Česku hrozí notorické přerozdělování. Jak nastartovat technologický růst do roku 2050?

Bez férových podmínek pro firmy a chytřejšího využití evropských peněz se budeme propadat

Vzhledem k tomu, že Tomášův text Státní ostuda. Více peněz a výsledkem je zaostávání Česka aneb Desítky miliard z eráru tečou do výzkumu s nulovým efektem dosud vyvolává diskusi, zveřejňujeme reakci Jaromíra Hanzala, ředitele Asociace pro aplikovaný výzkum v IT a moderátora podcastu DigiBuzz. A připomínáme, že tématu se ve svém posledním newsletteru velmi podrobně věnoval i Vojtěch Měřínský.

Nelze než souhlasit s tvrzením Tomáše Jirsy, že systém podpory výzkumu, vývoje a inovací v Česku připomíná spíš mechanismus na přerozdělování peněz než motor technologického růstu. Závěry Nejvyššího kontrolního úřadu tuto tezi jen posílily: třicet miliard korun v letech 2021–2023 proteklo přes hlavní grantové agentury, ale počet patentů klesá, zapojení firem slábne a dopad na konkurenceschopnost země zůstává nejasný. Toto hodnocení podepisuji a přidávám další souvislosti, které stojí za zmínku.

Firmy neodcházejí od výzkumu a vývoje

Podíl firem zapojených do veřejně financovaných projektů opravdu klesl ve prospěch veřejných subjektů (zejm. výzkumných organizací a univerzit) z 32 % v roce 2017 na 23 % v roce 2023. To není dobrá zpráva. Jenže zároveň platí, že české podniky dnes investují do výzkumu a vývoje víc než kdykoli dřív – tvoří jeho dvě třetiny. Podle Českého statistického úřadu investovaly firmy v Česku v roce 2023 celkem 85,6 miliardy korun z vlastních prostředků, meziročně o 8,5 % více. Nejrychleji přitom rostou výdaje na IT a software, které tvoří už čtvrtinu českého firemního výzkumu a vývoje.

Znamená to, že firmy na výzkum a vývoj nerezignovaly, ale stále častěji volí cestu mimo veřejně kofinancované programy – ať už proto, že jsou příliš složité, málo flexibilní, nebo neodpovídají aktuálním potřebám byznysu. To ale tyto firmy brzdí a znevýhodňuje proti zahraniční konkurenci, která využívá dílčí státní podporu k akceleraci růstu.

Patenty nejsou všechno

Stejně tak se vyplatí podívat se na patenty v širším kontextu. NKÚ konstatuje, že jejich počet u českých výzkumných organizací spadl mezi lety 2017 a 2023 z 101 na 65 ročně. Jenže v Evropské unii – na rozdíl od USA – nelze patentovat software. A právě výsledky typu software nebo digitální řešení, které byly u nás dlouho přehlížené, dnes rostou. Pokud měříme úspěch jen podle počtu patentů, riskujeme, že přehlédneme významný posun k oborům, kde patenty nejsou hlavním nástrojem ochrany ani komercializace.

Priority z minulosti

Zpráva NKÚ správně upozorňuje i na absenci jasných priorit. V nedávné době vznikl materiál Národní priority orientovaného výzkumu (NPOV), který v letním termínu prochází meziresortním připomínkovým řízením. Dokument působí konzervativně a direktivně: navržené priority arbitrárně stanovila Rada pro výzkum, vývoj a inovace „shora“. Opírá se silně o technickoinženýrský pohled a jen velmi málo reflektuje potenciál datových, softwarových či kreativních inovací. Například umělá inteligence se v návrhu objevuje jen okrajově, výhradně v souvislosti s výrobou, dopravou a energetikou. Žádný odkaz na její potenciál v digitálních službách, zdravotnictví, obraně nebo kreativním průmyslu. Proto očekáváme, že připomínky nebudou kosmetické, ale zásadní.

Přečtěte si také: Markéta Malá: Proč ODS promlouvá k voličům jako k idiotům aneb Nesmíme ani naznačovat

Evropská páka

Souhlasím i s třemi hlavními návrhy z výše uvedeného textu – méně poskytovatelů, jasná odpovědnost a financování navázané na výsledky. Zároveň ale vidím prostor jít dál a přidat i evropskou perspektivu. Pokud chceme, aby Česko skutečně posílilo svou pozici v digitální ekonomice, musíme si umět vyjednat i lepší podmínky na unijní úrovni. Konkrétně aby alespoň 25 % prostředků z příštího víceletého rozpočtu EU na výzkum a inovace šlo do digitálních iniciativ – od AI přes kybernetickou bezpečnost až po pokročilou automatizaci, která je důležitá pro průmyslové obory. Tam se dnes rozhoduje o technologické budoucnosti Evropy, a pokud u toho nebudeme, promarníme příležitost, kterou už nemusíme dostat znovu.

Pohled, který překvapí

Nedávno publikovaný State Aid Scoreboard 2024 ukazuje, že veřejná podpora výzkumu a vývoje v ČR dosahuje 0,16 % HDP – v rámci EU spíše nadprůměr, ale rozhodně ne přebujelá částka. Zní to dobře, dokud si neuvědomíme, kam tyto peníze míří – a že statistika vůbec nezahrnuje podporu poskytovanou „mimo režim veřejné podpory“, tedy hlavně pro univerzity a výzkumné organizace.

V praxi tyto prostředky často neslouží k rozjezdu nových technologií, ale spíš jako způsob, jak těmto institucím zaplatit provoz a mzdy (které se pak nemusí hledat ve státním rozpočtu). Systém to umožňuje – veřejné organizace mají náklady pokryté ze 100 %, a po započtení režijních nákladů někdy dokonce více. Když víte, že projekt zaplatí úplně všechno, je jedno, jestli se výsledky dostanou do praxe. Firmy naopak dostávají podporu většinou kolem 50 % a do projektů jdou jen tehdy, když vidí reálnou šanci na uplatnění. O to horší je pokles firemní účasti, který NKÚ zjistil.

Přitom v evropském měřítku je přístup firem jiný. Většina velkých podniků umí nástroje veřejné podpory rutinně využívat – od domácích programů po Horizon Europe, jehož rozpočet se má po roce 2028 zdvojnásobit. Pokud má Česko držet krok, musí tyto peníze směřovat tam, kde přinesou největší návratnost, a stanovit si priority odpovídající výzvám druhé čtvrtiny 21. století.

Co tedy vidím jako další důležité kroky?

1. Zajistit prioritizaci s výhledem do roku 2050 – jasně stanovit několik málo strategických oblastí s globálním potenciálem (digitální ekonomika, AI, kyberbezpečnost, automatizace) a na ty soustředit většinu podpory. Necukrovat.

2. Vyrovnat podmínky pro firmy a veřejné instituce – snížit míru podpory veřejných institucí v programech pro podnikatele. Tím se otevře prostor pro projekty orientované na výsledek.

3. Evropská páka – aktivně vyjednat, aby minimálně 25 % prostředků z příštího víceletého rozpočtu EU na VaV směřovalo do digitálních iniciativ, a systematicky posilovat českou účast v Horizon Europe.

4. Méně byrokracie, více výsledků – zjednodušit programy, jejich administrativu a výrazně zjednodušit pravidla veřejné podpory. Navrhnout zjednodušení legislativy GBER v rámci probíhající veřejné konzultace Evropské komise.

---

Newsletter vznikl díky podpoře mezinárodní poradenské společnosti RSM, vašeho partnera nejen pro daně, mzdy a technologická řešení.