Miroslav Hašek: Německý plán pohřbí český průmysl. Jaké scénáře jsou ve hře
Vláda štědře zadotuje ceny elektřiny velkým podnikům. Proč Brusel souhlasí?
Německé energeticky náročné firmy bijí na poplach. Tvrdí, že se země nachází v nejhorší ekonomické krizi od druhé světové války – za poslední rok bez náhrady zaniklo nejméně 100 tisíc průmyslových pracovních míst. Zástupci německého těžkého průmyslu v otevřeném dopise z letošního léta varovali, že německé podniky platí nejvyšší ceny elektřiny v Evropě a že nikdy dříve nebyla elektřina tak drahá a nejistá. Dvojí odklon Německa od jádra a uhlí spolu s drahým dovozem plynu podle nich učinil z energetické politiky jedno z největších rizik pro konkurenceschopnost ekonomiky. Pokud se situace nezmění, hrozí „deindustrializace“ – odchod výroby a ztráta pracovních míst.
Německá vláda tak čelila a čelí tlaku zachránit průmysl před vysokými cenami energie. U velkých průmyslových podniků sice existují daňové úlevy a osvobození od některých poplatků, jenže velkoobchodní ceny po energetické krizi zůstávají výrazně vyšší než dříve. Růst cen elektřiny, částečně umocněný válkou na Ukrajině a omezením dodávek plynu (LNG je kvůli nákladům na transport a zkapalnění dražší o cca 10-15 EUR na MWh), tvrdě dopadá na energeticky náročná odvětví. Tyto sektory ztrácí konkurenceschopnost v porovnání s USA nebo Čínou, kde jsou náklady na elektřinu mnohem nižší.
Pět centů za kilowatthodinu: nový tarif pro průmysl
Německá vláda proto chystá zavedení státem dotovaného „průmyslového“ tarifu elektřiny od 1. ledna 2026. Podle ministryně hospodářství Katheriny Reich jsou jednání s Evropskou komisí o této podpoře v závěrečné fázi. Cílem je nabídnout vybraným velkým podnikům elektřinu za fixní cenu 5 eurocentů za kilowatthodinu. To je hluboko pod současnou tržní cenou – například referenční cena silové elektřiny na příští rok se v polovině roku 2025 pohybovala kolem 85 €/MWh (8,5 centu/kWh).
Zdroj dat: https://oenergetice.cz/energostat/commodity/de-power/de_power_year_1/2025-01-01/2025-11-06
Průměrná cena elektřiny pro německý průmysl (bez největších výjimek) byla okolo 16 centů/kWh, takže plánovaná dotace by ji snížila na třetinu. Náklady na tuto podporu se odhadují zhruba na 1,5 miliardy eur ročně (cca 36 miliard Kč). Program má běžet omezeně – počítá se s obdobím kolem tří let, celkově tedy stát vydá asi 4–5 miliard eur.
Dotovaná cena bude určena především pro zhruba 2 000–2 200 energeticky nejnáročnějších firem v odvětvích, jako je výroba oceli, chemikálií, skla, keramiky, papíru, případně některé oblasti automobilového a plastikářského průmyslu. Nejde o plošnou úlevu pro celý průmysl, ale o cílenou podporu velkých podniků vystavených mezinárodní konkurenci.
Podniky navíc nebudou mít nárok automaticky – podmínkou je investovat do přechodu na klimaticky čistší výrobu. Stát tak chce spojit krátkodobou pomoc s dlouhodobou modernizací: firmy, které přijmou levnou elektřinu, musí současně zvyšovat energetickou účinnost a snižovat emise. Důraz na zelené investice má také pomoci obhájit celý plán politicky i před Evropskou unií.
Brusel dává zelenou, ale jen výjimečně
Takto rozsáhlá státní podpora by za normálních okolností narážela na unijní pravidla. Evropská komise však letos výjimečně umožnila podporu cen elektřiny pro firmy z oborů ohrožených drahou energií a globální konkurencí. Německému návrhu dala předběžně zelenou, ale podmínila ho mimo jiné tím, že dotace pokryje jen část spotřeby a zbytek zůstane na tržní ceně – kvůli motivaci k úsporám. Podrobnosti zatím nejsou známy, ale očekává se podobný model jako u dřívějších německých opatření: například sleva jen na 80 % spotřeby.
Čtěte také: Petr Dušek: Elektřina „zdarma“ stojí Němce miliardy korun
Podmínkou má být také investice do ekologičtějších technologií. Podle ministryně Reiche má být celý systém administrativně jednoduchý a dočasný – jako „most“, než trh nabídne levnější nízkoemisní energii. Berlín na to využívá vlastní klimatický fond. Ostatní státy takovou fiskální sílu nemají, což vyvolává obavy z narušení rovné soutěže. Kritici proto mluví o startu dotačních závodů v rámci EU.
Výhoda pro Němce, problém pro sousedy?
Chystaný německý tarif je pro tamní průmysl vítanou úlevou. Ale pro konkurenty v okolních zemích, včetně Česka, může znamenat vážnou nevýhodu. Pokud německé podniky budou mít elektřinu za 5 centů/kWh a české platit dvojnásobek, vzniká reálná cenová mezera – u energeticky náročných provozů jde o klíčový náklad. Výsledkem mohou být nižší ceny výrobků v Německu, větší zisky i přesun investic.
Dopad na Česko se bude lišit podle sektoru. Riziko se týká zejména hutnictví, chemie, sklářství nebo papíren, které konkurují na přímo. U těchto odvětví hrozí ztráta zakázek nebo investic ve prospěch Německa. Naopak dodavatelé pro německý průmysl mohou krátkodobě profitovat.
Odborníci varují i před širšími důsledky. Garantované ceny mohou pokřivit tržní signály a odradit od investic do úspor či vlastních zdrojů. Kritici mluví o „dotačním závodu“, který zvýhodní bohatší státy a naruší jednotný trh. V Česku rostou obavy, že bez podobného kroku zůstane náš průmysl bezbranný.
České ceny elektřiny: drahé a bez státní slevy
Situace je pro Česko o to citlivější, že české firmy i domácnosti dnes platí jedny z nejvyšších cen elektřiny v Evropě (v poměru k příjmům). Během energetické krize v roce 2022 zavedla Fialova vláda cenové stropy na elektřinu i plyn – do konce roku 2023 byly ceny pro odběratele omezeny státem, rozdíl hradil stát z rozpočtu a z mimořádných daní (tzv. windfall tax a odvodů z nadměrných zisků výrobců). Tato podpora ale k roku 2024 skončila, takže české podniky opět plně čelí tržním cenám. Dá se ale říct, že nyní platí za elektřinu podobně vysoké částky jako německé – ovšem bez toho, aby jim pomáhal stejně silný stát.
Navíc kupní síla české ekonomiky je nižší než německé. To znamená, že každá koruna z ceny elektřiny „bolí“ české firmy více (mají nižší marže a rezervy) a také české domácnosti vydávají větší podíl příjmu na energie než ty německé. Česko se tak z pozice země s levnou elektřinou dostalo mezi premianty v ceně, aniž by tomu odpovídala vyšší kupní síla obyvatel – proto je zde subjektivní pocit „drahé energie“ ještě silnější než v Německu.
Nyní hrozí, že Německo své ceny pro část průmyslu uměle sníží, zatímco Česko ne. To by české firmy vystavilo dvojité nevýhodě: energie drahá a bez dotace, mzdy nižší (tedy méně prostředků na inovace) a stát s omezenými možnostmi pomoci. Není divu, že i v ČR se ozývají hlasy volající po zavedení „průmyslového tarifu“ pro levnou elektřinu.
Možné scénáře a řešení pro ČR
Situace staví Česko před nepříjemné dilema. Jaké jsou možnosti reakce na německé zastropování cen pro průmysl?
Nedělat nic (spoléhat na trh): Vláda by mohla ponechat vše na volném trhu a nevstupovat do „dotačních závodů“. Věřit, že ceny energií budou klesat samy díky poklesu cen plynu a rozvoji levných zdrojů, a že české firmy si případně poradí optimalizací provozu. Výhoda: žádné přímé zatížení státního rozpočtu. Nevýhoda: český průmysl může přijít o konkurenceschopnost.
Napodobit Německo (cíleně dotovat klíčový průmysl): Česko by se mohlo pokusit zavést vlastní průmyslový tarif. Výhoda: Udržení rovné soutěže. Nevýhoda: Vysoké náklady pro státní pokladnu.
Hledat evropské nebo systémové řešení: Třetí cestou je tlačit na širší změny v evropské energetice místo národních dotací. Sem spadá například reforma trhu s elektřinou. Výhoda: systémové řešení, které léčí příčinu. Nevýhoda: Tyto kroky budou pomalé a nejisté.
V reálu se tedy Česko patrně nevyhne kombinaci uvedených cest. Krátkodobě možná vláda zkusí drobnější opatření: například omezit růst regulovaných poplatků za elektřinu. Část průmyslu se jistě bude snažit řešit drahou energii samo – investicemi do vlastní výroby nebo nákupem elektřiny přímo od výrobců přes PPA smlouvy.
Tvrdá realita: buď zaplatí firmy, nebo stát
Německý plán průmyslového tarifu bez příkras odhaluje tvrdou realitu energetické transformace. Náklady vysokých cen elektřiny musí nakonec někdo zaplatit – buď je ponesou firmy (za cenu ztráty konkurenceschopnosti a zániku některých provozů), nebo stát z peněz daňových poplatníků. Německo se rozhodlo posunout část této zátěže na stát, v naději, že udrží svůj průmysl při životě, než se podaří energie zlevnit novými zdroji. Pro Česko toto rozhodnutí znamená nepříjemné vedlejší účinky. Český průmysl, zejména velké továrny v energeticky náročných odvětvích, mohou v příštích letech čelit ještě silnějšímu konkurenčnímu tlaku. Buď se česká vláda přidá k subvencování, nebo bude riskovat úpadek některých odvětví – obojí má své vysoké náklady.
Jisté je, že debata o cenách elektřiny a podpoře průmyslu bude v EU dál eskalovat. Možná se časem dočkáme i koordinavanějšího evropského přístupu, aby si státy nekonkurovaly v dotacích navzájem. Zatím ale každý hasí požár na vlastním území.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.