Vojtěch Měřínský: Česko vymírá aneb Bez práce není integrace
Ukrajinci zachraňují populaci i pracovní trh
Málokdo si připouští, že migrace je přirozený jev, bez kterého by naše populace pomalu vymírala a stárla do neudržitelnosti. Rozumně řízená a dobře začleněná migrace je jedním z mála způsobů, jak vyrovnávat úbytek pracujících a udržet průběžný důchodový i zdravotní systém při životě. Zároveň zkušenost například z Německa samozřejmě ukazuje, že nadměrná a špatně integrovaná migrace může být společensky i ekonomicky destruktivní – zejména pokud příchozí zůstávají dlouhodobě mimo pracovní trh, závislí na sociálních dávkách. Vzniká napětí, segregace a právoplatný pocit nespravedlnosti mezi domácím obyvatelstvem.
Evropské bohatství přirozeně přitahuje lidi z jiných částí světa. Analýza posledních třiceti pěti let ukazuje, že čím je daná země bohatší, tím vyšší čistý příliv zahraničních osob na počet obyvatel zaznamenala. Naopak, čím je země chudší, tím je pravděpodobnější čistý odliv jejích obyvatel. Bohatství na obyvatele tak vysvětluje téměř 61 % rozdílů v migračních trendech mezi státy. V tomto kontextu je klíčové rozlišovat mezi uprchlíky a ekonomickými migranty, protože jejich motivace a právní status se zásadně liší.
Bohatství země souvisí s dlouhodobým kladným saldem migrace
Zdroj: Světová banka, Eurostat, vlastní výpočty
Pro skutečný ekonomický přínos však platí, že i uprchlík se musí časem stát migrantem. Chtít pracovat, platit daně a podílet se na fungování společnosti. Bez toho není možné provádět dlouhodobě udržitelnou migrační politiku. Zároveň musí existovat mechanismy, které umožní vyhostit ty, kteří ochotní zapojit se na trh práce nejsou. Nástroje sice parciálně existují, ale realita často naráží na odmítnutí domovských států převzít své občany zpět.
Každé čtvrtletí je ze členských zemí EU vyhoštěno přibližně 30 000 ilegálně pobývajících cizinců. Počet těch, kteří unii reálně opustí, však zůstává obtížně doložitelný.Spolehlivější obrázek mohou poskytovat případy nucených návratů, kterých je zhruba polovina. Naprostou většinu těchto vyhoštění formují čtyři země, které migrace postihla nejsilněji, a mají s ní nákladné komplikace. Tedy Německo, Švédsko, Francie a Itálie.
Způsob vyhoštění ilegálně pobývajících cizinců z třetích zemí v EU (1Q 2025)
Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty
Pohled na Německo skutečně dobře ukazuje, jaké důsledky může mít rozsáhlá migrace bez dostatečně rychlé integrace. Mezi migranty pocházejících z osmi hlavních azylových zemí původu (např. Sýrie, Afghánistán či Irák) pracuje jen zhruba polovina, zatímco druhá pobírá sociální dávky. Na konci roku 2024 dosahovala jejich zaměstnanost 46 %, zatímco na dávkách bylo asi 44 %. Politika „Wir schaffen das“ zůstala prázdným sloganem, nikoli naplněnou realitou.
Vstřícné Česko
Zásadním spouštěčem migrace posledních let byla válka na Ukrajině. Evropská unie v reakci na ni vůbec poprvé aktivovala nástroj dočasné ochrany přijatý po válce v Jugoslávii. Tento mechanismus umožňuje příchozím rychleji dostát základním životním potřebám a usnadňuje jejich začlenění. Zatímco většina práv je v rámci této směrnice vymezena jednotně, právo pracovat zůstává plně v gesci jednotlivých členských států.
Díky tomu je možné pozorovat, jak se zapojování ukrajinských uprchlíků na trh práce napříč Evropou výrazně liší. Rozhodující roli přitom nehraje štědrost sociálních systémů, ale struktura a regulace pracovního trhu. Data z roku 2024 ukazují, že nejrychleji se příchozí začleňují tam, kde je silná poptávka po pracovní síle v nízkokvalifikovaných profesích.
V Polsku, Česku nebo Litvě, kde je zaměstnanost příchozích nejvyšší, hrají podstatnou roli také menší jazykové překážky a vstřícnější přístup státu v podobě méně přísné pracovní regulace. Jedna z letošních studií na příkladu České republiky ukazuje, že zákon „Lex Ukrajina“ dokázal zajistit relativně hladký přístup Ukrajinců na trh práce vedoucí k rychlému nárůstu legální zaměstnanosti.
Naopak v Německu převládá přístup „qualification first“, kdy příchozí musejí nejprve absolvovat jazykové a integrační kurzy, složitější proces uznávání kvalifikací a komplikované byrokratické postupy. Na pracovní trh tak vstupují se zpožděním, i když nakonec často nastupují na méně kvalifikované pozice. To vše vysvětluje, proč je zaměstnanost příchozích Ukrajinců v Litvě, Česku nebo Polsku výrazně vyšší než v Německu.
Ukrajinci a Slováci udržují populaci
Česko však i bez ohledu na válku na Ukrajině patří k jedné z mála zemí východní Evropy, kde populace za posledních třicet pět let vzrostla. Zatímco první dekádu počet obyvatel stagnoval a na přelomu milénia začal zejména kvůli rapidnímu poklesu fertility klesat, po roce 2004 se trend obrátil. K růstu přispěl jednak znovu se zvyšující počet narozených dětí, tak stále silnější příliv zahraničních občanů, zejména ze Slovenska a Ukrajiny.
Česká republika je jednou z mála zemí východní Evropy, kde populace roste
Zdroj: Světová banka, vlastní výpočty
Po finanční krizi se do růstu populace propisovalo téměř výhradně kladné saldo migrace. V roce 2024 v zemi žil už více než jeden milion cizinců a během pouhých tří let se jejich počet zdvojnásobil. Nejpočetnějšími příchozími byli Ukrajinci a Slováci, ale přibývali i další včetně Američanů. Česká republika ale nadále přitahuje zejména národy z východní Evropy, zatímco pro obyvatele západní Evropy zůstává jen málo lákavou destinací.
Počet zahraničních občanů v Česku se za tři roky zdvojnásobil
Zdroj: Eurostat
Rostoucí počet cizinců se pozitivně promítá i na českém trhu práce. Jejich míra participace se dlouhodobě pohybuje nad úrovní domácí populace. Zaměstnanost občanů ze zemí mimo EU v Česku patří k nejvyšším v rámci celé unie, míra nezaměstnanosti je naopak jedna z nejnižších. Nejčastěji zdejší firmy zaměstnávají Ukrajince a Slováky, s velkým odstupem Rumuny a Poláky.
Vysoká míra participace na českém trhu práce (v %)
Zdroj: Eurostat
Přestože se v reakci na Ukrajinu podařilo proces přijímání pracovníků zrychlit, u žadatelů z jiných třetích zemí zůstává postup složitý a zdlouhavý. Na vině jsou kvóty, dlouhé čekací lhůty, omezené kapacity zastupitelských úřadů a zdlouhavé ověřování kvalifikací. V praxi to znamená, že i když mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem existuje dohoda, proces se často zbytečně komplikuje, a to
i v případech, které nevyžadují zvláštní regulaci.
Míra nezaměstnanosti cizinců patří v Česku k nejnižším v EU (2024 v %)
Zdroj: Eurostat
Tyto administrativní bariéry ještě umocňují celkovou strnulost českého trhu práce, který přes patnáct let neprošel očistnou krizí. Přestože poptávka po pracovní síle v poslední době mírně zpomalila, stále patří k nejvyšším v celé EU a bude dál sílit. Na zaměstnance ze zahraničí budeme tedy spoléhat stále více.
Míra nezaměstnanosti (v %)
Zdroj: Eurostat
Migrační politika bude v dalších letech klíčovou agendou státu. Není možné zůstat u jednoduchého dilemata, zda migranty vítat, nebo jim bránit. Racionální přístup musí vycházet z potřeb zaměstnavatelů a zároveň zohledňovat schopnost společnosti přijímat nově příchozí při zachování kulturní identity. Význam migrace přitom dokládají i samotná demografická čísla. Česká republika by mezi lety 1990 a 2024, nebýt přílivu cizinců, přišla o více než 245 tisíc obyvatel. Počet živě narozených dětí se totiž snížil ze 130 564 v roce 1990 na 84 311 v roce 2024, zatímco ve stejném období zemřely téměř 4 miliony lidí.
Česko pomalu vymírá
Zdroj: ČSÚ
Současně se výrazně změnilo chování žen. Děti se rodí spíše starším matkám, kdy jejich průměrný věk při narození vzrostl z 24,8 roku v roce 1990 na 30,5 roku v roce 2024. Ještě zřetelnější je tento posun u narození prvního dítěte, kde se průměrný věk matky zvýšil z 23,3 roku v roce 1995 na 29 let. Ženy tak zakládají rodiny podstatně později než dříve, což přirozeně snižuje počet dětí, které během života stihnou mít. Úhrnná plodnost se snížila z 1,9 dítěte na ženu v roce 1990 na 1,37 v roce 2024. Pro prostou reprodukci populace by přitom bylo zapotřebí přibližně 2,1 dítěte na ženu, tedy hodnoty, které v současnosti nedosahuje žádná země EU.
Úhrnná plodnost v Česku klesá
Zdroj: Eurostat, ČSÚ
Co za tímto vývojem stojí? Přestože se jako společnost máme objektivně lépe než dříve, začínají se proměňovat samotné životní archetypy. Děti již nejsou vnímány jako samozřejmá součást životní cesty ani jako povinnost vůči tradicím či společnosti. Současná kultura je silně orientovaná na seberealizaci a osobní růst, což přirozeně posouvá založení rodiny do pozdějšího věku.
Trend podle mého ještě umocňují sociální sítě, které formují hodnoty mladé generace a ovlivňují i její životní návyky. Výzkumy ukazují, že mladí lidé mají méně partnerských vztahů i intimních zkušeností, zároveň se méně setkávají osobně a častěji se potýkají s psychickými obtížemi. Generace tak vstupuje do dospělosti později, přestože tempo doby a tlak na výkon se neustále zvyšují.
Na čem závisí budoucí prosperita
Podle střední varianty projekce Českého statistického úřadu by měl podíl obyvatel starších 65 let v polovině století dosahovat 30 % populace. Takový demografický vývoj znamená zásadní zátěž pro důchodový systém, který se tak už v příštích letech bude muset vyrovnávat s kombinací rychle rostoucího počtu seniorů a klesajícího počtu plátců pojistného. Pokud zůstane v platnosti už schválená reforma posouvající věk odchodu do důchodu o dva roky, měla by systému ulevit přibližně o více než 250 tisíc starobních důchodců k roku 2050.
Jenže i tak bude systém ve stomiliardovém schodku. Pokud by pokračovala dynamika růstu důchodů posledních let, nerovnováha by se dále prohloubila a důchodový účet by se přehoupl do ještě výrazně vyšších schodků. V průběžném systému se jakékoli odchylky násobí a kumulují v čase, takže riziko dlouhodobé neudržitelnosti roste.
Doposud důchody relativně kopírovaly čisté mzdy
Zdroj: Eurostat, ČSÚ, vlastní výpočty
Česká společnost i celá Evropa stojí na prahu zásadní demografické proměny, kterou nelze řešit jedním opatřením. Migrace může být doplňkem, nikoli univerzálním řešením.
Budoucí prosperita nebude záviset na počtu příchozích, ale na schopnosti propojit migrační politiku s hospodářskou strategií státu a učinit pracovní trh flexibilnějším. Jen to může zmírnit dopady stárnutí populace, zajistit udržitelnost důchodového a zdravotního systému. A zároveň posílit důvěru veřejnosti v to, že migrantem může být klidně Američan, Brit nebo Švýcar, který se rozhodne žít v naší krásné zemi a bude respektovat dobře nastavená pravidla.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.