Tleskám a zároveň mne mrazí, když domýšlím co teď!! Blackout je naprosto nejlevnější a nejvíc zničující forma války. Děsím se , že si toho “někdo” všimne nebo už všimnul a pošle do nějakého státu několik skupinek, které budou mít za úkol provést sabotáž na několika klíčových uzlech vedení. Nedovedu si vůbec domyslet, co se stane pokud by nefungovala týden elektřina , internet, Datové centra, telefony a vše s tím spojené. Pak jen stačí sledovat za jak dlouho se rozloží vedení státu a padne vláda. Čím sofistikovanější infrastruktura státu postavená na digitalizaci a internetu tím rychlejší rozklad. Západní Evropa je po 14 dnech v rozkladu ale, Balkán, Ukrajina, Rusko atd, by na tom byli mnohem lépe… Poučení ? Opatření ? Nebo budeme čekat až se to stane ? Trochu se bojím, že tohle nemá řešení, tohle bude náš rychlý konec- nebo restart ? Jak říká prof. Bárta, ten restart v Evropě nastane, akorát nevíme kdy to bude přesně.
Zdraví váš posluchač ( Nový svět + Insider). Dejte to jako téma do NS. Pošlete ten vzkaz vašim dvěma profesorům. Nebo udělejte díl Insideru s hosty , kteří k tomu mají co říct. Díky !
Článek a pohled autora velmi povedený a trefný. Je však si třeba uvědomit, že sebelepší zabezpečení čehokoliv, ať je to kritická infrastruktura nebo cokoliv jiného strategicky významného, byť budeme investovat obrovské sumy, není samospásné řešení. Lidé jsou vynalézaví a skupiny bojující za cokoliv, tím hůře, pokud se jedná o nekalé živly, se dokáží přizpůsobit jakémukoliv zabezpečení, protože proti lidskému faktoru nejde vyhrát nikdy. Takže nebuďme naivní a neplácejme se po ramenech, že nalitím prostředků do sebelepší ochrany, s těmito incidenty bude nadobro konec. Nebude jich tolik, o to profesionálnější a sofistikovanější bohužel budou.
každá slušná teorie řízení rizik vám vysvětlí, že jsou rizika, která nelze eliminovat. pokud vám takové riziko hrozí, musíte se zaměřit na opatření minimalizující jeho následky. to o čem píše michal půr je přesně takový přístup. eliminace single point of failure, posilování redundance a obecně zvyšování resilience systému nezabrání tomu, aby nějaký magor nezapálil kus vedení, ale zajistí, že díky tomu padne daleko menší část sítě, že bude výtazně menší dopad a kratší doba výpadku. jednoduše - nejde o to všechna rizika eliminovat, ale dostat je na přijatelnou úroveň.
Samozřejmě, jak píše autor, alternativní přesměrování potřebného napětí nebylo možné s ohledem na další riziko výpadků a hrozbu domino efektu a ukazuje, že investice do zabezpečení nestačí a je třeba posilovat samotnou robustnost infrastruktury a přenosové soustavy jako takové, která není nejenom v Německu, ale i u nás, v dostatečné kondici.
Tleskám a zároveň mne mrazí, když domýšlím co teď!! Blackout je naprosto nejlevnější a nejvíc zničující forma války. Děsím se , že si toho “někdo” všimne nebo už všimnul a pošle do nějakého státu několik skupinek, které budou mít za úkol provést sabotáž na několika klíčových uzlech vedení. Nedovedu si vůbec domyslet, co se stane pokud by nefungovala týden elektřina , internet, Datové centra, telefony a vše s tím spojené. Pak jen stačí sledovat za jak dlouho se rozloží vedení státu a padne vláda. Čím sofistikovanější infrastruktura státu postavená na digitalizaci a internetu tím rychlejší rozklad. Západní Evropa je po 14 dnech v rozkladu ale, Balkán, Ukrajina, Rusko atd, by na tom byli mnohem lépe… Poučení ? Opatření ? Nebo budeme čekat až se to stane ? Trochu se bojím, že tohle nemá řešení, tohle bude náš rychlý konec- nebo restart ? Jak říká prof. Bárta, ten restart v Evropě nastane, akorát nevíme kdy to bude přesně.
Zdraví váš posluchač ( Nový svět + Insider). Dejte to jako téma do NS. Pošlete ten vzkaz vašim dvěma profesorům. Nebo udělejte díl Insideru s hosty , kteří k tomu mají co říct. Díky !
Článek a pohled autora velmi povedený a trefný. Je však si třeba uvědomit, že sebelepší zabezpečení čehokoliv, ať je to kritická infrastruktura nebo cokoliv jiného strategicky významného, byť budeme investovat obrovské sumy, není samospásné řešení. Lidé jsou vynalézaví a skupiny bojující za cokoliv, tím hůře, pokud se jedná o nekalé živly, se dokáží přizpůsobit jakémukoliv zabezpečení, protože proti lidskému faktoru nejde vyhrát nikdy. Takže nebuďme naivní a neplácejme se po ramenech, že nalitím prostředků do sebelepší ochrany, s těmito incidenty bude nadobro konec. Nebude jich tolik, o to profesionálnější a sofistikovanější bohužel budou.
každá slušná teorie řízení rizik vám vysvětlí, že jsou rizika, která nelze eliminovat. pokud vám takové riziko hrozí, musíte se zaměřit na opatření minimalizující jeho následky. to o čem píše michal půr je přesně takový přístup. eliminace single point of failure, posilování redundance a obecně zvyšování resilience systému nezabrání tomu, aby nějaký magor nezapálil kus vedení, ale zajistí, že díky tomu padne daleko menší část sítě, že bude výtazně menší dopad a kratší doba výpadku. jednoduše - nejde o to všechna rizika eliminovat, ale dostat je na přijatelnou úroveň.
Samozřejmě, jak píše autor, alternativní přesměrování potřebného napětí nebylo možné s ohledem na další riziko výpadků a hrozbu domino efektu a ukazuje, že investice do zabezpečení nestačí a je třeba posilovat samotnou robustnost infrastruktury a přenosové soustavy jako takové, která není nejenom v Německu, ale i u nás, v dostatečné kondici.
Díky, hezky zpracované, další důležité téma - Kritická infrastruktura je velmi křehká, její ochrana velmi slabá.
Michale, inspirativni pohled!👍