Poslední dobou si říkám, že musím být úplně mimo, když mám pocit, že spory které se dnes vedou jsou naprosto zbytečné. Jsou to totiž skoro všichni v mém okolí, kdo se cítí do těhle sporů zainteresovaní a přemýšlím, že jsem asi musel propadnout nějakému duchu cynismu, když do nich zainteresovaný být nezvládnu. Útočíme na své oponenty při každé příležitosti a ani na chvilku se nezamyslíme jestli by v tom co říkají nemohlo být něco málo pravdy. Mám pocit, že se nesnažíme realitu pochopit, ale překroutit. Radši útočíme na charakter našich oponentů, než abychom se snažili vypořádat s tím co říkají. I když víme, jak se věci mají, snažíme se je prezentovat tak, aby z nich náš protivník vyšel špatně - vždycky. A to i když by mohl mít pravdu. Pak působíme nedůvěryhodně my sami, protože skoro nikdo se nemýlí ve 100 % případů. Mám pocit, že takhle se nikam nedobereme. Proto díky za tenhle článek. Možná, čím víc lidí pojmenuje, že to co se řeší není podstatné, tím rychleji se zvládneme přesunout k řešení opravdu důležitých témat.
Bohužel je to tak + absence lídrů / stran s v pozadí racionálních finančních podporovatelů, místo toho jen sledování úzce vymezených vlastních byznys cílů.
Hezký napsané. Nesouhlasím však s tvrzením, že současná vláda je v problematice veřejnoprávních médií "otevřeně pragmatická". Tomu podle mě věří jen s prominutím užiteční idioti, avšak záměr je čistě politický. Tj. nasbírat body za korunky navíc v peněžence voličské základny a dostat média, která se mnou nesympatizují, pod taktovku v jednom manévru
Ano, ale otevřeně jsem je o tom mluvit neslyšel. Vy ano? Otevřeně vytahují ty kalkulačky a baví se o neefektivitě. No pardon - kdyby šlo skutečně o tohle, o mnoho významnější ekonomické problémy se, jak píšete, dají opravdu najít jinde. O mnoho smutnější jsou potom ti, kteří jim na tyto ekonomické argumenty skočí a ochotně ve jménu ekonomické efektivity vyhodí z okna i základy demokracie.
Poslední dobou si říkám, že musím být úplně mimo, když mám pocit, že spory které se dnes vedou jsou naprosto zbytečné. Jsou to totiž skoro všichni v mém okolí, kdo se cítí do těhle sporů zainteresovaní a přemýšlím, že jsem asi musel propadnout nějakému duchu cynismu, když do nich zainteresovaný být nezvládnu. Útočíme na své oponenty při každé příležitosti a ani na chvilku se nezamyslíme jestli by v tom co říkají nemohlo být něco málo pravdy. Mám pocit, že se nesnažíme realitu pochopit, ale překroutit. Radši útočíme na charakter našich oponentů, než abychom se snažili vypořádat s tím co říkají. I když víme, jak se věci mají, snažíme se je prezentovat tak, aby z nich náš protivník vyšel špatně - vždycky. A to i když by mohl mít pravdu. Pak působíme nedůvěryhodně my sami, protože skoro nikdo se nemýlí ve 100 % případů. Mám pocit, že takhle se nikam nedobereme. Proto díky za tenhle článek. Možná, čím víc lidí pojmenuje, že to co se řeší není podstatné, tím rychleji se zvládneme přesunout k řešení opravdu důležitých témat.
Bohužel je to tak + absence lídrů / stran s v pozadí racionálních finančních podporovatelů, místo toho jen sledování úzce vymezených vlastních byznys cílů.
Hezký napsané. Nesouhlasím však s tvrzením, že současná vláda je v problematice veřejnoprávních médií "otevřeně pragmatická". Tomu podle mě věří jen s prominutím užiteční idioti, avšak záměr je čistě politický. Tj. nasbírat body za korunky navíc v peněžence voličské základny a dostat média, která se mnou nesympatizují, pod taktovku v jednom manévru
tomu se říká pragmatismus :)
Ano, ale otevřeně jsem je o tom mluvit neslyšel. Vy ano? Otevřeně vytahují ty kalkulačky a baví se o neefektivitě. No pardon - kdyby šlo skutečně o tohle, o mnoho významnější ekonomické problémy se, jak píšete, dají opravdu najít jinde. O mnoho smutnější jsou potom ti, kteří jim na tyto ekonomické argumenty skočí a ochotně ve jménu ekonomické efektivity vyhodí z okna i základy demokracie.