Stát chce gymnazisty, kraje učně. Máme návod pro budoucí hejtmany

Před volbami přinášíme data o tom, jak řešit problémy ve školství v každém kraji

Sep 12, 2024

Ahoj, tady Tomáš a spol. Školství je citlivé téma v podstatě pro všechny, a tak byste těžko hledali za poslední dekády vládu, která by ho neměla jako prioritu. Je to ale natolik složitý moloch, že zásadní reformy v něm navzdory velkým slibům chybí.

Státem organizované vzdělávání je propletenec výzev, které sahají od konkrétních náplní výuky, přes organizační a personální trable, až po širší společenské problémy, které náš vzdělávací systém plodí, nebo k nim přinejmenším přispívá. V absolutních číslech máme v Česku 2350 zřizovatelů škol, což je zkrátka šílené číslo. Na jednoho zřizovatele vychází v průměru 1,4 školy, zatímco v Nizozemsku je to 5,5 a v Estonsku 6,8 školy. Těžko se pak divit, že z jakékoliv koordinace pro zásadnější reformy se stává Mission Impossible.

Přidejte se do komunity Insideru

Dobrou zprávou je, že alespoň ve středním vzdělávání je možná šance na změnu. Zřizovatelem středních škol jsou kraje, kterých je méně a tak (doufejme) mohou mít větší tah na bránu. Jelikož nás čekají krajské volby, rozhodli jsme se jim trochu pomoci. PAQ Research mají data prakticky o všem, co se kolem vzdělávání šustne a tak jsme společně s nimi dali dohromady sadu vzdělávací doporučení pro každý kraj.

Začneme v hlavním městě, byť tam se teď volit nebude. V Praze je klíčové rozšiřování kapacit všeobecných gymnázií, lyceí a maturitních oborů s ohledem i na demografický vývoj. Ostatně i Praha byla kvůli ignorování demografie loni vytrestána a dostat dítě na pražské gymnázium je o dost těžší než jinde. Hlavní město také nemá dostatek kapacit v předškolním vzdělávání. Za zmínku stojí také i potřeba zajištění podpůrných pozic, tedy asistentů, psychologů a speciálních pedagogů a to s ohledem na množství cizinců, kteří jsou dnes na základních školách a brzy se začnou sunout do dalších stupňů.

Drobná technická poznámka: Rozdíl mezi gymnáziem a lyceem je v šíři zaměření. Gymnázium je všeobecnější, kdežto lyceum spíš užší, ale ne tolik, jako střední odborná škola. Nedá se říct, že by lyceum bylo studijně snadnější než gymnázium.

Ve Středočeském kraji jsou zásadní problémy dva: a.) kvalifikovaná výuka a b.) podpůrné pozice ve školách. V prvním případě se jedná o učitele, kteří nemají vysokoškolské pedagogické vzdělání a v některých obcích s rozšířenou působností je jich od 20 do 30 %. V druhém případě jde podobně jako v Praze o asistenty, psychology a speciální pedagogy. V souladu s celkovou potřebou více podporovat obecné vzdělávání je zásadní pokračovat v posilování lyceí, která v některých okresech vůbec nejsou. Nevyrovnaná je i nabídka míst na gymnáziích.

Tradičně složité regiony, Ústecký a Karlovarský kraj jsou v těžké situaci, protože vzdělávací problémy jsou tu bezprostředně navázané na ty sociální. Naprosto klíčové je tak řešit situace, kdy děti nedokončují základní školy a předčasně odchází ze škol středních. Inspirací jsou dobré praxe z Litvínovska či Kadaňska, ty pracují s nadprůměrným využitím podpůrných pozic ve školách, terénní sociální prací, nebo řešením oddlužení. Ústeckému kraji se daří zlepšovat dostupnost školního poradenství např. vybudováním Centra školských poradenských služeb v Bílině. Takové kroky jsou potřeba na více místech. Pro kontext z Ústecka si nezapomeňte pustit nový Insider s Janem Paparegou.

O Libereckém kraji možná není v souvislosti se vzděláváním tolik slyšet, ale má zajímavý problém. Je v něm totiž jeden z nejnižších podílů gymnázií a lyceí v ČR a zároveň přijímá druhý nejvyšší podíl žáků na učební obory. Okraje Libereckého kraje v podobě Tanvaldu nebo Frýdlantu jsou také opomíjené v řešení situace s chudobou, nejistým bydlením a kvůli tomu i vzdělávací neúspěšností. Řešení jsou i tady podobná: podpůrné pozice, spolupráce škol a sociálních služeb, nebo sociální terénní práce.

Z pohledu středních škol se Jihočeský kraj drží v celostátním průměru. Horší je situace se vzdělávacím neúspěchem, protože v obcích s rozšířenou působností jako jsou Vodňany, Třeboň, Vimperk nebo Český Krumlov je vysoká neúspěšnost žáků (nedokončování základních škol, opakování ročníku). Tyto problémy se pak prolínají do nízkého podílu žáků hlásících se na maturitní obory oproti republikovému průměru. Je tak otázkou, proč žáci nemají aspirace pokračovat ve studiu.

Plzeňský kraj musel čelit vlně válečných uprchlíků z Ukrajiny, čímž se zdvojnásobil už tak vysoký počet cizinců (nejen Ukrajinců) v základních školách. To, jak kraj dokáže podporovat integraci ukrajinských žáků, rozhodne o budoucí nezaměstnanosti a zatížení sociálního systému v tomto regionu.

Podobně jako ve středních Čechách se Pardubickém kraji potýkají s nevyrovnanou nabídkou středních škol napříč okresy. Ve Svitavách se pro deváťáky otevírá 14 % středoškolských kapacit na lyceích, zatímco v sousedním Ústí nad Orlicí není taková škola žádná. Rozdíly jsou také v učebních oborech. Na Chrudimsku míří na učiliště 45 % žáků, zatímco ve Svitavách a Pardubicích jen 20-26 %.

Královéhradecký kraj není strukturálně znevýhodněný, ale jsou v něm území, která nemají ekonomicky špatné podmínky a přesto je v nich vysoký vzdělávací neúspěch (Hořice, Jaroměř, Vrchlabí). Naopak Broumov vykazující vyšší míru chudoby má vzdělávací výsledky lepší, než by se dalo čekat.

Jihomoravský kraj pozitivně těží z nastartované ochoty rozšiřovat podíly všeobecného vzdělávání v Brně a jeho okolí. Ostatně školní rok zahajoval na novém brněnském gymnáziu i premiér. Úkolem budoucího krajského zastupitelstva bude tedy v tomto závazku pokračovat a zároveň ho rozšířit do vzdálenějších okresů typu Hodonína nebo Znojma.

Olomoucký kraj je další z těch, kde se situace dost liší okres od okresu. Podíl míst na gymnáziích je koncentrovaný do okresu samotné Olomouce. Oproti tomu v Šumperku a Jeseníku jsou více zastoupené učební obory, které svoji úzkou specializací mohou zvyšovat předčasné odchody ze středních škol, pokud si žáci s nízkými aspiracemi napoprvé nevyberou dobře. Tolik potřebné navyšování kapacit všeobecných oborů se tu ale nepotkává se zájmem. Krajská dlouhodobý záměr vzdělávání naopak říká, že nové kapacity na čtyřletých gymnáziích můžeme čekat pouze v „případě ekvivalentního snížení kapacit oborů vzdělání šestiletého gymnázia a/nebo oborů vzdělání osmiletého gymnázia na stejné škole.“

V sousedním Moravskoslezském kraji je naneštěstí situace dost podobná. Státní dlouhodobý záměr vzdělávání 2023–2027 doporučuje posilovat podíl oborů gymnázií a zejména lyceí. Moravskoslezský kraj se však s ohledem na průmyslový charakter regionu v posledních letech zaměřoval zejména na rozvoj odborného vzdělávání a modernizaci odborných škol, v čemž chce i nadále pokračovat.

Pozornost politiků by také měla směřovat do Vítkova a Karviné, protože každý desátý žák tu nedokončí základní školu (pro Karvinou to znamená 57 žáků ročně). Řešení? Nastavit komunikaci mezi školami, OSPOD a sociálními službami, ideálně za finanční podpory zřizovatelů i kraje, aby se pokryly potřeby pro snižování neúspěchu žáků (psychologové, sociální pedagogové, doučování apod.)

Zlínský kraj podobně jako Olomoucký nepodporuje zapisování nových míst na středních školách všeobecného vzdělávacího proudu. Zarážející jsou místní data ohledně odkladů. Ty jsou často spojené se vzdělávacím neúspěchem nebo chudobou (znevýhodněné děti jsou často nepřipravené na školu), ale Zlín takové problémy téměř nemá. Přesto i tak čtvrtina dětí v kraji dostane odklad. Na Holešovsku je to dokonce 31 % žáků.

Kraj Vysočina se řadí v rozšiřování středních škol mezi vzornější kraje, protože se soustředí na rozšiřování kapacit lyceí a tím se zvyšuje kapacity všeobecného vzdělávání. Kraj v budoucnu čeká výzva spojená s optimalizací vzdělávací soustavy, protože na území rozdrobené Vysočiny je každá druhá škola malotřídní, což může mít vliv na podmínky výuky spojené s financemi nebo dostupností specializovaných pozic (psycholog, speciální pedagog).

Co se také děje v Insideru?

V sobotu 21. září ve 14:00 otevřeme s Echem Volební štáb, kde na šroubky rozebereme krajské volby. Více než cokoliv jiného totiž jde o generálku na sněmovní volby, které nás čekají už příští rok. Potvrdí se trend z evropských voleb a úspěch zopakují opoziční a protestní strany nebo vládní koalice zmobilizuje voliče? Křeslo obhajuje i řada výrazných senátorů.

Vstupenky jsou k dostání na GoOut. Pro aktivní podporovatele jsme připravili 50% slevu. Stačí zadat kód, který najdete na Patreonu a HeroHero

1. - 3. října pořádáme další Insider výjezd do Bruselu! Potkáme se s nově zvolenými poslanci, se zkušenými českými úředníky i lidmi, kteří v EU zastupují byznys nebo komisi. Všechna setkání jsou off-record. Prostě celý rozhodovací proces v Bruselu ze všech stran. Témata pro podzimní výlet jsou jasná. Jak se po volbách změnil Evropský parlament? Nejde o čísla a velikosti frakcí, jako o postoje zvolených europoslanců. Konkurenceschopnost EU v AI a autoprůmyslu, bezpečnost, volby v USA. To vše budeme chtít probrat. Cena výjezdu je 40 000 Kč.

Pokud máte zájem nebo se chcete dozvědět detaily, napište na info@insiderpodcast.cz

Co si dále přečíst o školství

Ve stínu debat o rozpočtu se v kuloárech rodí zajímavá reforma, za kterou stojí poslankyně Renáta Zajíčková. Počítá s koncem devátých tříd, přenastavení přijímaček i změnu stupňů na ZŠ. Podrobně popisuje Echo.
Pozitivní příklady jsou. Jedním z nejviditelnějších ředitelů posledních let je Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia. Ve škole pod jeho vedením připravují experty na kybernetiku a starší studenti tu učí mladší. Vhled do toho, jak školu koncipuje, dává rozhovor v Deníku.
Zpráva iniciativy Učitel naživo podotýká také na důležitý problém, který se týká školního leadershipu. 70 % rozhodnutí o tom, jak to ve škole vypadá, dělá ředitel, ale v ČR pro ně úplně chybí ucelený systém podpory a vedení.
K datům na pomezí školství a ekonomiky doporučím i newsletter hlavního ekonoma České spořitelny Davida Navrátila. Věděli jste, že i v tom, kolik nás je vysokoškolsky vzdělaných, jsme dost pod průměrem OECD?