Provozovatel ČEPS rozhodl o osudu energetických zdrojů Sev.en. Brnkačka to teda fakt nebyla. A nepotvrdil se ani „hurá“ předpoklad, že se dá Tykačovi vypnout úplně všechno a soustava si toho ani nevšimne. Síťaři řekli jasně, že bez dvou bloků Chvaletic to prostě zatím nepůjde a basta.

Na druhou stranu je třeba připustit, že think tank Fakta o klimatu, který má rád uhlí asi jako fotbalový fanoušek Plzně slávistického útočníka Tomáše Chorého, počítal správně: Čistě z hlediska zdrojové přiměřenosti nejsou pro bezpečný a spolehlivý provoz české soustavy nepostradatelné ani Počerady, ani Chvaletice, ani Kladno. ČEPS k tomu v aktuálním vyhodnocení dopadů navíc doplnil, že tyto zdroje nyní nejsou kritické ani z pohledu služeb výkonové rovnováhy.

Povšimněme si ovšem nenápadného, ale o to důležitějšího detailu. Veškeré výpočty síťařů se týkají výhradně roku 2027, kdy ještě zcela určitě pojede naprostá většina elektráren ČEZu a Sokolovské uhelné. Je to v pořádku a ani to nešlo spočítat jinak, protože takový postup je přesně v souladu se zákonem. Přesto na tuto na první pohled banální a zdánlivě nedůležitou nuanci zvlášť upozorňuji a v závěru tohoto textu se k ní vrátím. Mezitím budu rád, když se budete třást nedočkavostí a spekulovat, co jsem tím asi tak myslel (já vím, nebudete, ale co už).

Čtěte také: Pavel Tykač: ČEZ zavře uhlí rok po nás, Fiala se mnou nic řešit nechtěl. Kladno čeká velké zdražení tepla

Chvaletice jsou moje srdeční záležitost (mám tam kardiologa), a proto bych se při této příležitosti rád pověnoval jejich roli v české elektrizační soustavě. Nebudu vás ovšem nudit matematickým modelováním a teorií, kterou beztak neumím, a místo toho vám nabídnu pár šťavnatých historek, které u táborových ohňů vyprávějí fousatí energetici, ošlehaní žárem kotlů a hukotem turbín.

Ostatně když si v závěrečné zprávě ČEPSu přečtete, že dva bloky Chvaletic přežijí kvůli „systémové přiměřenosti“, respektive kvůli „regulaci napětí a jalového výkonu, obnově soustavy a řízení toků“, můžete to papouškovat v hospodě, ale první dotaz typu „co to přesně znamená“ vám spolehlivě připraví těžké chvíle.

Přisedněte tedy k táboráku, nařízněte buřta a poslyšte několik poučných příběhů. Víte, to bylo tak…

1. Mladá holka v Době ledové

Na úvod poslyšte vyprávění z energetického dávnověku – a po vzoru vajíček Kinder nabídnu hned dva v jednom. Po každé přitom budu vycházet z neveřejné, ale o to vzácnější publikace Krasavice na Labi slaví čtyřicetiny, v níž promluvili pamětníci. Na okraj je třeba předestřít dvě věci: 1) Do Elektrárny Chvaletice se v prvních desetiletích provozu vozilo uhlí po Labi, nikoliv po železnici jako dnes. 2) V 70. a 80. letech minulého tisíciletí svět ještě neměl zapnuté globální oteplování, a proto se celkem často zmítal v třeskutých mrazech či sněhových vánicích. To už dnes není, že…? No, dobře, tak přihodím ještě informaci, že v Československu tehdy běžně zamrzaly i velké řeky, k čemuž se fakt neblížíme ani v letošní „kruté“ zimě.

Kdo se probudil do roku 1979 někde v příkopě či na lavičce, musel být hodně překvapen, protože teploty se během jediné noci z neobvyklých 10 °C propadly až někam k bodu tuhnutí ruské vodky. Energetici byli rázem na nohou. Přestože Labe pokrýval 20 cm silný led, Chvaletice odolávaly mrazům úspěšněji než ostatní elektrárny – díky největší skládce v republice totiž neměly nouzi o palivo skoro nikdy, ani při déle trvající absenci zásobování.

Jak však dosvědčují vzpomínky pamětníka, ani dostat uhlí ze skládky do elektrárny nebyla žádná legrace: „Všechno zamrzlo, přesypy se ucpávaly, takže abychom udrželi výrobu, muselo na skládce každý den kopat skoro 100 lidí včetně vojáků. Já jsem tenkrát sloužil jako směnový a mám z toho nezapomenutelný zážitek. Přišel za mnou podnikový náměstek a chtěl po mně, abych založil organizovaný oheň, kde by se dalo uhlí rozmrazovat. Přímo na skládce! Tak jsem mu tenkrát oznámil, že mu předávám šichtu a odcházím...“

V nejhorším už nestíhala ani skládka, takže se do elektrárny uhlí vozilo náklaďáky z Opatovic, což bylo s ohledem na kapacitní možnosti automobilové dopravy dost zoufalé opatření.

Druhá historka z energetického dávnověku pochází ze začátku mého oblíbeného roku 1985, kdy teploty poklesly až k minus 25 °C, lidi hromadně skupovali přímotopy a československá energetika bez přehánění balancovala na pokraji blackoutu. Posuďte sami: Temelín a Mochovce nikde a první blok Dukovan teprve v přípravě na zkušební provoz, takže páteř zdrojové základny tvořily jen dva bloky v Jaslovských Bohunicích, uhelná superflotila a pár vodních zdrojů. To všechno dohromady dokázalo zvládnout zátěž maximálně 12 000 MW. Jen kvůli vytápění přitom spotřeba v domácnostech vylezla o 4 000 MW a v ostatních provozech o dalších 3 000 MW…

Do toho už 6. ledna 1985 vypadl Mělník, s instalovaným výkonem 500 MW největší tehdejší výrobní blok v zemi, řada ostatních elektráren musela jet na nízký výkon kvůli špatnému zásobování (co taky chcete, když musíte uhlí vysekávat sbíječkami) a v Krušných horách se pod tíhou námrazy zhroutily stožáry přenosového vedení. Výsledek? Ve špičkách deficity až ve výši 2 000 MW a od naprostého kolapsu nás uchránily až nejvyšší regulační stupně, oddělení od mezinárodní sítě, frekvenční relé pravidelně odpojující přetíženou distribuci a sem tam nějaký ten kontrolovaný rolling blackout (řízené rotační odpojování spotřeby).

Vzpomínky pamětníků potvrzují, že Elektrárna Chvaletice v obou případech prokazatelně vyráběla, byť v nejkritičtější okamžiky musela jet na nízký výkon. Už jako „mladá holka“ tak potvrdila neobyčejnou odolnost a houževnatost.

2. Rozblikaná střední Evropa

Máte-li pocit, že loňský rok byl nějak podezřele úrodný na blackouty, zjevně nepamatujete rok 2006, při němž jen střední Evropa kolabovala třikrát. Napřed se na konci června rozpadla polská síť do ostrovů, o měsíc později jsme to v Česku dotáhli až k regulačním stupňům a stavu nouze a na konci roku všemu nasadili korunu němečtí a nizozemští dispečeři, kteří kvůli plavbě luxusní lodi po řece poslali do blackoutu 15 milionů domácností v několika evropských zemích.

Čtěte také: Markéta Malá: Síkelovo proroctví a nesmyslně drahá česká elektřina. Zdražuje ji i evropský cenový algoritmus

Zatímco u první situace pozitivní roli Chvaletic explicitně potvrzenou nemám, u zbývajících dvou o ní nemůže být pochyb. Z veřejně dostupných dat ČEZu vyplývá, že při červencovém incidentu jeho elektrárny přešly do ostrovních provozů, a efektivně tak zabránily dalšímu zhoršování situace. Ostrovní provozy potvrzuje v tomto dvacet let starém článku i jeden z nejvýznamnějších českých energetiků Pavel Šolc z ČEPSu a zmiňuje navíc přetížení linky V415 Čechy Střed – Chodov, na níž navazuje linka V400 do „chvaletické“ rozvodny Týnec.

Dle dochovaných záznamů v Česku 25. července 2006 vznikl ostrov s přebytkem 1 500 MW. Elektrárna Chvaletice byla jeho součástí a díky odpovídajícímu snížení výkonu ho pomohla stabilizovat. Následně plnila stabilizační úlohu i po zpětném přifázování ostrova k soustavě.

Při listopadovém středoevropském blackoutu se pak evropská soustava rozdělila na tři ostrovy. Ten, do kterého spadalo Česko, byl přebytkový s frekvencí až 50,44 Hz. České elektrárny včetně Chvaletic musely ubrat výkon tak, aby snížily přeshraniční bilanci o 2 300 MW. Nakonec se jim to podařilo (z exportu 1 720 MW se dostaly do importu 590 MW), takže frekvence se brzy stabilizovala a dispečeři mohli opět sfázovat ostrovy dohromady.

Výše uvedené příklady jasně ukazují, že už v roce 2006 hrála Elektrárna Chvaletice roli důležitého bezpečnostního prvku na úrovni nejen české, ale i středoevropské soustavy.

3. Zahraniční výpomoc

Tento případ je trochu zvláštní, protože ukazuje důležitost Chvaletic pro českou soustavu z druhé strany – na příkladu krátkodobé výkonové indispozice. Ve čtvrtek 3. září 2015 musel být neplánovaně odpojen první blok Temelína kvůli závadě zpětné klapky na potrubí v nejaderné části elektrárny (závod Katoda Olomouc v tom byl nevinně). Oprava trvala deset dní. O týden později večer vypadla právě Elektrárna Chvaletice a společně s ní i druhý blok Temelína, což na další den věštilo velký špatný.

A skutečně, v pátek 11. září postrádal ČEPS výkon až přes 1 000 MW, a proto musel dokonce požádat u sousedů o zahraniční výpomoc.

Chcete pobavit? Noviny tenkrát žasnuly nad tím, že Česko půl dne dováželo elektřinu a v Počeradech se rozjela jinak skoro permanentně stojící paroplynka. S ohledem na nadcházející „dobu plynovou“, aktuální napjatý zimní provoz a hrozivě deficitní prognózy do budoucna to zní půvabně, že?

4. Kolínsko na pokraji blackoutu

„Děláš si z nás dobrý den?“ Já vás slyším, rozumím a předesílám, že to bylo jen tak na úvod a že teprve teď vás kolega třídní seznámí s takovými těmi konkrétnějšími věcmi. Polehčující okolnost: Detaily k energetickým incidentům starým několik desetiletí se hledají asi stejně snadno jako „kostička s caplíkem“ v lego větrníku Vestas (826 dílků, hodně štěstí). Na druhou stranu pro celkový kontext bylo důležité zmínit i obecnější přínosy z dávnější historie. Teď už je čas na dobře zdokumentované události ze žhavé současnosti.

Učebnicový oslí můstek (kolem projel tleskající Miloš Zeman): Žhavá byla i středa 12. června 2019, které bylo úplně jedno, že formálně spadá do pozdního jara, a chovala se jako nefalšovaná letní středa. Což dost otrávilo izolátor, který odděluje fázové vodiče od stožáru na přenosové lince V401 Týnec – Krasíkov. Takže když do něj ještě navíc foukl silný vítr, řekl si: A dost, vážení, já padám! Bylo to od něj teda dost nezodpovědné, protože na navazující lince V400 Čechy-střed – Týnec právě probíhala plánovaná údržba, takže ji nebylo možné využít jako alternativu.

V řádu zlomků vteřiny se zrodil energetický „Ostrov Týnec“, který s rozlohou 1 400 km² odpovídal zhruba třem Prahám. Zahrnoval celou východních část středních Čech a například města Nymburk, Poděbrady, Pečky, Český Brod, Benešov, Sázava, Vlašim, Čáslav, Kutná Hora či Kolín. Všem těmto oblastem hrozil pád do tmy. Nebýt pohotové reakce Elektrárny Chvaletice.

Když se v 15:05 Kolínsko a spol. rozloučilo s přenosovkou, zahýbalo to s frekvencí a elektrárna se automaticky přepnula do režimu regulace ostrovního provozu, v němž po obchodnících a dispečerech přebírá vládu nad elektrárnou právě frekvence v síti. To ale nebylo všechno, „Chvalky“ totiž skočily rovnou do energetického ostrova, a musely se tedy udržet na otáčkách a vlastní spotřebě pomocných prvků. Protože v první chvíli byla spotřeba ostrova asi o 100 MW nižší než souběžná výroba elektrárny, frekvence šla nahoru a certifikované řídicí systémy domlouvaly turbíně a generátorům, aby se tolik nerozvášňovaly.

Čtěte také: Praha, královna neinvestování, která sedí na penězích. Z daní a poplatků vybírá víc, než potřebuje

Až v této chvíli se chopila pomyslného kniplu lidská ruka. Po důkladné analýze na ose Chvaletice – Bohdalec přijali dispečeři taková opatření, aby ostrov mohl fungovat v dlouhodobějším provozu. V praxi to znamenalo, že výroba a spotřeba se ustálily na hodnotě 250 MW. Chvaletice nakonec napájely oblast přes šest hodin. Ve 21:13 se technikům podařilo ukončit údržbu opravované linky a ostrovní oblast mohla být opět přifázována k přenosové soustavě.

Systémová elektrárna tedy v tomto případě zafungovala naprosto vzorově a potvrdila, že certifikace na bezpečnostní služby netvoří jen dekoraci v kanceláři generálního ředitele. Když se pak vyrojily spekulace o tom, že kdyby Chvaletice selhaly, provozovatel soustavy mohl situaci vyřešit i jinak, byl to sice relevantní, ale trochu ujetý příspěvek do diskuze. Asi jako kdyby lékaři zachránili život dítěte a zpovykaný tatínek (pracující ve zdravotní pojišťovně) jim začal nadávat, že by to šlo i bez nákladné transfúze. Teda možná…

5. Noční ostrov (o kterém ví málokdo)

Zatímco červnová středa z roku 2019 se dočkala až přehnané publicity, o středě 25. listopadu 2020 dodnes skoro nikdo nemá ani ponětí. Respektive v Buenos Aires si pochopitelně všimli, že jim zemřel Diego Maradona, ale že Elektrárna Chvaletice v noci prožila další ostrovní provoz, to asi nezaregistrovali…

Situace v síti byla velmi podobná jako před rokem. Linka V401 byla v údržbě a krátce po půlnoci distanční ochrana vyřadila linku V400 (důvody neznám, asi vadná filánž). Ze soustavy se opět vyčlenila samostatná, nám již dobře známá oblast, akorát tentokrát činilo lokální zatížení jen 240 MW (asi se v noci míň řeže na třífázových cirkulárkách). O napájení oblasti přes rozvodnu Týnec a vedení 110 kV se i v tomto případě postaraly Chvaletice, jejíž tři aktivní bloky se znovu automaticky přepnuly do ostrovního provozu a na ostrově „Kolínsko“ vzorně regulovaly frekvenci, výkon a napětí. Tentokrát ovšem šlamastyka netrvala šest hodin, ale pouhých 11 minut.

Osobně bych si tipnul, že podobných případů se za ta dlouhá léta odehrála v soustavě hromada, jen jsme se o nich většinou vůbec nedozvěděli. A to je dobře, protože nastavené automatiky evidentně zapracovaly, jak měly, dispečeři dispečovali podle předepsaných postupů, a dopady na bezpečné a spolehlivé dodávky elektřiny tak byly nulové.

6. „Elektrická“ opona napříč Evropou

Na začátku letošního roku oslavil páté výročí nejzávažnější incident v evropské elektrizační soustavě od roku 2006. Ano, mám na mysli ono slavné rozdělení Evropy vedví v roce 2021. Připomeňme si, o co šlo: Balkán byl v příliš velkém přebytku a zbytek Evropy v příliš velkém deficitu, takže se z jihovýchodu valilo příliš mnoho elektřiny, což už bylo na jednu chorvatskou rozvodnu… příliš, a tak musela nadproudovou ochranou rozpojit přípojnice (pokuta za nadměrné užití výrazu „příliš“ uhrazena).

Výsledek byl spektakulární a jsem docela rád, že si můžu dovolit použít právě toto slovo (kontinent zůstal rozsvícený, takže bylo co sledovat). Evropská soustava se rozdělila na dva ostrovy, přičemž v tom severozápadním spadla frekvence na 49,74 Hz a v jihovýchodním vyletěla na 50,6 Hz. Což byl přímý důsledek toho, že v severozápadním ostrově chyběly asi tři Temelíny a v jihovýchodním přebývaly. Nejviditelnějším důsledkem situace bylo nouzové odpojování fabrik ve Francii a Itálii (což samo o sobě skoro vykompenzovalo jeden z chybějících Temelínů).

Co s tím měly společného Chvaletice? Na první pohled jen to, že v době incidentu jely na tři bloky. Zkušené energetické oko však vidí mnohem víc: Setrvačné hmoty v prvních zlomcích vteřiny pomohly stabilizovat ono frekvenční „hrcnutí“, které mělo zcela určitě potenciál shodit celou Evropu. Následně se v řádu vteřin začalo do všech tří aktivních turbín přirozeně hrnout více vodní páry natlakované od kotle. A ve třetí fázi už nastoupily automatické systémy, nám již důvěrně známý režim regulace ostrovního provozu a potom dispečerské zásahy. Díky všem výše uvedeným opatřením se už za hodinu mohly obě zóny resynchronizovat a Evropa měla opět jednu jedinou síť.

Asi nemusím připomínat, že čím méně bude mít Česko, respektive Evropa zdrojů, které umí v kritické situaci tímto způsobem pomoct soustavě, tím bude energetika zranitelnější.

7. Případ V411

O českém skoroblackoutu 4. července 2025 se toho napsalo už hodně – ostatně sám jsem k tomu přispěl tady, tady, tady a tady. Protože informace ještě zůstávají v živé paměti, budeme se teď soustředit pouze na chování Elektrárny Chvaletice. Na níže uvedeném grafu je vidět, jak čtvrtý blok vzorově přidával v době, kdy dotčenou oblast trápil výkonový deficit. Těsně před dvanáctou pak přešel do ostrovního režimu na vlastní spotřebu a čekal na opětovné přifázování k soustavě pomocí rozvodny Týnec. To se zdařilo už ve 12:46.

Vyšetřovací zprávy ČEPS i ENTSO-E potvrzují, že Elektrárna Chvaletice se 4. července 2025 učebnicově vypořádala s obranou i obnovou soustavy, a potvrdila tak již mnohokrát osvědčenou pověst dobře seřízeného systémového zdroje.

Závěr: Máme vyřešeno, nebo teprve půjde do tuhého?

Když to shrneme, už jen na základě incidentů, o nichž víme a k nimž máme alespoň základní data, můžeme konstatovat, že kdykoliv měla česká či středoevropská soustava nějaký problém, Elektrárna Chvaletice jí pomohla. Proč zrovna ona? Kromě toho, že je zjevně „dobře seštělována“ na běžnou regulaci i ostrovní provozy, vyniká především unikátní polohou blízko geografického středu Česka. Topologie soustavy jí přímo předurčuje pro efektivní řízení energetických toků i krátké blackstartové trasy. V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že Chvaletice několikanásobně reálně otestovaly start ze tmy pomocí vodní elektrárny Orlík a přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně, tedy dvou na sobě nezávislých zdrojů na podání napětí.

Čtěte také: Jakub Landovský: Evropa je pro USA poslední v řadě. Trump přehodnocuje spojenectví podle míry prospěchu

Takže samé dobré zprávy a jdeme slavit? To sotva. Když se totiž na věc podíváme z druhé strany, nezbývá nám než přijmout fakt, že v roce 2027 přijde naše soustava bez náhrady o cca 2 000 MW řiditelného výkonu (komplet Počerady, asi i komplet Kladno, polovina Chvaletic, druhá polovina ve velmi omezeném provozu). Tím poklesne teoretický (= v praxi nedosažitelný) výkon tepelných zdrojů (jaderných, uhelných a plynových) na 11 339 MW a to už je o 61 MW míň, než jsme potřebovali při nedávném rekordním zatížení sítě ve výši 11 400 MW.

To samozřejmě vůbec není v rozporu s analýzami zdrojové přiměřenosti a služeb výkonové rovnováhy, které vyšly pozitivně i při úplném odstavení všech zdrojů Sev.en. Jen nám to dává určitou představu o tom, co bude dál, respektive v jaké výchozí pozici budeme při rozhodování o osudu dalších zdrojů. Z hlediska celoroční bilance pak ČEPS už v roce 2027 počítá s dovozem přes 8 TWh, což bude pravděpodobně odpovídat nejvyššímu českému importu v historii.

Tím se vracím na začátek svého textu a opakuji tu tajemnou větu: Veškeré provedené výpočty platí pouze pro rok 2027. V následujících letech však začnou odpadat už i ekonomicky vitálnější zdroje ČEZu a Sokolovské uhelné a budeme řešit to samé, jen s čím dál horšími parametry.

Na stole máme analýzu ČEPSu a za pár měsíců na něj přistane i analýza ERÚ. Jejich práci je třeba vnímat jako vysoce odbornou disciplínu, nikoliv politické rozhodnutí. Zároveň budeme ale potřebovat pokrok i v té politice.

Přestože politikům máme tendenci za energetiku dlouhodobě jenom nadávat, v tomto případě zaslouží pochvalu alespoň za to, že prosadili mechanismus, který nám umožňuje udržet v provozu kritické energetické zdroje. Druhou (neméně důležitou) polovinu práce mají však ještě před sebou: vytvořit na českém trhu takové podmínky, aby investoři měli konečně zase odvahu investovat do nových řiditelných zdrojů.

Omlouvám se za poněkud rozvleklý text a dovolím si jej zakončit parafrází známého politického hesla: Elektrárny, elektrárny, elektrárny! A jedním dechem k tomu dodávám: Vedení, vedení, vedení!

P.S.: No dobře, tak ještě akumulace, akumulace, akumulace!

Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.

Zavíráme Tykačovy elektrárny. Brnkačka, ne?