Jan Kofroň: Drony a co s nimi?
Ruské drony neignorujme politicky, ani vojensky
Že se drony stávají běžnou součástí válečného úsilí, je zřejmé. Je také zřejmé, že schopnost čelit dronům – ať těm, které se pohybují přímo v okolí fronty, tak těm, které útočí hluboko v týlu – bude představovat jeden z hlavních úkolů pro další roky.
Připomenutí tohoto faktu přinesl začátek září, kdy se několik ruských dronů dostalo přes polskou hranici. Část z nich popadala do mála osídlených oblastí, část sestřelila spojenecká letadla. Incident se obešel bez větších škod, ignorovat jej však nelze ani v politické, ani vojenské rovině (na tu se zaměří následující řádky).
Trojí problém dronů
Předem je třeba říci, že naše současná protivzdušná obrana (PVO) může zachycovat a ničit drony. Je však jasné, že současná PVO není optimalizována na ničení dronů, a to ve třech rovinách:
Detekce
Počty
Cena
Naše letadla i pozemní systémy PVO (vč. jejich protiletecké munice) byly dlouho konstruovány pro identifikaci a ničení jiných letadel. Obvykle jsme za hlavní hrozbu a cíl považovali rychlý (často dobře manévrovatelný) letoun s vysokým radarovým odrazem (a také vysokou cenovkou). Tomu jsme podřizovali parametry radarů, infračervených senzorů, i samotných protileteckých raket (jedno zda odpalovaných ze země, či z jiných letounů).
Detekce výrazně pomalejších dronů, s mnohem menším radarovým odrazem (a i odlišnou letovou charakteristikou) představuje pro řadu starších systémů potíž. Na řadě radarů se totiž takový cíl může jevit jako např. hejno ptáků. Pozitivní identifikace cíle je tak poměrně náročná a děje se na relativně malou vzdálenost.
Zde je třeba dodat, že některé radary dokáží poměrně dobře identifikovat i takovéto cíle, ovšem pro nás je podstatnější to, že starší střelecké radary, či radary starších letadel zde budou čelit svým omezením. Jinak řečeno, zatímco tradiční letoun bychom snadno dokázali identifikovat třeba na 100 km a sestřelit jej třeba na 50 (i více) kilometrů, v případě dronu půjde o několikanásobně kratší vzdálenosti. Některé radarem naváděné protiletecké rakety se navíc na tyto cíle nejsou schopny dobře zaměřit (právě díky malému radarovému odrazu).
A teplem naváděné rakety (používané na kratší vzdálenosti) zase selhávají pro nedostatečný tepelný kontrast (relativně pomalý vrtulový dron negeneruje velké teplo).
Klasickým stíhačům tak zbývá kanón – problém je, že dron je přeci jen menší než běžné letadlo, a tak je třeba zkracovat vzdálenost útoku, jenže to zase zvyšuje šanci na sekundární poškození stíhačky troskami dronu. Navíc použití kanonu s sebou nese riziko dopadu munice do osídlených oblastí.
Výše uvedené neznamená, že existující technika a zbraně neumí najít a zničit drony, přinejmenším pro část starších systémů však jde o úkol poměrně náročný, vyžadující nasazení většího množství techniky a munice (nemluvě o větších rizicích kolaterálních škod).
Trosky dronu Geran2 (Wiki), Exportní ceny dronů se odhadovali na necelých 200 000 USD.
Druhým problémem jsou počty. V minulých dekádách jsme výrazně omezovali nákup letadel, systémů PVO, ale také munice. Zejména dostupnost raket (ať již vzduch-vzduch, či země-vzduch) by se rychle ukázala jako kritická – ostatně je to jeden z největších problémů, kterým čelí Ukrajina.
Jestli máme k dispozici 20 nebo 40 stíhaček je jedno, pokud pro ně máme pouze 100 vhodných raket. Dodejme, že třeba Česko svého času pro svých 14 Grippenů pořídilo pouze 24 střel středního dosahu AMRAAM. Snaha kupovat co nejmenší možná množství munice naštěstí mizí, bude ale trvat přinejmenším několik let, než se chyby minulosti podaří napravit.
Přečtěte si také: Aleš Rod: Kdybych byl Javierem Mileiem a sekal
Zkrátka, malé zásoby protiletecké munice fakticky znamenají, že naše schopnost ničit drony by se velmi rychle vyčerpala, i kdybychom dokázali stávající platformy vylepšit pro detekci a ničení dronů. Přitom dronů produkuje náš protivník tisíce měsíčně.
Tím se dostáváme ke třetí rovině – ceně. Drony jsou produkčně levné a relativně nenáročné. Protivník jich tak může sestrojit ne desítky, či stovky ročně (jako klasických letadel), ale tisícovky měsíčně. V tento okamžik se odhaduje, že Rusové produkují 3-3,5 tisíce Geranů (a podobných dronů) měsíčně. Pokud válka na Ukrajině skončí, je lehce představitelné, že Rusko poměrně rychle naakumuluje desítky tisíc dronů. I kdybychom během pár let zvýšili naše zásoby protileteckých raket několikanásobně, stejně to nebude stačit (navíc bychom tím zkonzumovali velký díl z peněz na obranu).
Systém Patriot (cena jedné rakety může dosáhnout cca 4 milionů USD – v závislosti na přesné verzi). Zdroj: US DoD
Bylo by chybou říkat, že cena protizbraně musí být vždy nižší než cena útočného systému. Protizbraň totiž mnohdy funguje jako pojištění proti potenciálně mnohem větší ztrátě, ke které by došlo, kdyby zbraň mohla působit. V praktickém příkladu, pokud dron za 100 000 USD sestřelíme raketou za 250 000 USD, ale díky tomu nepřijdeme o prvek v hodnotě 1 000 000 USD, dává stále smysl mluvit o (relativně) výhodné situaci.
Problém je, že tato logika je udržitelná jen krátkodobě. Abychom dali přímo vojenský příklad – pokud i pomocí velmi drahých PVO systémů ochráníme mechanizovanou brigádu a ta následně svým manévrem rozhodne situaci na bojišti, cena zajištění ochrany (proti dronům, či letadlům) nás nebude zajímat. Pokud však naše mechanizovaná brigáda neuspěje, nejenom, že pro ni nebudeme schopni dlouhodobě zajistit krytí před hrozbami ze vzduchu, ale – což je podstatnější – nemalá část našich zdrojů zmizela bez odpovídajícího efektu.
Vyplývá z toho, že budeme muset uvažovat o alternativách k současným systémům PVO (ať již v podobě stíhačů, či pozemních raketových systémů jako Patriot, či SPYDER), které budou nabízet cenově příznivější poměry mezi cenou útočících dronů a protizbraní.
Na místo závěru – co teď?
Říci přesně, jaká budou řešení, je obtížné. Přesto lze provést malou spekulaci. Protiopatření proti dronům působících v hloubi našeho teritoria by zřejmě mohlo kombinovat pět základních přístupů.
Ne každý cíl si zaslouží ochranu. Smiřme se s tím, že ne každé proniknutí dronu a jeho následný úder má cenu řešit. Zní to možná trochu necitlivě, ale jsou cíle, které ochránit musíme, a jsou cíle, které tak významné nejsou a jejich dočasné vyřazení nebude představovat zásadní problém.
Zde je dobré připomenout, že část cílů je překvapivě odolná (mosty), či lehce opravitelná (železnice). Případné poškození sice povede například ke snížení přepravní kapacity, ale v případě válečného konfliktu by nešlo o zásadní problém.
Přečtěte si také: Karel Křivan: Co sledovat ve volební kampani
Na místo snahy detekovat a sestřelit úplně všechny drony (nebo i balistické rakety) může být výhodnější některé cíle zodolnit a být připraven je rychle opravit (či znovu uvést do provozu).
Rušení GPS signálu a elektromagnetický boj. Jsou-li drony závislé zejména pro své finální navedení na signálu GPS, dává smysl jej v případě potřeby rušit. Zde je samozřejmě třeba chápat, že výraznější rušení GPS signálu bude mít dopad i na civilní aktivity, zejména pak civilní letectví.
Návrat hlavňových systémů. V posledních dekádách jsme viděli velký ústup hlavňových systémů (klasických protileteckých kanonů různých ráží) na úkor protileteckých raket. Příčin bylo hned několik, ale ty hlavní byly dvě. Za prvé moderní letadla jsou rychlá a vysoce manévrovatelná. Díky tomu šance na jejich zásah byla vždy poměrně malá (resp. množství spotřebované munice bylo enormní). A využití munice vybuchující v přednastavení vzdálenosti se jevilo jako řešení zbytečně drahé a proti masivním a relativně odolným letadlům jen omezeně účinné.
Zároveň, s nástupem chytrých bomb a raket (zejména od osmdesátých let) docházelo k tomu, že letadla často útočila ze vzdáleností, kam i např. 30 či 35 mm kanony nedosáhly. V součtu, využívaní sice velmi drahých, ale skvěle manévrujících raket s dlouhým dostřelem a vysokou pravděpodobností zásahu, dávalo jasný smysl.
Příchod menších, křehčích a pomalejších dronů tuto logiku přinejmenším z části mění. Fakt, že drony jsou relativně pomalé (často i létající v nižších letových hladinách) a jen omezeně manévrující, znamená, že budou pro hlavňové systémy snazším cílem, zejména s využitím air-burstu (který ale vyžaduje přesnou detekci vzdálenosti i rychlosti dronu). To bude platit přinejmenším v jejich finální fázi letu.
Jakkoliv se mohou ochytřené hlavňové systémy zdát jako ideální řešení, je třeba zdůraznit i jejich limity. Tím prvním je jejich omezený dostřel (ergo, buď pokryjeme jen ty nejvýznamnější cíle), nebo musíme vyprodukovat a nakoupit tisíce takových systémů. Problém je, že byť tyto systémy mohou ničit drony levněji než např. raketové systémy jako Patriot, SPYDER, NASAMS apod., v žádném případě nejde o levné prostředky (to vyplývá i z nutnosti tradiční hlavňové systém ochytřit – radarem, termokamerou, laserovým dálkoměrem a pokročilým systémem řízení palby).
Tím druhým pak zejména to, že nemalá část vypálených střel (či jejích fragmentů) dopadne někde na našem území. V blízkosti měst, či průmyslových areálů tak bude použití těchto systémů velmi problematické.
Hlavňový systém Skynex (Rheinmetal), využívající 35 mm kanon, Baterie se čtyřmi palebnými jednotkami, řídícím centrem a radarem vyjde přibližně na 80 milionů Eur (je možné, že s větším rozšířením systému cena poklesne).
Anti-drony a nové proti-dronové rakety. Jednou z dalších cest je rozvoj „stíhacích/taranovacích dronů“ Ideálně takových, jejichž cena bude co nejnižší. Podobně lze zvažovat, zda nelze vytvořit protidronové rakety (jedno zda odpalované z pilotovaných, či nepilotovaných prostředků), které možná nebudou tak výkonné jako současné proti-letadlové rakety, ale umožní ničit utočící drony s výrazně lepším cenovým poměrem (a kterých tedy bude možné vyrobit výrazně více).
Útok. Že budeme muset zvýšit úroveň obrany proti dronům, je zřejmé. Zároveň si však musíme připustit, že ani extrémní výdaje v této oblasti na 100 % nevyeliminují tuto hrozbu. Je velmi pravděpodobné, že na konci zjistíme, že je pro nás snazší vyrobit – podobně jako to dělají Rusové – tisícovky našich vlastních dronů, kterými bychom v případě konfliktu zasáhli protivníka. Zkrátka místo zřejmě marné snahy se zcela ochránit před drony protivníka dává smysl vyprodukovat sílu, která bude schopná útočníkovi proporčně vrátit každý jeho útok.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.
A co nové laserové systémy? Samozřejmě mají stejný problém, jako kanóny a budou mít i další omezení, ale mohl by to být vhodný doplněk. Každopádně nám nezbývá nic jiného, než se připravovat.