Za oponou českého filmu: Kdo platí příběhy, které vidíme na plátně?
Blížící se udílení cen Český lev otevírá dveře do zákulisí české filmové tvorby. Zatímco na červeném koberci září herecké hvězdy, za každým filmem stojí dlouhý proces příprav, stovky zapojených lidí a nemalé finanční prostředky. Jak se vlastně filmy v Česku financují? Rozmanité způsoby financování často rozhodují o tom, co nakonec na plátnech kin spatříme.
„Když film uspěje, je to byznys. Když ne, je to umění.“ – Carlo Ponti
Státní fond kinematografie – páteř českého filmu
Státní fond kinematografie (SFK) je hlavním veřejným zdrojem financování českých filmů – podporuje jejich vývoj, výrobu i distribuci. Finanční prostředky z fondu lze čerpat dvojím způsobem: pobídky a dotace.
Pobídky fungují formou vrácení určité části nákladů, které producenti v zemi prokazatelně utratí. Pro rok 2025 je na ně vyčleněno 1,4 miliardy korun, což je o 200 milionů více než v roce 2024.
Dotace jsou obvykle udělovány umělecky laděným filmům nebo snímkům s kulturně-společenským přesahem, u nichž se nepředpokládá okamžitá návratnost investice v kinech. Dotace SFK poskytuje na základě odborného posudku.
V lednu vstoupila v platnost novela zákona o audiovizi, která upravila zdroje příjmů Státního fondu kinematografie a zvýšila pobídkové sazby. SFK nově získává 2 % z příjmů ze vstupenek do kin, vysílání reklamy a převzatého televizního vysílání prostřednictvím tzv. parafiskálních poplatků. Dalším zdrojem financí jsou odvody od streamovacích platforem – ty budou platit 3,5 % ze svých příjmů, přičemž 1 % je povinný odvod a zbývajících 2,5 % mohou nahradit přímými investicemi do české produkce. Pobídkové sazby se zvýšily na 25 procent, u animovaných a digitálně produkovaných filmů dokonce na 35 procent. Maximální výše pobídky na jeden projekt vzrostla na 450 milionů korun.
Česká televize – klíčový hráč pro mnoho filmů
„Zpravidla nemá smysl dělat film bez spolupráce s nějakou televizí, která si předkoupí licence nebo jde do koprodukce,“ vysvětluje režisér Petr Kubík (Princezna zakletá v čase I. a II.) v rozhovoru pro Forbes.
Od roku 1992 se Česká televize podílela na vzniku více než 200 snímků formou co-developmentu, koprodukce nebo odkoupení práv, čímž výrazně přispěla k rozvoji české filmové tvorby. Kromě finanční podpory poskytuje tvůrcům i vlastní výrobní kapacity, jako jsou studia, technika a odborný personál včetně techniků, dramaturgů a archivářů. V rámci širokých úsporných kroků v roce 2022 však oznámila snížení podpory na polovinu.
Soukromé investice – když byznys potká umění
Soukromé společnosti mají stejně jako SFK dva způsoby podpory filmů: sponzoring a přímá investice.
Sponzoring, který se stává stále běžnějším způsobem financování. Za určitou částku si sponzor zakoupí možnost umístit logo ve filmu nebo si v něm dokonce zahrát.
Přímé investice mohou přinášet návratnost prostřednictvím kinodistribuce, prodeje licencí televizím, VOD platformám a do zahraničí, stejně jako prodeje DVD a Blu-Ray. Avšak jsou rizikové, jak upozorňuje režisér Kubík, který tvrdí, že „pokud film nemá domluveného distributora v zahraničí, nemá smysl investovat více jak deset procent u prvotiny a dvacet například u pokračování úspěšného projektu.“
Jeden z nejdražších českých filmů, Nabarvené ptáče (2019) Václava Marhoula, je příkladem velké finanční podpory ze strany soukromých investorů, bez níž by dílo nebylo možné natočit. Své peníze na film poskytli Eduard Kučera, spoluzakladatel Avastu, a Vladimír Mařík, majitel firmy CertiCon.
Kdo se na filmové produkci angažuje dlouhodobě je energetická skupina Innogy. Prostřednictvím programu Energie českého filmu, každoročně podporuje kinematografii částkou přibližně 25 milionů korun. Tyto prostředky směřují nejen na výrobu celovečerních filmů a dokumentů, ale také na podporu festivalů, mladých talentů z FAMU a dalších vzdělávacích projektů v oblasti audiovize.
Streamovací platformy a komerční televize
Podobně jako Česká televize se na české tvorbě podílejí i soukromé televizní stanice, které však do filmů investují převážně tehdy, pokud očekávají komerční úspěch. Streamovací platformy se zapojují prostřednictvím předkupu či odkupu televizních práv nebo formou koprodukce. „Získávají filmové akvizice buď prostřednictvím předkupu, nebo posléze odkupu televizních práv či formou koprodukce,“ vysvětluje producentka Ester Honysová v článku pro Lidové noviny.
Regionální fondy
Filmaři mohou své snímky financovat i za pomoci fondů krajů a měst, které podporují natáčení na jejich území. Příkladem štědrého příspěvku je dotace 3 miliony korun z Pražského audiovizuálního nadačního fondu pro snímek Franz režisérky Agnieszky Holland.
Crowdfunding – když pomáhá komunita
Některé filmy mohou vzniknout díky komunitnímu financování. Přes webové platformy jako Kickstarter nebo Hithit mohou diváci přispět na vznik a získat za to nejen dobrý pocit, ale mnohdy i zážitky – možnost navštívit natáčení, setkat se s protagonisty nebo získat lístky na premiéru. Úspěšným projektem, který vznikl díky crowdfundingu, je dokument Víta Klusáka V síti, poukazující na zneužívání dětí na internetu.
Mezinárodní koprodukce a nadnárodní zdroje
Do produkce českých filmů se mohou zapojovat nejen tuzemské společnosti, fondy a televize, ale na tvorbě se mohou podílet i zahraniční společnosti. Ty se na českých filmech podílejí především prostřednictvím koprodukce. Evropská unie podporuje filmové projekty skrze program Kreativní Evropa – MEDIA. Fond Rady Evropy Eurimages se zaměřuje na díla reflektující kulturní rozmanitost a společné evropské kořeny.
Konkrétní příklady financování
Princezna zakletá v čase II - rozpočet 35 mil. Kč (zdroj: Režisér Petr Kubík pro Forbes)
Lidice - rozpočet 70 mil. Kč (zdroj: producent Adam Dvořák pro Reflex)
Různé fondy (neupřesněno): 55 milionů (78,6 %)
Soukromí investoři: 10,5 milionu (15 %)
Soukromá investice producenta z výdělků z jiných filmů
Alois Nebel - rozpočet 80 mil. Kč (zdroj: Producent Pavel Strnad pro reflex)
„Nebyly použity žádné soukromé peníze investorů, nesehnal jsem je. Je to za vaše peníze (z grantů) a taky za moje (zhruba 8 milionů z 80 mil. rozpočtu).“
Scénárista Petr Kolečko (Okresní přebor, Masaryk, Most…) a režisér Adam Sedlák (Banger, Domestik, Addicts) pro ostřejší výroky do vlastních řad nešli daleko, přesto však nesouhlasí s generalizací, že česká filmová a televizní tvorba je nekvalitní. Probrali jsme systém financování i anabázi, jak vzniká filmové téma. Souhlasíte s výrokem, že přelomové filmy vznikají pouze v revolučních dobách?
Baví vás náš newsletter? Přihlaste se k odběru dalších a pošlete ho dál přátelům, které by mohl také zajímat.
T. a tým
Vynikající článek! 🎬 Vice takových, vždy zajímavé kouknout “behind the scenes” 🍿