Michal Půr: Ohlédnutí za volbami a Petrem Fialou

Co způsobil přehnaný fanatismus

Volby skončily vítězstvím Andreje Babiše a nenarazil jsem na nikoho, kdo by trpěl nějakou významnou depresí a koneckonců ani sociální sítě nevzplanuly vyřizováním účtů mezi znepřátelenými tábory. Samozřejmě za to může neúspěch komunistického hnutí Stačilo!, ale podle mě je to také potvrzení, že jsme se skutečně posunuli a Česko stojí pevně na Západě. Těch důvodů, proč tomu tak je, je ovšem víc.

Mládí a ženy vpřed

Debatoval jsem tento týden s naší mladou zvukařkou těsně před vysíláním v TV. Ptala se mě, zda budou lidé mladým politikům a političkám ve Sněmovně věřit. Říkala to s velkou obavou, protože měla bytostný pocit, že je probíhající generační výměna správná, ale nebude přijímána dobře. Moje odpověď byla jednoduchá. Mezi mladými bude přijímána dobře, mezi staršími nepochybně ne tolik, ale hrany se časem obrousí. Není to zkrátka nic nového. Témata, která jí zajímají, jsou úplně jinými tématy, než o která se často přeme v mojí generací i v generaci předešlé. Velká část našich témat se točí kolem osudu demokracie, republiky, varujeme před nebezpečím komunismu a podobně. Všechno tohle je ovšem irelevantní.

Oni chápou, že Rusko je hrozba, ale tím to končí, nemají obavy z osudu demokracie. Ví, že naše instituce jsou pevné. Tohle je mimochodem klíčový rozdíl mezi Českem a Slovenskem.

Byl jsem nedávno v Bratislavě a debatoval jsem se studenty tamní univerzity J.A. Komenského. Když jsem se zeptal, jaký je největší problém Slovenska, odpověď mě upřímně řečeno překvapila. Studenti použili výraz, který jsem neznal a už jsem ho také zapomněl, ale v podstatě znamenal „zpátečníci“. Prostě lidé, kteří vrací Slovensko zpět, a to prostřednictvím církve. Kulturní válka je v tamní společnosti zkrátka hluboce zažitá a bohužel prostupuje institucemi. Stejně tak v Maďarsku či Polsku. Ne, že bychom projevy kulturní války v Česku neviděli, ale její podoba je mnohem méně extrémní než v okolních zemích.

Extrémní nejsou ani změny ve Sněmovně, je to jen pozvolný trend. Ano, máme rekordní počet žen, ale je to nárůst o 50 na 67, což není rozhodně žádné drama. Věk se rovněž snížil, ale jen zhruba o rok na 48,8 roku. Je to mimochodem třetí nejstarší Sněmovna v historii České republiky, tedy opět žádné drama.

I tak český Parlament obecně patří mezi ty mladší. Podle Global Parliamentary Report je ve světě průměr 53 let a třeba v americkém Kongresu dokonce 58 let. Průměrně ve světových parlamentech je zhruba 27 procent žen a u nás je to momentálně zhruba třetina, tedy také lepší výsledek než ve většině zbytku světa. A všimněte si, že kvóty k postupnému vylepšování nepotřebujeme.

SPD ve vládě nebo na jejím okraji

Nikdy jsem nepochyboval o tom, že se SPD bude na nově vzniklé vládě podílet. Je to dlouhodobý plán a přestože Andrej Babiš nemá Tomia Okamuru příliš v lásce, spolupráce mezi oběma stranami je dlouholetá a poměrně výrazná. Radim Fiala už před časem v mém rozhovoru poprvé řekl, že SPD pošle do vlády odborníky. Sice jsme nevěděli jaké, ale ze slov Andreje Babiše je patrné, že bude chtít lidi, kteří už ministry byli, nebo mají zkušenosti ze státní správy. Takže bych nečekal mnoho králíků z klobouku. Jmen se nabízí hned několik, mezi nimi například Martin Pecina.

Čtěte také: Souboj o nevoliče: Babišova silná mobilizace poslala SPD a Stačilo! dolů

I tak SPD může přinést Babišovi bolení hlavy, a to nikoliv prostřednictvím Tomia Okamury. Mirek Topolánek ostatně v DVTV říká, že při současném pohledu na Okamuru si člověk říká „kde se vzal ten slušný a uhlazený člověk?“ Vidina vládního angažmá zkrátka člověka uhlazuje. Ne všichni jsou ovšem zvoleni za SPD a v poslední 360 na CNN Prima News jste mohli vidět vyloženě nešťastného Aleše Juchelku. Starost mu dělal Miroslav Ševčík, kterého zjevně vidina účasti ve vládě nekultivuje.

Tohle musí Babiše extrémně rozčilovat, protože on se přeci přišel zapsat do historie a tihle lidé mu to kazí. Viz Okamurova hodně předčasná slova o odvolání policejního prezidenta. Mimochodem, ve stejné debatě Vladimír Pikora z Motoristů na téměř každou otázku opakoval, že je ekonom a některým tématům prostě nerozumí a nechce je komentovat. Strach z toho, aby nezpůsobil nějakou šlamastyku, byl zkrátka tak velký, že se uchýlil k taktice pštrosa s hlavou v písku. A byla to určitě lepší taktika než ta Ševčíkova.

Nezapomínejme, že i kdyby poslanci, kteří byli zvoleni za SPD a nejsou členy SPD, naprosto zdivočeli, bude mít nová vláda stále parlamentní většinu. Že zdivočí, je poměrně pravděpodobné, ale vládu to ohrozit nutně nemusí. Babišovi ovšem i tak způsobí ještě hodně bezesných nocí.

Motoristé sobě a přízrak starých kauz

Motoristé ve vládě budou, ale právě v tom spočívá největší riziko pro jejich budoucnost. Jak už jsem psal výše, Babiš bude chtít na ministerstva zkušené politiky. Petr Macinka je politice blízko dlouhé roky, ale pokud zamíří na ministerstvo pro životní prostředí, bude to skutečná výzva. Pokušení zatočit s úřadem bude velké, ale nejenže k tomu nebude mít nástroje, může se mu snadno stát, že se místní zaměstnanci otočí proti němu a začnou média zásobovat nejrůznějšími pikanteriemi. Potřeboval by zkrátka průvodce, který mu s přebíráním a vedením úřadu pomůže a v jeho zájmu je ho najít.

S ministerstvem zahraničí to bude ještě složitější. Vsadil bych poměrně hodně na to, že prezident, který se stará zejména o zahraniční politiku, bude mít problém se jmenováním Filipa Turka.

Čtěte také: Karel Křivan: Hodnoty potřebují činy aneb Kam se poděla značka ODS

Tomu hrozí nejenom podobný problém jako Macinkovi, ale ještě větším strašákem je problém reputační. Jakkoliv hajlování v jedoucím autě považuji za marginální kauzu, nezapomínejme, že zejména zahraniční novináři mají hodně zjednodušené vnímání světa a národních specifik. A na Hradě nepochybně panuje hrůza z toho, že by světová média obletěla předmětná fotka a u ní by se skvěl titul nový šéf české diplomacie.

Může se klidně stát, že na „zamini” zamíří Adam Vojtěch, který tam ostatně chtěl více než na zdravotnictví, a Filip Turek dostane pozici místopředsedy Sněmovny nebo jinou podobnou funkci. To by mimochodem uvolnilo místo ministra zdravotnictví pro Borise Šťastného, který by problémy s převzetím úřadu mít nepochybně neměl. Nezapomínejme, že Šťastný kandidoval do Senátu za ANO, tudíž by s ním Babiš nemusel mít takový problém.

Muniční iniciativa

Myslím, že stačí uvést pár čísel. Muniční iniciativou proteklo zhruba 260 miliard korun, marže CSG je zhruba 10 procent, tedy 26 miliard korun. Na daních přinesla zhruba 15 miliard korun a poměrně výrazný impuls ekonomice, průmyslu a zvýšení mezinárodní prestiže jako příjemný bonus. Muniční iniciativa bude pokračovat, dál netřeba nic dodávat.

Petr Fiala and his melody makers

Pokud se někdo stane premiérem, musí mít skutečně mimořádné nadání. Petr Fiala jej nepochybně měl. Zachránil ODS, provedl Česko velmi úspěšně největší krizí Evropy od druhé světové války a ještě se u toho choval velmi důstojně. Není to vůbec málo a určitě se nemá za co stydět. Česko je na konci jeho vlády jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik v Evropě, nejméně zadlužených a s velmi nízkou inflací.

I proto vládní koalice dostala o zhruba sto tisíc hlasů více než v posledních volbách. A přesto to nestačilo, v čemž je ten hlavní problém. Od začátku bylo jasné, že vítězství nedosáhne. Ani jeden průzkum, ani jedna analýza, zkrátka nic nenapovídalo tomu, že by tentokrát strany vládní koalice mohly vyhrát.

Pokud by ovšem nepřišly s překvapivým krokem výměny volebního lídra. Měly to prostě zkusit, mohlo to vyjít. Když Demokraté mohli vyměnit pár měsíců před volbami Bidena, mohla koalice SPOLU vyměnit Fialu. Babišovi a spol. se totiž podařilo vytvořit dokonalý program antifiala, který byl skoro tak stejně silný jako kdysi antibabiš.

Pokud bych Petrovi Fialovi měl jednu věc vytknout, pak je to mentalita bunkru, kdy nereagujete na dění kolem sebe a jste nadále přesvědčeni o své neomylnosti. SPOLU zkrátka nemělo jít s Piráty do vlády, Ivan Bartoš měl padnout mnohem dřív, padnout měl i Zbyněk Stanjura, vláda měla projít rekonstrukcí, změnou koaličního programu hned po ruské invazi na Ukrajinu, neměla se zavádět WFT, nemělo se plivat na akcionáře a kabinet se měl bavit s firmami a podnikateli. A hlavně, neměl se spojovat s lidmi, kteří přivedli na buben sociální demokracii. Vystavěli kolem něj a kolem jeho lidí stejný bunkr jako kolem Bohuslava Sobotky.

Jedno dědictví Petra Fialy by nicméně mělo být vyslyšeno. Koalice SPOLU je přežitý projekt, ale v DNA má velmi správnou úvahu. Pokud chce strana zvítězit ve volbách, musí to být catch all party, podobně jako hnutí ANO. Po klausovské ODS není ve společnosti poptávka. Motoristům takový program stačil, ale na vítězství by nestačil ani náhodou. Budiž to nástupce Petra Fialy pochopí, Martin Kupka to nepochybně chápe. Členové Česko Plus ostatně také.

Mrzení

S jednou věcí se v následujícím období budeme muset vyrovnat a je to věc, která mě na posledních čtyřech letech mrzí nejvíc. Vládě a médiím se z Andreje Babiše podařilo v zahraničí udělat dokonalého proruského a autoritářského belzebuba. Hořké plody těchto snah teď budeme minimálně nějaký čas sklízet, protože zahraniční politici a ani novináři jemné nuance nechápou. A je to škoda. Příště by to chtělo méně fanatismu.

---

Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.