Bezpečnostní analytik Bahenský: 5 bodů k obranyschopnosti Evropy
Čau lidé,
doba si žádá, abychom se více věnovali naší bezpečnosti. Pokud odhlédneme od hysterie, která provázela setkání Zelenského s Trumpem, je více než jasné, že pro Evropu není jiná možnost než začít investovat do své obrany, a to okamžitě. Po třech letech opotřebovávací války na našem kontinentu jsme to zevrubně probrali s mým kolegou Honzou Kofroněm v poslední epizodě podcastu 10:35 s Matyášem Zrnem a Vojtěchem Bahenským. Ten byl tak laskavý, že nám sepsal 5 klíčových bodů pro uvažování o naší evropské bezpečnosti:
Při úvahách o obranyschopnosti Evropy v kontextu možného dlouhodobého stažení USA z kontinentu je nutné zohlednit několik základních faktorů:
1) Obrana není binární otázkou zda “Evropa se ubrání” vs. “Evropa se neubrání“. Jedná se o otázku stupně, přičemž čím více se Evropa bude schopna bránit, tím větší je šance, že soupeře odstraší. Následně pak s menšími ztrátami v případném konfliktu uspějeme a tím pravděpodobněji budou státy mít vůli ke kolektivní obraně. Naopak čím nižší bude schopnost bránit se bez USA, tím obtížnější bude udržet kolektivní obranu v Evropě. Šance na úspěch se tím sníží a o to větší bude případná cena za úspěch.
2) Evropské ozbrojené síly i obranný průmysl mají řadu deficitů ve schopnostech, například v letadlech včasného varování, tankování za letu, ale i v dalších dílčích a neméně důležitých oblastech. Tyto deficity neznamenají automatickou neschopnost se bránit, ale výrazně nás posouvají od “Evropa se ubrání” k “Evropa se neubrání“, se vším co k tomu patří.
3) Obranné systémy mají často životní cyklus měřený na dekády. Co dnes umožňuje Rusku (a do značné míry i Ukrajině) vést největší konvenční válku v Evropě, jsou masivní výdaje na zbrojení z dob Sovětského svazu, které vytvořily skladiště techniky a materiálu. Od výdajů na obranu k schopnosti se bránit, je nevyhnutelné zpoždění, které se zpravidla měří v letech. Pokud je mezi výdaji a schopnostmi ještě třeba vybudovat továrny, prodlení se ještě prodlužuje. S notnou dávkou zjednodušení lze konstatovat, že stávající ozbrojené síly tak odpovídají obranným výdajům před pěti lety a stávající obranné výdaje rozhodují o tom, jakou armádu budeme mít za pět let.
4) Z bodů 1-3 vychází, že pokud se Evropa chce připravit na samostatnou obranyschopnost bez USA v následující dekádě, musí na tom začít pracovat již dnes. Zároveň, ale s vědomím, že čím déle se podaří USA v Evropě udržet, tím lépe. Naplňování obou úkolů bude někdy ve shodě (i USA chce abychom investovali do obrany) a někdy půjde proti sobě (prioritizovat budování Evropské průmyslové a výzkumné základny vs. nákupy v USA). Hledání rovnováhy a relativní prioritizace cílů je pak prostorem, ve kterém by se měly pohybovat realistické politické programy, v závislosti na názorech na EU, budoucím vývoji v USA a dalších faktorech.
5) O úspěchu celého procesu pak nerozhodne odvážný výkop a projev nějakým směrem dnes, ale jeho dlouhodobá implementace. A o úspěchu implementace rozhodne, do jaké míry budou média a veřejnost schopná a ochotná o téma udržet zájem a vést informovanou diskuzi.
Vojtěch Bahenský, bezpečností analytik z Institutu mezinárodních studií FSV UK
Klíčové momenty třetího roku války
Vojtěch Bahenský a Matyáš Zrno se shodují, že v loňském roce byl nejvýznamnější událostí na frontě pád Avdijivky, po němž následoval postup ruských sil na západ směrem k Pokrovsku – klíčovému železničnímu uzlu zajišťujícímu logistiku ukrajinské armády. Od té doby urazili Rusové za cenu značných lidských a materiálních ztrát přibližně 50 km: „Na poměry války na východě je to poměrně dost,“ poznamenává Zrno, zároveň však vyjadřuje přesvědčení, že Pokrovsk do rukou agresora nepadne.
Při přemítání o nejvýznamnějších momentech uplynulého roku, Zrno dále vyzdvihuje vpád do Kurské oblasti, který Ukrajincům dodal významnou morální vzpruhu. Pro vojáky v zákopech byl symbolem naděje: „Já jsem ji zažil akorát na Donbase v zákopech a vím, jak ti vojáci z toho měli radost, že aspoň někde se něco pohnulo, říkali: ‚U nás je to prostě marný, i kdybychom tady měli o 10 brigád víc, tak tu poziční válku nezměníme,“ popisuje a zdůrazňuje, že Ukrajině se v Kurské oblasti stále daří držet pod kontrolou území o rozloze 420 km².
Bahenský je však skeptičtější a nepovažuje tuto operaci za klíčovou. „Mně přijde, že vlastně ta ofenziva v Kursku nakonec nebyla tak zásadní,“ říká a varuje před přeceňováním dílčích událostí války: „Máme hroznou tendenci fixovat se na eventy. Lidi se pořád ptají: Je tohle zlomový moment té války? A upřímně – skoro nikdy ne.“ Rozhodují podle něj především dlouhodobé faktory, jako je opotřebení, logistika a mobilizační potenciál.
Rovnováha sil na bojišti a neschopnost dosáhnout průlomu
Konflikt uvízl v opotřebovávací válce, kde žádná ze stran nemá dostatečnou převahu k provedení rozhodujícího úderu. Zrno upozorňuje, že ruská armáda se sice naučila efektivně využívat své zdroje a přizpůsobila taktiku podmínkám bojiště, přesto však nedokáže dosáhnout většího průlomu. „Oni samozřejmě začali dělat některé věci lépe, ale nejsou schopni to zopakovat ve větším měřítku. To, co se jim podaří na jednom místě, nedokážou zopakovat o 10 kilometrů dál. Udělat několik operací současně a protáhnout je na celý týden, to by Ukrajince rozložilo,“ popisuje moderátor a politický geograf Jan Kofroň.
Podobně je na tom Ukrajina – její pokusy o koordinované útoky většího rozsahu nikam nevedou: „Jakýkoliv pokus koordinovat akci více jednotek, například brigád, většinou dopadne špatně,“ upozorňuje Kofroň. Výjimkou byla ofenzíva v Charkovské oblasti v září 2022, kdy se Ukrajincům podařilo prolomit ruské linie. Zrno však upozorňuje, že tento úspěch byl podmíněn nasazením elitních jednotek proti slabším ruským formacím. „Když Ukrajinci vyberou to nejlepší, co mají, jejich schopnosti jsou na vybraném úseku výrazně nad těmi ruskými,“ vysvětluje Kofroň. To stejné však platí pro Rusy: „To ti řekne na té frontě každý – oni mají dobré jednotky, my máme dobré jednotky, oni mají špatné jednotky, my máme špatné jednotky,“ vysvětluje Zrno.
Podle Bahenského je hlavním důvodem stagnace na frontě celková povaha současného bojiště. Obě strany mají obrovsky expandované armády, ale jejich schopnost vést manévrovou válku je omezená: „Obě strany jsou do značné míry ‘demechanizované’. Rusové ztratili velké množství techniky, a tak jejich průlom postupuje rychlostí pěšáka, což je samozřejmě mnohem snazší zastavit,“ vysvětluje.
Možný výsledek války a podoba mírové dohody
Zrno předpovídá, že konflikt zamrzne na současné frontové linii, aniž by to Kyjev de iure uznal. „De facto to bude něco jako model Severní a Jižní Korea,“ říká. Ukrajina si podle něj ponechá silnou armádu a nebude akceptovat žádná omezení svých ozbrojených sil: „To by byli šílenci, to je sebevražda,“ zdůrazňuje. Zrno také předpokládá, že na Ukrajinu bude vyvíjen tlak, aby se vzdala vidiny vstupu do NATO. Donald Trump nedávno prohlásil, že Ukrajina může na členství v Alianci „zapomenout“ a že právě její snaha o vstup do obranného paktu byla jedním z důvodů, proč konflikt vypukl. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na to reagoval s tím, že jakékoli příměří bez bezpečnostních záruk by pro jeho zemi znamenalo pouze dočasné přerušení války. Co se týče členství Ukrajiny v Evropské unii, přístupová jednání byla sice formálně zahájena, ale Zrno upozorňuje, že to nemusí nic znamenat: „Cesta do EU může být otevřená třeba 50, 100 nebo 150 let,“ varuje.
Podobně situaci vidí i Bahenský, který odhaduje, že „Kursk se možná vrátí Rusku a zbytek fronty zamrzne tam, kde je teď.“ Očekává také, že Moskva se pokusí využít prezidentské volby na Ukrajině k odstranění Zelenského. Ruská propaganda již nyní aktivně podporuje alternativní kandidáty a snaží se podkopat důvěru v současné vedení Kyjeva.
Součástí možných dohod mohou být i otázky spojené s ruskou menšinou a statusem ruského jazyka, což by podle Bahenského znamenalo symbolická vítězství pro Rusko. Moskva dlouhodobě tlačí na Kyjev, aby oficiálně uznal ruštinu jako druhý úřední jazyk a poskytl širší autonomii proruským oblastem, což je pro Zelenského vládu nepřijatelné.
V Evropě se mezitím rozbíhá debata o možné angažovanosti západních vojsk. Média vytvářejí dojem, že jde o hotovou věc, vyjádření jednotlivých státníků však zůstávají opatrná. Francouzský prezident Emmanuel Macron zopakoval, že „nic není vyloučeno“, pokud by Ukrajina čelila existenční hrozbě. Polský premiér Donald Tusk však před odletem na mimořádný summit v Paříži jasně prohlásil, že Varšava své vojáky na Ukrajinu nevyšle. Naopak britský premiér Keir Starmer dal najevo, že Londýn by byl ochotný o takové variantě uvažovat.
Zelenskyj vs. Trump
V posledních týdnech byla média také plná spekulací o podobě plánované americko-ukrajinské „dohody o nerostných surovinách“, která měla odstartovat americkou diplomatickou snahu o dosažení mírového urovnání konfliktu. Uniklý pracovní návrh naznačoval, že Washington se nezaváže k přímé vojenské podpoře Ukrajiny, ale pouze vyjádří zájem „amerického lidu“ na „svobodné, svrchované a bezpečné Ukrajině“. Klíčovým bodem dohody měl být společný fond na obnovu země, do něhož by Kyjev odváděl příjmy ze státem kontrolované těžby surovin. Páteční vypjaté jednání v Bílém domě však skončilo předčasným odchodem prezidenta Zelenského a zrušením plánovaného podpisového ceremoniálu. Trump přesto nevyloučil budoucí uzavření dohody, kdy by k podpisu mohlo dojít je však momentálně nejasné.
Chcete si k tématu přečíst víc?
Doporučujeme tyto příspěvky:
Matyáš Zrno na Aktuálně shrnuje názory expertů i velkých deníků na setkání v Bílém domě
Kyiv Independet popisuje čtyři scénáře možného konce konfliktu – dobré, špatné a ošklivé.
Agentura Reuters k třem letům publikovala rozsáhlou fotoreportáž z předních linií na Ukrajině.
Pokud se vám text líbil a chcete se o tématu dozvědět více nezapomeňte si předplatit podcast 10:35 a poslechnout si rozhovor s Vojtěchem Bahenským a Matyášem Zrnem v plné délce.
T. a tým