Markéta Malá: Proč ODS promlouvá k voličům jako k idiotům aneb Nesmíme ani naznačovat

Voliči Spolu nevědí, do čeho jdou

Miroslav Kalousek si v červenci postesknul, že volební program je smlouva s voličem a dva nejsilnější subjekty, tedy ANO a Spolu, nabízí jen bianco šek. Ten, kdo to akceptuje, rezignuje na vlastní odpovědnost a sebeúctu. Koalice Spolu pár týdnů před volbami něco jako rádoby program představila, ale ve výsledku máme pořád jen ten bianco šek.

Nemáme totiž před sebou ucelený, detailní program rozpracovaný do kapitol. O celé kampani platí, že máme hlavně teze prošpikované důrazem na hodnoty a „správný směr”. „Představte si Českou republiku, která po dalších čtyřech letech odpovědné práce udržela správný směr,” vyzývá koalice ve Vizi 2030, kde je Česko úspěšnou, bezpečnou zemí, kde chce každý žít.

Jenže pak si na stránkách Spolu25 v rudě vyvedené kapitole s názvem: Co nám hrozí přečteme, že se rozhoduje hlavně o tom, jestli zůstaneme na Západě, nebo se vydáme zpátky na Východ a že tentokrát jde opravdu o hodně. Protože špatná nebo žádná volba by mohla znamenat návrat k režimu, kde o našem osudu rozhoduje Moskva.

Koalice tedy pravděpodobně sází na to, že vystrašení lidí a vybuzení jejich emocí, bude silnější než jejich touha dozvědět se, co přesně s ekonomikou a fungováním státu chtějí dělat ti, kteří jejich hlasy požadují. Kampaň se opět odehrává ve stylu „teď jde o všechno” a „teď jde o Česko”, ale pokud z toho vynecháme zápas „dobro proti zlu” a „Západ nebo Východ”, jaké Česko koalice Spolu nabízí, nevíme. To je ještě znásobeno rozplizlostí, jakou tato vláda předváděla, nebo vzhledem k pětistranné koalici musela předvádět.

Přečtěte si také: Michal Šilhánek: Babišovo těžké dilema nejen s Agrofertem. Definici zákona o střetu zájmů dokonale naplňuje

Pokud lidem prodáváte jen hodnoty a nekonkrétní teze bez řešení, politickou vyprázdněnost, nabízíte opravdu jen toho pověstného zajíce v pytli. Co je to, pro co by vás měli volit? Jak mohou vědět, že vaše politika pak nepůjde přímo proti nim? Všichni vědí, že současná vláda rezignovala na původní programové prohlášení, změnila ho, porušila své sliby, což ospravedlnila útokem Ruska na Ukrajinu. Je to sice pořádný alibismus, na druhou stranu je to legitimní. Programové prohlášení ve výsledku nemá moc velkou hodnotu, ale předstoupit před občany a říct: „Teď jde o všechno, my jsme na správné straně, volte nás” k tomu konkrétní program nepotřebujete, to je podvod na voličích.

Hlavním tahounem oné myšlenky, že program se moc přeceňuje, jsou občanští demokraté. Zbylé dvě strany koalice (především lidovci), z té výsledné vykostěné podoby, moc nadšené nebyly. Některé body jim ODS prý i vyškrtla. Ovšem rozhodnutí o tom, že žádný konkrétní program nebude, protože voliči o něj údajně nestojí, padlo prý už mnohem dříve.

Déjà vu s tabulkou

V člověku to vyvolává pocit, že Spolu z voličů dělá idioty, kteří potřebují málo textu, jednoduchá hesla a výkřiky, ale zato hodně emocí a strašení skrze ničení hodnot soupeřem. Publikovaný „program” má tedy nakonec pouhých 26 stran rozdělených do osmi kapitol, kde jsou vždy v několika málo bodech velkými písmeny vyvedeny sliby (ale už ne to, jak se k nim dojde). Zbytek stran je vyplněn převážně jedovatě zelenou, kampaňovou barvou. Zbytek se možná dozví novináři, kteří přijdou na plánované snídaně či kulaté stoly, a pak zřejmě bude na nich, jak to odprezentují čtenářům. Srovnáme-li současnou realitu, s programem z roku 2021, tehdy ještě koalice předložila docela hustě popsaných téměř 60 stran textu. Kdy se tahle změna udála a přestal platit ten obecný předpoklad, že především voliči ODS jsou vzdělaní a rozumně uvažující lidé, kteří nepotřebují být krmeni triviálními výkřiky?

To podceňování voliče a jeho inteligence jsme už od Spolu zažili na jaře, když komunikační tým ODS sdílel tabulku Fiala vs. Babiš. Ta velmi zavádějícím až lživým způsobem porovnávala výši mezd, důchodů, inflace a dalších ukazatelů s hlavním sdělením: líp už je, takže nevěřte Andreji Babišovi, že se máte tak zle. Tenhle krásně populistický počin spoléhal na to, že jednoduchost v kampani zabírá, protože lidé si lépe zapamatují jednoduchá čísla a ne zhuštěný text nebo grafy.

Na koho ale tou jednoduchostí koalice cílila, to není jasné. Většina jejích voličů si čísla umí dát do kontextu a zamyslet se nad tím, co se v ekonomice za uplynulé roky událo. Průměrná inflace za rok 2022 dosahovala více než 15 procent, o rok později 10,7 procenta. ODS v tabulce uváděla, že inflace je 1,8 procenta a za Babiše byla 9,9 procenta. To první je údaj z dubna, to druhé číslo je úroveň inflace ze začátku roku 2022, tedy z doby, kdy Spolu přebíralo od ANO vládu. Co se dělo mezitím se samozřejmě zamlčí. O do toho se odvíjí průměrné mzdy. Jenže Spolu předkládá nominální vyjádření. Reálné mzdy přitom klesly mezi roky 2021 až 2024 o více než 11 procent. Faktem tedy je, že za Babiše se lidé, co se reálných mezd týče, opravdu líp měli.

Skutečně pravicová strana?

Zpět ale k programům. Důvodem toho, že se tak pozdě zveřejňují, je samozřejmě možnost nechávat si co nejpohodlnější manévrovací prostor, sledovat vývoj aktuální poptávky a to, s čím přichází konkurence. To je jistě kalkul ANO, které plánuje program zveřejnit až 4. září. Jaký je ale kalkul Spolu, které čekalo, aby představilo nic, to nevíme. Asi ten, že v případě vítězství by se nemuseli ohlížet vůbec na nic, natož na sliby voličům.

Průkopníkem zveřejňování programu byl STAN. Také je spíš zjednodušený, ale přehledně strukturovaný a zároveň uvádí konkrétní kroky. Zájemci se navíc mohou doptat Chatbota. A s docela detailními plány v půlce července přišli i Motoristé. Je jasné, že program vykopli hlavně kvůli tomu, aby upoutali pozornost k něčemu jinému než ke kauzám Filipa Turka, ale to voliče nezajímá. Chtěli vědět, co jim Motoristé (kteří se pasují do pozice „jediné skutečně pravicové strany”) slibují a jestli se s tím ztotožňují.

A nutno říct, že v kapitole o konsolidaci veřejných financí toho Motoristé sepsali požehnaně a přidali i výpočty k tomu, jak do konce roku 2029 zajistit vyrovnaný rozpočet. Odmítají plošné zvýšení daní, zvyšování daní podnikatelům a nechystají ani zvyšování DPH. To navíc chtějí odvádět jen ze zaplacených faktur „Zásadně zlevní energie a dopravu”, protože odmítnou emisní povolenky a vypočítávají, kolik by to stálo na pokutách: „Realistický odhad přímých nákladů, jimiž by české domácnosti zatížilo zavedení emisních povolenek EU ETS2, se podle výpočtů našich analytiků pohybuje mezi 54-73 miliard korun. To je řádově 10–20x vyšší suma, než kolik by činila pokuta za neimplementaci tohoto opatření do českého právního řádu.” V závěru se také jasně vymezují proti euru. Zní to všechno moc líbivě a nesplnitelně (tedy až na euro)? Ano, zní. Jenže lidem slibují méně státu a méně regulace, a to je to hlavní, co by pravicový volič slyšet chtěl. Proč se mu nic takového nedostává od ODS, respektive od Spolu?

Vypíchněme tedy pár bodů z „programu” Spolu. Dává důraz na „obranu a pevné ukotvení v euroatlantických strukturách, odpovědnou ekonomiku a spravedlivý stát”. V úvodu koalice nastiňuje, v jak výborně fungující zemi budou lidé žít, když jí dají další čtyřletý mandát. Tak namátkou: Ekonomika pojede, daňové prostředí je férové, držíme nízkou míru zdanění, klíčovou energetickou infrastrukturu máme ve vlastních rukou, ceny energií jsou stabilní a konkurenceschopné, výdaje na obranu jsou na třech procentech HDP, mladí lidé se nebojí mít děti a porodnost roste (sic!), během čtyř let jsme ještě více zpřístupnili bydlení, hypotéky jsou dostupné pro mladé i střední třídu, díky fungujícímu digitálnímu stavebnímu řízení získá kdokoliv povolení za měsíce, a ne za rok (sic!), v Evropě máme silný hlas a neuhýbáme, aktivně tlačíme EU ke změně od Green Dealu ke konkurenceschopnosti, stali jsme se zemí moderních technologií, kdy značka Made in Czechia je zárukou kvality a inovace. Tak tohle všechno tady v roce 2030 může být, když budete volit Spolu. Jak to koalice zařídí, to ani náznakem neprozrazuje.

Obrana. A kde na ni vezmeme?

Hned u první kapitoly „Bezpečné Česko a účinná obrana” se můžeme jen domnívat, jak to má koalice vymyšleno, když slibuje stabilní výdaje na obranu a jejich hospodárné využití. Do roku 2030 mají výdaje dosáhnout tří procent HDP a ta část výdajů nad dvě procenta má být vyňata z pravidel pro výši strukturálního schodku a jestli chce vláda plnit závazek z Haagu a dávat v roce 2025 na obranu 3,5 procenta HDP (plus 1,5 procenta na výdaje s obranou související), měla by říct, kde peníze vezmeme. Jestli se více zadlužíme, nebo je poskytnou občané skrze vyšší daně.

Zajímavé je i tvrzení, že Česko bude aktivním členem reformované EU zaměřené na konkurenceschopnost průmyslu, bezpečnost, méně regulací a změnu Green Dealu. Jak toho v rámci naší pozice v EU provedeme, nevíme. Také se to špatně vysvětluje, uvědomí-li si voliči, že za současné vlády a za českého předsednictví EU se dojednala konečná podoba balíčku Fit for 55 (za což nás pochválil i někdejší místopředseda Komise Frans Timmermans) a že a v dubnu 2023 na Radě EU proti finálnímu schválení závazné směrnice vláda Petra Fialy nijak nevystupovala. Součástí Fit for 55 je i konec výroby nových aut se spalovacími motory po roce 2035. Spolu teď ale tvrdí: Prosadíme zrušení zákazu prodeje aut se spalovacími motory po roce 2035.

V sekci „Silná ekonomika a snadné podnikání” najdeme podkapitolu „Odpovědné veřejné finance.” Koalice prý bude „pokračovat ve snižování schodků s cílem dosáhnout vyrovnaných rozpočtů” a bude „efektivně využívat veřejné prostředky, zruší nesmyslné dotace a místo některých dosavadních zavede zvýhodněné státní půjčky”. Také bude štíhlejší státní správa, takže zruší Ministerstvo pro místní rozvoj (pozor, tohle je jeden z minima konkrétních slibů). Nejen, že opět nevíme, jakými opatřeními chce koalice snižovat schodky (vyššími daněmi nebo zásadními změnami na výdajové stránce?), ale hlavně se nemůžeme neptat, proč to nešlo ty uplynulé téměř čtyři roky? Proč se nestaly žádné systémové změny na výdajové straně?

Přečtěte si také: Karel Křivan: Jak potrestat ODS a volit

Jak upozorňuje Národní rozpočtová rada, už po roce 2026 nastane problém a dojde k porušení zákona o pravidlech rozpočtové zodpovědnosti. Protože stěžejní strukturální schodek bude vyšší než zákon povoluje. Tak to bude za předpokladu, že se nezmění nic ve výdajové nebo daňové politice a žádná konsolidace neprobíhá už ani teď. Loni byl strukturální deficit na dvou procentech HDP, letos se nepohnul. V roce 2028 by měl přitom být na jednom procentu a slib vlády byl: snižování tempem jedno procento HDP ročně.

Daně zvedneme, jen ještě nevíme jaké

V otázce daní se ani nenaznačuje. Spolu tvrdí, že zásadní změny daní provede maximálně jednou za volební období. Jaké daně? A jak výrazně? Zvednou se příjmové daně i přesto, že daňové zatížení práce je u nás už teď velmi vysoké? V otázce daní v koalici od začátku shoda nepanuje, to není tajemství, ale u tak stěžejního tématu je neobhajitelné voliče takto klamat. Lze to přeložit tak, že daně se zvednou určitě, jen ještě nemáme shodu na tom, jaké. Připomeňme STAN, který v programu alespoň přiznává, že chce zpřísnit daňovou progresi. Spolu se STAN a Piráty už si za stávající volební období vyzkoušeli, že lze zcela porušit sliby a zvednout téměř všechny přímé i nepřímé daně a odvody. ODS se tím zcela odklonila od živnostníků a podnikatelů, kdysi její hlavní voličské skupiny. Ministr financí Zbyněk Stanjura zvládl zavést okrádací windfall tax a vybrat na ní od ČEZ dohromady až sto miliard.

Přečtěte si také: Markéta Malá: Elitářství poradců Petra Fialy aneb Občane, nač si stěžuješ

U bodu „Podpora malých firem” je zajímavý slib o zavedení paušální daně pro malé firmy do určitého obratu. Snaha o zjednodušení a debyrokratizaci je sice chvalitebná, ale nic víc řečeno není a premiér ani nikdo jiný z vlády nebyl schopný v médiích vysvětlit, jak by to celé mělo fungovat, o jakém obratu se hovoří a hlavně, jaký by to mělo dopad na rozpočet. Paušální daň pro OSVČ s obratem do milionu korun připravila ještě vláda Babišova, vláda Fialova ji pak zavedla a rozšířila okruh plátců i pro příjmy do dvou milionů ročně. A pro úplnost je dobré dodat, že stát na paušální dani přichází každý rok o minimálně vyšší jednotky miliard. Proto by bylo dobré vědět, co by znamenalo její zavedení i pro firmy.

Jedna věta o ETS 2

U sekce „Dostupné bydlení” jen rychle vyzdvihněme slib: Zjednodušíme stavební řízení a napravíme nepovedenou digitalizaci stavebního řízení. Dále bez komentáře. V sekci „Dostupné energie” se dostáváme ke stěžejnímu tématu: povolenky ETS 2. Jenže zde najdeme jen jednu větu: Budeme na evropské úrovni prosazovat odklad zavedení systému ETS 2 a zastropování emisních povolenek jako klíčový krok ke snížení nákladů domácností i firem. O tom, jak to s emisními povolenkami pro domácnosti je a co lze realisticky očekávat podrobně píšeme tady nebo také tady. Proč Spolu neřekne, jak konkrétně chce zavedení povolenek odkládat a jak chce s Komisí vyjednávat? Nebo proč neřekne, co bude Česko dělat v případě, že směrnici plně neimplementuje a přijde o slíbených padesát miliard na kompenzace?

Záhadný je také bod o tom, že „díky efektivnímu využívání zdrojů zajistíme moderní funkční energetiku, posílíme kontrolu nad základní energetickou infrastrukturou, podpoříme přechodné zdroje, jako jsou plynové elektrárny”. Za prvé, stavba plynových zdrojů je stěžejní, jestliže mají nahradit uhelné a my je teď nestavíme. Takže jak to bude dál? Kde je novelizovaná Státní energetická koncepce? A co znamená posílení kontroly nad energetickou infrastrukturou? Bude se po zestátnění plynovodů, zásobníků a benzinek pokračovat? Energetika je klíčové téma pro další roky, investice, které je nutné udělat, budou obrovské a rozhodně není řeč jenom o Dukovanech. Pokud odejdeme definitivně od uhlí, staneme se už velmi brzy dovozci elektřiny. Počítáme vůbec s tím rychlým úbytkem řiditelných, stabilních zdrojů v síti?

Proč Spolu nemluví o tom, jak se vyřeší investice do přenosu a distribuce elektřiny, což je další stěžejní téma nadcházejících let? Červencový blackout ukázal, že naše síť zdaleka není tak robustní, jak se tu tvrdí. Není stavěna na toky elektřiny z nestálých zelených zdrojů a není připravena na to, že tu fungujeme vedle Německa s jeho specifickým energetickým mixem, který k nám posílá přetoky zelené elektřiny. Pokud bychom se chtěli řídit čísly z Národního klimaticko-energetického plánu, má se jen do roku 2030 investovat 103 miliard, z toho podpora z evropských zdrojů má tvořit 33 miliard. Zbytek leží na spotřebitelích, kteří to zaplatí v regulovaných cenách elektřiny a na státním rozpočtu. Pokud počítáme i distribuci, má jít mezi lety 2026 až 2030 až o 190 miliard.

Sliby ANO bolí, ale jsou přesné

Tady zmiňme, co slibuje ANO, hlavně ústy Karla Havlíčka. Ten tvrdí, že by snižoval prostředky pro individuální dotace na fotovoltaiku nebo zateplování a odkláněl by je právě do přenosové sítě a také mluví o tom, jak by snižoval regulovanou složku elektřiny. Právě kvůli jejímu rychlému růstu (už tvoří mírně vyšší část koncové ceny elektřiny) má Česko v evropském srovnání cen elektřiny, elektřinu tak drahou. „Náklady na regulovanou složku by se měly férově přerozdělit. Za mě by bylo ideální srazit je na polovinu, bavíme se o tom, že potřebujeme najít padesát miliard. To by snížilo koncové ceny o 25 procent,” říká Havlíček. Část těch nákladů tvoří poplatky za podporovanou fotovoltaiku, například loni šlo dohromady o 40 miliard, z čehož 18 miliard se vyplatilo ze státního rozpočtu, zbytek zaplatili lidé v cenách a podle Havlíčka, by měl vzít stát na sebe i ten zbytek.

Dopadům na rozpočet by mělo zabránit řešení v podobě čerpání peněz z Modernizačního fondu (ten čerpá prostředky z monetizace povolenek a celková částka dostupná pro Česko závisí na ceně povolenek, aktuální odhad pro období 2021 až 2030 je 380 miliard). Jestli by to Havlíček dokázal, s tím rozhodně nelze stoprocentně počítat, ale je to alespoň jasně popsané řešení.

Přečtěte si také: Jan Kofroň: O kolik je NATO silnější než Rusko?

Stejně tak tomu je v případě slibu vykoupit minoritní podíl v ČEZ. Tak, aby stát mohl pohodlněji investovat do velkých i malých jaderných reaktorů, investovat do plynových elektráren, měl pod sebou kompletní výrobu a jak Havlíček tvrdí, „mohl by v době krize vstupovat na trh s tím, že bude krátkodobě regulovat ceny elektrické energie, podobně jako to dělají Francouzi”. Exministr tento krok nikdy pořádně nevysvětlil a stejně tak se možná dost podceňuje dopad výkupu ČEZ na státní rozpočet. Protože kdyby se výkup provedl „z peněz ČEZ”, pořád by to znamenalo, že stát přijde o dividendu (dejme tomu 20 miliard ročně), a to ještě nevíme, kolik by byla ta slibovaná prémie. Ale opět, je to konkrétní slib, kterým ANO cílí jak na minoritáře, tak na „běžný lid”, který chce levnější elektřinu.

Ministr dopravy Martin Kupka nedávno uvedl, že pokud by vládla znovu koalice Spolu, k výkupu ČEZ by určitě nedošlo. Nezapomínejme, že to byl přitom sám premiér, který v roce 2022 v dobách vysokých cen energií sliboval ovládnutí klíčové výroby, a že o výkupu pak mluvil zcela zřetelně ministr Vít Rakušan (než ho utnuli).

ANO plánuje zveřejnění programu až 4. září, takže můžeme usuzovat především jen z výše zmíněných výroků Havlíčka a z výroků Andreje Babiše a Aleny Schillerové. A platí, že od ANO žádnou umírněnou rozpočtovou politiku očekávat nelze. To, co slibují, jsou z drtivé většiny ničím nekryté výdajové orgie. Všechno se zlevní, všem se přidá a daně se nezvednou. Slibovaných 100 miliard nalezených v šedé ekonomice díky lepšímu výběru daní a znovuzavedení EET je absurdní. Naprostá daňová kázeň je možná jen za předpokladu šikany každého podnikatele, což by znamenalo jen nonstop kontroly všeho a všech.

Babišovo hnutí tedy ještě program oficiálně ani nepustilo ven, ale už teď se jeho voliči mohou zorientovat v tom, co mohou dostat a je na nich, zda jim to imponuje, nebo ne, zda jim to přijde odpovědné, nebo z hlediska veřejných financí děsivé.

Proč Spolu od začátku působí tak, že nemá co nabídnout a že účastnit se vlády a prosazovat program vlastně ani nechce? Opravdu voliči stojí o to, aby jim ministr kultury za ODS Martin Baxa sliboval, že jim zařídí vstup zdarma do stálých expozic Národního muzea a Národní galerie? Uvidíme už brzy.

Líbil se vám newsletter? Přečtěte si také Michal Půr: Okamurové dobra. Proč český liberalismus přestal být liberální