Markéta Malá: Řádění Zbyňka Stanjury u konce? Když nevíš kam sáhnout, jsou tu státní podniky a ČEZ

Jak si stát vylepšoval rozpočet

Čtyři roky strávené se Zbyňkem Stanjurou na pozici ministra financí letoškem (zřejmě) končí. O jeho rozpočtové politice by se dalo psát mnohé. Všechno se ale schází v jednom, a to jsou zvláštní praktiky, jak do rozpočtu přivést chybějící prostředky. Principem: když mi někde peníze chybí, sáhnu si pro ně jinam. Přesněji řečeno: stáhnu si je ze státních a částečně státních podniků skrze (v lepším případě) vyšší dividendu, v horším případě skrze „mimořádnou” daň anebo začnu jen tak měnit platnou legislativu, investorům navzdory.

Začněme čerstvým rozhodnutím Stanjurova ministerstva vzít si čtyřikrát vyšší než původně schválenou dividendu od Letiště Praha. To počítalo s dohodnutou dividendou ve výši 20 procent ze zisku (i když předseda představenstva Jiří Pos už v únoru v médiích uváděl, že očekává letos odvod vyšší a 20 procent bude zřejmě minimální výše). Jenže resort financí jakožto jediný akcionář se rozhodl požadovat vyplacení více než 80 procent. Ano, čistý zisk letiště oproti roku 2023 vzrostl o skoro miliardu korun na 2,47 miliardy. Ale po Stanjurově zásahu společnosti zbyde jen 471 milion korun.

Samozřejmě, hlavní akcionář má možnost říct si o dividendu podle vlastního uvážení a nechávat ležet prostředky na účtech státních podniků smysl nedává. Jenže - Zbyněk Stanjura se zachoval „klasicky” a jen tak změnil pravidla. Kdyby si stát na valné hromadě odhlasoval požadovanou výši dividendy a pak na základě toho konal, nelze proti tomu nic namítat. Jenže to se nestalo a stát teď na poslední chvíli v polovině roku přijde a vezme si dvě miliardy. Protože i ty se Stanjurovi do státní kasy teď hodí. A nikdo nic nenamítá, nikomu to nevadí.

A navíc, pražské letiště investovat potřebuje. A to dost. Se sníženým cashflow to půjde hůř. Rozšíření a modernizace terminálových kapacit a stavba další ranveje mají v dalších letech spolknout přes 35 miliard. Ministerstvo financí tvrdí, že výše dividendy byla nastavena „po konzultaci s managementem o financování budoucích investic” a že „investiční akce Letiště Praha započnou až v roce 2027, výše vyplacené dividendy za loňský rok na ně nebude mít vliv”. A letiště zase tvrdí, že chce všechny investice financovat z vlastních zdrojů nebo z úvěrů, které chce také splácet z vlastních zdrojů. Potom nedává smysl letišti to cashflow snižovat. Až bude chtít investici realizovat, bude si na ni muset půjčit. S horší návratností, za horší úrok, a tudíž s rostoucími náklady na financování. Nedává smysl nechat si státem vysát účty.

Polovinu zisku spolkly daně

O snižování cashflow jde i v případě provozovatele přenosové soustavy ČEPS. Ten sice spadá pod ministerstvo průmyslu, a ne financí, jenže stát si z něj peníze vytahuje jak na dividendách, tak na windfall tax. Po ČEZ je to její druhý největší plátce. ČEPS za loňský rok dosáhl čistého zisku 7,18 miliardy korun. Byl rekordní, meziročně o 82 procent vyšší, což způsobil mimo jiné pokles ceny elektřiny na trhu, a tudíž i nižší náklady na nákup služeb výkonové rovnováhy (tzn. na udržování rovnováhy v přenosové síti). Připomeňme, že v rozbouřeném roce 2022 muselo ministerstvo financí ČEPS 15 miliard kvůli zvýšeným nákladům na nákup podpůrných služeb půjčit, což pak ČEPS přenesl do regulované ceny elektřiny pro spotřebitele.

Každopádně, hrubý zisk před zdaněním dosahoval 13,87 miliardy korun. Z něj provozovatel přenosové soustavy odvedl na daních z příjmu 6 miliard, a z toho celých 4,5 miliardy tvořil odvod na windfall tax. Znamená to, že daně požraly přes 43 procent z hrubého zisku. K tomu si stát ze svého podniku vzal ještě dvě miliardy na dividendě. Ty ČEPS ovšem zase oklikou dostal do svého rozpočtu zpět, protože si od dceřinné společnosti Gas Storage nechal vyplatit stejnou výši dividendy. Za rok 2023 měl ČEPS čistý zisk 3,95 miliardy, zisk před zdaněním dosáhl 7,9 miliardy. A na dani z příjmu a windfall tax odvedl taktéž 3,95 miliardy, to znamená, že daně si z hrubého zisku vzaly 50 procent.

Před volbami ne

V souvislosti s nedávným blackoutem se o hospodaření ČEPS a o jeho investicích do přenosové a distribuční soustavy začalo znovu více mluvit. Realita je taková, že ČEPS závisí na penězích, které ze svého cashflow vygeneruje, a to bylo za poslední roky 2 roky (a ještě letos bude) poměrně výrazně postiženo windfall tax. Zároveň ČEPS závisí na prostředcích, které si bere od spotřebitelů skrze regulovanou cenu v rámci platby za přenos a distribuci. Jenže stát nejen jemu, ale i dalším distributorům musí povolit, kolik mohou „investovat”, rozumějme o kolik peněz si mohou říct spotřebitelům. Kromě ČEPS a státního operátora, tedy obchodníka (OTE), jde také o ČEZ Distribuci, PRE Distribuci a EG.D. V nadcházejícím regulačním období od roku 2026 do roku 2030 budou výnosy, tedy povolené investice dohromady činit více než 395 miliard korun. Na nejvíc peněz si má příjít ČEZ. V zájmu státu ovšem není, aby v předvolebním roce regulovaná složka elektřiny (která už tvoří téměř polovinu celkové ceny elektřiny pro domácnosti) příliš vzrostla. O výši regulované ceny, která „slouží především na úhradu oprávněných nákladů provozovatelů energetických soustav – distribučních soustav, přenosové soustavy a přepravní soustavy”, rozhoduje Energetický regulační úřad. Ten loni na podzim ohlásil, že v případě elektřiny vzroste v roce 2025 jen o 1,4 procenta. Investice do posílení sítě jsou čisté politikum.

Podobně jako když Stanjurovi nevyšel jeho plán na změnu legislativy a zavedení individuálních kontrol přiměřených výnosů s cílem snížit prostředky na podporu fotovoltaik z let 2009 a 2010. Ty platí lidé v cenách elektřiny a ještě se na ně doplácí právě ze státního rozpočtu. Sněmovna nakonec v červnu podpořila senátní návrh a Stanjurův přílepek odmítla. Celé počínání ministra financí bylo jen o tom, jak v rozpočtu ušetřit 20 miliard. Ačkoliv je bezpochyby, že stát kdysi zcela selhal, podlehl lobbingu majitelů solárů, včas nesnížil podporu a zajistil tak investorům extrémně zvýhodněné výkupní ceny po dobu dvaceti let, není správné a funkční náhle oznámit změnu pravidel hry. Dle očekávání tedy ministr Stanjura musel sáhnout pro šest miliard do rozpočtové rezervy, kde nyní, v polovině roku, nezbylo téměř vůbec nic. A dalších 14 miliard se vzalo z nespotřebovaných výdajů ministerstva průmyslu. Což jsou nerealizované výdaje z uplynulých let, které zvýší deficit, žádné volně ležící peníze.

Nikdo si nemůže být jistý

A pak tu máme samozřejmě ČEZ. Za roky 2023 a 2024 stát na windfall tax a odvodu z nadměrných příjmů u výrobců elektřiny vybral necelých 95 miliard. A drtivou většinu těchto příjmů pokryl ČEZ. Za rok 2023 odvedl ČEZ státu na „dani z neočekávaných zisků” 30 miliard korun, za loňský rok stejnou částku a za letošní rok už za dvě čtvrtletí ČEZ státu na zálohách zaplatil 15 miliard, konečný odvod lze tedy předpokládat opět kolem 30 miliard. Celkový výnos windfall tax za první rok 2023 byl 39 miliard, za loňský rok skoro 37 miliard.

Windfall tax byla v listopadu 2022 schválena pouze jako přílepek poslance Zbyňka Stanjury k novele zákona o DPH. Nikdy tedy neprošla standardním legislativním procesem. Navíc česká vláda windfall tax zavedla v rozporu s doporučením Evropské komise i pro výrobce elektřiny. Za tři roky si tedy Stanjura dokáže na dani přivést do rozpočtu minimálně 100 miliard.

Nebyl navíc vůbec žádný důvod k tomu, aby daň platila i za letošní rok. Její konec, v případě, že mimořádné výdaje a příjmy způsobené energetickou krizí budou vyrovnané, sliboval i sám Stanjura. A také sliboval to, že tyto mimořádné příjmy se nebudou používat na krytí běžných rozpočtových výdajů. Za rok 2024 bylo na výnosu z windfall tax rozpočtováno 17 miliard. Vzhledem k tomu, že stát nakonec vybral zmíněných 30 miliard, pro další planost není žádné ospravedlnění. Jenže ministerstvo financí náhle v srpnu 2024 přispěchalo se zdůvodněním toho, že daň má platit i nadále a přišlo s novou „metodikou” a novými čísly a zařadilo do mimořádných výdajů dříve nezmiňované položky.

A co především, Stanjurovo ministerstvo začalo tvrdit, že mimořádná dividenda ČEZ ve výši 54 miliard (stát jako hlavní akcionář si nechal vyplatit 100 procent ze zisku) za rekordní rok 2022 není mimořádný příjem. Protože to prý nedovolil Eurostat a koncept „mimořádnosti dividendy” je nejasný. Že se má dividenda jednoznačně mezi mimořádné příjmy za počítat opakovaně uváděla jak Národní rozpočtová rada, tak několikrát předtím i sám Stanjura. „Letošní pomoc pokryly dividendy z ČEZ a stejně tak počítáme, že dividendy, které budou vyplaceny za letošní rok, stát použije na těch slíbených 50 miliard pomoci domácnostem a firmám příští rok,“ řekl Stanjura v roce srpnu 2022. A zde citace Stanjury dokonce ještě z listopadu 2023: Z těch dvou nových daňových nástrojů – windfall tax a odvody z vyrobené megawatthodiny – bude inkaso kolem 60 miliard. Já myslím, že férové je do toho započítat i část dividendy ČEZ, která byla rekordní,“ uváděl tehdy Stanjura.

Dnes už víme, že důvod toho, proč si stát kromě roku 2022 neřekl o vyplacení 100procentní dividendy z ČEZ a namísto toho ji ze společnosti tahal a tahá přes „mimořádnou daň”, je ten, že se s minoritními akcionáři dělit o zisk férově nehodlá. Letos byla na valné hromadě ČEZ opět schválena dividenda ve výši 80 procent ze zisku. Na dividendě tak dostane 17,6 miliardy. Proč si stát neřekl o víc? Protože by to prý „ohrozilo rating a budoucí investice a snížilo cashflow”. Zajímavé. To, že se stát ČEZ uměle snižuje zisk skrze windfall tax brutálně vysokou sazbou, to nevadí. Dvojí metr a zvůle státu se tu projevily v čisté podobě. Po čtyřech letech se Zbyňkem Stanjurou si nikdo nemůže být jistý, zda mu stát nesáhne na vlastní investici, tedy na soukromý majetek. Jen proto, že může.

Líbil se vám newsletter? Přečtěte si také Rozplizlé Spolu následuje Babiše. Co všechno ještě chceme z eráru zaplatit