Existuje několik dobrých důvodů, proč se česká populace v posledních šesti letech cítila pod extrémním tlakem krizí, které mají globální charakter, které na sebe navazují a vzájemně se posilují. Březen 2020. Únor 2022. Milníky, které si budeme dlouho pamatovat. Svět se posledních šest let nachází v něčem, co by se dalo nazvat polykrizí. Covid, válka, inflace, energetická krize, klimatická krize. A to vše v extrémně globalizovaném světě, kde se každá negativní událost dostane i do toho nejzapadlejšího kousku země pomocí nových médií během několika minut. V tomto světě se snažíme budovat novou odolnost. Jako jednotlivci, společnost i stát. Exkluzivní data z průzkumu mezi českou populací pro podcast Insider ukazují, jaká je aktuální nálada Čechů právě s ohledem na budování této odolnosti, píše Public Affairs Director ze společnosti Ipsos Michal Kormaňák.
Obavy máme z války i zdražování
Největší obavy Čechů jsou stále velmi konkrétní a bezprostřední. Polovina populace se v příštích pěti letech obává vysokých cen a zdražování, téměř stejný podíl války v Evropě a třetina ekonomické krize. Pod společným žebříčkem obav se však skrývají výrazné generační rozdíly. Zatímco strach z války s věkem převážně roste, nejmladší generace mnohem citlivěji vnímá novější hrozby. Mezi lidmi ve věku 18 až 24 let se shodně 39 % obává zneužití umělé inteligence a klimatických či přírodních katastrof. Senioři naopak výrazně častěji zmiňují energetickou krizi. České obavy tak mají společné ekonomické jádro, ale jejich další vrstvy už odrážejí rozdílnou životní zkušenost jednotlivých generací a rozdílný pohled na svět.
Na zdražování se cítíme více připraveni, státu v této oblasti věříme méně
Při pohledu na vztah mezi obavami a připraveností vystupuje do popředí výrazný rozpor. Češi se sice nejvíce obávají vysokých cen, zároveň ale mají pocit, že právě na zdražování jsou osobně relativně dobře připraveni. Mnohem bezbranněji se cítí vůči válce v Evropě, která patří k nejsilnějším obavám, ale současně k situacím s nejnižší vnímanou osobní připraveností.
Ještě kritičtější je hodnocení státu. Ten je podle veřejnosti nejlépe připraven na pandemii, tedy na krizi, které se dnes Češi bojí vůbec nejméně, zatímco na ekonomickou krizi, vysoké ceny nebo válku jej za připravený nepovažují. Výsledky mohou naznačovat pocit, že jednotlivci se naučili improvizovat a vytvářet si vlastní obranné mechanismy rychleji než veřejné instituce. Stát je očima veřejnosti připraven především na minulou krizi, ne nutně na ty, které mohou přijít v následujících měsících a letech s vyšší pravděpodobností.
Pozn.: graf zobrazuje osobní připravenost populace.
Při krizích Češi spoléhají hlavně na stát a podceňují roli firem
Navzdory pochybnostem o jeho připravenosti připisuje 79 % Čechů při zvládání velkých krizí hlavní roli státu a veřejným institucím. S velkým odstupem následují kraje, města a obce, které uvádí třetina populace, a osobní odpovědnost každého občana. Výsledek připomíná očekávání posílené zkušeností s covidem. V okamžiku velkého ohrožení se pozornost veřejnosti automaticky obrací k institucím, od nichž se čeká koordinace a ochrana.
Čtěte také:
Varování tajných služeb a politiků začínají připomínat období před válkou na Ukrajině
·Nechci šířit paniku ani tvrdit, že ruský útok proti NATO bezprostředně přijde. Znepokojuje mě něco jiného: západní zpravodajské služby a nejvyšší političtí představitelé začali o možnosti ruské eskalace mluvit nezvykle otevřeně.
Pozoruhodně slabou roli však Češi přisuzují firmám a byznysu, které zvolila pouhá 3 % respondentů. To může být promarněný pohled na část krizové infrastruktury. Právě firmy přitom dokážou v mimořádných situacích rychle zavádět nové technologie, měnit způsob výroby, zajišťovat logistiku nebo pružně reagovat na výpadky služeb. Veřejnost tedy od státu očekává téměř vše, zatímco schopnost soukromého sektoru přispět k odolnosti země výrazně podceňuje.
Krize nás naučily přežít, ale nikoliv držet při sobě
Zkušenost posledních let v české společnosti nezanechala pocit větší soudržnosti. Dvě třetiny Čechů se domnívají, že nedávné krize společnost spíše rozdělily a 64 % nesouhlasí s tím, že by ji naopak posílily. Pocit rozdělení přitom prochází napříč generacemi a mezi vysokoškolsky vzdělanými jej sdílí dokonce 74 % lidí. Určitý optimismus je patrný hlavně u nejmladších. Polovina lidí ve věku 18 až 24 let věří, že nás předchozí zkušenosti naučily krize lépe zvládat, a podobný podíl si myslí, že bychom další velkou krizi zvládli lépe než před pěti lety. U starších generací je tato víra výrazně slabší.
České společnosti tedy zkušenosti možná přinesly větší individuální přizpůsobivost, nikoliv však silnější přesvědčení, že nastávající problémy dokážeme překonávat společně.
Informace k výzkumu: Výzkum byl realizován na reprezentativním vzorku české populace starší 18 let, zúčastnilo se ho celkem 1 084 respondentů. Sběr dat proběhl 8.–12. září 2026 prostřednictvím online panelu Populace.cz společnosti Ipsos.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.