Robert Neruda: kontrola zahraničních investic v Česku
Česko disponuje legislativou umožňující kontrolu zahraničních investic, která ovlivňuje vstup zahraničního kapitálu do země. Dnešní text přináší pohled Roberta Nerudy na to, jak stát tuto regulaci uplatňuje a jaké výzvy to přináší pro investory i samotný stát.
Už od roku 2021 má Česko právní úpravu, která umožňuje ministerstvu průmyslu na základě pokynu vlády zablokovat čistě soukromou transakci (např. převzetí české společnosti nebo i minoritní vstup), pokud ohrožuje bezpečnost země. Jde o kontrolu zahraničních investic (FDI – foreign direct investment), která nám zoufale chyběla např. v nultých letech, kdy chtěl Aeroflot koupit ČSA, aby se dostal na pražské letiště. Zahraničním investorem, který musí stát prostřednictvím ministerstva průmyslu požádat o souhlas s investicí, je kdokoliv, kdo má sídlo mimo členské země EU. Stát může investici zakázat, pokud ohrožuje bezpečnost České republiky nebo veřejný pořádek.
Tato právní úprava míří samozřejmě primárně vůči investorům z problematických zemí – Čína, Rusko, ale o povolení musí žádat – a nejčastěji žádají – i investoři z USA, Spojeného království či Izraele.
Ačkoliv v Česku máme právní úpravu nastavenou tak, že může zasáhnout velké množství investic, ministerstvo průmyslu dosud postupovalo spíše střízlivě.
To se však změnilo 19. března 2025, kdy vláda v utajovaném režimu souhlasila s tím, že ministerstvo průmyslu má zakázat čínské společnosti Emposat provozování pozemní satelitní stanice v jihomoravské obci Vlkoš. Podle vlády by „umožňující vybudování a provoz zařízení družicové služby s využitím parabolické antény o průměru 7,3 metru pracující v pásmech S/X představovalo ohrožení bezpečnosti České republiky nebo vnitřního či veřejného pořádku“. Na případ upozornil jako první server Odkryto.cz.
To je zajímavý vývoj. První zákaz se tedy skutečně týkal čínské investice, satelitní stanice je určitě větší problém, než třeba akvizice továrny na cvičky. Z pochopitelných důvodů není usnesení vlády dále odůvodněno a nedá se počítat s tím, že by extra sdílnější bylo ministerstvo, které vydá finální rozhodnutí.
Je dobře, že Česko takovou úpravu má. A teď víme, že si jí všimli i politici a nebudou se bát ji použít. Což nemusí být špatně, jen si musíme dát pozor, aby se legitimní ochrana „národní bezpečnosti“ nezvrtla na ochranu těžko definovatelného (a zneužitelného) „národního zájmu“, jak se to podle mých kolegů děje třeba ve Francii.
Robert Neruda
Napište nám do komentářů, jak podle vás bude Česko v budoucnu přistupovat ke kontrole zahraničních investic. Pokud se vám newsletter líbí, přihlaste se k odběru a pošlete ho dál přátelům, které by mohl také zajímat.
T. a tým
 | A guest post by
|