Fialova vláda dala na obranu ještě méně, než slibovala. Argumenty vlády i opozice jsou bizarní
Nejen čísla NATO ukazují, že dvě procenta HDP jsou pro Česko nesplnitelný cíl
Česko patřilo dlouhá léta v NATO k těm, kteří zůstávali hluboko pod 2 % HDP ve výdajích na obranu. Popravdě, patřili jsme k těm, kteří dávali na obranu v NATO nejméně. Platilo to před rokem 2014 a platilo to i po roce 2014, kdy Češi na summitu NATO ve Walesu odkývali závazek dosáhnout 2% výdajů do roku 2025. A jak jsme se nyní dozvěděli od premiéra Andreje Babiše, na chvostu aliance zůstaneme i nyní, minimálně pro roky 2025 a 2026. S ohledem na bezpečnostní situaci v okolí a naše předchozí sliby v alianci jde o situaci jen stěží pochopitelnou.
Procenta nejsou schopnosti, ale…
Než se podíváme na ona procenta, hodí se k nim říci pár slov. Procento z HDP jako jedna z metrik má několik výhod. V první řadě je srozumitelná – zejména pro voliče. V druhé řadě je poměrně spravedlivá. Těžko někdo může čekat, že milionové Estonsko bude mít stejné schopnosti jako desetimilionové Česko nebo třísetmilionová Amerika. Cílem ale je, aby spojenci vyvíjeli podobné úsilí. Ostatně pochybuji, že by Češi byli nadšení, pokud by jim někdo řekl, že musí mít armádu odpovídající německému Bundeswehru.
Za třetí, procenta (stejně jako absolutní výdaje) na obranu nejsou cílem, jsou jen prostředkem k dosažení cílů. Zároveň ale nikdo soudný nemůže očekávat, že je možné dosahovat skvělých výsledků bez náležitého finančního zabezpečení. Stejně tak asi nečekáme, že se nám podaří koupit např. byt s polovičním rozpočtem oproti tržním cenám v dané lokalitě. Zkrátka, vynaložené finanční prostředky nutně korelují s velikostí a technologickou úrovní armády. Jistě nejde o korelaci 100%, ale o slabou korelaci nepůjde.
V souhrnu, procentuální výdaje na obranu jsou vskutku politickou zkratkou (v tom má ministr Zůna pravdu), to ale neznamená, že jsou zkratkou neužitečnou a neinformativní.
Česká 2 % jako nepovedená fikce
Minulá vláda byla bezesporu verbálně nakloněnější zvyšování výdajů na obranu než ta současná. Přes řadu obtíží se jí povedlo v roce 2024 reportovat do NATO splnění 2% cíle, když vykazovala výdaje ve výši 2,08 %. Jenže již rok na to se vykazované výdaje smrskly na 2,01 % HDP, přičemž více jak 8 miliard z finálního účtu tvořily různé infrastrukturní stavby o jejichž přímé vojenské využitelnosti byly od začátku silné pochyby. Současná vláda tento problematický přístup nejen okopírovala, ale dokonce zvýraznila, když do obranných výdajů zahrnula přes 20 miliard mimorezortních (zejména infrastrukturních) výdajů.
Čtěte také:
Nepřekvapivým vyústěním je, že podle všeho Česko ona 2 % nejen za rok 2025, ale ani za rok 2026, nepřekoná. A to právě proto, že NATO – zcela pochopitelně – velkou část oněch infrastrukturních výdajů nezahrne. Není to nic překvapivého, jak minulá, tak současná vláda byly na tento problém opakovaně upozorňovány odborníky ve veřejné diskusi. Výdaje spadající mimo resort obrany musí být velmi dobře odůvodněny a musí zcela jasně a prokazatelně přispívat k vojenským schopnostem.
Mimochodem, hlavní problém není to, že by nám uznané výdaje těsně klesly pod 2 %. Problém je, že v roce 2025 budou uznané výdaje cca 1,85 a letos dokonce ještě méně. Jinak řečeno, od dvou procent jsme poměrně daleko a současně jsme na špatné trajektorii. Nejde o problém, který by vznikl až za současné vlády, neboť jde o problém z části zděděný. Nicméně současná vláda problém nejen nevyřešila, ale prohloubila.
Na novou metodiku si nestěžujme
Krátce potom, co premiér a ministr obrany oznámili, že Česko nesplnilo 2 % na obranu ani v roce 2025, představitelé dnešní vlády i opozice zdůrazňovali, že oni samozřejmě 2 % splnili. Problémem je nová metodika NATO.
Tento argument zní trochu bizarně, protože dlouhodobě se obě strany kritizovaly právě za to, že do obranných výdajů zahrnují řadu položek jen vágně souvisejících s obranou. Jinak řečeno, pochyby o uznatelnosti výdajů z jiných resortů tu zjevně byly dávno před příjezdem Marka Rutteho. Připomenu, že v roce 2025 jsme do NATO hlásili 2,01 HDP, takže šance, že i malé revize povedou k nedosažení cíle, byla velká.
Abychom si výmluvu na novou metodiku neosvojovali, dovolím si malé srovnání. Obranné výdaje měří NATO, ale třeba také SIPRI. Každá z organizací používá trochu jinou metodiku, jenže korelace udávaných výdajů byla tradičně extrémně velká (viz Graf 1). Rozdíly mezi údaji ze SIPRI a NATO byly pro většinu států velmi malé. Jenže v roce 2025 tato korelace oslabila. Na dolním pravém minigrafu (rok 2025) je také jasné, proč. Prakticky všechny státy v NATO reportovaly dosažení 2% cíle. SIPRI přitom celou řadu zemí vidí jasně pod tímto cílem. Nepřekvapí tedy, že v NATO za rok 2025 dojde k revizím u řady států, a to směrem dolů.
Graf 1: Srovnání obranných výdajů států NATO dle údajů NATO a SIPRI 2014-2025
Data: NATO 2025, SIPRI 2026, pozn. červená přerušovaná čára indikuje hypotetickou pozici bodů pro dokonalý soulad mezi hodnotami SIPRI a NATO.
Pro ještě názornější ilustraci – zejména pak naší situace – se můžeme podívat na rozdíly mezi údaji SIPRI a NATO pro jednotlivé státy za poslední čtyři roky. Graf 2 ukazuje právě rozdíl mezi údaji SIPRI a NATO.
Co vidíme?
1) V letech 2022 a 2023 byly rozdíly relativně vyvážené. Některé státy vykazovaly o něco větší výdaje dle NATO, jiné dle SIPRI. Česko, mimochodem, bylo měřeno stejně dle NATO i SIPRI.
2) V roce 2024 zůstávají odchylky relativně malé, ale je zjevné, že začínají převažovat situace, kdy SIPRI vidí výdaje států menší než NATO. Mimochodem, Česko zde již má viditelný rozdíl – dle SIPRI jsme 2 % nedali.
3) V roce 2025 je pak již tento rozdíl enormní. Nejen v tom, že rozdíly jsou poměrně velké, ale především jednosměrné. SIPRI vidí naše výdaje jako výrazně menší, než jaké hlásíme do NATO. To platí i pro Česko. Náš rozdíl není největší, ale bezesporu patří k těm výraznějším.
Graf 2: Rozdíly obranných výdajů dle SIPRI a NATO
Data: NATO 2025, SIPRI 2026,
Co z toho plyne? Dvě věci. Za prvé, překvapení, že nám NATO za roky 2025 a 2026 neuzná všechny nahlášené výdaje, není namístě. Popravdě, kdyby skutečně došlo k revizi údajů pro rok 2024 (jak naznačil premiér Babiš), nikdo by se nemohl příliš divit. Za druhé, nejsme jediní, kdo do NATO nahlašují fiktivní čísla. Pokud by NATO tento trend neřešilo zpětnou revizí, vystavíme se kolektivní fikci. Ta nepomůže ani nám ani alianci a velmi pravděpodobně by jen prohloubila rozkol mezi USA a Evropou.
Ani vláda ani opozice se nemohou divit, že NATO seškrtá část námi nahlášených obranných výdajů. Není to zlomyslnost NATO; jde o zcela pochopitelnou obrannou reakci instituce, která nemůže fungovat na fiktivních číslech. Lze mít pochopení, že v některých situacích si naše vlády (jedno, zda Babišova, či Fialova) mírně přibarvily realitu či se pokusily i o zahrnutí sporných položek. Mělo by to ale mít určité meze. V tomto kontextu se musíme ptát, proč si současná vláda myslela, že více jak 20 miliard mimorezortních výdajů na rok 2026 někdo v NATO zkousne.
Bylo by nefér kritizovat současnou vládu za to, že vidí i jiné priority než obranu a že se staví rezervovaně k tří a půl procentnímu závazku z Haagu. Kritiku si ale zaslouží to, že současným přístupem se v NATO dostáváme do pozice toho, kdo ostentativně neplní minulé dohody. Toho, kdo místo aby 2 % postupně překonával, se od nich spíše vzdalujeme směrem opačným. To v situaci, kdy naše armáda nepřekypuje přebytečnou moderní technikou, skvělým zázemím, či stoprocentně naplněnými útvary.
Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.