Jste připraveni na nejmarnější rok novodobé české historie? Budeme hodně někde?

Nov 01, 2024

Čau lidé. Celkem bez povšimnutí mezi volbami do krajů, rozkladem Pirátů, vládní sebevraždou s platy ústavních činitelů a udílením státních vyznamenání proplulo datum 8. a 9.10., tedy datum posledních parlamentních voleb a start posledního roku současné vlády. Premiér Petr Fiala střídavě budí dojem, že chce vystoupit z komfortní zóny (vyhodí Ivana Bartoše z vlády bez rukaviček, jde po letech odmítání na TikTok), aby se zase vrátil k akademickému nadhledu, okolnosti bohužel pasivnímu přístupu nenahrávají.

Jedním lidoveckým sjezdem přišla vláda o tři ministry s politickým výtlakem. Vicepremiér Marian Jurečka, vedle premiéra hlavní tvář vlády a SPOLU, neobhájil post předsedy a jeho nástupce Marek Výborný, ministr zemědělství, dostal mandát slabý jak nezdaněné tiché víno. A do třetice lidovci vyslovili masivní nedůvěru celému Výborného vedení, kde nejviditelněji zahučel ministr životního prostředí Petr Hladík, který se ocitl bez relevantní stranické funkce. V anglosaském politickém žargonu se takové pozici říká lame duck.

Přidejte se do komunity Insideru

Když k tomu připočteme silový resort jako zahraničí, který je obsazený nestraníkem ze strany vyhozené z vlády, a letošní nováčky „z nouze“ (Ženíšek, Vlček, Kulhánek) vláda má opravdu daleko k akce schopnému týmu. Z celého demobloku preference přisuzují vstup do sněmovny reálně ODS a STANu, který luxuje Piráty blížící se k pětiprocentní hranici shora. TOP a lidovci budou zachránění jen koalicí SPOLU.

Naproti tomu je v opozici „nastartováno“. Usměvavý Babiš má za sebou přejeté volby a rekordní preference, kterými prolamuje svůj „skleněný strop“, Motoristé řeší budoucnost se senátorem Šlachtou nebo bez něj a nalevo od Babiše pracuje Kateřina Konečná s Janou Maláčovou na revivalu „husté dvojky.“ Můj tip je, že tentokrát nás nebudou v kampani roztomile bavit, ale spíš strašit. Ve stínu kapradiny cílevědomě připravuje svůj projekt Miroslav Kalousek, který může překvapit a zajistit přežití vlády.

Karty jsou rozdány jasně a z naší bitvy politických marketérů na Insider krajském volebním štábu víme, co strany chystají. Vládní tábor bude nepochybně opakovat hříčku AntiBabiš a bude hrozit „slovenským scénářem“ proti kterému bude stavět hodnotovou politiku. Vypadá to, že Robert Fico se rozhodl pomoci Petru Fialovi a od Moskvy po Peking se máchá v tom největším bahně, kterým se dají polepit billboardy. Hnutí ANO propojí „Za Babiše bylo líp“ s Fialovou drahotou a nabídne další rozmáchlé sliby s největším micro manažerem ve Střední Evropě a okolí.

Pokud opustíme řady lumíků, koncentrovaných na sociální síti X, kteří mají svojí existenci napojenou na jeden nebo druhý tábor, není to veselý pohled. Pokud člověk uvažuje přes horizont jednoho volebního období a nemá na sobě stranické tričko, musí ho to fyzicky bolet.

Vrchol rozvoje nastartovaný v 90. letech je za námi, zažíváme ekonomickou stagnaci která v kombinaci s inflací posledních let krátí životní úroveň a startující dopady evropských ambic, které samozřejmě zasáhnou nejprůmyslovější zemi EU (ehm, nás) dost bolestivě. Všechny státem spravované systémy se ubránily podstatnějším změnám (hlavně školství a zdravotnictví) a v mnoha ohledech přestávají zvládat cokoliv závažnějšího. Čestnou výjimkou je armáda (2%!) a snad i doprava a MPSV, kde to vypadá na mírný pokrok v mezích zákona.

Směřujeme k tomu, že rok 2025 se tak může do historie zapsat jako ten nejmarnější v polistopadové historii. Samozřejmě také nejvyhrocenější. O co víc půjde o „ohrožení demokracie“ nebo „asociální vládu“, tím méně půjde o to, kde budeme za 5-10 let a to znamená jediné, budeme hodně někde.

Co se děje v Insideru

Jen dny nás dělí o nejzajímavější politické události roku, prezidentské volby v USA. V Insideru vše podrobně sledujeme a samozřejmě i tipujeme výsledky v anketě na Patreonu – jak na počty volitelů, tak popular vote. Nejlepší tipy vyhlásíme.

Pokračujeme taky v tvorbě našeho nového formátu Insider Zoom. V druhém díle jsem se bavil s minoritním akcionářem ČEZu Pavlem Grünfeldem. Ten také založil spolek, který minoritní vlastníky českého energetického giganta sdružuje a začíná dělat vlny. Řeší hlavně WFT, spojence pro ústavní žalobu hledá u prezidenta, už teď se jejich stížnosti věnuje Evropská komise.

Rozjíždíme také další iniciativy v rámci 10:35. Ve spolupráci se satirickým účtem AČR MEMES předáme ke Dni válečných veteránů (11. 11. 2024) Vojenskému fondu solidarity obnos, který půjde na Vojenský fond solidarity. Jedná se o fond, který vojákům v těžkých životních situacích. Chceme předat alespoň 50 tisíc korun a pokud nám chcete pomoct částku zvýšit, objednejte si na e-shopu AČR Memes pořádnou dávku motivace v podobě samolepek nebo nášivek

Data : BRICS

Minulý týden v Rusko taky proběhl summit skupiny BRICS, jejíž základ tvoří Rusko, Indie a Čína. Jak na X popsal Andreas Papadopolus, nevypadá to, že Putin by našel podporu pro svou ideu z něj vytvořit protizápadní alianci. I tak je to ale blok, který je třeba mít v patrnosti.

Ekonomická data tomu jasně nasvědčují. Už teď je v poměru světovému HDP větší než G7.

Navíc je to blok, který se rychle rozšiřuje. Mezi jeho nové členy patří takové země jako Etiopie, Írán, Egypt nebo Spojené arabské emiráty. Dohromady mají tyhle čtyři země populaci jako USA a navíc nemalý podíl na těžbě ropy. Celkově už blok stojí za zhruba třetinou globání produkce. Klíčové samozřejmě bude sledovat, jak úzce budou tyto státy spolupracovat.

Co si přečíst

Velká osobnost světového módního byznysu, Giorgio Armani, dal k příležitosti svých devadesátin rozhovor deníku Wall Street Journal. Je stále čilý a říká v něm, že práce je nejlepší medicína.

Z Evropy se postupně stává technologické muzeum – což je něco, co řešíme opakovaně. Jeden z kroků indikující tehle trend se právě odehrává v Německu, kde americká technologická firma Wolfspeed zatrhla plány na postavení továrny na čipy, které se ve velkém používají v elektromobilech. Situaci popisují Financial Times.

A tak zatímco Evropa míří do marasmu, Spojené státy se mohou neustále těšit z potenciálu. Průměrný americký pracovník letos vyprodukuje přibližně 171 000 dolarů, zatímco v eurozóně (v přepočtu na kupní sílu) je to 120 000 dolarů. Je to 70% nárůst oproti roku 1990, zatímco v EU je to jen 29 %. Americkou mašinu detailně popisuje The Economist.

Amerika před klíčovým okamžikem

Vyhrocenost americké prezidentské kampaně je oproti Česku ještě někde jinde. Řada z těchto klipů běží i v televizi (politická reklama v TV je v ČR zakázaná) a nemá ani tak za cíl získat nové voliče jako hlavně odradit potencionální voliče protikandidáta. Posuďte sami.