FILTR: Back to 1998? A proč není zájem o syny

Jsme v podobné situaci jako před sedmadvaceti lety. Ale dětí se nám rodí ještě míň

Jsme zpět i s rubrikou Filtr aneb „co nás chytlo”. Začínáme zlehka a stručně. Jak se v minulosti na ODS podepsaly její největší kauzy a co z toho plyne pro kauzu Blažek a bitcoiny? Jaké mimořádné úsilí projevil Aleš Michl? Proč rodiče po celém světě upřednostňují dcery před syny? Otázka přijetí či nepřijetí eura bez hysterie a jak funguje ostrovní energetický systém Izraele.

Vývoj preferencí po kauzách ODS

Petr Fiala může být prvním premiérem ODS, který dovládne své kompletní premiérské období, pokud jeho vláda ustojí současnou bitcoinovou kauzu. A vše zatím nasvědčuje tomu, že ustojí. Přesto opozice svolala hlasování o nedůvěře, což je v české politice sporadicky vyskytující se akt. Podle průzkumu Medianu vládě nedůvěřuje 31,9 % voličů SPOLU z roku 2021. Níže proto přikládáme přehled toho, jak se občanským demokratům dařilo, když došlo na nejhorší – pád vlády a předčasné volby.

Před volbami 2010 vznikly nové projekty (TOP 09, Věci veřejné) a odsály část nespokojených voličů ODS. Tím jí svým způsobem umožnily pokračovat ve vládnutí. V 2013 už došlo s nástupem protikorupčního hnutí s heslem „řídit stát jako firmu” k úplnému přeformátování politické mapy. Dnešní situace je nejpodobnější volbám 1998 - vládní voliči (a průzkumy to potvrzují) nemají jinou alternativu než blok SPOLU + STAN/Piráti.

Mimořádně odvážný a nezávislý oceněný guvernér

Česká národní banka na svých stránkách zveřejnila oslavnou tiskovou zprávu s titulkem Nejlepší guvernér světa Aleš Michl převzal ocenění za mimořádné úsilí, odvahu a nezávislost. Ti, kdo si titulek přečetli bez dalšího kontextu, mohli se domnívat, že je to ironie či že se jedná o něco humorného. Ale není a nejedná.

O tom, jakou váhu mají Michlova ocenění, se vyjadřovali mnozí. Připomeňme slova Petra Krále, exšéfa měnové sekce ČNB (jeho nástupcem se stal Petr Sklenář), která má na měnovou politiku a cílování inflace stěžejní vliv. „Od stejného časopisu dostal cenu pro nejlepšího ministra financí Miroslav Kalousek za nepříliš zvládnutou, byť dobře míněnou fiskální restriktivní politiku po roce 2010. A cenu pro nejlepšího ministra financí dostal i Andrej Babiš,” uváděl v rozhovoru z dubna. Takže to berme s velkou rezervou. Mimochodem, Král z ČNB na začátku roku odešel i z toho důvodu, že současná bankovní rada už prý neměla zájem doporučením měnové sekce naslouchat. Michl získal „prestižní mezinárodní ocenění pro nejlepšího guvernéra světa Central Banking Awards 2025” za „mimořádné odhodlání snížit inflaci a ochránit hodnotu peněz v ČR”, uvádí ČNB. A porota prý vyzdvihla i Michlovo úsilí „v péči o devizové rezervy nebo kroky vedoucí k efektivnějšímu hospodaření a fungování samotné instituce”.

Inflace je teď opět poblíž cílových dvou procent, i když květnová 2,4 procenta tažená nahoru cenami potravin a bydlení nabádají k ostražitosti. Když Michl v polovině roku 2022 na pozici guvernéra nastoupil, inflace byla kolem 17 procent a sazby na úrovni 7 procent. Na tuto úroveň je navýšila ještě bankovní rada Jiřího Rusnoka. Jako člen této bankovní rady Michl několikrát hlasoval proti zvýšení sazeb. Michl dlouhodobě říká, že další nezvyšování sazeb prosazoval proto, aby vysoké úroky zbytečně nedusily ekonomiku. A že jeho hlavní přínos v krocení dle něj dovezené inflace spočíval v posilování koruny, čímž se zatlačilo na exportéry a tok peněz v ekonomice se zpomalil. To prosazoval i jeho někdejší poradce ekonom Tomáš Havránek. Zmíněný Petr Král to krocení inflace skrze pálení devizových rezerv tak úspěšně nevidí. Že podhoubí pro pozdější prudký růst inflace vytvořila už éra devizových intervencí na oslabení koruny v letech 2013 až 2017, je pravděpodobné. Jenže to, že se za Michla ty nakoupené devizy začaly rozprodávat, stálo ČNB jen mezi květnem a říjnem 2022 zhruba 25 miliard eur, uváděl Král s tím, že tyhle peníze prostě z bilance centrální banky zmizely. Proč Michl během jednoho roku před tím, než se ujal svého postu, devětkrát hlasoval proti růstu sazeb, aby pak už jako guvernér sedmiprocentní sazby obhajoval a vyhlásil období úrokové stability, už se asi nedozvíme. Můžeme se jen domnívat.

Kluci už moc netáhnou

Economist: More and more parents around the world prefer girls to boys

Nastávající rodiče ve vyspělých zemích preferují narození dívek a upřednostňování chlapců v rozvojových zemí je na ústupu. To je poměrně zajímavá změna, protože ještě do nedávna platilo, že rodiče po celém světě si přáli syny. Obzvlášť v některých kulturách bylo a je důležité, že synové nesou dál rodinné příjmení a stávají se dědici. Například v Číně nebo v Indii nebyly výjimečné potraty dětí ženského pohlaví. Poslední desetiletí ve velké části světa porodnost klesala a ultrazvuk umožnil párům si „vybrat”. The Economist uvádí, že od roku 1980 se narodilo zhruba o 50 milionů dívek méně, než by přirozeně mělo. Jenže „globální” preferování potomků mužského pohlaví začalo postupně mizet. Podle statistických údajů si nyní téměř polovina jihokorejských žen přeje narození dcery. V Japonsku je to ještě víc. A studie z USA, Skandinávie, Nizozemska, ale také z Česka ukazují na preferenci děvčat. A na to, že pravděpodobnost narození dalšího dítěte u manželských párů s jednou dcerou klesá. Důvodů touhy po dcerách je podle Economistu několik. Roli mohou hrát „tradiční genderové role”. Existuje předpoklad, že dcery budou pečlivější a také se lépe postarají o rodiče ve starším věku. A ten je hluboce zakořeněný i v těch nejvíce rovnostářských společnostech, typicky v Dánsku, Norsku a Švédsku. Dívky jsou prý lépe „vychovatelné”, což ocení rodiče, kteří chtějí co nejvíce rozvíjet talent dětí. We no longer have trophy wives. We have trophy kids.

U nás můžeme být rádi za chlapce i děvčátka. Data o porodnosti jsou dost skličující. Loni statistici evidovali nejnižší porodnost od vzniku republiky. Narodilo se jen lehce přes 84 tisíc dětí. To je zhruba o 40 tisíc méně než v nejsilnějších ročnících 1993 a 2008. Český statistický úřad před pár dny vydal čtvrtletní zprávu o vývoji obyvatel. Narodilo se 18,1 tisíce dětí, meziročně o 2,9 tisíce, tedy o 14 %, méně. Pokračujeme v trendu a letošní rok bude pravděpodobně novým rekordem.

Planeta X

Euro? Přehledně, bez hysterie a v souvislostech

Analytik Vojtěch Měřínský poutavě a srozumitelně rozepsal otázku přijetí eura.

Výběr z vlákna:

Je dobré si uvědomit, že Česká republika již dnes čerpá většinu obchodních a finančních výhod spojených s účastí v eurozóně – i bez eura. Jsme kapitálově i hodnotově integrovaní do evropského trhu, kdy exportní i vlastnické vazby na eurozónu jsou mimořádně silné.

Evropa a česká ekonomika potřebují něco zcela jiného, a to odbourání administrativních bariér obchodu. Nelze spoléhat na to, že vstupem do eurozóny získáme automaticky důvěru investorů nebo nižší úroky. Trhy totiž rozlišují – i uvnitř eurozóny. Rozhoduje důvěryhodnost, ne měna. Euro může být výhodou, pokud má země slabou důvěru a trh jí nevěří vlastní měnu.

To ale není náš případ. Česká koruna je považována za stabilní, ČNB má reputaci jedné z nejkompetentnějších centrálních bank v regionu. Pro nás není euro „záchranným kruhem“, ale vážným strategickým rozhodnutím.

Podívejme se na Slovensko, které přijalo euro v roce 2009. Ekonomická konvergence vůči Západu se po vstupu nezrychlila. Vůči České republice zpomalila. Maďarsko a Polsko je postupně dohání.

Efekt eura na konvergenci je v realitě velmi omezený – mnohem víc rozhoduje vnitřní politika, kvalita institucí a vzdělávání.

Závěrem: Česká republika nemá zásadní důvod spěchat do eurozóny. Nejsme Řecko, nepadá nám měna, investoři nám věří. Naopak – právě nezávislá měnová politika byla v krizových obdobích klíčovým stabilizačním prvkem. Myslete na to, až vám zase někdo bude tvrdit, že euro vyřeší konkurenceschopnost, důvěru nebo dluh. Nevyřeší. Tyhle věci jsou důsledkem vnitřní politiky, nikoliv měny.

Ostrov Izrael

Miroslav Hašek v reakci na napětí mezi Izraelem a Íránem ve svém vlákně popsal, jak funguje ostrovní energetický systém Izraele a co se děje, když padají rakety.

Výběr z vlákna:

Izrael vznikl v roce 1948 a hned si uvědomil jednu věc: bez elektřiny nepřežije.

Síť tehdy byla děravá, závislá na dovozech ropy a mazutu, první elektrárny poháněl parní stroj a ideály. Státní podnik IEC (Israel Electric Corporation) měl monopol na všechno: výrobu, přenos, distribuci i nervy.

Později postavil velké uhelné elektrárny na pobřeží, rozvinul síť a přežil ropné šoky. Ale zlom přišel až po roce 2000: Izrael našel plyn pod mořem – a všechno změnil. Tamar, Leviathan, Karish. Z importéra energie se stal exportér. A začal si budovat elektroenergetiku na míru: robustní, soběstačnou a navzdory regionu i udržitelnou.

Izrael není v žádné synchronní soustavě. Neexistuje drát do Egypta, Jordánska ani Kypru. Síť funguje ostrovně – co si nevyrobí, to nemá. To zní romanticky, ale znamená to totální odpovědnost: musí mít přebytek výkonu, zálohy, rychlé dispečerské reakce a žádné chyby.

Tím pádem:

- vlastní plynová pole,

- duální elektrárny (plyn i nafta),

- dispečink připravený i na střely,

- a nově i baterie a přečerpávačky (800 MW!!!)

Spotřeba roste, síť se modernizuje, ale v sázce je víc než jen pohodlí: blackout je bezpečnostní problém. A to nikdo nechce.

M. a tým