezmi přechod na čtvrthodinové obchodování – ten sice též vyvolal bradovou degradaci, ale ne zas tak prudkou. Zaměřme se čistě na výrobu OZE a její dopady na ceny v Německu.

Čtyři dny podzimního sluníčka a bezvětří, pak jasný a relativně větrný páteček a o víkendu bouře Amy (v Německu zvaná kdovíproč Detlef) promluvily do německé energetiky napřed „infekčními“ spotovými cenami se špičkami v řádech stovek eur a následně rekordně dlouhým výprodejem. Od pondělí do čtvrtka předváděli rituální tance ti, kdo volí jaderného Mažňáka (či rovnou fosilního Bahňáka), od pátku do neděle ti, kdo obnovitelného Losnu.

V tomto ambiciózním textu se pokusím odpovědět na zásadní otázku, proč ti první nemuseli ani během prodlouženého víkendu sedět v koutě a mohli nerušeně tancovat dál, a proč si ti druzí ani nemuseli nazouvat taneční obuv.

Na první pohled by se mohlo zdát, že mezi pátkem 3. října a nedělí 5. října se splnily nejvlhčí sny o zelené energetice: Vítr foukal, jako kdyby byl na spirometrii u alergologa, a slunce svítilo na říjen až podezřele intenzivně, takže samotná výroba OZE po většinu času překonávala zatížení. To v kombinaci s nízkou víkendovou spotřebou bohatě stačilo k tomu, aby fosilní zdroje vyhlásily podzimní prázdniny (až na pár zpupných elektráren či tepláren, které snad jely jen kvůli tomu, aby se neřeklo). Voda tekla do kopců a baterie byly už v sobotu ráno přežrané jak koledníci o Velikonocích. A celou střední Evropu zaplavila zázračná německá elektřina zdarma.

Od páteční do nedělní půlnoci měla cena německé silovky nevídané parametry: průměr 0,72 eur/MWh, maximum 49,4 eur/MWh, minimum -5,1 eur/MWh a zejména v neděli mnoho čtvrthodin v jednotkách eur pod nulou.

Čili co to budu dlouho opisovat: Spotřebitelé na spotu jásali, domácnosti ohřívaly oběd fénem, obce vytápěly chodníky a fabriky operativně spouštěly mimořádný víkendový provoz. Výrobci sice utřeli nos, ale protože jsou klimaticky uvědomělí a nesmírně bohatí, ekonomické ztráty počítali s úsměvem. A protože uvědomělí Němci spotřebovávali přesně tolik elektřiny, kolik bylo zrovna v síti k dispozici, dispečeři na velínech distribučních a přenosových soustav točili palci a sledovali Bundesligu. Fraunhofer Institut svolal hned na pondělí velkou tiskovku s titulkem parafrázujícím slova inženýra Wagnera: Die Energiewende ist fertig!

Kdepak bez uhelek a plynovek

Jestli dáváte přednost milosrdné lži před nepříjemnou pravdou, překlikněte na extra.cz a přeji vám hezký zbytek dne. Patříte-li k silným jedincům, kteří to mají opačně, čtěte dál.

Hned úvodem si narovinu přiznejme, že ježíšek není.

Větrníkáři i solárníci jsou sice dobráci od kosti, ale zas ne takoví, aby byli ochotni vyrábět elektřinu zdarma. I když přitom matematicky dodávali do sítě víc, než činil odběr, rozhodně to neznamenalo, že se soustava může obejít bez ostatních zdrojů. Torzo těch uhelných a plynových nejelo jen tak z plezíru, nýbrž kvůli vyrovnávání výkonové rovnováhy, regulaci frekvence, napětí či jalového výkonu a taky kvůli synchronní setrvačnosti.

A protože vydatně foukalo nejen v Německu, ale i všude kolem, ona zázračná německá elektřina zdarma se ve střední Evropě stala asi stejně oblíbenou komoditou jako cookie lišty na webech.

Asi se shodneme na tom, že uhlídat celý tento počasím rozdováděný cirkus není žádná legrace. První říjnový víkend byl pro německé dispečery velmi perný. Bundesligu podle mě ani nezapnuli a palci točit nemohli, protože je měli přilepené k ovládacím pultům.

Čtěte také: Martin Pacovský: ETS 2 jako politický experiment. EU chtěla dát uhlíku cenu, způsobila jen nedůvěru a nejistotu

V neposlední řadě je třeba zmínit, že většina spotřebitelů v Německu (z řad domácností i firem) stejně odebírá elektřinu na základě nějaké dlouhodobější smlouvy. Čili těmi jediními, kdo na německém „kostenlos“ víkendu zdánlivě vydělali, byli spotaři, baterkáři, případně elektromobilisté a poskytovatelé záporné flexibility. Jen „zdánlivě“ proto, že i oni platí daně a regulovanou složku v ceně elektřiny…

Asi už tušíte, kam mířím. Ano, německý prodloužený víkend s elektřinou zdarma byl z pohledu veřejných nákladů zatraceně drahý. Možná i nejdražší v letošním roce. Populární německý energetický influencer Stefan, který provozuje platformu Outdoor Chiemgau (187 tisíc odběratelů na YouTube), ho v tomto videu vyčíslil na těžko uvěřitelných 433 milionů eur, tedy skoro 11 miliard korun! Zajímalo mě, jak k této částce dospěl. Ne snad proto, že by se mi to zdálo trochu přehnané (zdá), natož proto, že bych to uměl spočítat líp (neuměl). Spíš se na tom výpočtu dá dobře ilustrovat mechanismus oné „Merzovy drahoty“ a také chronický problém německé energetiky.

Mapka jak ze slabikáře demonstruje nejtypičtější německý případ tzv. redispečinku. Když hodně fouká, větrníky se na severu země točí jak váš elektroměr v zimě (na jihu jich zas tolik není) a v síti se brzy odehrává energetická varianta pohádky Hrnečku, vař! Elektřina by pochopitelně ráda tekla na průmyslový jih (třeba do Bavorska), jenomže nemá kudy, protože z plánovaných nových přenosových linek stihli Němci postavit dosud jen 15 % vedení.

Kdyby za této situace dispečeři přeci jen „točili palci“, vedení by se přetížilo a dříve nebo později v lepším případě odpojilo po zapůsobení automatické ochrany, v horším utavilo. Proto raději zastavují větrníky na severu a startují plynové či uhelné elektrárny v jižní či západní části země. Jak to konkrétně může vypadat, zachycují mapky níže. Tečky laděné dočervena symbolizují vypínání zdrojů, tečky laděné dozelena zapínání. Dalším významným „odlehčovacím“ prvkem je dále export do zahraničí.

Pointa zní, že za všechny tyto taškařice (včetně posílání elektřiny se zápornou cenovkou do zahraničí) zaplatí provozovatel soustavy, a tedy jednoho krásného dne i německý spotřebitel či daňový poplatník (oni se ti dva navzájem teda celkem dobře znají…).

Dle Stefanových dat museli dispečeři v průběhu pátku 3. října zapínat či vypínat dohromady 97 793 MWh výroby. To odpovídá denní produkci celé české jaderné flotily v plné kondici! Z toho 35 % tvořily vypínané OZE a 65 % zapínané řiditelné zdroje. Účet za tuto legraci? Přes 42 milionů eur, tedy miliarda korun. Za jediný den a pouze za redispečink!

Pravda, Stefan pravděpodobně dospěl k tak šílené raketě na základě tabulkové ceny, podle níž se dispečeři rozhodují, jaká opatření zvolí. A právě tento parametr 1. října vystřelil z dosavadních 325,8 na 942,8 eur/MWh u krácení OZE. Zas na druhou stranu u síťové rezervy poklesl ze 476,9 na 182 eur/MWh. V každém případě jde o úřední údaj, reálné ceny mohly být samozřejmě nižší. Nicméně čísla rozhodně nejsou vycucaná z prstu a odrážejí nejistotu z fluktuace OZE, stoupající nároky na regulaci či větší potřebu flexibility. Což je možná ještě zajímavější než skutečná suma.

Čtěte také: Michal Kormaňák: Fascinace Babišem jako Berlusconim aneb Deset poučení z voleb

V sobotu 4. října fučelo ještě víc, a k tomu poklesla spotřeba, protože víkend. Výsledek? Redispečink ve výši 91 887 MWh! Trochu méně než v pátek, ale bohužel to nejspíš bylo mnohem dražší, protože poměr zdrojů byl opačný – 68 % vypínané OZE, 32 % zapínané řiditelné zdroje. Sobota stála Němce jen na redispečinku 63 milionů eur!

V neděli 5. října to bylo nehmlich to samé. Zregulováno ještě trochu méně (81 303 MWh), ale zaplaceno skoro stejně (58 milionů eur), protože 70,5 % připadalo na škrcení OZE a jen 29,5 % na podporu konvenčních zdrojů.

„Zázračné slábnutí“ větru je dobře vidět v prognózních grafech:

Když si to vysčítáme, jsme na 163 milionech eur (= 4 miliardách korun) probedněných za prodloužený víkend jen kvůli tomu, že jedněm provozovatelům platíme za to, aby jeli, a druhým za to, aby nejeli. Pro doplnění kontextu se sluší připomenout, že celkové náklady na německý redispečink činily vloni 2,776 miliardy eur.

Nezapomeňme na dotace i při záporných cenách a na exporty

Ano, připouštím, že ve skutečnosti částka za 3.-5. říjen mohla být (a nejspíš i byla) nižší, ovšem je třeba dodat, že jde jen o cca polovinu vynaložených nákladů. Zapomněli jsme totiž na to, že OZE, které nebyly kráceny, normálně vyráběly, a tedy čerpaly v plné palbě provozní podporu i při těch šílených cenách kolem nuly!

Tzv. EEG poplatky (Erneuerbare-Energien-Gesetz) napočítal Stefan za tři dny na dalších těžko uvěřitelných 270 milionů eur (= skoro 6,8 miliardy korun). I v tomto případě to tedy podle mě trochu přehnal, protože třeba nezohlednil pravidlo, že po šesti po sobě jdoucích hodinách se zápornými či nulovými cenami na spotu zaniká nárok provozovatele OZE na provozní podporu, a dále úplně ignoroval dlouhodobé PPA kontrakty.

Do třetice, na exportech za záporné ceny Němci za prodloužený víkend podle Stefana prošustrovali dalších téměř 46 milionů eur.

A to už jsme dohromady na slibovaných 433 milionech eur, tedy bezmála 11 miliardách korun. Němci by celkem oprávněně mohli namítnout cosi jako „nic jsme neplatili a ta částka taky nesouhlasí“ (z důvodů, na něž upozorňuji výše). I kdyby však náklady na redispečink a EEG v tomto případě dosáhly nízkých miliard korun (což asi dosáhly), z hlediska ekonomické udržitelnosti by to moc povzbudivé nebylo: Kdyby k těmto situacím mělo v Německu docházet pořád (což je s ohledem na rozvoj OZE cílem), nákladově už to vychází pomalu na ekvivalent jednoho jaderného reaktoru ročně…

Kolik přesně to bylo na začátku října a kolik to bude v podobných situacích do budoucna, však není zas tak důležité. Problém tak jako tak nezmizí, vášnivá debata se bude vést jen o to, do jaké míry se jeho tíha přenese na bedra výrobců. Pokud málo, promítnete se to v regulované složce. Pokud hodně, tak v ochotě investovat další miliardy do nových OZE.

Fun fact? V neděli 5. října večer rozeslala informační služba monitorující síťovou frekvenci notifikaci o incidentu, k němuž došlo v německé soustavě krátce po 20:00. Píše se v ní o „neobvyklé situaci“, frekvenčním skoku úrovně 4 ve výši 90 mHz za 15 vteřin a výkonovém deficitu ve výši téměř 2000 MW.

Stefanův graf potvrzuje, že v inkriminovaný moment měla frekvence trajektorii prádelního shozu v pětipatrovém paneláku… Co přesně se dělo, to asi ani nemá smysl zkoumat. Důležitější je, že víme, proč se to dělo. Protože německá síť neměla dostatek regulujících zdrojů, které dodávají setrvačnost a hlídají výkonovou rovnováhu, frekvenci, napětí, jalový výkon a další „zbytečnosti“.

Když to tedy shrneme, prodloužený víkend s elektřinou „zdarma“ byl nejen drahý, ale ještě k tomu docela nebezpečný, protože měl potenciál dohnat německou energetiku na pokraj blackoutu.

Dávám si velký pozor, abych ve svých textech ctil technologickou neutralitu a, pokud možno, nehodnotil energetickou politiku. Německá Energiewende však začíná objektivně generovat tak podezřelé množství znepokojivých zpráv, že před tím již nelze zavírat oči. Kdybychom se bavili o nějaké hodně vzdálené zemi v jižní Americe, asi bych si koupil sáčky na domácí popcorn a se zájmem dál sledoval, jak to dopadne. S ohledem na to, že jde o našeho souseda, s nímž jsme navíc velmi dobře elektricky propojeni, mám však trochu obavy, zda si ten popcorn budu mít čím ohřát…

---

Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.