Čerstvá zpráva Mezinárodní agentury pro energie (IEA) je docela poučné čtení. Říká to, co už nějakou dobu víme, ale děláme, že se to neděje a že to vysedíme. Vypíchněme to nejdůležitější.

Mnoho lidí si stále neuvědomuje, že se už brzy staneme čistými dovozci elektřiny a že doby, kdy Česko historicky platilo za významného vývozce, budou pryč. Jak uvádí zpráva IEA, dovoz se stane klíčovou součástí dodávek. V letech 2013 až 2022 čistý export tvořil kolem 30 procent celkové výroby elektřiny. V roce 2022 šlo o 13,5 TWh. Jenže pak začala klesat výroba elektřiny z uhlí a čistý export se v letech 2023 a 2024 výrazně snížil. V roce 2024 jsme na 6,7 TWh. Tento trend bude pokračovat a dle predikcí se staneme v letech 2026 až 2030 čistými dovozci. Soběstačnost tím ztrácíme.

„Postupné vyřazování uhelných zdrojů z provozu, pomalé tempo zavádění nových výrobních kapacit a rostoucí poptávka po elektřině znamenají, že dovoz bude hrát v zajišťování bezpečnosti dodávek elektřiny významnou roli. Ve třicátých letech dovoz dosáhne téměř limitních hodnot a bude tvořit více než 20 procent celkových dodávek,” uvádí IEA. A dodává, že nové jaderné bloky (které mají být uvedeny dle plánů do provozu ve druhé polovině třicátých let, což je silně optimistický odhad neberoucí v potaz téměř jisté průtahy) klesající výrobu elektřiny z uhlí plně nevykompenzují a rostoucí poptávku neuspokojí.

Situace je taková, že na uhlí u nás stále funguje více než polovina všech energetik. A co se celkově výroby energie z uhlí týče, asi 36 procent elektřiny pochází z uhlí (na prvním místě je jádro se 40 procenty), u tepla je to dokonce 50 procent. Zmiňovaná zpráva uvádí, že Česko se s podílem uhlí na celkových dodávkách řadí mezi členy IEA na třetí místo.

Původní plány počítaly s tím, že od uhlí v energetice Česko odejde v roce 2038. Pak se z toho stal rok 2033. Připomeňme, že tu máme deset let starou Státní energetickou koncepci, jejíž novelizace stále schválena nebyla. Uhelné elektrárny ale výrobu omezují, protože se jim provoz nijak nevyplácí. Vzhledem k vysoké ceně povolenky a spíše klesajícím cenám cenám elektřiny na trhu není výroba nijak rentabilní.

Čtěte také: Tomáš Jirsa: Vybere si ODS politický comeback, koaliční přežívání, nebo rovnou eutanázii?

Od roku 2022 se náklady na emise uhlíku při výrobě elektřiny z hnědého uhlí v Česku zvýšily na více než 60 EUR/MWh a zůstávají dál vysoké, uvádí IEA. Vypočítává také, že v roce 2024 bylo přibližně 24 procent hodinových cen elektřiny na trhu nižších než náklady na nákup povolenek, což ve většině případů vedlo k tomu, že výroba elektřiny z uhlí byla nekonkurenceschopná.

Pokud se do situace nějak nevloží stát, do konce dekády jistě ukončí provoz uhelné elektrárny Počerady a Chvaletice ze skupiny Sev.en Pavla Tykače. Stejně tak pod ČEZ spadající Tušimice, Prunéřov a Ledvice a elektrárna Tisová ze Sokolovské uhelné. Při období, kdy soláry a větrníky nevyrábí a v Německu nastane období Dunkelflaute, jsou přitom uhelné elektrárny kriticky potřebné. Uhelné bloky pak jedou naplno u nás i u sousedů.

Nekritický Síkela

Nikdo nedává odpověď na to, co se stane, když nám vypadne výkon uhelných elektráren jakožto záložního zdroje a my do té doby nebudeme mít náhradu v plynu. Což se v jednotkách let stihne těžko. Teprve letos na jaře se schválila novela energetického zákona tzv. lex plyn (nebo také lex uhlí), která má zařadit výrobny elektřiny z plynu o výkonu nad 100 MW mezi tzv. stavby pro energetickou bezpečnost, což má zrychlit povolovací procesy. Celé to ale stojí na vodě a o nutnosti postavit tři nové paroplynové elektrárny do roku 2030 se tu dlouhodobě jen mluví.

Asi si vybavíme „superkritický scénář” nezapomenutelného ministra Jozefa Síkely. Tehdy v létě v roce 2024 přišel jeho resort průmyslu ve spolupráci s ČEPS s „analýzou”, že i kdyby se u nás do konce roku 2027 uzavřely všechny velké uhelné elektrárny, Česku nebude hrozit nedostatek elektřiny a úbytek domácí výroby vykryje import. Konkrétně se vycházelo ze situace, že v roce 2025 zavřou Tykačovy elektrárny i elektrárny Sokolovské uhelné a v roce 2027 zavře s výjimkou nejmodernějších Ledvic své uhelné elektrárny i ČEZ. Do toho scénář počítá s dočasným odstavením jednoho jaderného bloku, nefunkčním vedením pro dovoz elektřiny z Německa a pomalým rozvojem OZE. I za těchto extrémních podmínek podle Síkely bezpečnost dodávek elektřiny a tepla zůstane zachována, Takže vlastně předběhl zprávu IEA. Dovoz to jistí.

Nikdo přitom neříká, že bude možné elektřinu vždy od někoho dovézt. Hlavně ve zmíněném problémovém zimním období.

Čtěte také: Markéta Malá: EU dojela na pětiletky dotačního kapitalismu. Stačí uspokojení z konání dobra

Velmi dlouho se loni čekalo na vydání každoročního Hodnocení zdrojové přiměřenosti od ČEPS. Nakonec zpráva vyšla, až když se stal Síkela eurokomisařem a z funkce ministra odešel. Na to, že se ČEPS podílel na optimistickém „superkritickém scénáři”, ve svém hodnocení příliš pozitivní nebyl. Nejen, že konstatoval, že elektřiny k dovozu z ostatních zemí opravdu nemusí vždy být dostatek. Bude totiž záležet na tom, jestli Francie či Německo v případě, že významné přebytky elektřiny mít budou, je budou vůbec ochotné vyvézt. Jde hlavně o to, jaké budou jejich plány na výrobu zeleného vodíku pro průmysl. V takovém případě by žádné přebytky dostupné pro export nebyly. ČEPS také zmiňuje také to, že do konce dekády je potřeba zajistit až 1900 MW v nových zdrojích.

Stejně tak ČEPS varoval před tím, že když uhlí skončí do roku 2030, bude dost zásadně překročen povolený počet hodin v roce, kdy vážně hrozí, že spotřeba elektřiny nebude krytá domácí výrobou ani dovozem. Jde o známý ukazatel LOLE (Loss Of Load Expectations). A ten by mohl koncem čtyřicátých let dosahovat až tisíc hodin ročně.

Drahá silová elektřina a vysoké poplatky k tomu

Přesuňme se od dostupnosti elektřiny k pasáži zprávy IEA o vysokých cenách. V době, kdy Německo provádí brutální zásah do evropského „jednotného” trhu a do konkurenceschopnosti nejen našich firem v podobě jejich tzv. průmyslového tarifu., ji bolí číst ještě víc. Němci zastropují silovou cenu elektřiny pro vybrané největší podniky na cca 1,20 koruny za kWh, poplatky za přenos a distribuci klesnou o 57 procent a zásadně se sníží i daň z elektřiny. Evropská komise to pravděpodobně povolí. Šance, že by se zvedl takový odpor ze strany postižených členských států, je skoro nulová. Je to smutné, ale míříme do stavu, kdy energetika je natolik zregulovaná, že po státní podpoře tu natahují ruce všichni, kdo se chtějí na „jednotném” trhu udržet.

Nebavme se ale jen o podnicích, tedy odběratelích na vysokém a velmi vysokém napětí. IEA ukazuje, jak špatně jsou na tom v přepočtu na paritu na paritu kupní síly (tedy v poměru k příjmům) české domácnosti. A je to opět především o regulovaných cenách a platbách. Silová elektřina je v Česku také dražší než v jiných západních zemích (v Německu k 22.11. dodávka na příští rok za 89 EUR/MWh, u nás 96 EUR/MWh).

Roli hraje jak naše energetická nepřipravenost a to, že nestíháme budovat nové zdroje a spoléháme na import, tak i způsob, jakým se ceny na trhu s elektřinou propojují a tvoří za pomoci algoritmu EUPHEMIA (Pan-European Hybrid Electricity Market Integration Algorithm). Algoritmus je však nastaven tak, že cílem je zlevnit a zpřístupnit elektřinu na větších trzích, a to i za předpokladu že na menších trzích se její cena naopak zvedne. Takže z toho nevycházíme dobře.

Zpět ale k celkovým platbám za elektřinu a k tomu, co říká zpráva. Od krizového roku 2022 elektřina domácnostem dost prudce zdražila (stále vycházíme z parity kupní síly) a dostala se na 500 EUR/MWh. To je podle grafu docela vysoko and průměrem EU, kde se cena pohybuje zhruba nad 350 EUR/MWh. Zpráva uvádí, že až do roku 2023 bývaly ceny elektřiny pro české domácnosti naopak přibližně o čtvrtinu nižší než evropský průměr. Ale pak se to otočilo a narostly všechny cenové složky. Cena za dodávku silové elektřiny bude mít u odběratelů na nízkém napětí stále menší podíl, regulované platby budou už velmi brzy tvořit nadpoloviční část koncové ceny a trend se rozhodně nezmění.

Překvapivě vysoké DPH

Platí se za přenos a distribuci (podle údajů ERÚ z konce loňské roku jde u maloodběratelů o 30 procent z celkové ceny elektřiny, u odběratelů na vysokém napětí přes 16 procent, na velmi vysoké napětí přes 7 procent). Dále se platí za systémové služby k zajišťování rovnováhy mezi spotřebou a výrobou. Za podporu zelených zdrojů (POZE), což u domácností činí 599 korun za MWh bez DPH (a je to také forma daně) - zde nastupující vláda tvrdí, že jak firmám, tak domácnostem je kompletně uhradí z rozpočtu. A za činnost operátora trhu, což souvisí s náklady na zúčtování odchylek. Dále se platí spotřební daň z elektřiny ve výši 28,30 koruny za MWh, to tedy tvoří celkem zanedbatelnou položku. To ale rozhodně neplatí o DPH se standardní sazbou 21 procent. Ta tvoří kolem 17 procent z celkové ceny. Sice neroste sazba, ale roste výše všech položek, ze kterých se DPH odvádí.

Podle zprávy IEA vycházející tak od roku 2020 do konce loňského roku vzrostly platby za dodávku elektřiny 2,1krát, za přenos a distribuci 1,7krát a další poplatky a daně 1,5krát. A to nezapočítáváme POZE. To za tak krátkou dobu opravdu není málo.

Čtěte také: Jaká pokuta Babišovi hrozí, nevyřeší-li svůj střet zájmů? Prezident jeho jmenování zabránit nemůže

A jaká navrhují autoři zprávy Česku řešení? Nepřekvapivě větší elektrifikaci, tedy aby čeští spotřebitelé ustoupili od plynu směrem k tepelným čerpadlům a elektrickým kotlům (a samozřejmě k elektroautům). To je rada hezká, ale bavíme se tu v kontextu, že nevíme, kde ve velmi blízké době elektřinu vezmeme, jestli ji dovezeme, jak nahradíme výkon z uhelných elektráren plynovými a jak zvýšíme výkon v OZE (hlavně velkými pozemními fotovoltaikami, které jsou stěžejní, na rozdíl od malých střešních fotovoltaik). Jak navíc uvádí sama IEA, poměr ceny elektřiny vůči plynu byl v loňském roce 3:1. To na ústup od plynu nevypadá.

Mezi dalšími doporučeními jsou třeba větší tlak na uzavírání PPA kontraktů (dlouhodobé kontrakty mezi výrobcem energie a odběratelem z řad firem). A samozřejmě přesun POZE na státní rozpočet, stejně jako je tomu ve zmiňovaném Německu či ve Francii. Karel Havlíček chce platit plnou podporu zelených zdrojů plošně všem podnikům i domácnostem (není jasné, kde se na to v rozpočtu peníze vezmou). Přitom směřovat opatření selektivně jako Němci na výrobně nejnáročnější podniky a nezavádět plošná opatření (domácnosti by se do plného dotování vůbec neměly počítat), by dávalo větší smysl. Podle Havlíčka by ale vypuknul lobbistický boj o to, koho ještě dotovat a koho ne.

Progresivnější zdanění pohonných hmot

Další radou je přesměrování některých výnosů z ETS 1 povolenek z Modernizačního fondu na investice do sítí. To příští vláda také avizuje a je to jednoznačně chytřejší využití prostředků (jde o peníze, které jsme odevzdali v cenách za povolenky) než na dotace v rámci programů jako Nová zelená úsporám. Pokud ale vůbec k nalití peněz z fondu do infrastrukturních projektů dojde, projeví se to ve spotřebitelských cenách až s odstupem. S tím je nutné počítat.

Podle IEA ještě může stát sáhnout do zmiňované daně z přidané hodnoty, jak dokola doporučuje i Evropská komise. Loni stát na této položce vybral přes 20 miliard. Snížení sazby by tak rozpočet docela pocítil a pravděpodobně k tomu vláda nepřistoupí. Úsměvné je na závěr navrhované opatření ve formě progresivnějšího zdanění paliv dle jejich intenzity emisí CO2. Pořád čekáme, jak a jestli se nová vláda v čele zřejmě s Andrejem Babišem vymezí proti ETS 2 povolenkám a zdražení vytápění a pohonných hmot. Mezitím bychom si mohli zavést naše vlastní uhlíkové daně.

Opět se přibližujeme k tomu, co jsem popisovala v předešlém textu. Takže je lepší zde skončit. Věnovat pozornost dosažení„vyšších” cílů za každou cenu, ignorovat okolní realitu a založit prosperitu na přerozdělování je slepá cesta. Česko je ale bohužel v soukolí toho všeho a musí si prošlapat tu nejschůdnější cestu. Tou rozhodně není nečinnost a setrvání v módu „ono to nějak dopadne.”

Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.

Markéta Malá: Síkelovo proroctví a nesmyslně…