Markéta Malá: Elitářství poradců Petra Fialy aneb Občane, nač si stěžuješ

Bagatelizace dopadů nových povolenek není na místě

Vládní komunikace ohledně emisních povolenek pro domácnosti prochází pozoruhodnými zvraty. Od zapírání přes sliby, že ničivý dopad ETS 2 nikdy nedopustíme, až po de facto kapitulaci, jak ji nedávno učinil ministr životního prostředí Petr Hladík.

Ten přiznal, že „česká vláda nemá v současné době v Evropě většinu pro to, abychom tento systém buď odsunuli, nebo úplně zrušili (…) Vzhledem k tomu, že spousta zemí už to má implementováno, chce to, podporuje to, tak se tak nestane”. Je faktem, že v Německu i v dalších státech už byla přijata legislativa umožňující plné fungování systému ETS 2 od roku 2027, kdy povolenky budou distributoři paliv nakupovat a promítat je do cen plynu a pohonných hmot pro zákazníky. U nás zatím platí jen povinnost monitorovat prodané objemy paliv. Také nezapomeňme, že Německo či Rakousko už svoje uhlíkové daně několik let mají. Němci mají svůj národní systém obchodování s emisemi od roku 2021. Původně stála tuna CO₂ 25 eur, teď je nad 55 eury. Od roku 2027 najedou na systém ETS 2.

Do toho se v Evropském parlamentu hraje o to, jak nakonec dopadne návrh klimatického cíle Komise pro rok 2040, který počítá se snížením emisí o 90 % oproti roku 1990. Tento mezikrok ke splnění plánu nula procent emisí v roce 2055. A nepřímé zelené zdanění evropských domácností je od začátku připravovaná součást tohoto plánu. Takže Hladík má pravdu, jeho výrok je konstatování reality, ale z hlediska politického to kapitulace je. Být takto upřímný dva měsíce před volbami bylo od Hladíka odvážné, ale pro koalici ne úplně šťastné.

„Máte se lépe, než si myslíte”

Co je ještě více k pozastavení, jsou výroky a zvláštní argumentace poradkyně premiéra a hlavní ekonomky Raiffeisenbank Heleny Horské. Ta nejprve na sociálních sítích sdílela svoji myšlenku, že zdražení pohonných hmot o tři koruny na litr není armagedon: „Co když si i při cenovce 40 korun za litr benzinu můžeme nyní díky 5,6krát vyšším mzdám než v roce 1995 pořídit i 2,7krát více litrů pohonných hmot”. A pak pokračovala v rozhovoru pro Aktuálně. Zde znovu připomněla, že naše kupní síla vzhledem k růstu mezd a platů v porovnání s růstem cenové hladiny roste. „Lidé ale často nechtějí přiznat, že se mají ve skutečnosti líp. Je to jedno z takzvaných behaviorálních selhání. Člověk zkrátka často nevnímá reálné hodnoty (…) Není potřeba z toho (z ETS 2) dělat nějakou krizi. Ano, pro lidi to bude znamenat motivaci přejít na ekologicky úspornější varianty (například topení dřevem jako obnovitelným zdrojem energie místo uhlí), zvážit, jestli je nutné kupovat velká auta s velkou spotřebou. Prostě nás to motivuje k zodpovědnému chování k životnímu prostředí a k budoucím generacím,” říká lidem poradkyně premiéra. A není to všechno. Horská se také domnívá, že nezavádět nové povolenky by bylo špatné. Protože „cena je důležitý signál (…) Většina naší populace reaguje z větší části až na cenový nátlak. Chová se tak, jak to cítí přes peněženku”.

Pomiňme teď bizarnost situace, kdy poradkyně premiéra, který ještě nedávno vystupoval s tvrzením, že jeho vláda nové povolenky nezavede, protože „lidé nesmějí doplácet na nesmyslné ambice”, přímé říká, že je zavést musíme, protože jinak občany nepřevychováme. Opravdu mají lidé z pozice, kterou Horská zastává, kázat lidem o tom, že se mají dobře, jen tomu nerozumí? Že se nemají vůbec zle, takže jim ty zvýšené náklady, snížení životní úrovně a zchudnutí vlastně moc neublíží? A chceme, aby „elity” vyprávěli „plebsu” o tom, že nákup velkého auta je zbytečná rozmařilost? Možná by bylo lepší „plebs” už moc neprovokovat.

A pak jsou tu ty skutečnosti, které Horská nedomyslela, nebo je raději nezmiňuje. Co propisování povolenek a zdražování do inflace? Nepřímé náklady mohou být velmi vysoké. Pokulhávají i Horskou uváděné tři koruny za litr pohonných hmot. To je minimální odhad, který by odpovídal situaci, že povolenka bude stát opravdu kolem dříve uváděného (neexistujícího) stropu 45 eur. Víme však, že tato cena je cenou k roku 2020, tudíž i kdybychom chtěli optimisticky věřit nízkým hodnotám povolenky, musíme počítat s cenou kolem 50 eur a více.

Likvidace jako řešení

Odhadovaný výpočet zvýšených nákladů zveřejnil i hlavní ekonom Deloitte David Marek. Také za to schytal kritiku. Uvedl, že při současné ceně povolenky (nepřiblížil však, z jaké ceny přesně vychází) by náklady domácností vzrostly v případě topení plynem zhruba o tři tisíce korun za rok. U benzinu o 3340 korun a u nafty o 3650 korun. V aktuálním rozhovoru v Insider Zoomu Marek vysvětloval, že vycházel z ceny povolenky v systému ETS 1, která se aktuálně pohybuje na úrovni lehce nad 70 eur, a zároveň zohlednil zmíněnou cenu 45 eur u ETS 2 vztaženou k roku 2020 a cenu futures kontraktů na ETS 2 s dodáním v prosinci 2027. Ty se 7. července začaly obchodovat už i na evropské energetické burze EEX. První den obchodování se cena pohybovala kolem 77 eur. Už na začátku května se obchodování s futures spustilo na burze ICE (Intercontinental Exchange). Zde cena překročila i 81 eur. „Pokud zohledním inflaci za posledních pět let, vychází mi práh pro ETS 2 povolenky na 63 eur. A využijeme-li do výpočtu dnešní futures kontrakty, vycházely by moje výpočty jen o něco výše než při započítání povolenky na 63 eurech,” míní Marek.

Vycházel pouze z toho, co je známé, do dalších úvah ani moralizování se nepouštěl. Naopak. „Nejsem si úplně jistý, jestli náš problém s emise vyřešíme tím, že zlikvidujeme sami sebe,” přiznal Marek s odkazem na ničení konkurenceschopnosti skrze ETS 1 a hrozící závislost stále většího počtu lidí na dávkách kvůli ETS 2. A co je cenné, směrem k výrokům Heleny Horské poznamenal, že „něco co dlouhodobě ovlivní životní úroveň všech domácností v Česku bych si já nedovolil bagatelizovat”.

U všech existujících analýz a odhadů je nutné brát v potaz, že ETS 1 i ETS 2 povolenky jsou volně obchodované na trhu, a dochází tak ke spekulacím. Zcela logicky, kdo může, vsadí na rostoucí cenu, vydělá a cenu povolenky to vyžene ještě výš. Ale prizmatem politiky (a prizmatem spotřebitele) je to logika zvrácená. Když už chceme mít pod kontrolou převýchovu lidí skrze zdražování, proč povolenky házíme na trh? Věřit tomu, že příliš velké cenové volatilitě se bude předcházet „zjemněním mechanismu rezervy tržní stability” a uvolněním vyššího objemu povolenek, jak se mimo jiné uvádí v návrhu revize předložené Komisi, je naivní. Studie Institutu pro ekonomii energií (EWI) při Univerzitě v Kolíně nad Rýnem v předkládaných scénářích modeluje v roce 2027 cenu ETS 2 na 120 eurech, do roku 2035 se může dostat na více než 200 eur. Analýza společnosti Veyt z května zase přišla s odhadem ceny na 90 eurech v roce 2027. Po roce 2030 se shoduje s EWI a udává cenu 200 eur.

Kdo dostane žebračenky?

Shazovat analýzy či predikce, kdy cena je cena skoro trojnásobná než dnešní futures, je poměrně dost krátkozraké. Nejen, že povolenka musí růst, aby se naplnil její účel a zdražování donutilo občany ke změně chování. Tedy k přechodu na „alternativní, čisté technologie”. Stejný princip, jako když provozovatele fosilních elektráren nutí povolenky k zavírání podniků, protože se jim výroba nevyplatí.

Ačkoliv ETS2 začne platit (v lepším případě) za necelé dva roky, lidé netuší, co je čeká – a stát s nimi nijak nekomunikuje. Chybí jakékoliv opravdové dopadové studie a modelové příklady. Je s podivem, jak málo informací máme k Sociálnímu klimatickému fondu, do kterého výnosy z povolenek půjdou. Z něj má Česko čerpat v letech 2026 až 2032 asi 50 miliard korun. To není moc velká částka, na to, že veškerá přímá (skrze dávky) i nepřímá (dotace) podpora má zřejmě pocházet z něj. Zajímavě o Sociálním klimatickém fondu na X referoval Mirek Hašek. Doporučuji jeho vlákno přečíst.

Co budou dělat ti, u nichž vzhledem k jejich finanční situace žádosti o dotace na „úsporné a čistší alternativy” nedávají smysl? Budou si tito lidé žádat o dávky z klima fondu? Nebo jim někdo energetické „žebračenky” bude automaticky vyplácet? Monitoruje, nebo tuší stát vůbec, kolik občanů zažije kvůli povolenkám takový dopad do životních nákladů, že se bez pomoci neobejde?

Cesta z toho celého asi už vede jen skrze razantní odpor ve stěžejních EU státech, tedy v Německu a ve Francii. Pokud ve Francii propukne další masivní vlna Žlutých vest a pokud by masy lidí opravdu vyšly do ulic a stávkovaly, bylo to pro evropské elity asi jasné znamení, že přes takový odpor jít nelze. Těžko ale říct, co lidi snesou a čím se nechají uplatit.

Líbil se vám newsletter? Podívejte se také na Michal Půr: Na správné straně blackoutu