Michal Kormaňák: Vláda i opozice hledají důvod, proč a jak existovat
Tichá válka na třech frontách
Půl roku po volbách nabízí česká politika hned několik příběhů, které představují rozdílné žánry. Soupeření stran se nicméně omezuje na tři hlavní roviny. První z nich je vzájemný souboj o kompetenci a identitu, další představuje vnitřní dilema související s hledáním či posilováním role silného lídra a dalších osobností. Poslední je klíčová, přestože bude gradovat až těsně před volbami a pojí se s úspěšným oslovením voliče a rolí předvolebního spojování či koalic.
Strana vs. strana
Emancipace, kompetence a identita. Předvolební koalice jsou alespoň prozatím minulostí a jejich další budoucnost je nyní hodně v mlze. Prakticky od voleb jsme svědky toho, že především dnešní opoziční strany hovoří o nutnosti najít vlastní cestu, posílit kompetenci (především ekonomickou) a pokračovat v budování značky, která má mít naprosto čitelnou a ideálně i unikátní identitu. Asi to není překvapivé, jelikož právě nyní jsme v období ničeho. Do „velkých“ voleb daleko a v těch komunálních hrají mnohem větší důležitost konkrétní osobnosti či výkon daného uskupení v minulosti než stranické triko. Jenom v Poslanecké sněmovně sedí v současnosti zástupci jedenácti stran či hnutí a všichni hledají svůj raison d’être. Kromě klasického střetu vlády s opozicí, kde je rétoricky na obou stranách dovoleno téměř vše, přichází fáze nutného odlišení ve vlastním táboře.
Důvody volby stran bývalé pětikoalice v minulých volbách byly často civilizační spíše než ekonomické. Volič těchto stran si mnohem častěji odpovídal na otázku, jakou zemí chceme v dalších dekádách indentitárně či zahraničně-politicky být, spíše než na otázku, jak zařídit nejlevnější energie v regionu, či kolik budou stát základní potraviny. Ekonomické důvody poté mnohem častěji vedly k volbě ANO, ale částečně i SPD. U Motoristů je ten příběh složitější.
Čtěte také:
Tohle hrubé rozdělení už je dnes ale málo a strany musí najít drobné, ale důležité rozdíly, které je odlišují. Největší výzvou pro hnutí ANO je dnes udržet spokojenost s osobní ekonomickou situací vlastního elektorátu, pro SPD a Motoristy je to poté souboj o hledání nové formy protestní politiky, ve které může hrát zajímavou roli vymezení vůči prezidentovi. Opoziční strany mají tuto roli ještě složitější. Zahraniční politika dnes už stačit nebude, v té koneckonců všech pět stran mluví fakticky stejným jazykem. O nutnosti ekonomické kompetence dnes hovoří všichni, ale jako vždy je to pouze o lidech.
Strana vs. lídr
Zcela bez přehánění dnes žijeme v lídrokracii. Role předsedy či lídra byla důležitá vždy, ale čím dál větší personalizace politiky zesilovaná rolí sociálních sítí a nových médií je jev, který pozorujeme na celém světě. Z dat víme, že extrémní polarizace české politické scény je do velké míry formována právě osobními antipatiemi voličů k lídrům z opačného tábora. Existuje téměř nulová důvěra v Babiše či Okamuru ze stran voličů bývalé pětikoalice a zcela totožné to je i s důvěrou současných vládních voličů ve Fialu nebo Rakušana. Hodnotit lidi nám totiž jde a pokud to hodnocení má být negativní, důvody se hledají skoro samy.
Na konci loňského roku si zvolila nového předsedu TOP 09, v lednu poté ODS, v dubnu to čeká lidovce. Značky stran dnes procházejí obrovskou krizí důvěry a jejich minulost je často hlavním důvodem, proč je lidé nevolí i v současnosti. Z globálních dat plyne, že dvě třetiny světové populace (v zemích, které jsou demokratické) mají pocit, že tradiční strany a politici se nezajímají o lidi, jakou jsou oni. Eroze důvěry ve stranický systém došla tak daleko, že je téměř polovina globální populace ochotna akceptovat i lídra, který bude porušovat zavedená pravidla. Důležitost osobností na různých úrovních poté ukázaly i samotné volby, kdy po 15 letech došlo znovu k zásadní kroužkovací revoluci. Nejčastěji na základě dostupných dat přitom kroužkovali mladí lidé a jejich hlasy primárně dostali mladší kandidáti.
Čtěte také:
Personální obměna je nyní jedním z nejdůležitějších úkolů současných stran, pro opoziční voliče je však mnohem důležitější a strany si to velmi dobře uvědomují. Klíčem k oslovení voličů je jako vždy mix kompetence, autenticity a přirozeného charismatu, který ale nelze naučit.
Strana vs. volič
Žijeme v politicky nepředvídatelné době. V předvolebních průzkumech, jakkoliv jsou v současné době méně relevantní, se ve výsledcích objevuje i více než deset či dvanáct stran. A přesto jsme svědky toho, že se z pohledu voliče český stranický systém limituje na dva relevantní bloky. Před volbami v roce 2021 bylo 9 % voličů, kteří zvažovali volit strany napříč oběma bloky (současná vláda vs. opozice), v roce 2025 to již bylo pouze 6 %. Při výběru preferované či zvažované strany voliči uvažují v těchto blocích a má to dva efekty.
První z nich je programové, ale ještě více hodnotové zabetonování současných stran v relativně komfortní pozici uvnitř svého bloku. Pokud by z něj strana jakkoliv vystoupila a snažila se cíleně zaútočit na voliče z druhého bloku nějakým nekonvenčním řešením či rétorikou, hrozí poměrně jednoduchý přeliv hlasů ke konkurenci, která takto neriskuje. To je příznačné především u voličů současné opozice, kteří velmi málo odpouští jakýkoliv přešlap, chybu či vymezení z očekávaných pozic. Vede to k taktizování a dostředivosti, které má často za následek nemožnost v zásadních programových bodech strany stejného spektra odlišit.
Druhý efekt je možná ještě zajímavější a souvisí s tím, že strany za posledních několik let naučily vlastní voliče akceptovat svoji přímou konkurenci. Společné tiskové konference, postup ve Sněmovně a hlavně předvolební koalice způsobují, že i pro dříve ideologicky odlišné subjekty je dnes poměrně složité se vymezit proti těm, se kterými sdílejí často statisíce potenciálních voličů.
Čtěte také:
A právě v tomto kontextu přichází na řadu myšlenka spojování, přestože se proti ní dnes v zásadě všechny strany alespoň nepřímo vymezují či o ní příliš nechtějí diskutovat. Budují totiž identitu, emancipují se a posilují roli lídra, jak bylo zmíněno výše. V tuto chvíli možná nedává smysl žádnou velkou předvolební koalici otevřeně deklarovat, ale především pro opoziční strany je to dnes nejrealističtější scénář, jak v příštích volbách výrazně uspět. Pro voliče je totiž spojování podobných subjektů mnohem přirozenější a méně bolestnější než pro straníky.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.