Můj dobrý kamarád a skvělý bloger Honza Krejčí mi kdysi vyprávěl skvělý vtip o židovském obchodníkovi, který odjel do Ameriky a pohádkově zbohatnul.

„Poslouchaj, Kohn, a jak oni vlastně přišli k takovému balíku peněz?”

„To nic nebylo. Na tržišti jsem koupil jablko za dolar a pak jsem ho přeleštil a prodal za dva dolary. A pak zemřel strýček Áron a já zdědil miliardu.”

Na ten vtip jsem si vzpomněl minulý týden, když jsem se zoufale snažil sehnat cokoliv, přes co by se dalo bezpečně sledovat zatmění Slunce. Představte si, že by někdo dokázal v předvečer solárně-lunárního spektáklu dovézt do Česka milion ochranných brýlí (mimochodem vešlo by se to pohodlně do pouhých dvou kamionů). Už při marži 10 Kč by rýžoval až 10 milionů korun. Stačilo by mu zkrátka udělat skoro totéž co Kohn s jablkem. Jen by to trvalo podstatně kratší dobu a strýček Áron by zůstal naživu.

Zatímco e-shopy překvapil zájem veřejnosti podobně jako silničáře první sníh nebo fotbalisty Sparty začátek sezony, energetici byli naštěstí připraveni o dost lépe.

Podle modelu Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E) měla večerní procházka Měsíce připravit evropské fotovoltaiky o 9,7 GW. Přibližně polovina zásahu připadla podle prognózy na Španělsko, které hostilo tzv. pás totality. Druhý nejvýznamnější dopad pak mělo pocítit z čistě aritmetických důvodů Německo (když máte fakt hodně FVE, i omezení nízkého procenta je hodně).

Jak to bylo ve skutečnosti, to nám (možná) řekne nějaká post-event analýza. Jenomže to už bude klepat na dveře podzim a zajímat nás bude úplně něco jiného (třeba ceny zemního plynu a elektřiny nebo komunální volby v Česku). Využívám proto jedinečné příležitosti a pokusím se energetické dopady lunárního ofsajdu zanalyzovat sám už teď „od stolu”, tedy na základě veřejně dostupných dat.

Že se ve středu 12. srpna 2026 v evropské energetice „nic zvláštního se nestalo”, to jsme asi poznali všichni, když jsme se po nebeském představení vrátili domů a pustili v televizi Netflix (nebo Chalupáře). Jak moc se dispečeři na velínech onoho večera potili, to nám však Jackie Howardová ani Evžen Huml neřeknou.

Podle večerní špičky denního trhu by člověk skoro podlehl dojmu, že pás totality se ve skutečnosti táhl od Francie po Rumunsko.

Hned další graf s časovým průběhem cen by zase sváděl k představě, že ve Španělsku vůbec žádné zatmění nebylo a v Německu se pro velký úspěch konalo ve čtvrtek ještě jedno.

Mnohem hlubší stopy po zatmění Slunce najdeme při datovém pátrání na vyrovnávacích trzích. Schválně si zkuste tipnout, na kterém. Na britském. A nenechte se mýlit, ona Británie už s 22,3 GW ve FVE taky není žádným solárním trpaslíkem…

Provozovatel přenosové soustavy NESO na odpoledne dokonce vyhlásil Electricity Margin Notice (co to znamená, vysvětluji třeba tady) a pak ji zase odvolal. Pro vyrovnání soustavy přitom musel opakovaně aktivovat velmi drahé paroplynové elektrárny Connah’s Quay a Seabank za ceny blížící se „kontinentální” hranici 1 000 EUR/MWh. Samotný vliv zatmění Slunce na výkonovou rovnováhu byl přitom relativně zanedbatelný (300–1 100 MW).

Na „velký špatný” to aspoň zpočátku vypadalo ve Španělsku. Ukázalo se totiž, že předpověď počasí z předchozího dne byla „podstřelená” o více než 5 000 MW (a ranní update to moc nevylepšil).

Když pak El País hřímal o pádu výkonu z 16 000 na 500 MW, znělo to hrozivě, ale ve skutečnosti to bylo z větší části dané něčím mnohem prostším než nějakým astronomickým jevem: Slunce šlo prostě tak jako tak na kutě jako každý den. Když porovnáme den D s pondělím 10. srpna 2026, kdy byl ve Španělsku podobný osvit, zjistíme, že FVE ztratily výkon ve výši maximálně 4 000 MW. S tím už si regulace poradí, obzvláště když s tím dopředu počítá.

A teď jedna sociálně-kulturní zajímavost. Povšimněte si drobného zakolísání spotřeby o cca 1 000 MW mezi 19:15 a 21:15. Domnívám se, že jde o „solar pickup”. Jinými slovy, v první fázi vyšly statisíce Španělů do ulic na čumendu a ve druhé se vrátili domů a ohřívali paellu.

Když jsem projížděl španělský vyrovnávací trh, zaujalo mě to… že mě nic nezaujalo. Aktivace i ceny odpovídaly jiným dnům. To nic nemění na tom, že deficit i chybnou prognózu musely ve Španělsku vyrovnat plynovky a vodní zdroje. Ale drama to fakt nebylo. Obdobně nudná jsou i data za Německo, tak vám je ani nebudu ukazovat.

Místo toho se naopak pochlubím Francií, protože tam se odehrálo něco velmi pozoruhodného. Navzdory zatmění Slunce se francouzská soustava ve večerních hodinách dostala do celkem zřetelného přebytku, a služby výkonové rovnováhy tak musely tlačit výkon regulujících zdrojů dolů, nikoliv nahoru. Vysvětluji si to jednak dobrou přípravou francouzských energetiků a jednak tím, že měli prostě kliku na prognózu.

Když to tedy shrneme: Evropská energetika si jako celek poradila se zatměním Slunce naprosto s přehledem a všichni zúčastnění zaslouží pochvalu. Sluší se však dodat, že velkou měrou se na tom podepsalo to, že Měsíc nám zacláněl ve výhledu na Slunce až ve večerních hodinách, kdy už stejně výkon FVE klesal na minimum. To však nic nemění na tom, že energetici se museli i na tuto situaci týdny či měsíce připravovat a na den D bylo potřeba mít k dispozici trochu velkorysejší rezervy, než je pro dané období běžné.

Než se podíváme na předcházející a budoucí zápasy evropských energetiků se stejným fenoménem, dovolte mi krátkou edukativní odbočku. Že při vysokém množství fotovoltaiky může být trochu problém, když někdo na chvíli vypne sluníčko, to je asi laicky celkem srozumitelné. Je však třeba dovysvětlit, jak to přesně funguje.

Čtěte také:

Systém prostě dostane v relativně krátké době dvě rány. Napřed o část výkonu skokově přijde a potom se mu jiná část výkonu skokově vrátí. Klíčová otázka zní, která z těch dvou ran bude větší. A odpověď se bude lišit podle denní doby, kdy se zatmění Slunce odehraje. Při dopoledním harmonogramu bude silnější druhá rána, při odpoledním zase ta první.

Proč to tak je, to snadno pochopíte z ilustračního obrázku. V dopolední variantě padne začátek zatmění do najíždění FVE, takže výkonový pád nebude tak výrazný. Konec zatmění pak naopak pošle do sítě velmi dynamicky mnohem vyšší výkon, protože Slunce už bude vysoko. V odpolední variantě naopak Měsíc napřed vymaže významnou část FVE, aby následně poměrně malou vrátil (což byl i případ 12. srpna 2026).

To jsme si vysvětlili, proč je to problém. A teď proč to nakonec problém není. V první řadě je třeba zdůraznit, že jde o vysoce predikovatelný jev, na který se lze dobře připravit. Za druhé, Měsíc nikdy nezakryje a neodkryje Slunce za sekundy či minuty, takže gradient výkonové změny nebude tak dramatický a bude na něj možné bezpečně reagovat regulací. Za třetí, když bude nejhůř, tak se prostě část FVE vypne, aby nám v energetickém mixu při zatmění Slunce nedělala brajgl (sice to bude něco stát, ale blackout by byl o dost dražší).

Mimochodem: asi vás nepřekvapí, že v den D mají energetici na počasí úplně opačný názor než turisté. Jasná obloha je pro ně totiž mnohem náročnější než mraky (což potvrdil i níže uvedený reálný případ).

Na závěr už jen slibovaný pohled do minulosti a budoucnosti. Osobně si pamatuji úplné zatmění Slunce z roku 1999 a mám pocit, že tehdy se o dopadech na energetiku ani nemluvilo. Není divu. Celá Evropa měla nainstalovaný v solárech slovy jeden gigawatt…

To v roce 2015 to bylo jiné kafe, protože Evropa už byla o dost „solárnější” a prognózy hovořily o výkonovém poklesu ve výši až 35 GW. Provozovatelé přenosových soustav napříč Evropou se proto na událost několik měsíců připravovali a vnímali ji jako bezprecedentní zátěžovou zkoušku. Nakonec se však žádný dramatický scénář nenaplnil. Nad klíčovými oblastmi totiž panovala oblačnost, takže skutečný rozdíl ve výrobě byl podstatně menší, než se původně očekávalo. Post-event analýza hovořila o pouhých 8 GW.

Při dalším zatmění Slunce v roce 2021 činila ztráta výkonu 4,9 GW a v roce 2022 zhruba 13 GW. Jinými slovy: Evropě se zatím ani jednou nestalo, že by kvůli luně čelila deficitu ve výrobě FVE ve vyšších desítkách GW. Ani to však nesnižuje skvělou práci energetiků. Jen je třeba zachovat si pokoru a do budoucna počítat s tím, že může být hůř.

Ostatně už v příštím roce má úplné zatmění Slunce okusit jih Španělska, kde je spousta fotovoltaiky. A vychází to na dopoledne…

V Česku se pak příštího výraznějšího zatmění dočkáme až v roce 2075 a úplného v roce 2135. Kolik GW ve FVE budeme v tu dobu mít, to ví jen Bůh. Ale v každém případě máme na paniku docela dost času…

Na co už tolik času nemáme, je dát evropskou energetiku dohromady. I letošní zatmění jasně ukázalo, že ve světě voltů a megawattů máme úplně jiné starosti než nějaké toulky Měsíce. Jen namátkou: rekordní sucho, jaderný úpal na Balkáně, prázdné plynové zásobníky, uzavřený Hormuzský průliv bez perspektivy brzkého otevření, konec uhlí v Česku, Německu a Polsku, nedostatek flexibility, stoupající energetický oportunismus (když svítí a fouká, vyvážím, když nesvítí a nefouká, dovážím), jaderná renesance jen na papíře… To všechno bude obrovská výzva a už je fakt na čase se do ní pustit.

Vzkaz, který nám v nepravidelných termínech dává Měsíc, bych tedy doporučil interpretovat spíše jako připomínku toho, že správná energetika by neměla být nikdy dimenzována „na dřeň”, ale s rozumnou výkonovou rezervou a infrastrukturní redundancí. Jedině tak bude schopná lépe čelit předvídatelným jevům a minimalizovat dopady těch nepředvídatelných. V rámci diskuze o transformaci je toto stále poněkud podceňovaný aspekt.

Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.

Zatmění Slunce jako zátěžový test roku. Co…