Martin Pacovský: ETS 2 jako politický experiment. EU chtěla dát uhlíku cenu, způsobila jen nedůvěru a nejistotu
Uplácení odpůrců problém nevyřeší
Evropská komise v posledních dnech potvrdila, že systém EU ETS2 – nové emisní povolenky pro dopravu a vytápění – začne platit v roce 2027. Zároveň ale oznámila, že členské státy budou moci předčasně čerpat prostředky ze Social Climate Fund už v roce 2026. Oficiálně jde o pomoc domácnostem, ve skutečnosti o politický kompromis, kterým si Brusel kupuje čas a snahu uklidnit odpor proti ETS2. Systém, který měl přinést tržní jistotu, tak vstupuje do další fáze – nejistotu se Komise snaží řešit dalším přerozdělováním.
Na papíře představuje ETS 2 klíčový nástroj dekarbonizace. Ve skutečnosti ale vzniká trh, který postrádá transparentnost, předvídatelnost i důvěru — a už teď ovlivňuje ceny energií, investice i rovnováhu sil v energetice.
Zadání Evropské komise: dokončit ocenění uhlíkové stopy všech technologií. Rozšíříme stávající systém, propojíme velké emise i domácnosti a dopravu, a motivujeme změnu technologie i chování. Systém EU ETS2, který má od roku 2027 přejít do plného provozu, měl být logickým pokračováním úspěchu ETS1.
Jenže zatím se proměnil spíš v ilustraci toho, jak dobrý záměr může zkolabovat v důsledku regulace bez trhu, trhu bez pravidel a domácností bez jistoty.
Politika versus trh
Od samého počátku je vidět rozpětí mezi politickou ambicí a tržní realitou. Komise formuluje ETS2 jako „cap-and-trade“ systém pro paliva v budovách a dopravy, kde povinnost bude u distributorů paliv, nikoli přímo domácností.
Očekává se, že celý systém od roku 2027 pokryje emise, které mají být redukovány o přibližně 42 % do roku 2030 oproti roku 2005.
Jenže regulační rámec je stále nedokončen, což znamená, že trh nemá jasné referenční body. V několika členských státech — včetně Česka — se cítí tlaky na odklad spuštění systému nebo snížení ambice. Nedávno se dokonce objevil dopis s žádostí některých členských státu o odklad zavedení systému na rok 2030.
Ohlušující ticho Bruselu tak není jen komunikační problém — už nyní zhoršuje investiční prostředí a zvyšuje nejistotu spotřebitelů.
Na burze ICE Endex se od květnového spuštění obchodování pro ETS2 uskutečnilo sice jen pět obchodů. Ten s dodávkou v prosinci 2028 poslední za 90,75 EUR/t, ale návrh Komise hovoří o 30 EUR/t v roce 2027. Analytici odhadují 85–150 EUR/t. To znamená, že systém, který ještě neexistuje, je už teď dražší než ten, který funguje. Samozřejmě pár obchodů a odhady analytiků cenu netvoří, ale nějaký signál to jistě je.
Tento rozpor není drobnost — je to varování. Trh vyžaduje konkrétní data, harmonogram, pravidla. Pokud jsou nejasná, vzniká spekulace místo ekonomické racionality.
Politické uplácení místo jistoty
Z nového vyhlášení Komise (21.–22. října 2025) je zřejmé, že Brusel začíná reagovat na rostoucí napětí uvnitř EU.
Oznámil, že členské státy budou moci předčasně čerpat prostředky ze Social Climate Fund už v roce 2026. Na papíře jde o pomoc domácnostem, ve skutečnosti ale o politický kompromis se zeměmi, které volaly po odkladu ETS2.
Namísto toho, aby Komise předložila jasný plán stabilizačních mechanismů a harmonogram aukcí, přichází s předčasným přerozdělením fondů. Je to měkká forma uplácení – pokus umlčet nesouhlas části členských států a koupit si čas. Sociální fond, který měl pomáhat zranitelným domácnostem, se mění v politický nástroj pro získávání souhlasu.
Pro investory je to další signál, že ETS2 není stabilní ani ekonomicky predikovatelný projekt, ale politický experiment.
Domácnosti už hradí uhlík?
V Česku se ETS2 promítá do domácí reality už dnes. Jen si zkuste zafixovat cenu plynu na 3 roky. Dodavatelé už začínají zahrnovat budoucí uhlíkovou cenu do dlouhodobých fixací — tedy smluv, které mají zákazníkovi zaručit stabilitu. Namísto toho dostáváme nejasnou složku, kterou nelze ocenit, nemá ji kdo sledovat a nelze ji hedgovat.
Například ABN AMRO odhaduje, že průměrná domácnost by mohla čelit navýšení účtů za teplo a dopravu o 319–489 EUR ročně v případě vyšší ceny uhlíku. Jak na to mají reagovat ti odpovědní, kteří se chtějí proti tomuto riziku ochránit už dnes?
Čtěte také: Markéta Malá: Přerozdělováním k tolik žádoucímu zchudnutí
Navíc v systému existuje tzv. „soft price cap“ ve výši 45 EUR/t (v 2020 cenách), tedy cca 59 EUR/t v cenách 2027, pro ochranu proti přehnanému skoku ceny. Ale co to v praxi znamená? Jaká je síla tohoto slibu?
Z praxe to v Česku znamená: když smlouva obsahuje fixaci ceny včetně „uhlíkové přirážky“, zákazník nemá žádný benchmark, nemůže se porovnat, neví, jaká část ceny je uhlíková a jaká není. Tato asymetrie informací je nerovnost sama o sobě.
Další koncentrace v energetice
Zatímco domácnosti a menší firmy čelí nejistotě, velké teplárny a dodavatelé energie se připravují. Ty, které už dnes spadají pod ETS1, mají know-how, administrativní kapacitu, a navíc přístup k Modernizačnímu fondu EU. Takže stále platí „follow the money“ Na pozadí jednání o ETS2 probíhá vyjednávání mezi velkými evropskými hráči v energetice a Evropskou komisí o tom, jak moc distribuovaná energetika naruší zaběhlý centrální model energetiky fungující posledních 50 let.
V současné době není pro tradiční energetiky vysoká cena povolenky hrozba — je to konkurenční nástroj. Zvýšený tlak na domácí kotle, individuální vytápění a menší hráče vede k dalšímu posilování pozice velkých hráčů.
Segment oceňování malých tepláren se dnes stává výhradou těch, kdo rozumějí uhlíkovému modelování. Fondy, bytová družstva, municipality — pokud nemají interní odborníky a přístup k datům, z trhu mizí.
Čtěte také: Aleš Rod: Přichází ETS 2. Na pokles sazeb a levnější hypotéky zapomeňte
Tím roste koncentrace kapitálu a vlastnictví v energetice, která měla být decentralizovaná. Výsledkem je transformační proces, který paradoxně podporuje centralizaci.
Investice se posouvají
Mým dennodenním chlebem v ARETE Energy Transition je oceňování aktiv a investičních příležitostí v decentralizované energetice. Dnes nejde už jen o technologii – tepelná čerpadla, obnovitelné zdroje, nebo energetické úspory. Největší riziko je regulační nejistota. Kdykoliv sedíme za stolem s majiteli menší či větší teplárny, a to kdekoliv v Evropě, musíme počítat s tím, že očekáváná regulace ETS2 se mění rychleji, než excelové tabulky.
Oceňování aktiv v sektoru tepla a energie nyní vyžaduje scénáře ETS2 – nikoli pouze výši uhlíkové ceny, ale i pravděpodobnost změn v MSR, odložení startu, změně definice subjektu či nezveřejněných objemů povolenek.
Jinými slovy: dnes už nestačí dobrý projekt, ale musíte mít know-how uhlíkového trhu. To je konkurenční výhoda. A tam, kde tento know-how chybí, tam se nevstupuje.
Malí investoři, družstva, obce — se bez tohoto know-how bez toho se strategicky vyřazují. A trh s energetickými aktivy se proměňuje: kapitál směřuje ke skupinám, které dokážou absorbovat uhlíkové riziko a mají přístup k financování a datům.
Trh bez pravidel není trh
Systém emisního obchodování má fungovat takto: definovaný objem povolenek, jasný harmonogram aukcí, předvídatelný pokles kapacity a transparentní mechanismus rezervy (MSR).
ETS2 má všechny tyto pilíře – ale nefungují. Například rezerva MSR2 je navržena, ale konkrétní pravidla a limity nejsou schváleny.
Například Umweltbundesamt upozorňuje, že redukce emisí v sektorech, které ETS2 pokrývá, byla dosud pouze 11 % oproti roku 2005 – a pro dosažení cíle 2030 bude nutné tempo pětkrát vyšší. Jiné interní zdroje z Evropské komise naopak naznačují, že potřeba povolenek nebude zase tak vysoká, a proto nepovede k nekontrolovanému nárůstu jejich ceny.
Celkově se tedy trh s povolenkami pro ETS2 nedá považovat za funkční a ani blízký funkčnosti.
Česká zkušenost s netransparentností
Energetický trh v Česku je paradoxně komunitou, kde se fixace cen stávají nástrojem pro přenos rizika na zákazníka. Dodavatelé nabízí „fixaci + uhlíková přirážka“, ale neříkají, jaká část ceny jde na povolenky. Sám jsem si snažil pochopit a následně porovnat fixované nabídky významných českých dodavatelů plynu a jsem přesvědčen o tom, že běžný zákazník není schopen s nimi pracovat.
Zákazník nemá ve skutečnosti možnost reálného porovnání – výše uhlíkové části není známá, kalkulační vzorce se odkazují na budoucí ceny, které není možné ani odhadnout.
Ve světle ETS2 se tak fixace mění z ochrany do pastičky: stabilita, kterou vám slíbili, je založena na scénáři, který si sám dodavatel vybral.
Ztrácíme tím jednu z klíčových funkcí dlouhodobých smluv – ochranu malého odběratele před tržní variabilitou – a místo toho dostáváme cenu významným skrytým rizikem. Energetický regulační úřad by měl minimálně zaujmout jasné stanovisko ke způsobu zacházení s přirážkami tohoto typu (a to se nezmiňuji o penalizaci odběratelů energie za sdílení elektřiny vyrobené ve vlastních fotovoltaických elektrárnách).
Když dobrý záměr ztratí smysl
Evropská komise chtěla dokončit rámec dekarbonizace a zpoplatnění uhlíkové stopy. Dekarbonizovat sektor budov a dopravy a zlepšit konkurenceschopnost nízkoemisních technologií.
Ale systém, který nevysvětlí pravidla, nemá likviditu a neumí komunikovat cenu, vede k opačnému výsledku: vyšší nejistotě, zvýšeným nákladům pro domácnosti a posílení hráčů s největší kapacitou. To není chyba návrhu. Je to selhání implementace.
Když pravidla nejsou dostatečně jasná a data nejsou veřejná, nevzniká fungující trh. Vzniká regulační a informační arbitráž.
Co musí přijít, aby ETS2 mělo smysl
Pokud má ETS2 splnit svůj slib, musí se stát předvídatelným a čitelným systémem.
Musí být doložena:
publikace dat o objemech povolenek, jejich aukcích a rezervách,
jasný harmonogram pro členské státy, podniky i investory,
funkční trh s možností zajištění (hedgingu) pro relevantní účastníky,
transparentní komunikace k zákazníkům: co znamená „uhlíková složka“ v jejich smlouvě a jak se počítá.
Pokud tyto prvky chybějí, systém ztrácí legitimitu. A legitimizaci nelze nahradit dotacemi nebo sliby o sociálním fondu.
Závěr
ETS2 dnes není jen otázkou uhlíku. Je otázkou důvěry v trh a jeho transparentnost. A pokud má tento systém něco opravdu změnit, musí nejdřív přesvědčit ty, kdo mu mají věřit.
Evropská komise tvrdí, že systém bude spravedlivý, ale praxe ukazuje něco jiného: těží z nejistoty, podporuje silné hráče a zatěžuje domácnosti. Zákazník, malý investor, obec, družstvo – všichni platí za nejistotu, kterou ani nevidí.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.