Když před dvaceti lety německá média psala, že Německo bude do poloviny století vyrábět 50–60 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, zdálo se to asi stejně pravděpodobné, jako že fotbalisté pražské Slavie vyhrají Ligu mistrů. Teď se píše rok 2026 a prásk! Za první tři čtvrtletí pokryly OZE rekordních 60,7 % hrubé německé spotřeby. Kolem projel autobus Paris Saint-Germain a nervózně blikal výstražnými světly.
Nějak to nevyznělo, tak to pro jistotu zopakuji: Němci nejenže skutečně překonali šedesátiprocentní podíl OZE na spotřebě elektřiny, ale zvládli to dokonce o čtvrtstoletí dříve, než předpokládaly scénáře, které ve své době vypadaly jako přehnaně optimistické!
Pokud čekáte, že tak bombastickou zprávu budou apoštolové moderní energetiky oslavovat minimálně pětihlasými kánony, musím vás zklamat: komunikace byla i v Německu relativně opatrná a omezila se na vyjádření spolkových svazů a výzkumných center. Mám provokativní hypotézu: nesouvisí to náhodou s tím, že německá energetika souběžně trhá i rekordy, kterými se chlubit zrovna nechce?
Když člověk něco nemůže změnit, nezbývá mu než si z toho dělat legraci. Jako dvojnásobný otec proto miluji rodičovské vtipy. Tenhle mě vždycky dostane:
Příchozí SMS: Máme vaše dítě!
Odchozí SMS: Jaké jsou vaše podmínky?
Příchozí SMS: Jste normální??? Školka zavírá v půl páté!
Není to ale jen vtip, je to oslí můstek k tématu.
Čtěte také:
Nekončí nám demokracie. Končí politika
·Spor o poplatky pro ČT a ČRo, který vyhnal lidi do ulic, a koruna v Ústavě, která nás má zachránit před eurem. Obě témata spojuje jedno: pohodlně zakrývají, že vláda ani opozice nemají co říct k problémům, kterým naše země čelí.
Představte si typickou mladou rodinu v sestavě 2+2 (prostě takovou, jejíž logistiku by nezvládlo ani DHL). V pátek má starší holčičku vyzvednout ze školy tatínek a mladšího kluka ze školky maminka. Jenomže tatínek uvízne v zácpě a mamince se v práci protáhne porada (což je ve skutečnosti existenciální podstata všech porad).
Aby jim s tou logistikou nezačal brzy pomáhat OSPOD, povolá maminka nouzově dědečka, který sice bydlí 50 km daleko, ale má rychlé auto. Nebudu vás dlouho napínat, vše dobře dopadne a dědeček obě děti včas vyzvedne. Jen se mu trochu změní plány: původně měl totiž s babičkou vyrazit úplně opačným směrem na víkendový pobyt do Adršpachu. Večerní příjezd do hotelu proto musejí skrečovat a výsledek je trochu tristní: propadne jim jedna noc v pětihvězdě s wellnessem, babička je mrzutá a maminku sžírá pocit viny.
Pointa? Maminka vyřešila situaci redispečinkem! Výsledek operace „Vyzvednutí dětí ze školských zařízení“ byl sice stejný jako obvykle (2 ks doma), ale finanční náklady byly nezvykle vysoké (o těch citových ani nemluvě). Aby bylo možné podobné redispečinky využít i v budoucnu, předpokládejme, že maminka dědečkovi alespoň tu finanční újmu kompenzovala. Neplatila přitom za to, že dědeček umí vyzvednout děti, ale za to, že musel na poslední chvíli změnit své plány, aby to zachránil.
Něco podobného dělají i dispečeři přenosových a distribučních soustav. Pro zjednodušení si rozeberme dva nejtypičtější případy, s nimiž se Německo pravidelně potýká.
1) Větrný redispečink
Slunce má dovolenou, ale na severu fouká, jako kdyby zeměkoule byla balón a někdo do něj zrovna v tom místě píchl. Větrníky tak vyrábějí mnohem víc elektřiny, než dokáže severní Německo spotřebovat. Na jihu jsou ale podmínky o dost horší a mají tam také mnohem méně větrníků. „Máte štěstí, že jedu kolem,“ pravil muž nápadně podobný mladému Hanzlíkovi a poradil Němcům, že přebytek ze severu by se dal využít na jihu. Jenomže ho není jak přepravit (ten přebytek, ne Hanzlíka), protože na tak obrovské toky není soustava dimenzovaná. Dispečeři tedy musejí udělat dvě nepříjemné věci: na severu zaříznout část té čisté větrné výroby, aby zabránili přetížení severojižních vysokonapěťových linek, a na jihu pustit pár fujtajblových zdrojů (na plyn či uhlí), aby dorovnali výkonový deficit.
2) Solární redispečink
Vítr má dovolenou, ale na jihu pálí slunce, jako kdyby chtělo z polí vyrobit cement. Fotovoltaika v Bavorsku či Bádensku-Württembersku až nesmyslně překračuje regionální spotřebu. Zato na severu je spíš pod mrakem a mají tam také mnohem méně solárních panelů. Opět jede kolem Hanzlík, ale my už víme, že zbytečně, protože zatím prostě neexistuje energetická dálnice, po které by se dal poslat obrovský výkon z jihu na sever. Co udělají dispečeři? Pro změnu na jihu zaříznou část té čisté solární výroby a na severu spustí fujtajbly.
Problém je samozřejmě v tom, že krácení výroby OZE i spouštění tepelných zdrojů stojí peníze. A můžete hádat třikrát, kdo je dřív nebo později zaplatí v regulované složce ceny.
Teď přijdou trochu zdrcující čísla, tak se raději něčeho pevně chyťte. Na začátku milénia uplatňovali němečtí dispečeři pouze tři až šest redispečinků za rok. Byla to raritní záležitost, asi jako zpoždění vlaku ve Švýcarsku nebo německý úředník, který vám řekne, že žádný formulář nepotřebujete.
V dalších dekádách ale začal počet dispečerských zásahů dramaticky stoupat. Konkrétními čísly to mohu doložit díky Netztransparenz od roku 2014, kdy už mluvíme o nárůstu o tři řády, na 3456. To dělá skoro deset redispečinků denně. Proti tomu, co se děje v posledních pěti letech, to ale byla pořád pohoda. V roce 2021 už to vycházelo na téměř jeden redispečink na hodinu. A dnes dispečeři za hodinu provedou tolik zásahů, kolik jich před čtvrtstoletím dělali za celý rok!
Co se to za tu dobu s německou energetikou stalo? Nic moc. Jen prostě uzavřela technologicky nejrozvinutější jaderný park na světě s kapacitou přes 21 GW a vybudovala přes 200 GW ve větrných a solárních elektrárnách. Pokud jde o stabilitu soustavy, běžně se zmiňuje jen to druhé a na to první se zcela zapomíná, proto to raději zdůrazním: německá síť je dodnes topologicky i kapacitně koncipovaná tak, jako by po celé zemi stále fungovalo 26 velkých komerčních reaktorů. Jenže ony už nefungují a specializované firmy je postupně krájejí na kousíčky… Místo stabilní a rovnoměrně rozložené výroby na úrovni 42 % průměrného zatížení má dnes Německo „meteorologickou“ flotilu schopnou překonat spotřebu o parník.
To si ten krám potom řiďte sami.
Letos přitom německá energetika v oblasti řízení sítí neomylně směřuje k novým rekordům. Zatímco vloni měla za období leden–září 13 699 redispečinků, letos jich je 16 906, tedy o 23 % víc. K podobnému procentuálnímu nárůstu dospějeme i při srovnání objemu redispečované elektřiny: vloni 13,8 TWh, letos 17,1 TWh, tedy o 24 % víc.
Přinejmenším jeden rekord je letos už jistý: historicky nejvyšší počet měsíčních redispečinků. V září jich němečtí dispečeři udělali přes 3000. Za jediný měsíc skoro tolik, co v minulé dekádě za celý rok! V průměru 100 zásahů denně, jeden za každou čtvrthodinu…
Důležitá metodologická vsuvka: až do října 2021 Němci ve statistikách redispečinku vykazovali pouze zásahy do velkých zdrojů. Pak ale přešli na Redispatch 2.0 a začali zahrnovat i omezování OZE. To vysvětluje skok mezi rokem 2020 a 2022. Dynamický nárůst však sledujeme i po tomto milníku.
Protože báječná platforma Netztransparenz obsahuje denní data právě od roku 2021, přímo se nabízí hodit je do Excelu a vymrsknout z nich nějaké pestrobarevné grafy. Nechci vás moc unavovat, tak jen prolétneme ty nejzajímavější.
Zatímco z hlediska počtu zásahů převažovalo snižování výkonu elektráren (56 %), z hlediska objemu energie naopak dominovalo jeho navyšování (54 %), což naznačuje, že zásahy směrem nahoru byly v průměru energeticky rozsáhlejší.
Redispečink se nejčastěji týkal konvenčních elektráren, které představovaly více než polovinu zásahů i redispečované energie, zatímco obnovitelné zdroje tvořily 30 % zásahů, ale jen 24 % energetického objemu.
Redispečinku jednoznačně dominovaly menší zásahy do 100 MW. S rostoucím výkonem jejich četnost výrazně klesala a aktivace nad 300–400 MW byly poměrně vzácné.
Zatímco podle počtu zásahů byly jednotlivé přenosové oblasti (Němci mají celkem čtyři) zastoupeny relativně vyrovnaně, z hlediska objemu energie výrazně dominovala oblast TenneT DE (48 %), což naznačuje vyšší energetický rozsah tamních zásahů.
Téměř dvě třetiny redispečinků byly evidovány jako společné požadavky všech čtyř německých provozovatelů přenosových soustav, zatímco mezi těmi „samostatnými“ dominoval TenneT DE. Že by to souviselo s tím, že se TenneT DE táhne jako nudle celou zemí od severu k jihu?
Pro úplnost dodám, že se celou dobu bavíme jen o dispečerských zásazích na přenosových soustavách. Další se odehrávají na distribučních soustavách a je jich dokonce řádově víc!
Zajímá vás, kolik ta legrace stojí? Myšleno dohromady za všechny přenosové i distribuční redispečinky? Samozřejmě majlant. Snad si nemyslíte, že někdo bude vypínat větrník či zapínat plynovku jen pro modré oči dispečera? Už v letech 2019–2020 to bylo přes miliardu eur a od roku 2022 stabilně přes tři miliardy eur ročně. Pro srovnání: Francie za obdobné služby v roce 2025 utratila 223 milionů eur, tedy zhruba o řád nižší částku. Za tyto peníze přitom nic nevzniká, žádné elektrárny ani sítě, a nejsou v nich zahrnuty ani veřejná podpora OZE (EEG), ani kapacitní mechanismy. Jde o čistý náklad na řízení soustavy. Kdyby Němci na této položce poslední tři roky platili stejně jako Francouzi, ušetřili by na jeden nový jaderný blok…
A teď se něčeho pevně držte, pojedeme z kopce. Taky jste si všimli, že svého času velmi populární narativ „počkejte, až dostavíme severojižní energetické dálnice“ poslední dobou nějak podezřele utichl? Je proč. Výstavba SuedLinku, ale třeba i SuedOstLinku, A-Nordu, Ultranetu či Korridoru B se zpožďuje už od minulé dekády a v té aktuální přechází do stadia chronického NIMBY. Oproti plánu chybělo v roce 2023 skoro 6000 km vysokokapacitních vedení! To je jako z Berlína na Sibiř…
Náklady na jednu linku? Přes 10 miliard eur, tedy několikanásobně víc než roční řízení sítí. Holt když něco musí vést pod zemí, aby to „nehyzdilo krajinu“, něco to stojí. Aspoň jde ale o investici, která se teoreticky může vrátit (pokud projekty přinesou kýžený efekt a sníží náklady na řízení sítí). Eura utopená za krácení a pobízení výroby se nevrátí zcela určitě nikdy.
Shrnu to: Němcům se sice zoufale nedaří stavět potřebnou energetickou infrastrukturu, o to víc se jim ale daří stavět nové a nové soláry a větrníky. V důsledku mají nejméně stabilní soustavu v moderní historii a situace se každým rokem zhoršuje. To ostatně potvrzují i pravidelné zprávy o systémové stabilitě, které se týkají i řízení frekvence či napětí.
Jedinou dobrou zprávou tak zůstává boom v oblasti akumulace. Ovšem i v Německu jí stále dominují domácí bateriová úložiště, která ve vztahu k velké energetice v poloze „za elektroměrem“ nic moc neřeší. V posledních letech se probouzí i large-scale sektor, ale musí ctít topologii sítě, jinak může v soustavě nadělat víc škody než užitku. A to je v komerčním prostředí s volným (byť někdy až nesmyslně regulovaným) trhem dost těžká písemka. Trochu by pomohl i rozvoj reakce na straně spotřeby (DSR), pořád se však marně bráním dojmu, že jde spíš o ctnost z nouze než o pokrok.
Na závěr připomenu skoro dva roky stará slova prezidenta Bundesnetzagentur (německého ERÚ) Klause Müllera: Německá energetická transformace postupuje v některých oblastech rychleji, než se elektrizační soustava dokáže přizpůsobit. A protože nezbývá čas na účinná legislativní opatření, náklady na řízení soustavy budou nadále růst a budeme se potýkat s nekontrolovanými přebytky solární elektřiny.
Pokud to takhle půjde dál, maminka nebude dědečkovi volat jednou měsíčně, ale nejdřív jednou týdně, pak každý den a nakonec se děti nastěhují k prarodičům (pokud si rodina prarodiče intenzivními redispečinky nerozbije). Kolem projel protestující úředník OSPODu.
V tomto kontextu mi připadají docela úsměvné nekonečné české litanie o tom, že Němci budou mít o 10 či 15 eur/MWh levnější silovku. Ano, nejspíš budou. Ale za jakou cenu? Na druhé straně bych velmi nerad, aby tento můj článek používali skalní odpůrci Green Dealu jako klacek proti rozvoji OZE v Česku. Ve fotovoltaice nám pořád převažují instalace do vlastní spotřeby a ve větrnících pořád nemáme ani 400 MW. Ne, tady bych se vysokých nákladů na řízení sítě fakt nebál. Pokud nám má v následujících letech stoupat spotřeba v důsledku elektrifikace všehomíra a rozvoje datových center (haha, už to úplně vidím), bylo by fajn aspoň část tohoto přírůstku pokrýt obnovitelnými zdroji. Prostor tam určitě ještě je. Ale všeho s mírou.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.