Markéta Malá: Rozplizlé Spolu následuje Babiše. Co všechno ještě chceme z eráru zaplatit

Ekonomické programy už neexistují

Do voleb zbývá dva a půl měsíce a čekat na pořádné (nejen ekonomické) volební programy od dvou nejsilnějších politických subjektů je zdá se bláhové. Každý marketér vám řekne, že rozhodují emoce, chování lídrů a kauzy (což tedy u kauzy Blažek/bitcoin neplatí). Pokud ale voliče nezajímá pěna dní, nechce přistoupit na vyprázdněnost politiky, chce vidět konkrétní cíle a realistické kroky k jejich dosažení a podle toho se chladnokrevně rozhodnout, má smůlu.

Zveřejnit program v květnu, jako to udělalo hnutí STAN, s sebou samozřejmě nese riziko toho, že si do vás kde kdo kopne a vaši soupeři uvidí, co má potenciál voliče nejvíc odradit a naštvat. Není nic nečekaného, že to je Starosty navrhovaná vyšší daňová progrese. Alespoň však volič tuší, na čem je, a může si říct, jak moc sympatické nebo sympatické to pro něj je. Koalice Spolu ale najela na linku hnutí ANO a dál pokračuje v naprosté „rozplizlosti”.

Původně slibovala představení detailnějšího programu na konci dubna, což už neplatí. Teď tvrdí, že ho začne odhalovat postupně zřejmě od poloviny srpna. Důvody? Strategie ANO, které říká, že nechce, aby jeho plány někdo kopíroval, a snaží se co nejvíce nasát aktuální voličskou náladu a vyslyšet poptávku. Zatím tedy známe hlavně výkřiky Andreje Babiše o tom, že daně se nebudou zvyšovat, daň pro právnické osoby se vrátí z 21 na 19 procent, v šedé ekonomice se vlivem lepšího výběru daní a znovuzavedení EET najde až 100 miliard. Zredukují se desítky pozic vládních zmocněnců a náměstků, zruší se post ministra pro evropské záležitosti a pro vědu a výzkum nebo se některé resorty, například průmyslu a dopravy, sloučí. Penze porostou, důchodový věk se zastropuje na 65 letech, studentům se vrátí slevy na jízdné na 75 procent, živnostníkům už neporostou odvody, stát vykoupí minoritní podíl v ČEZ, a to „férově a s prémií po vzoru Macrona” a ještě zlevní elektřinu. „Vytvoříme zaměstnavatelům, jejich zaměstnancům a živnostníkům takové prostředí, kde budou generovat zisky, z nichž budou platit daně, z nichž se pak bude investovat, promítne se to v důchodech a bude větší spotřebitelská poptávka. To je zdravý hospodářský růst,” jak tvrdí Karel Havlíček. Zkrátka každý si tam najde to svoje.

Zpět ke koalici Spolu. Podle toho, co víme od některých členů koalice, konkrétnější body třeba ve zcela zásadní otázce daní, prý program obsahovat ani nebude. Protože na nich není shoda. ODS teď dle očekávání tvrdí, že žádné daně zvyšovat nechce, lidovci pomýšlí na další zvyšování daně z nemovitosti, TOP 09 by naopak cílila na nepřímé, spotřební daně. „Mně se jako nejlepší jeví daň z přidané hodnoty. Když už zvyšovat daně, tak nepřímé, nikoli daně přímé. Už dnes je zdanění práce v České republice enormní. Topka chce snižovat přímé daně, ale to pak musíte vykompenzovat růstem daní nepřímých. To jsou představy TOP 09, na kterých zatím není koaliční shoda,” uváděl k tomu nedávno místopředseda rozpočtového výboru Miloš Nový.

Jak se měnila daňová zátěž

Na zvyšování nebo snižování daní nebyla v koalici shoda po celé čtyři roky, to víme. Pro jistotu se tedy konsolidačním balíčkem představeným v květnu 2023 navzdory slibům o tom, že celkové daňové zatížení neporoste a daně se nezvýší, zvýšily daně téměř všechny, přímé i nepřímé. Zaměstnanci začali povinně odvádět znovuzavedené nemocenské pojištění, které se v roce 2009 zrušilo. Vzrostla daňová progrese, což se projevilo ve snížení hranice pro sazbu daně z příjmu ve výši 23 procent. Živnostníkům zas velmi výrazně vzrostly odvody na sociální a zdravotní pojištění, což jsou rovněž daně. Také se zrušilo nebo zpřísnilo několik daňových slev. Ty lze přitom namísto různých typů dávek a příspěvků chápat jako smysluplnější a lepší motivační nástroj například pro mladé rodiny.

Zdroj: Ministerstvo financí

Takzvaná složená daňová kvóta, která udává poměr výnosů daní a pojistného vůči HDP oproti roku 2021 zvýšila ze 32,7 na 33,1 procenta. Na to ministr financí Zbyněk Stanjura říká, že jsou to pouze čtyři desetiny procentního bodu, a tudíž zanedbatelná změna. Je určitě pravdou, že relevantnější je sledovat vývoj složené daňové kvóty v delším období a také, že je nutné brát v potaz její meziroční pokles v letech 2020 a 2021, kdy klesla z 33,4 na 32,7 procenta kvůli zrušení tzv. superhrubé mzdy, respektive kvůli snížení daňového základu u daně z příjmů fyzických osob.

Zdroj: Ministerstvo financí

Původní program koalice Spolu z roku 2021 obsahoval formulaci, že cesta ke stabilizaci veřejných financí nespočívá ve zvyšování daňové zátěže. A také slib o tom, že vláda vytvoří „pravidlo daňové brzdy, které stanoví strop daňového břemene. Jakmile jej složená daňová kvóta dosáhne, zvyšování daní bude automaticky vyloučené.” Jaký strop, to program nespecifikoval. Co dalšího Spolu slibovala? Naší politiku budeme stavět na principu nízkého zdanění práce, které urychlí dohánění západních mezd. K tomu lze říct asi tolik, že daňové zatížení práce je u nás vysoké, aktuálně dosahuje vůči superhrubé mzdě 41,2 procenta. Viníkem není výše daně z příjmu, ale sociální a zdravotní pojištění, které jsou u nás o více než 10 procentních bodů vyšší než průměr Evropské unie, jak podrobněji píše Jakub Kuneš ve svém newsletteru. S tím souvisí i slib „snížíme sociální pojištění na straně zaměstnavatelů o 2 procentní body a snížíme odvody za částečné úvazky”. A také „usnadníme život živnostníkům a malým a středním firmám a vytvoříme atraktivní prostředí pro klíčové partnery”.

Fiala: udělal jsem jednu chybu

Výsledek byl ten, že vláda zvýšila daň pro firmy na 21 procent, citelně zvedla živnostníkům minimální odvody, přišla s bizarnostmi typu hlášení se k poplatkům za televizi a rozhlas pro zaměstnavatele, zavedla limit 40 milionů korun pro osvobození od daně z příjmu při prodeji akcií, podílů nebo krypta (alespoň že došlo k postavení kryptoměn do stejné pozice, jakou mají akcie) a zaměstnavatelé si užili rok plný ještě větší byrokracie spojené s flexibilními úvazky, tedy dohodami o provedení práce, aby se nakonec všechny změny zase zrušily. Co je naopak nutné zmínit a pochválit, jsou nedávno schválené zaměstnanecké akcie. Výsledná podoba není úplně ideální, oproti původnímu návrhu je docela vykostěná, ale start-upy to vesměs oceňují jako dobrý začátek. Správný krok je určitě i sjednocení pravidel pro danění příjmů z akcií a kryptoměn. Na závěr ale ještě nezapomeňme na slib „modernizujeme českou burzu, abychom na ni přilákali nové investory”. Výsledek je zavedení windfall tax (daně z „neočekávaných zisků”) dopadající z 90 procent téměř jen na ČEZ, čímž bez přikrášlování okradla investory a silně podkopala jejich důvěru v transparentní fungování kapitálového trhu.

Zdroj: iDnes.cz

V lednu premiér občanům přiznal, že předvolební sliby už neplatí. „Udělal jsem jednu chybu a jsem si toho vědom. Když Rusko zaútočilo na Ukrajinu, měl jsem říct, že žádné předvolební sliby neplatí. Že je válka a budeme postupovat tak, abychom tím Českou republiku provedli,” uvedl. Takže tím koalice se sliby zúčtovala. Je na osobním zvážení, zda v tom vidíme alibismus, nebo je to rezignace oprávněná.

Přeneseme-li se do současného předvolebního období, jediné, co se zájemci mohou od Spolu přečíst, jsou body z koaliční smlouvy podepsané v březnu. Tam je psáno, že základními programovými pilíři ODS, KDU-ČSL a TOP 09 jsou modernizace armády, posilování obranyschopnosti s rostoucím rozpočtem na obranu, dostupné bydlení a podpora výstavby, hospodářský růst, snížení byrokratické zátěže, rozvoj investičního prostředí, důraz na vědu a výzkum, moderní školství pro 21. století, efektivní stát využívající moderní technologie, zkvalitnění služeb a pružný pracovní trh a informačně propojené zdravotnictví.

Kdo nejvíc digitalizoval

Podíváme-li se na koaliční smlouvu Spolu pro roky 2021 až 2015, mohli voliči ještě číst o konkrétnějších plánech. Koalice například uváděla, že se zavazuje k tomu, že bude digitalizovat a modernizovat státní správu. Realitou je, že s digitalizací asi překvapivě nejvíce pokročili lidovci. K jejich smůle tomu ale nikdo nevěnuje pozornost. Ministerstvo práce a sociálních věcí umožnilo vyřizování online žádosti o důchody a sociální dávky, kam spadá třeba i rodičovský příspěvek. Na ministerstvu zemědělství zase vznikl online zápis do katastru. To je určitě chvalitebné, ale jsme v roce 2025 a bavíme se tu o tom, že lidé nemusí v několika případech čekat na úřadě. A nebo že si od července mohou vyřešit nový řidičák online a nechat si ho poslat do výdejního boxu, jak lidem nedávno důležitě sděloval premiér Fiala. Navíc, celé vnímání digitalizace pod vedením této vlády se smrsklo na naprosté fiasko s digitalizováním stavebního řízení. Úsměvná je proto věta z roku 2021 “v současné době je nejdůležitější zásadní zrychlení stavebního řízení při zachování ochrany ostatních zájmů”.

Bod odkazující na vzdělávání říká, že „vzdělávací systém musí využít potenciál kvalitních učitelů, musí vytvořit prostor pro rozvoj znalostí, dovedností a kompetencí žáků a studentů, a to vše v moderním obsahu a prostředí”. Realita je ale taková, že školství je druhou největší rozpočtovou kapitolou, když v letošním roce disponuje rozpočtem necelých 291 miliard, což znamená jen meziročně nárůst o 22 miliard. Vůbec nikdo ale nevyhodnocuje, zda ty neustále rostoucí výdaje a rostoucí počet lidí zaměstnaných v regionálním školství (od roku 2015 se jejich počet navýšil zhruba o 70 tisíc na téměř 290 tisíc) něco zlepšují, nebo jsou to bezúčelně vynaložené náklady. Děsivý je také nárůst asistentů pedagoga na základních školách. Podle loňských dat statistického úřadu se jejich počet za pět let zvedl o zhruba sedm tisíc na necelých 18400.

Jako poslední bod jmenujme stabilizaci veřejných financí. „Cesta ke stabilitě je v reformě výdajů státu, opatřeních proti střetu zájmů a korupci a efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže,” uváděla koalice. Faktem je, že za současné vlády lidé zažili dvoucifernou inflaci. Za rok 2022 byla dokonce druhá nejvyšší od roku 1993, přes 15 procent. Silně se navíc propadla životní úroveň. Podle srovnání OECD se za roky 2021 až 2024 reálné mzdy klesly o více než 11 procent, tedy byli jsme v tom propadu na prvním místě. A předcovidové úrovně jsme ještě stále nedosáhli (přesněji řečeno, toto platí pro vyjádření pomocí hrubé mzdy, bereme-li v potaz superhrubou mzdu, předcovidovou úroveň už jsme dosáhli).

Původ toho, co se odehrávalo, je opravdu nutné hledat u vlády Andreje Babiše. Ta předávala současné vládní koalici hospodaření v době, kdy už byla inflace rozjetá. Rozvrat veřejných financí začal v covidu, kdy se tiskly peníze a panovalo období nízkých úrokových sazeb (v reálném vyjádření byly dokonce záporné). Babišova vláda využila nálady a před volbami rozdávala, kde to šlo. Na důchodech, rodičovských příspěvcích nebo na slevách na jízdné pro studenty. Nejvyšší kontrolní úřad později v roce 2022 konstatoval, že 90 procent meziročního nárůstu výdajů rozpočtu s covidem nesouviselo.

Výchozí pozici tedy neměla Fialova vláda dobrou. Ale slibovala konsolidaci veřejných financí, která byla naplněna jen tak z části. Národní rozpočtová rada otevřeně říká, že vláda udělala méně, než slibovala, a zdravé veřejné finance nemáme. Celkový schodek hospodaření se dostal pod tři procenta HDP. Ale strukturální schodek, ten stěžejní, který je očištěný o to, jak se zrovna daří nebo nedaří ekonomice, se letos oproti loňsku téměř nehne a bude stále lehce nad dvěma procenty HDP. V roce 2028 bychom přitom měli být na jednom procentu.

Zdroj: Ministerstvo financí

Moc priorit a žádné zdroje

Problém je, že mandatorní výdaje, tedy ty ze zákona povinné, tvoří už zhruba 80 procent z celého státního rozpočtu. Kromě obsluhy státního dluhu (která dosahuje už 100 miliard) do nich patří třeba starobní důchody a jejich valorizace, platby za státní pojištěnce nebo dvě procenta HDP (v tuto chvíli) na obranu. A do toho jsou tu automatické valorizace, které už se dávno netýkají jen starobních důchodů. Pravidelně se valorizují i všemožné dávky, výdaje ve zdravotnictví za státní pojištěnce, školství, platy učitelů nebo regionálních politiků.

A teď chce stát valorizovat i výdaje na obranu. Od roku 2026 by se výdaje měly zvyšovat o 0,2 procenta HDP, tzn. zhruba 16 miliard ročně v současných číslech. Do roku 2030 chce vláda dosáhnout tří procent HDP a výdaje nad dvě procenta mají být vyňata z pravidel pro výši strukturálního schodku. Pokud by se měl závazek v zákoně změnit na tři a půl procenta HDP (podle závěrů nedávného summitu NATO), znamenalo by to téměř 300 miliard ročně. Kde by se peníze vzaly bez toho, aby se strukturální schodek neudržitelně nenavyšoval a obsluha dluhu nenarostla ještě nebezpečněji, nikdo neříká. Již zmíněný Miloš Nový říká, že program Spolu žádná řešení toho, jak by se skoro dvojnásobné obranné výdaje financovaly, obsahovat nebude.

Minulý newsletter se právě otázce, odkud vzít nebo přesunout peníze na obranu, věnoval. A došel k tomu, že navrhované přesunování peněz by bylo logické, ovšem pravděpodobně neuskutečnitelné. Nacházíme se v době, kdy chceme z fiskálu platit stále více, přibývají nám „priority” a ničeho se nechystáme vzdát. Kromě zbrojení a dekarbonizace máme jako cíl i transformaci energetiky a modernizaci energetické infrastruktury.

Nedávný blackout ukázal, že naše přenosová síť není tak „robustní”, jak politici rádi opakují. Robustní by byla, kdybychom tu měli energetiku jako před čtvrtstoletím založenou na stabilních, řiditelných zdrojích. Ale my máme v síti stále více nestálých zelených zdrojů a fungujeme vedle Německa s jeho specifickým energetickým mixem, které k nám posílá přetoky elektřiny z OZE. A my si s nimi máme poradit. Síť je křehká a do přenosu a akumulace se má podle údajů z Národního klimaticko-energetického plánu jen do roku 2030 investovat 103 miliard, z toho podpora z evropských zdrojů má tvořit 33 miliard. Zbytek je na státním rozpočtu. Se započtením výdajů na distribuci mají podle čísel energetického regulátora investice mezi lety 2026 a 2030 dosáhnout skoro 190 miliard korun. Větší část zaplatí lidé v regulovaných cenách elektřiny, zbytek zaplatí skrze rozpočet.

Nápor na veřejné rozpočty je obrovský. Spoléhá se zřejmě na dávno roztočená kola dotační ekonomiky a přerozdělování. Stejně jako na už stabilně vyšší inflaci - protože nic jiného například zavedení ETS 2 povolenek, jejichž primárním cílem je zvýšení cen, nepřinese. Vyšší inflace rovná se vyšší příjem do rozpočtů, to je asi tak jediné. Snad přijde někdo, kdo řekne, že zdroje tu jsou, a najde je.

Pokud se vám newsletter líbí, dejte odběr a přepošlete ho přátelům a známým, které by řešená témata mohla zajímat.