Pavel Tykač: ČEZ zavře uhlí rok po nás, Fiala se mnou nic řešit nechtěl. Kladno čeká velké zdražení tepla
Co všechno bude znamenat konec uhlí
Uhelné elektrárny Chvaletice, Počerady a teplárna Kladno ze skupiny Sev.en Pavla Tykače ukončí provoz. Termín už je definitivní. Stane se tak v prosinci 2026, nejpozději v březnu 2027. Energetický zákon totiž ukládá provozovatelům ohlásit plán na ukončení výroby provozovateli přenosové soustavy alespoň s jedenáctiměsíčním předstihem. To tedy Tykačova společnost oficiálně udělala a teď je na ČEPS, energetickém regulátorovi a především státu, respektive vznikající vládě, jak se k situaci postaví. Má na to dva měsíce. Ukončení výroby elektřiny by znamenalo výpadek výkonu ve výši 2,4 GW. A náhrada v podobě plynu zcela potřebná v zimních měsících v tuto chvíli chybí. Pavel Tykač o aktuální situaci, jejích důsledcích a konkrétních číslech exkluzivně promluvil v rozhovoru pro podcast Štěpení.
ICena emisní povolenky se v těchto dnech opět dostává na hodnoty přes 80 eur, ceny elektřiny zůstávají na další roky stabilní a spíše nižší. Počet hodin se zápornou cenou elektřiny roste, stejně tak právě i hodiny, kdy stojí elekřina méně než povolenka. Pro výrobu z uhlí je taková kombinace smrtelná, ekonomika zdroje nedává smysl. Tzv. uhelný spread se stále snižuje.
Čistě komerční rozhodnutí
To také Tykačova Sev.en ve svém oficiálním vyjádření pojmenovává: současný vývoj indikuje jasný propad ekonomiky a hrozbu trvalých ztrát. „Prozatím není jasná celá řada dalších faktorů, které vývoj energetiky ovlivňují, jako je například vývoj cen emisních povolenek od ledna 2026, vývoj ceny plynu v tomto zimním období nebo tempo nástupu dalších obnovitelných zdrojů.”
Co se týká přesného data ukončení výroby, podle Tykače to zatím vypadá, že elektrárny nepojedou už ani v lednu a únoru roku 2027. „Zatím nám to tak vychází. Jedině, kdyby se na trhu ještě něco změnilo, a nám se podařilo elektřinu ještě rozumně prodat,” uvedl.
Čtěte také: Markéta Malá: Síkelovo proroctví a nesmyslně drahá česká elektřina. Zdražuje ji i evropský cenový algoritmus
Tím, že se Tykačovy elektrárny rozhodly oficiálně oznámit ukončení provozu provozovateli přenosové soustavy, dostávají se do pozice, kdy budou jen čekat na rozhodnutí. Tykač zdůrazňuje, že se na situaci dívá čistě očima vlastníka provozujícího byznys, který chce dosahovat zisku. A uhelný byznys ztratil ekonomický smysl.
„Je to komerční rozhodnutí a po komerční stránce je hotovo. Teď bude záležet na postoji státu a na tom, jestli to vyhodnotí tak, že ze stabilizačních strategických důvodů ty elektrárny potřebuje” říká s tím, že od státu žádné peníze nechce. „Jestli mi řeknou, že to ode mě koupí za korunu, nemám s tím nejmenší problém,” tvrdí Tykač. Platí samozřejmě, že podpora jakéhokoli zdroje, by se podepsala do regulovaných plateb pro spotřebitele. Stejně jako se nyní platí podpora OZE, schéma je stále stejné.
Když byl v roce 2024 za premiérem Petrem Fialou, řekl prý Tykačovi, že s ním situaci s uhelnými elektrárnami řešit nechce, a poslal ho za tehdejším ministrem průmyslu Jozefem Síkelou. Ten ale řešit svoji budoucnost na postu eurokomisaře, takže o čemkoli jednat odmítl. „Pochopil jsem tedy, že to s nimi nepůjde a nastala otázka, jestli zemřeme dřív, nebo jestli vydržíme do voleb a do nové vlády. Vydrželi jsme, protože rok 2025 se trochu zlepšil a spready se roztály,” vysvětlil Tykač.
Kolik miliard ročně chybí
Zásadní jsou informace o fixních nákladech, které v rozhovoru zazněly. Celá skupina, do které stále spadají dvě elektrárny, dvě teplárny a dva doly, ročně utratí 8,5 až devět miliard korun.
„Nemůžeme si dovolit jít do nového roku s tím, že víme, že utratíme devět miliard (náklady elektráren a dolů jsou z 85 procent fixní), a nemít zajištěnou příjmovou stranu. Podařilo se nám prodat availabilitu, tedy schopnost vyrábět na jednotlivé měsíce roku 2026. Máme tedy slušný základ pro to, aby příští rok neskončil průšvihem (…) Do nějakého rozumného rizika můžete jít, ale to riziko, do kterého bychom dál šli, je už moc vysoké. Spready na rok 2027 už vlastně žádné nejsou,” dodal.
Čtěte také: Tomáš Jirsa: Vybere si ODS politický comeback, koaliční přežívání, nebo rovnou eutanázii?
Za poslední tři roky prý skupina utratila za emisní povolenky 56 miliard korun. „Nebýt povolenek, je to úplně jiný vesmír. Výrobní náklad v Počeradech je řekněme 6 eur plus povolenka. Vyrobíme megawatthodinu za 86 eur, z čehož 80 je povolenka a 6 je cena elektřiny,” říká Tykač. Cena povolenky půjde v dalších letech nahoru. Dojde navíc k poklesu ceny plynu, protože na trhu se objevuje stále další množství a Spojené státy dále zvyšují svou dominanci na světovém trhu se zkapalněným plynem. „A tyhle trendy jsou pro náš byznys smrtící,” dodává.
A jaká provozní podpora by byla potřeba, aby bylo hospodaření alespoň na nule? Podle Tykače to lze dost obtížně vyčíslit. Lze ale vycházet z fixních nákladů zhruba 9 miliard a z toho, že v rámci úsporných opatření se už před dvěma lety přestalo s údržbou kotlů (i za cenu, že poruchovost bude stoupat), se náklady podařilo stlačit k 6 miliardám. Pak záleží na tom, kolik z této částky se vydělá výrobu elektřiny v těch hodinách, kdy to má smysl. Oněch 6 miliard je ale prý maximum.
Kladno bude mít teplo, ale hodně drahé
Silně podstatné je i to, co se stane s teplárnou Kladno. Princip výroby v kotlích je koncipován tak, že je to spíše elektrárna než teplárna. Elektrárenskou část prý skupina určitě zavřít, protože je silně nadbytečná. Jenže problém se týká i dodávek tepla do Kladna. „Bývalí provozovatelé uzavřeli šíleně nevýhodnou smlouvu s městem, které tak má nejlevnější teplo v celé republice, a naprosto neodpovídá nákladům. Neuživí se nám tedy ani ta teplárenská část. Ta tedy vrátí licenci energetickému regulačnímu úřadu a ten vybere provozovatele poslední instance. Kladno tedy nezůstane bez tepla. Ale pravděpodobně bude mít to teplo hodně drahé. Dodavatel poslední instance totiž bývá suverénně nejdražší,” upozorňuje Tykač.
Co se týče hnědouhelného dolu Vršany, uzavření Počerad a Chvaletic pro něj bude znamenat drastický pokles těžby. Důl má ale zásobu několika milionů tun už odkrytého uhlí. To znamená, že fixní náklady na provoz dolu tím výrazně klesnou a zároveň může být obsloužen největší zákazník, což je firma Unipetrol.
„Rozdíl mezi námi a ČEZ je rok“
Z nedávno uveřejněných hospodářských výsledků ČEZ za uplynulá tři čtvrtletí vyplývá, že marže na uhelných elektrárnách skupině také rychle klesá. Meziročně jí uhelné zdroje vydělaly o šest miliard korun méně, což znamená pokles o více než 60 procent. ČEZ zatím stále říká jen to, že k odstavení zdrojů dojde určitě do roku 2030.
„Uhelné elektrárny ČEZ jsou trochu účinnější. Mají na jednu vyrobenou megawattu elektřiny o zhruba 10 procent menší spotřebu, než máme my. Mají tedy ekonomiku o něco málo lepší, ale mohu říct, že rozdíl mezi uhelnými elektrárnami ČEZ a našimi je dvanáct měsíců. Teď se ale mění politická situace a manažeři ČEZ v tom budou muset nějak manévrovat. Možná se tedy budou vyjadřovat nějak diplomatičtěji. Tak, jak to vnímám já, je ten rozdíl námi rok,” komentoval to Tykač. Ve ztrátě jsou i elektrárna Tisová a teplárna Vřesová ze Sokolovské uhelné.
Bez podpory státu se nepostaví vůbec nic
Jsme v situaci, kdy se bez státní podpory nepostaví v Evropě už žádný nový zdroj. Uhelné elektrárny jakožto nutné stabilní záložní zdroje nahradit plynové elektrárny, jenže je nikdo nestaví. Mluvilo se o výstavbě paroplynových elektráren o výkonu až 3 GW do roku 2030. Za prvé je chtějí stavět všichni - připomeňme, že Němci se chystají postavit nových 8 GW v plynu - a na všechno se stojí fronty. A za druhé, není vůbec jasné žádné dotační schéma a kapacitní mechanismu, takže investoři netuší, do čeho jdou. Když už bychom chtěli kapacitní platby zavádět, musí se schválit u Evropské komise, a to není rychlý proces.
To stěžejní je, že jak uhelné, tak plynové elektrárny jsou nutně potřebné po 20 až 30 procent roku, kdy fotovoltaiky ani vítr nevyrobí téměř vůbec nic (jako to vidíme nyní, kdy spotové ceny stoupají opět do závratných výšek). A ostatní státy jsou na tom podobně. Vysoký výkon v OZE je v tu chvíli nezachrání. Když není co dovézt (a nebo za opravdu velmi vysokou cenu), protože nikdo nic nevyrábí, „dobré propojení se zahraničními partnery”, jak v reakci na Tykačovo oznámení uvedl odcházející ministr průmysl Lukáš Vlček, nás také „nevytrhne”.
„Ale to by po těch 20 až 30 procent času musely být ceny elektřiny tak vysoké, že vám zaplatí ty obrovské náklady. A to nevychází nikomu”, říká Tykač. Přeměna zdrojů na kogenerační jednotky a plánovaný nový výkon v teplárnách neřeší to, kde vezmeme výpadek ve výrobě elektřiny.
Výpadek zdrojů nás vůči Německu ještě více znevýhodní
O tom, že ČEPS se sice podílel na optimistickém „superkritickém scénáři” exministra průmyslu Jozefa Síkely, ale ve svém Hodnocení zdrojové přiměřenosti o pár měsíců později příliš pozitivní nebyl, píšeme podrobně v textu zde. Konstatoval, že elektřiny k dovozu z ostatních zemí opravdu nemusí vždy být dostatek. Bude totiž záležet na tom, jestli Francie či Německo v případě, že významné přebytky elektřiny mít budou, je budou vůbec ochotné vyvézt. Jde hlavně o to, jaké budou jejich plány na výrobu zeleného vodíku pro průmysl. V takovém případě by žádné přebytky dostupné pro export nebyly.
A také varoval před tím, že když uhlí skončí do roku 2030, bude dost zásadně překročen povolený počet hodin v roce, kdy vážně hrozí, že spotřeba elektřiny nebude krytá domácí výrobou ani dovozem. Jde o známý ukazatel LOLE (Loss Of Load Expectations). A ten by mohl koncem čtyřicátých let dosahovat až tisíc hodin ročně.
„Když vidím ty aktuální špičkové spotové ceny, kdy jsou čtvrthodiny kolem 350 až 400 eur za MWh, neumím si představit, jaká ta cena bude, když nepojede ten více než 2 GW vysoký výkon našich elektráren. Měsíce jako je duben nebo květen jsou pro výrobu z uhlí úplně zbytečné. Ale v zimě je to něco úplně jiného. Pak se to promítne i do celoroční ceny,” odhaduje Tykač. Vypnutí elektráren bude mít také vliv na další zvětšování rozdílu v ceně elektřiny u nás v Česku a v Německu.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.