Karel Křivan: Vládní strany si z věže morální nadřazenosti nevšimly, že volby už skončily

Co předvádějí poražení z voleb po volbách a proč nehrají s kartami, které mají

Nemám rád moudra typu, že prohra člověka posílí. Vždy mě posunul dál úspěch. Porážky přinesly pochybnosti a znejistění. Nejhorší co ale může člověk udělat a co ho učiní směšným, je nepřiznání si té prohry. Pokud se v situaci, kterou okolí vidí jasně, chová jako by se nic nestalo. Pštros s hlavou v písku je typické vizuální zobrazení takového postoje.

Přesně tak vypadají nyní ve veřejném prostoru strany, které samy sebe nazývají demokratickými. Nepochopily nebo si nechtějí připustit samu existenci volební porážky a důvody, které k ní vedly. Čímž nedokáží navázat smysluplný vztah se svými voliči. Pokračují v komunikaci s nimi, jako by pokračovala volební kampaň. Ta ale skončila a nyní je třeba zvolit strategii odpovídající nové situaci. Lídři poražených vládních stran se nadále chovají jako influenceři, ne politici. Obšťastňují nás morálními postoji, které ale nedokáží dovézt k praktickým výsledkům. Protože nekonají, nýbrž pouze mluví a píší. Dělají jakousi virtuální politiku, ne tu skutečnou. To není marketing, ale zoufalost.

Volby skončily. Tato prostá skutečnost možná není lídrům do teď vládnoucích stran ještě známá. Je pryč čas slibů. Nyní je třeba komunikovat práci, která je před jednotlivými stranami a politiky. Leč oni nejsou schopni říct svým voličům, co to bude za práci, jaké zemi dodají výsledky. Pokud tedy opravdu nevěří tomu, že uzavření se do věže morální nadřazenosti a pokřikování kolem sebe, k nějakým reálným výsledkům může vést. Nebo co hůř, pokud jim nestačí pár pěkných parlamentních pozic a výhod. „Jde mu jen o auta,“ řekl prý Masaryk o Šrámkovi.

Jak jinak má nyní rozumět volič rozdělování křesel ve Sněmovně, když mu před pár dny bylo naléhavě sdělováno, že jde o všechno. Proč s kartami, které mají, se prozápadní politici nepokouší to „všechno“ zachránit. Komunikace, kterou vedou, tedy: budou nám vládnout ti zlí a my hodní zůstaneme mimo, moc motivace k následování jejich voličům a příznivcům nepřidá. Oni vědí, kdo se chystá vládnout. Otázka je, zda to tak musí být. A co nyní, po volbách, s počtem poslanců, kteří jsou k dispozici, je možné udělat, aby zájmy země – o tu šlo voličům, ne o ta auta – nebyly zcela riskantně ohroženy.

Politika není přehlídka krásy ani filozofické cvičení. Jde v ní mimo jiné o schopnost určit priority a opustit v jejich prospěch méně důležité zájmy. Že můžete být nepochopen? Jistě. Že můžete prohrát? Samozřejmě. Ale nebyl jste zvolen proto, abyste se zalíbil. Znova: volební kampaň skončila. Od politiků se očekává komunikace té nové situace. Ne pokračování včerejšího zápasu.

Čtěte také: Aleš Rod: Válka v Česku. Co přesně by se stalo s ekonomikou?

Možná sledujeme krizi stran, které sami sebe nazývají demokratickými. Moderní komunikaci neumí, jinak by vyhráli volby, a politiku dělat nechtějí, jinak by se o ní alespoň pokusili po volbách. Dělají zatím to nejhorší, co v marketingu můžete udělat: uzavřeli se před veřejností i realitou do bubliny vlastních pravd. Kdyby komunikovali se svými voliči, dozvěděli by se, proč neuspěli. A že důvodem nebyla špatnost jiných, ale neschopnost vlastní. Kdyby začali dělat politiku, museli by se na zemi přestat dívat tak, jak ji chybně představovali ve volební kampani: jako na rozdělenou na dvě neprůchodné a vzájemně nepropojené skupiny lidí. Skutečnost je ale mnohem pestřejší a barvitější. Jako vždy ostatně.

Ve volbách prohrála neschopnost oslovit ty druhé. Stejně nyní prohraje strategie ještě více se od těch druhých oddělit a umožnit jim tak vládnout v klidu a bez problémů. Protože mají většinu. Pokud by se nenašel někdo, kdo by si všiml, že i dané karty je možné zamíchat. Vyžadovalo by to odvahu a schopnost komunikace. Jednodušší a bezpečnější je tvářit se jako morální vítěz. Kolikrát jsem po prohraném zápase slyšel: prohráli jsme, ale byli jsme lepší. S tímto přístupem se dá přežít kocovina po porážce. Nikoli vyhrát další zápas.

Na začátku každé komunikační kampaně je důležité určit si její cíl. Může to být získat nové zákazníky, opravit pošramocenou reputaci, dát vědět o novém produktu. Ať přemýšlím sebevíc, nemohu přijít na to, co je cílem komunikace, kterou předvádějí poražení z voleb po volbách. Jediné co mě napadlo je opravdu to, že jim nikdo neřekl, že už skončily.

---

Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.